Re: Rozdíly ve vzdělávání a domácí úkoly

Ivko a jaký vidíš smysl v úkolech kde je za dítě spočítá rodič, nebo nadiktuje odpovědi, jen aby to měli doma rychle z krku, nebo matiku si dítě spočítá na kalkulačce ? Připomínáš mi jednu naši učitelku prvňáčků, jak nám v době distanční výuky ukazovala jak děti splnili úkol do pracovek udělat ježka jakýmkoliv způsobem- " no dívejte se , takový krásný dort maminka upekla, nebo tady to udělali z těsta (opět maminka dle precizní práce), tady je jich pár takových obyčejných z listí -řečeno dost opovržlivě (byly krásné a evidentně je dělaly ty děti s malou dopomocí rodičů) , no tady je dělali z přírodnin ... , takže úkol pro dítě co má rozvíjet motoriku , byl hodnocen jako nejlepší od maminky co umí péct, má dost času a peněz na suroviny- to je správný úkol že.
Mám pocit že předpokládáš že všechny děti nadšeně po návratu ze školy zasednou k domácím úkolům, a s elánem si do všech předmětů napíší domácí úkol. Nevím, mé dítě odcházelo z domu na bus aby se včas dostalo na základku v 5.20 a nebo v 6.25 a vracelo se dle rozvrhu mezi 15.50 až 17.45 a opravdu netoužilo psát pak denně šest domácích úkolů (z každého předmětu aspoň jeden ať si přece učivo procvičí) , k tomu číst knihy na čtenářské deníky a pak se ještě učit na písemky - naopak chtělo chodit do kroužků , za kamarády, odpočinout si ,stavit se za babičkou a já byla ráda že má úkolů minimum. Navíc jako ADHD už byl dost vyčerpaný, kolikrát usínal rovnou po návratu domů.
Za mě úkoly dobrovolné, takové co dokáže dítě splnit samo, líbí se mi systém jedné naší dobré učitelky- říkala -dám jim za úkol cvičení, oni ví že z toho pak píšou písemku, tak kdo chce tak si to doma udělá a tím procvičí a má výhodu u písemky, kdo nechce tak jeho volba -nikoho ale netrestám za nesplnění.