Re: Jste tykací, nebo vykací typ?

S partnerem dcery mám čerstvou zkušenost. Jsou spolu asi půl roku, my se viděli poprvé před pár týdny, kdy chlapec (35+, Ph.D.) přišel s dcerou "na brigádu", pomoci mi s úklidem zbylého materiálu po dokončení koupelny v patře RD. Neměla jsem představu předem, jak to s vy/tykáním pojmu, nenapadlo mě to. Řešila jsem spíš jídlo a pití, aby bylo k ruce, ale přitom jsem nevařila bůhvíjaký "návštěvní oběd" (na ten jsme se s dcerou a patrně ani chlapec necítily/i).

Přijeli autobusem do vsi. Zastávka je asi 300 metrů od domu, vždycky chodím dceři naproti. Tak i nyní. Setkali jsme se cestou (bus přijel malinko dříve), a proto krátce s dcerou řešily, že jsem nestála včas na zastávce a proč, objaly se, chlapec mi byl představen. Při podání ruky se lehce uklonil. Byl mi TAK sympatický a přišel mi tak přirozený, k dceři padnoucí, v kraťasech s dlouhými vlasy... že jsem mu spontánně hned nabídla tykání a podala ruku znovu řkouc křestní jméno jen, a on tedy znovu ruku přijal, lehce se uklonil, a opětoval své křestní. Proběhlo to dvojí podání rukou asi v deseti vteřinách, takže to celé vypadalo jako nějaká recesistická etudka sociální neobratnosti (mou vinou), a bylo zřejmé, že jsme si toho oba vědomi. Ledy prolomeny Chlapec mi občas vyknul, ale se nedivím, cizí stará paní

S maminkou vnuček si již nepamatuji, jak jsme si začaly tykat, vykání s ní si tedy neumím vůbec představit.

Na tykání jsem hodně zvyklá od dětství z vodáckého prostředí, kde si tykají všichni (i ti, co se vidí prvně), a stejně tak již v dospělosti mezi běžci. Jinak zásadně vykám všem cizím nad cca 12, akorát v autě tykám jiným řidičům (kteří mě ovšem neslyší, a navíc mi určitě také tykají).

Tykání nabízím v posledních letech většině kolegů záhy, neb nastupují převážně mladí muži, je jich povícero, relativně často se mění, a já nejsem schopná si pamatovat, s kým si již tykám, a s kým ne, takže to sjednocuji co nejdříve na tykání.