Diskuze : Záliby : Oblečení a obuv

Do takových šatů nemám tělo jinak mám tzv svetrove, ale ono to je těžké když jezdíš jen veřejnou dopravou a české dráhy tě v důsledku mimořádné události vyhodí z vlaku v horní dolní kde ani přístřešek nic není tak si vem šatičky štekličky a dělej krásnou že . Navíc v restauraci nebo někde jinde mi v tom začne být zachvili strašný horko a na chození po prázdném maloměstě kde všechno zavře v 17 hod to taky není. Takže u mě zvítězí kalhoty k tomu nějaký soudný vršek kdy mi natáhne na ledviny a kabátek + praktické boty. Ty svetrove jsem užila s kamarádkou na víkendu. Jinak ne.

Federiko, rohlíky "jako kdysi" peče pekárna Vrbský, mají jednu prodejnu v Rudný, druhou v Unhošti (tam to mají dokonce s kavárnou, byla jsem tam konzultovat jednu bakalářku a moc mi tam chutnalo :D) ). A pokud vím, dodávají rohlíky i do některých nóblových pražských restaurací, aspoň to kdysi říkal Cuketka :)

Takhle Rose, tohle je jiné. Já z toho v dětství mela trauma. Tata odešel a mama měla své problémy, tak mě odložila.. bylo mi necelých 11, dva měsíc sama a hlavně naprosto nejistá, co je doma.

Ale v ranné dospělosti jsem si to nějak obrecela, srovnala i s dalšími věcmi a myslela si, ze už to mám vyřešené. Proto mě překvapila ta situace po mnoha letech. Úplně spontánně mi naskakovaly tehdejší pocity, všechno bylo hrozne živě, jak kdyby to bylo tehdy… dokonce silný pocit, že na tom stejném kameni jsem jako holka seděla, plakala a koukala na tekoucí Mumlavu.. Věřím tomu, nabízel se.. Proste mozek vyvolal hodně hodně hodně hluboko zasunuté vzpomínky.

"cinzanový dítě je skvělý"


To je dobře