Diskuze : Zdraví : JIP a ARO

Ono se to lehko řekne,když jsi zdravá - tak jsi průbojná.Vem si,že pacient je po dost těžké operaci-vystrašený,slabý,unavený..myslíš,že má ještě sílu se hádat nebo si stěžovat? Já si nenechám nic líbit,ale kdybych ležela na tom lůžku,asi bych v tu chvíli byla taky ticho.Jak jsem popisovala ty hadičky-to se příbuzná ozvala,ale to bylo druhý den po operaci.Ještě tam prý byla pacientka po operaci,sestra ji svlékla-byla jen v takové té rozepnuté košili.Okno dokořán..pak sestra odběhla a 30 minut nepřišla.Pacientka tam těch 30 minut seděla na posteli a mrzla..Sestra se prý pak omluvila,ale moc normální se mi to nezdá.

Na JIPce jsem byla jednou v životě – po sekci v Krči. Byla tam úžasná sestra z Ukrajiny, neuvěřitelně milá, přinesla mi kontaktní čočky a hromadu čtení, báječně, laskavě a taktně se o mě starala. Měla jsem pocit, že jsem se dostala do nebe.
Posléze na šestinedělí i na dětském nedonošeneckém jsem se cítila jako v ráji – veškerý personál byl profesionální i slušný.

Cítila jsem se dobře o to víc, že většina gynekologů, s nimiž jsem se setkala předtím na sále a tak všelijak okolo, byla prostě otřesná. Úsměšky, urážlivé poznámky, když jsem se na něco ptala, odbývali mě, že mi to řeknou někdy později.
Původně jsem přišla jen na kontrolu, ale už si mě tam nechali. Hned první noc nějaký doktor seřval vedle sestru tak, že jsem z toho nemohla spát – v životě jsem neslyšela někoho takhle hulákat. Pocit, že je člověk s dětmi v břiše v moci psychopata, to člověku náladu moc nezvedne.
Když jsem byla na šestinedělí, na vizitách se ukázalo, že gyndři byli hnusní i na sebe vzájemně, tedy nejen na sestry a pacientky. Naštěstí vizity probíhaly stylem "dobrý-den-všechno-v-pořádku-nashledanou" (vše vychrleno jedním dechem mezi dveřmi.)..
Nedokázali mi ani zajistit léky, které jsem potřebovala.
Rok 2008.

Dobrý
Jen ještě musím podotknout,že na jedné směně byla jedna sestřička hrozně hodná.Jen smutné,že byla jen jedna.

To není běžné.
Mám zkušenosti např. s Motolem, Homolkou v Praze, tam je to jinak.

Ono je to ale do značné míry i na pacientech. Lidi se k tobě chovají tak, jak jim dovolíš. A pokud si pacienti nechají všechno líbit, a pak si stěžují jen blízkým, nebo anonymně, tak se nikdy nic nezlepší.
Pokud pacient nemá dost sil nebo odvahy ozvat se hned, a neučiní to ani jeho příbuzní, pak považuju za logické vyústění napsat stížnost vedení oddělení, nemocnice, zřizovateli, uvést jméno daného pracoviště, případně i jméno sestry.

Neznám, když jsem byla po operaci v r.2011 na JIPCE v HK, tak sestry super i jinak byl přístup personálu v poho, nemohu si na nic stěžovat.