Re: Ach jo.. co dělat.

Zrovna na VŠ a v Brně je přece strašná spousta možností...

Nevím, co studuje a jak moc uzavřená skupina tam je. Pokud je to něco jako SŠ "třída", že jsou v nějaké studijní skupině a furt spolu, tak je to blbý, je to holt jak na SŠ, jen že už jsou starší a mají společný zájem (aspoň ten obor, který studují), tak je větší šance, že si s někým sedne. Navíc by to měli být "děti" trochu inteligentnější, takže snad s menšími sklony k vytváření nějakého šikanózního prostředí.

Na většině VŠ si ale sestavuješ rozvrh sama, různé semináře, pokaždý s jinýma lidma, takže jednak je těžší se s někým blíž seznámit, když ho potkáš jen občas, ale na druhou stranu potkáš spoustu různých lidí... Je ve škole měsíc, má ještě spoustu času na navázání i nějakého vztahu, když o to bude stát.

Jinak já na VŠ měla jen 2 kamarády v tomhle slova smyslu - holku, s tou jsem se seznámila hned na začátku prváku ve frontě na zápis tělocviku (doba před internetovými zápisy) a kluka, s tím až na konci prváku na školní vodě, když jsme na sebe zbyli do lodě (protože jsme tam ani jeden nikoho neznali). I když jsme spolu nechodili zdaleka na všechny semináře, tak jsme se spolu třeba učili ve zkouškovém (myšleno seděli vedle sebe ve studovně) a tak. I pro mě to byl tenkrát trochu šok - po SŠ třídě, kde jsi znala všech 30 lidí dost dobře, byť kamarádky byly třeba 5-6, být v davu cizích lidí... Je to prostě jinej svět, ale mnohem lepší, právě, když si v třídě nesedneš, tady máš mnoho možností - různé semináře, sport, brigády, praxe, studentské spolky, dobrovolnictví...

Na SŠ jsem žila v bublině našich 30 lidí a moc s nikým zvenku ani nekamarádila. V Brně na VŠ jsem za těch pár let poznala lidí stovky - někdo kolem mě jen proplul - na pár týdnů,měsíců..., s někým jsem strávila roky... To by v tom byl čert, aby kolem něj neprošel nikdo, s kým si sedne.

Můj tehdejší partner, co studoval medicínu, to měl jinak, oni byli ten "studijní kruh", bylo jich já nevím 15 a měli výuku furt spolu, takže to bylo víc jako třída na SŠ. Tam chápu, že je blbý, když zůstaneš sám a nemáš s kým pokecat.

Zapracovala bych spíš na tom očekávání (jestli toho nechce moc a moc brzo) a rozšířila obzory. To přece není naposledy, kdy ho taková situace potká - bude nastupovat do nové práce nebo jinam. Holt, i pokud to nemá dané, bude se muset naučit, jak v kolektivu fungovat, pokud teda nehodlá pracovat jako sólista IŤák a žít někde na samotě nebo v anonymním velkoměstě.