Únor bílý, pole sílí. Říkává s pohledem na pole lán nostalgicky moje žena v tomto zimním měsíci, když zrovna nenapadl sníh a děti se tudíž musí brodit blátem a louží sto metrů od silnice polní cestou k našemu domu. A její jindy laskavý hlas temně sílí při pohledu na obalovanou dětskou obuv a hnědě kolorované dlaždice na předsíni.
Slzím při pohledu na deformovanou tefalku, která stála Ježíška určitě hodně peněz. A mně, hned jak jsem ji viděl drát se z vánočního papíru na svět, přirostla okamžitě k srdci. Krásná, boubelatá, sametově hladká, dokonalé tvary. A teď tu leží znetvořená jak po útoku teroristů.
Kdybych byl myšák Stuart Little, ten památný den loňských Vánoc nechám tesat zlatým písmem do myší historie a kolegu Schillera ze sousední nory bych požádal o libreto s vůní čerstvé čokolády a vlašských ořechů.
Matka slzela při pohledu za odcházejícím synem a dojatě vzlykla: co si ten chlapec v tom široširém světě počne?
"Už jste četl dnešní Le Monde, Hastingsi?", zeptal se od šálku oblíbené ranní kávy svého přítele Herkules Poirot.
Víkend ulétl s chmýřím pampelišek a uplynulé dny zaznamenaly kromě plnoštíhlých makrel, vyhřívajících se na lehátku zahradního grilu a krom svištění petanqových koulí pokoseným pažitem ještě dvě, tři drobné dějinné události.
Od jihozápadu se modrá obloha s nevelkým stádečkem šlehačkovité oblačnosti a jedním zbloudilým Blaníkem začala lehce potahovat šedivým závěsem jak oči leghornek po klekání nebo pohled roztržitého houbaře po závojence olovové.
Letošní první máj bude pro mě památný. Moje malá soukromá firma utrpěla toho dne další citelnou ztrátu. Byť to neznamená, že půjde do likvidace, znamená to, že tenčící se zásoby se výhledově zase ještě o něco ztenčí. Co se vlastně stalo?
Už měsíc si léčím zlomenou patu v lázních v Darkově jako následek jednoho neopatrného pádu z patra na beton. Dny se zdají být jeden jako druhý a tak abych nezapomněl, až se mě třeba jednou vnuk Samuel zeptá: "A dědo, jaké to v lázních je?" neříkal, že se tam vlastně ani nic nedělo. Tak si píšu jen tak pro sebe skromné zápisky o drobných, všedních událostech v životě lázeňského hosta.
Los Angeles má svůj Hollywoodský chodník slávy, kde zanechali nesmazatelnou stopu takoví velikáni jako Tom Hanks, Neil Armstrong, Greta Garbo, Elvis Presley nebo Simpsonovi. I my máme doma svůj chodník slávy. Tedy přesněji - futro slávy.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.