Názory k článku Snažíme se dál 9 - Dvojjazyčná rodina aneb cizinka v Čechách

Mili moji,
nic naplat, jsou to dva jazyky. Samostatne a krasne. A ze se budou cim dal tim vic vzdalovat a odcizovat, kdyz se "statne" rozdelily, prepovedel mimo jinych velmi presne a vestecky Pavel Kohout, uz kdyz k deleni dochazelo. Varoval, ze ztratime schopnost rozumet a take se bude otupovat nase jazykova citlivost pro jine jazyky. Mel totiz onu zkusenost, kterou maji vsichni Cesi a Slovaci zijici za hranicemi: Ze nase deti, pokud nejsou "trenovane" intensivnimi styky s prateli z druheho jazyka cestine ci slovenstine nerozumeji. A velmi rychle prechazeji mezi sebou na aglictinu, ci nemcinu, ci jiny jazyk, ktery maji spolecny.
Take ja jsem teprve v cizine pochopila, ze jsou to dva jazyky a ze tedy mam jeden "cizi" jazyk navic do sveho curricula. Moje deti vsechny mluvi perfektne cesky, ale slovesnky rozumi dobre, a sem tam i pouzije slovenske slovo jen nejmladsi Daniel, ktery se zucastnil nasich babincu s moji slovenskou pritelkyni Danielou v Nemecku. A tak , kdyz jsme prijeli k moji tete na Slovensko, prekladal starsimu brachovi (jinak jazykove mnohem vic nadanemu), co bratranci rikaji.
Doufam, ze ted nejmladsi Clarisska na tom bude jako on. Maji se moc radi s Matuskem od Moniky, kterou muzete najit na fotkach z ceskoslovenskeho karnevalu jako kovbojku a s ostatnimi slovenskymi detmi. A zrovna pri poslednim setkani Matusek prokazal, jak dobre rozumi Jane a Markete a "prekladal" pro ostatni deti do slovenstiny... Vetsina kulturnich zarizeni za hranicemi se totiz nerozdelila, jak jsem uz psala. Vzdalenost od domava pusobi pritazlive. Nedavno probehla novinami zprava, ze i vystavni sin v Benatkach zustala ceskoslovenska. Vzdycky mne takova zprava potesi. A takove vypraveni jako od nasi mile "cizinky" taky. Vera S.

Vzpomněla jsem si při čtení na toho... ehm, senátora... Železného, jak v nějakém svém Volejte řediteli plácal něco o tom, jak se musí slovenské pohádky dabovat, protože děti už slovensky nerozumí a že on sám vlastně taky ne, protože například neví, co to je popolvár.
Bohužel měl pravdu, všimla jsem si, že už i moje 19ti letá sestra má se slovenštinou problémy. A je to škoda. "U nás" se sice teď mluví německy, protože matčin přítel je Rakušan, ale když jsem byla dítě, jezdíval k nám často "strejda Ivan" z Martina, první to láska mé máti, vozil mi slovenské knížky a mě nikdy nedělalo problémy je číst, ta "státní" dvojjazyčnost mi přišla tak nějak normální a dodnes, když se mnou někdo našich přátel Slováků mluví slovensky, nevnímám to jako "cizí jazyk".
A už vůbec nevnímám Slováky jako cizince... jediný cizinec na Slovensku je podle mne Mečiar, jenže ten by byl cizinec asi i na Marsu. :o)

pekne si to opisala ;) zatial sa nachadzam v stadiu 2 = prestavam pouzivat vyrazy, o ktorych si myslim, ze im nebudu ludia rozumiet. pracujem s ludmi a tak najprv vzdy sondujem ;) kolko si toho "mozem dovolit". je to zvlastne, ale nie je to tak, ze ti, ktori nerozumeju su deti a mladi pod 20. niekedy narazim aj na skoro dochodkovom veku... mozno to suvisi so schopnostou domysliet si vyznam, neviem ;)
dufam, ze ked sa dostaneme do EU, tak sa to "cosi" multijazycne (prinajmensom aspon 2jazycne) vrati.
na nasho simona hovorime kazdy svojou rodnou recou a verim, ze si to nejako utrasie.
a drzim palce v pokusoch o rozsirenie CS komunity ;)

ps: v napatych chvilach zatial nadavam vyhradne slovensky, ide mi to viac od srdca ;)

S manželem mluvím většinou slovensky, jak jsem psala, má na to výhradní právo, ale taky místy skáču do češtiny a to v situacích, kdy si z něj dělám srandu anebo chci zdůraznit něco, na čem mi záleží, a pak se nemůže vymlouvat, že jsme si nerozuměli ... :-)

S tím já problém tedy nemám rozumět slovensky,protože můj otec je na Slovensku narozen,i když pak zase už chodil do škol tady,když děda pro změnu jako Moravák nesměl za Slovenského štátu na Slovensku být.Nerozuměla jsem jen jedno slovo a je fakt,že některá slova jsou úplně odlišná,takže význam se pak může úplně ztrácet.Nicméně slovenština je hezká,škoda,že děti už asi rozumět nebudou.Jako dítě jsem byla každý rok na Slovensku a mluvila jsem tam česky,nepamatuji si,jestli mi tam někdo říkal - mluv na nás slovensky,ale je možné,že i jo.Působila jsem tam jako nafoukaný Pražák,no to byla celkem rarita objevit se na slovenské vesnici,i když kousek za moravskými hranicemi.
Čeština je mnohem tvrdší jazyk a spousta výrazů v něm tak nezní.
Škoda slovenštiny...