Zkuste někdy i vybočit z rodičovských a dospělých stereotypů a pomalujte kameny na zahradě, vyražte na dobrodružnou výpravu do neznáma, zkuste si připomenout přehrady z kamenů, drnů a bláta, zahrajte si společně střílečku na počítači...
Školní zátěž je mnohem menší, když dítě v každém okamžiku jasně cítí, že rodiče (i učitel) stojí za ním, že jejich láska a akceptace jsou bezpodmínečné.
Tato společnost uznává základní zodpovědnost rodičů za dítě. Součástí tedy musí být i pravomoc rodičů rozhodovat o tom, kdo a za jakých podmínek bude jejich dítě vzdělávat.
Jsou dnešní děti jiné než děti v předcházejících generacích, nebo než jsme byli my před dvaceti či padesáti roky? V čem se liší? A jsou lepší nebo horší než my?
Když začne malé dítě plakat, je to pohotovost pro celou rodinu. Jestliže nepřestává, přenáší se podráždění i na dospělé. Naopak, když si pěkně hraje, směje se, bývají spokojeni i dospělí. Jaké bychom dětem měli vytvářet podmínky ke spokojenému životu?
Když nás dítě překvapí nějakou neobvyklou schopností nebo mimořádným skutkem (ve smyslu pozitivním i negativním), ptáme se, „kde se to v něm vzalo“.
Někdy bereme povinnou docházku do školy tak samozřejmě, že si ani neklademe otázku, proč vlastně dítě do školy chodí a proč se vzdělává.
Mobilní telefony jsou dnes samozřejmou součástí života nejen dospělých, ale i dětí. Jak se stavět k prosbám potomků, kteří touží po této vymoženosti, kterou již vlastní tolik jejich vrstevníků?
Škola má jedinci poskytnout vzdělání použitelné v životě. Je pravda, že naše škola rozvíjí některé znalosti, vědomosti i dovednosti velmi dobře, naproti tomu vůči jiným se chová stále dost macešsky. Co s tím můžeme udělat?
Kdyby se dítě nemuselo učit ve škole psát, asi by se o leváctví zajímalo jen velmi málo rodičů.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.