Re: Zvláštní chvilky do minulosti

Saamajno, oni zase byli jiní příbuzní, co se najednou v mých 18 mohli přetrhnout, aby mi řídili život. Otce-výlupka plně "nahradili" dědečkové, strýc, to si nevybereš

Měla jsem ale štěstí na cizí lidi, když jsem po maturitě odešla z domova, nemyslím finanční pomoc, spíš radu, povzbuzení a tak... Někdo by tomu říkal "kecání do života", pro mě to ale mělo zásadní význam, že se můžu s někým poradit, že se mi někdo občas věnuje, aby mě vyslechl, že mi poví svůj názor. Že je někdo rád, když mu potom nějakým způsobem jeho pozornost/pomoc vrátím...