Re: Pro Petru

Gabčo,
promiň, že se vám pletu do diskuse, ale ty si to moc bereš. Představ si, že to nakonec bude fajn, srdíčko bude tlouct jak zběsilé, ale pak se zase hned začneš bát, abys nepotratila, aby ti v 16. týdnu vyšla dobře genetika, abys náhodou během těhotenství nechytla nějakého bacila, který by mohl poškodit tvé mimi, aby porod proběhl dobře, aby narozené děťátko nepostihla nějaká nebezpečná infekce, aby ho nepřejelo auto, aby se nechytlo špatných kamarádů, drog a alkoholu, aby ho kluci ve škole nebili, aby ti z ní nějaký syčák neudělal prostitutku, aby si našli dobrého životního partnera, aby se tvoji vnoučci narodili zdraví ....
Neber to prosím jako necitlivost k tobě. Já sama jsem se teď na počátku mého druhého těhotenství bála jako šílená každé hlouposti, už vím, do čeho jdu a že to není legrace. Navíc se k tomu přidá obava, co by bylo s těmi mými dvěma chlapy, kdybych třeba nebyla v pořádku a musela být dlouhodobě v nemocnici. Ale po pár týdnech jsem došla k tomu, že to opravdu nemá cenu, problémy se mají řešit až nastanou a netrápit sebe i mimi předem.
Opravdu to neber tak, že tě chci kritizovat, spíš povzbudit abys nebyla tak hrozně vystrašená. Já vím, je prakticky nemožné na to nemyslet, ale ber to tak, že nějak to dopadnout musí. Všechno záleží na úhlu pohledu: tak se zatím nedívej na tvoji neteřinku s pocitem: "od něčeho takového už jsem mohla být dávno taky maminka", ale spíš s představou: "od něčeho takového jednou budu maminka, je jedno, jestli teď, za rok nebo za pět, ale budu."