Sourozenecký vztah se jeví jako významný resilientní činitel, který působí v životě osob vyrůstajících v pěstounských rodinách.
Mám-li jakožto starý pamětník uvažovat o domácích kořenech rané péče o děti, tak jak se jí dnes ve světě rozumí, dovolím si na začátku poněkud paradoxně odskočit do sousední ciziny.
Před nějakou dobou se u nás vedla vzrušená diskuze, zdali tzv. sexuální výchova patří či nepatří také do školy. Že patří do rodiny, o tom celkem nikdo moc nepochyboval.
Říká se, že děti, kterým babičky čtou pohádky, se samy naučí číst dříve než děti, kterým nikdo nečte a které se dívají jenom na televizi.
Nechtěné děti poznáme někdy. Rozhodně ne však na první pohled.
V rodinách je v současné době málo dětí, mnoho jedináčků. O co přicházejí? Stačí jim pobyt mezi dětmi v mateřské škole?
Děti s postižením potřebují naši pomoc a porozumění.
Jaký je smysluplný trest? Děti a televize. Rozhovor s profesorem Zdeňkem Matějčkem, CSc.
Poslouchal jsem onehdy v rozhlase pořad „Máta“, což znamená „máma + táta = máta“ a týká se to výchovy dětí a rodinného života. Tentokrát byla řeč o tom, jaké místo ve výchově má kontrola.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.