Re: Umírá mi přítelkyně

Anadar, je to náročná situace.
Když se v situacích nějakým způsobem (komunikační náročností) podobnejch ocitám, tak - to prostě dotyčnýmu řeknu. Přesně tak, jak to tady píšeš. Resp. já jsem já a Ty jsi Ty, takže každá přemýšlíme a mluvíme jinak, ale prostě dotyčnýmu člověku řeknu přesně to, co mu v duchu říct chci já, sama za sebe, ne to, co mám pocit, že by odpovídalo konvencím.
Řeknu mu, že jsem nejistá, jak bych měla v téhle chvíli jednat, a že bych ráda, aby to bylo způsobem, který bude příjemný tomu člověku. A snažím se bejt opravdická. Nerozmazávám svoje tápání ve složitý situaci nadměrně, ale zároveň ho neschovávám za fráze, za křečovitý jednání, za tabuizaci náročnejch témat...
Když mám svuj vnitřní pocit, že bych v tuhle chvíli pro toho druhýho člověka ráda udělala něco pro něj dobrýho, tak si nejdřív ve svý hlavě přeberu, co mě k tomu pudí. Pokud najdu, že chci něco dělat předevšim kvůli sobě (typicky "horečné pomahačství" a dobroserství, to je můj problém, se kterým bojuju furt :) ), tak v tu chvíli nic neudělám a nejdřív nechám trochu utříbit svoje motivace. A ve chvíli, kdy já sama cítim, že tu věc - kontaktování, nabídku návštěvy, nabídku větší intimity v hovoru o vážné věci... - chci udělat proto, že jsem se v rámci svejch možností snažila představit si tu věc očima druhýho člověka a vidim, že to chci fakt udělat z náklonnosti k němu, tak - se ho prostě zeptám. Řeknu mu, že si uvědomuju, že asi prožívá závažnou situaci a že netuším, jaké to pro něj je právě v týhle chvíli, že bych ho ráda podpořila, protože mi na něm velmi záleží, a že bych to ráda udělala způsobem, kterej je příjemnej jemu. A že mi moc pomůže, když mi řekne, jaká forma podpory by mu vyhovovala. U lidí, u kterejch třeba vim, že navíc mají depresi a je pro ně těžký si o cokoli říct, ještě navíc nabízim možnosti. Třeba "Bylo by ti příjemný, kdybych tě navštívila o víkendu? Nebo by ti bylo příjemnější třeba, kdybychom spolu třeba jen držely telefonní hovor a přes něj spolu mlčeli? Nebo by tě třeba potěšilo, kdybychom spolu plánovali něco radostného, co se teď blíží, třeba nějaký svátek?" ...... prostě cokoli, co bych sama v sobě byla ochotna tomu druhýmu člověku doopravdy nabídnout a potom i reálně udělat.

A nejtěžší pro mě bejvá přijmout, když ten druhý nic nechce :) Ale právě i "nic nedělat proti vůli dotyčnýho" může bejt někdy největší dar druhýmu.

Co se technický stránky týká, když zmiňuješ telefonování, přímou návštěvu, psaní... tak v tomhle směru používám to, co máme s dotyčným nastavený jako poslední zaužívaný komunikační kanál. Když jsme spolu v době před náročnou situací psali přes messenger, napíšu přes messenger. Když jsme se převážně navštěvovali osobně, domluvím si obvyklým způsobem osobní návštěvu a tam tohle řeknu osobně. Když jsme si telefonovali, tak zavolám. Lovení způsobů z doby, kdy jsme se poznali, by mi už přišlo pro tu chvíli křečovitý. A cokoli, co pro mě v takovejch situacích zavání křečovitostí, je pro mě - to už o sobě vim - to nesprávný. Znamená to, že se mi do toho tlačí nějaký pocity vhodnosti, nevhodnosti, mělobysů a nemělobysů...
Ale to jsem já. Ty to můžeš cítit jinak. Celkově myslim, že je hlavně dobrý se nebát svýho strachu z takovejch situací, no. Přeju, ať to zvládneš hezky pro vás obě