Re: Jízda po dálnici

Jezdím v podstatě v souladu s max rychlostmi, doby, kdy jsem v noci zkoušela jestli fakt těch 240 z auta vytlačím jsou v nenávratnu. Já nevidím stoprocentně, resp. vnímám, že mám pomalejší reakční dobu a hlavně jak v naší střelené rodině člověk sedne do toho, co na něj na dvoře zbylo, přestávám ráda řídit po tmě v neznámém prostředí, nejsem si jistá a je to nepříjemné. Jako odřídím, ale max 200-300 km a fakt nerada, zvlášť "náklaďákem" - Oplem Movano, s tím se pořád nějak nemůžu sžít. Pomalé dálnice mne nejvíc vytáčely ve Švédsku, navigace ohlásila "za 145 km mírně doleva" a těch 145 km se jelo mezi lesy a ploty 90, max 110. Cesta pak hrozně pomalu ubíhá, z té doby je ikonická hláška popisu cesty u jednoho z našich dětí" Vlevo les a vparavo taky blbá zelená". Jak někdo psal o slimácích - vnímám u sebe obrovský rozdíl na okreskách které znám a těch, kde nevím, co se mnou zatáčka udělá a jak to za ní vypadá. Ale je to zase záležitost "přesedání" z auta do auta, už jsme doma řešili, že jestli mám po šedesátce ještě bezpečně řídit, potřebuju stabilní auto.