Názory k článku Jóga pro mrňata

Karino, to co jsi psala o tchýni, to já měla se švagrovou. Pořád nám určovala směr, ovlivňovla naše rozhodnutí a nakonec i měla podíl na našem rozchodu. Nikdo jí nikdy nesměl říct ne. Jinak bylo zle.
Můj manžel dost pil a jeho rodina ho v tom ještě podporovala. Nejhorší je, že si to nikdo z nich vůbec neuvědomoval, protože s ním nebydleli a nevěděli,jak moc mu ubližují. On byl jediný chlap v rodině a dost mu všichni vždycky pomáhali. Tři ženský v domě, asi si to umíš představit. A tak to bylo i v našem manželství. Dovolená, zaměstnání, víkendy. Než jsem pochopila, že mám i jinou možnost. Dneska jsem šťastná, že jsem mimo.
Jenže on je pořád opečovávanej a všichni z jeho rodiny mu podstrojují. Švagrová ho finančně podporuje, máma s tetou mu uklízejí a vaří. No prostě jedna krásná rodina, co drží pohromadě. Já mám husí kůži, když vidím na dispeji její telefonní číslo. Když jsme se s manželem rozešli, myslela jsem, že pochopí o co příšel a přestane pít a půjde do sebe. Opak - jeho zásoba alkoholu v lednici a úsměvy jeho sestry, no děs. Já ti mám pocit, že ho udržuje v alkoholovém opojení, aby ho mohla ovládat. On už nemá ani vlastní názor. Když k nám přijede a mluví s klukama, mám pocit, že mluvím s malým klukem. Je nedospělý a zcela ve vládě své sestry. A já chtěla, aby dospěl a převzal zodpovědnost.
Tak jsem tu zůstala sama s klukama a snažím se přežít. A že to nemám lehké, je pravda. Jenom se modlím, abychom z toho vylezli všichni ve zdraví a silnější. Můj syn snad tuhle etapu zvládne, je mi tak líto, že se musí koukat na svého nedospělého otce a bojím se, co to do budoucna udělá s jeho sebevědomím, musím mu hodně pomáhat.
Zatím Janka.

Janko, díky za milá slova. Tak jak ty si kladeš otázky, zda jsi měla či neměla dělat věci jinak, kladu si je já zrovna tak. Někdy si říkám, nebylo by pro ně třeba lepší, kdybych se rozvedla? Nemá smysl tady všechno vypočítávat, co si říkám. Ale pak si řeknu dělala jsem co jsem v dané chvíli dělala, rozhodla jsem se tak jak rozhodla,rozhodovala jsem se podle nejlepšího vědomí a svědomí, nemá se smysl k tomu vracet, nic tím neovlivním. Smysl má přemýšlet o věcech budoucích. Měj se krásně.

prosím tě, nenech se do toho vtáhnout. Budeš pořád namíchnuta a bude to k ničemu. Zajdi občas taky do fitka, nepřeháněj to s úklidem a hlavně neudělej ze sebe oběť. To máme tady skoro všechny za sebou.
Měla by jsi se umět smát, trošku si dělat malé radosti a najít si nějakého koníčka. Nic nepřehánět, ale manžel bude OK, když ty budeš OK. A jsou věci, které prostě mužskej neakceptuje, to se můžeš třeba rozkrájet. Tak má určitě jiné dobré vlastnosti. Však ty je najdeš a bude zase fajn.
Tak to s ním ještě zkus a uvidíš. Držím palce Janka.

Evo 2 děti, nevím jestli Tě mám obdivovat za to, že držíš rodinu pohromadě nebo zatracovat, že se schováváš za děti (přece vidí jaký je mezi rodiči vztah a musí je to taky ovlivňovat) a z pohodlnosti nechceš ani nic řešit. Raději jsi se s tím vším naučila žít. Ale "všude je něco" a jsou i horší případy. Můj manžel má tyto sklony taky, má to po své matce - je tam ještě dominance a silná osobnost. V zaměstnání ideální, horší v soukromí. Jeho matka taky "žije ve svém světě". Znám ji přes 20 let,dřív to bylo lepší, ale spíš to jde věkem k horšímu. O ničem se s ní nedá diskutovat, všechno bere jako osobní útok a tak i reaguje. V okolí bydliště je rozhádaná s minimálně polovinou sousedů, takže tím pádem je vlastně dost izolovaná od kontaktů s lidmi. Buď se do každého s..e (obětavá ale nevyžádaná pomoc a rady)nebo je tam druhý extrém. Prostě všechno ode zdi ke zdi. Ve vztahu k nám a manželovi (její syn) je to obdobné a ještě je mezi námi navíc problém snacha-tchyně. Já jsem postupem času omezila kontakty s ní na formální úroveň. Manžel s ní nebydlí od 18 let a od cca 20-ti bydlí se mnou. Pokud se s ní moc nevidí, je to ok, pokud mají období, že se víc stýkají - i manželovy sklony se zhoršují. Matka ho dost ovliňuje svými potrhlými nápady atd. Tchán měl celý život dvě zaměstnání nebo různé brigády.A tak je to dodnes - je mu sedmdesát. Podle mě to byl jeho útěk od ní, ale nevím, až třeba onemocní a bude muset víc zůstávat doma, jestli to s ní bude k žití.

jak začít....jsme s přítelem tři roky spolu, máme 1-letou dcerku, je to moje zlatíčko, ale náš vztah už není takový jako býval, po narození dcerky začal kolotoč kolem malé, všichni to znáte...ani jsem si nevšimla, že je můj přítel tak strašně negativní...vadí mu vše, když se malá proubuzí,tak ho otravuje, když nemůže dcerka spát, tak ho taky otravuje, když si s ním chce hrát, tak taky...prostě pořád na vše nadává, doma...vzhledem k mé zdrav.situaci musíme bydlet u mé mámy-byla jsem na operaci po porodu a ještě na další musím jít..-když mu dám holčinu, když přijde z práce a já si jdu uklízet..jak jinak,(to ke všemu neustále nadává jaký je tu bordel..není tu bordel, ale malá roztahá ve vteřině všechno v dohledu..)tak ani se neotočím a už vidím, jak ji nese mámě, tak si ji bezřečí veme, ale to jsem nechtěla, chtěla jsem aby si malá užila tátu, protože na ní vidím, jak je třeba natěšená na dědu, jak je celý den se mnou, nebo babičkou tak ji prostě ten mužský..třeba jako autorita...schází.
On sám sebe bera hlavně jako vydělávače peněz a to vše kolem domácnosti a malé..je přeci moje práce, on chodí do své a potřebuje se pak náležitě vyspat, eventuelně si zajde do posilovny, atd.
navíc, to že žijeme v jednom baráku s mámou bere jako další pomocnou sílu, ne sebe, ale babičku, což mě mrzí...včera jsem se chytli, klasika,dcerka nechtěla spát a bylo už po 10-té a když se přicupitala k němu, tak samý..baruno, neotravuj, už máš dávno spát...a mračí se u toho a mě s tím děsně sere..jinak to nemůžu napsat...a přitom malá se usmívala, chtěla si hrát, ona sice chodí spát v deset, ale zase se na desátou probouzí..tak co a to ráno, dkyž se vzbudí a směje se na něj, tak jí říká, nech mě spát, neotravuj..já mám nárok se vyspat, chodím do práce...atd ikdyž ted má týden odpolední a to vstává do práce v poledne..takže..prostě já už nevím, přemýšlím nahlas písemnou formou, nevěděla jsem kam mapsat, tak si ulevuju tady..