Diskuze : Hlavní : Jídlo a potraviny

Čumco otázka. Vypráví ti něco syn sam od sebe, ptáš se tak, aby mel chuť povídat? Mlcis s nim někdy, aby mel možnost začít sam mluvit? Mluvit o čemkoliv. Poslouchás ho pak bez přerušovani, bez komentujich výrazu obličeje ? Jen tak, v klidu, se zájmem o cokoliv?

Pokud tohle dovedeme, děti budou lépe naslouchat nam

Fed, načetla jsem si, ne články na netu, publikaci od lékaře...

kdysi jsem si myslela, že prostě jde doma všechno vyrobit bezlepkově, a budu jíst jako dřív, že to urvu - nejde to a je to blbost, je dobré se orientovat na přirozeně bezlepkové potraviny a neblbnout s bezlepkovou moukou ze zahraničí, která má složení na 30 řádků textu a snažit se vyrobit např. vánočku

ta celiakie se někdy odstartuje s jinou zátěží, u mě to kdysi bylo těhotenství

Čumčo, a tak to víš, že vždycky se člověk neudrží. Ale ten mladý to nevezme, je to pro něj otravné bzučení komára. Můj muž vede se synem zacyklené nepříjemně konfrontační hovory o nevhodném stravovacím a pitném režimu celá léta a k ničemu kromě té konfrontace to nikdy nevedlo.
Mladý si dělá, co uzná za vhodné.
Zdravotních potíží má na svůj věk ranec, ale neudělám nic.
Mohu jen doufat, že to unese, je sportovec se slušnou kondicí.
Intolerancí lepku trpí mimochodem
také.

Nevím, nemyslím si, že úpravou stravy si zajistí to, že bude nebo nebude celiatik (mám dítě s IBD)
ale to je fuk. Jen si myslím,že "dítěti" se do jeho způsobu stravování určitě "kafrat" dá, u dospívajícího nebo dospělýho už je pozdě. Spíš můžeš docílit toho,že bude dělat opak toho, co po něm chceš, natruc. Oni přece už dobře vědí, co mají a nemají dělat.Můžeš to zmínit, ale už ne kontrolovat a připomínat pořád.
U nás platí vlastně jen to, že když u doktora pak řeší případné problémy, říká jí on, co by měla dělat líp.

Podle mě si stejně každý člověk na všechno musí přijít sám. Možná i to je smysl života. Že zkušenosti jsou nepřenositelné.
Jo, je těžký se dívat na svý dítě, když víš, že něco asi dělá blbě. Když mu jde třeba o zdraví, o život. Ale ještě těžší je neprudit. Však to čteš i na Rodině, jak matky tady pruději matky ještě ve čtyřiceti, padesáti.

Můj synek taky dělá něco čím si poškozuje zdraví - kouří (dost), divně jí + posiluje. Někdy mu řeknu, že je to asi blbě, on má tušení, že asi jo. Ale je dospělý a svéprávný, takže je to jeho život a jeho boj.

Já měla křivý záda a měla nosit korzet. Ve věku, kdy člověk potřebuje zapadnout do kolektivu a líbit se klukům. No tak jsem ho nenosila. Co se do mě máma nahučela, co se mě namotivovala. Stejně jsem ho nenosila, různě to obcházela, lhala. Věděla jsem, že budu mít křivý záda. Ale některý věci byly v tý době pro mě důležitější. No a tak mám křivý záda, krásný vzpomínky na mládí a slušný vztahy s matkou, která si nedovolí prudit už asi 40 let.