Re: Neradostna doba

Jo, svět se mění, ale to pořád a vždycky, to je přece přirozené.

Myslím si, že vůči současné vládě není fér, že se na ni hází "vina" nebo "odpovědnost" za problémy, které existují desetiletí.

Resp. je správné na ně poukázat, je správné chtít je řešit a třeba i na to trochu tlačit, ale není fér podsouvat myšlenku, že za to může současná vláda.

Ať už jde o přesčasy lékařů - kdy jako lékaři nesloužili, nepřesčasovali... naopak si myslím, že se to v čase velmi posunulo (myslím, že směrem k lepšímu)...

nebo o nízké důchody disidentů - to jako je doted měli vysoké a najednou jim je někdo snížil? To asi ne, předpokládám, že je měli nízké od samého počátku, čili mají je tak třeba 15 let a teď najednou hladovka?

nebo o zdražení energií - kdy se jako každoročně nezdražovala elektřina nebo plyn? (pominu-li skutečně dramatický rok 2022, tak každoroční valorizace byla taky vždycky)

Mě vadí to neustálé spoléhání nebo tlačení na to, že to vláda nějak zařídí. Jako by lidi (a co si budem, myslím, že od COVIDu, kdy se všichni naučili chodit s nataženou rukou) zapomněli, že za svůj život si primárně odpovídají sami. A jako by zapomněli, že vláda peníze netiskne a nerozdává, ale musí vybrat a přerozdělit a že když někde dá víc, tak někde jinde musí dát míň, nebo od někoho víc vybrat (a to bohužel podle mě jde taky za Babišem a jeho populistickým rozdáváním). Jasně že funguje, kdo víc křičí, ten víc dostane, tak se nedivme, že všichni strašně řvou.

Fakt si myslím, že se jako společnost máme skvěle. A to i když vidím opravdu i to spodní spektrum naší společnosti, i ty (pro mě) opravdu hrozné životní podmínky - ty možnosti jsou, jak se z toho dostat, s trochou snahy, úsilí.

Kdo chce pracovat, práci má. Nezaměstnanost nizoučká. Zaměstnanců málo, takže zaměstnavatelé jsou nuceni dávat slušné podmínky, jinak by jim nikdo nedělal. Všechna letadla na jakoukoli dovolenou totálně narvaná. Když se přes den (i pracovní) dostanu do většího města (Brno, Praha), narvaný obchody, kavárny - si kolikrát říkám, jak je možný, že lidi nejsou v práci, co jako všichni dělaj... I lidi s 15 exekucema mají v rodině klidně třeba 2 auta.

Proč je tak strašná nespokojenost, já nevím. Myslím, že je to skutečně největší vliv médií, sociálních sítí, všudepřítomných reklam na všechno, článků (i bulvárních) o všem - pak když lidi vidí, že támhleten co má a kam jezdí a že nic u toho nedělá, tak jsou samozřejmě důvodně nespokojení, že oni chodí denně do práce, makají furt a nemají to samé... A když důchodci mají 20 000 Kč "za nic", proč já má podobných 25 000 Kč za 170 hodin měsíčně v práci a ubohé 4 týdny dovolené. A přístup mladých - stačí, když natočím video, dám ho na síť a ono mi vydělá peníze, tak proč řešit práci a fuj chodit do ní denně? A média samozřejmě vždycky tohle přiživí, vytáhnou to "nejzajímavější", čím větší nespokojenost, tím lepší. A kdo by nefňukal, že má málo, že chce (potřebuje) víc, protože se přece všechno zdražuje... Ale tu spojenou nádobu, že když musím dát zaměstnancům víc, tak musím zdražit, protože holt na to musím vydělat, to už nikdo neukáže. A to, že stát (kraje, obce) živí čím dál tím víc lidí a že stát fakt vlastní peníze nevydělá, jen je sebere nám, co se živíme sami, je pro mě opravdu to nejchmurnější. Státní zaměstnanci (a ostatní placení z daní, čili i důchodci) nemají mít víc, než v soukromém sektoru prostě jen z toho důvodu, že jinak to bude pro lidi atraktivnější, tím víc jich bude chtít pro stát pracovat a tím míň jich bude v tom soukromém, který musí vydělat nejen na své zaměstnance, ale i na ty státní. Jakoby tyhle základní principy úplně vymizely. Jakoby každý měl mít "nárok" na byt v Praze (a když si ho nemůže dovolit, tak stát dělá něco špatně), na nové a značkové auto, na nejnovější iphone, na min. 1 exotickou leteckou dovolenou, na místo ve škole, kterou si vybere i bez ohledu na svou inteligenci, snahu a schopnosti (a když se nedostane, tak je chyba státu, že buď postavil málo škol nebo vymyslel blbé přijímačky - a v horším je to chyba téhle vlády, která je tu sice jenom 2 roky, ale určitě za to může, že za 3 měsíce nepostaví v Praze 20 nových škol včetně všeho vybavení a kvalifikovaného personálu).

Vůbec není v našem státě všechno dobře, vůbec si nemyslím, že současný stav by měl zůstat a že není kam se důvodně posouvat, ale chápu, že posouvat se musí postupně, že všechno nejde hned a zítra, že na všechno prostě ani nejsou peníze a ani se nic nevyřeší za 2 dny, že všichni nemůžou mít hodinky s vodotryskem, věřím ve svobodu volby (nelíbí se mi moje práce - podmínky, peníze, přesčasy ... , tak půjdu jinam, ne?), věřím ve vlastní aktivitu a život dle svých schopností, aktivity, důsledků svých rozhodnutí (když si holt koupím dům u Prahy na hypotéku a do toho si pořídím 3 děti, tak se nemůžu divit, že žiju finančně na dřeň, když muž dělá nekvalifikovanou práci a já jsem na mateřské...). Stát má zajišťovat nutné služby, postarat se o nejzranitelnější (nikoli o 65% nebo ještě víc populace) a vytvářet prostředí pro to, aby soukromý sektor mohl fungovat.