Re: Zvláštní chvilky do minulosti

"ty jsi se s maminkou hodně identifikovala, viď?"

jé, to vůbec, ale táta v našem dětství nebyl zrovna fajn, až teď poslední roky se hodně změnil a já s ním celé roky hodně špatně vycházela, proto bylo těžké si to připustit (což dnes je mnohem snazší )

sestry po mamce taky moc nejsou, ta starší je celá po babičce z tátovy strany, mladší je taky po tátovi, ta hlavně v tom, co je víc vidět, já víc v základu)

zklamání - ona věřila v naši skvělost , když jsem něco podělala, bylo mi líto, že bude třeba smutná... měla jsem problém ji "opustit" a odejít do města, nechtěla jsem ji nechat "samotnou", měla jsem pocit, že jí dlužím... manželství mých rodičů nebylo zrovna ukázkové, i to se usadilo až "na stará kolena", a vlastně paradoxně i když jsem celá po tátovi, s mamkou jsme si byly opravdu blízké - dost možná, že ta tátova temnější stránka ve mně není a když se jí pak zbavil i on, všechno se to usadilo (to mě do teď vlastně nenapadlo)...

a ty znáš aspoň někoho ze strany svého táty? je někdo, s kým bys o něm mohla mluvit?