Diskuze : Hlavní : Jsem podváděná partnerka

Kat ten pocit ze musim a nikdo jiný není prisel až pozdeji. Ten prijde když se oklepeš a nenajdeš žádného vhodného nového chlapa co by tě občas vyslechl a podržel. Když nemáš s kym sdílet ty běžné starosti. Ze začátku jsem musela, ale ještě jsem nemela pocit SAMOTY.
A pokud chlap alespoň trochu funguje tak máš obcas cas si odpočinout.

Despi, vzpomněla jsem si na jednu přispěvatelku, co tu kdysi zmínila, že se s mužem domluvila na jeho občasných nevěrách, které budou naprosto diskrétní a on nikdy nerozbije jejich rodinu. Děsně to tady schytala. Přitom zrovna tohle je PLÁN, sice teda hodně pragmatickej, a fakt není pro každého (mě by to zabilo), ale jakési zoufalé řešení to je Přesto si tady tehdy spoustu nicků klepalo na čelo.

A najednou je v této debatě každý na nevěru připraven, počítá s ní, má to promyšlené.

Despi, myslím že nejde o to zmizet na týdny. Ale o to, že ženská leckdy fakt nemá kam a jak utéct. I třeba na na 2,3 dny. Jen abys prostě nemusela chvilku nic. Vím, zepto mé kamarádky bylo nejhorší mj.i to vědomí, že MUSÍ. Že nikdo jiný v tu chvíli není. A že vše je na nich. Taky byly děti malé, některé chronicky nemocné s léčbou.

Janinko, je vidět že jsi podobnou situaci asi nezažila. Já ti můžu říct že jedině byt s detmi mě uchranilo od totálního zhroucení. Když odjeli k tatovi tak jsem v prvnich dnech jen ležela a bulela. Žádná kamarádka s tebou nebude 24/7 a dokonce ani každý den odpoledne a večer. Každý má svuj zivot a nemůže resit ten tvůj. Mam sourozence. Využila jsem sem tam jejich azyl. I kamaradky. Ale stejně to NESTAČILO. Ten přetlak emocí je takový že normální jeden smrtelník to nepojme. A ten běžný provoz tě prostě vrací do života protože musíš.
Představa že se odstehuju a čekám až to prejde je ponekud iluzorní. Pokud toho člověka máš ráda, tezko to behem 14 dní hodiš za hlavu.
Notabene po rozvodu dojde casto k tahanicím o deti a majetek. A my jsme se treba nakonec dohodli. Mame skvělé vztahy a společnou péči. Coz je jen díky tomu že jsem odhodila veškeré emoce u řešení rozvodu a majetku a chtela jen to na co mam narok a na čem jsme se dohodli. Nechtěla jsem se pomstít jako mrak jiných ex. A na rozdíl od našich soudců a sociálních pracovnic mi slo opravdu o zajem detí (ne manžela).
Jedna známá se takhle odstehovala jak ty píšeš. Tatinek nelenil a požádal o předbezné opatření ( mimochodem on byl ten neverník, ale ona byla Ukrajinka nebo Slovenka a jela prostě domů si srovnat hlavu) a pak když se udobrili tak jí tím vydíral. Bylo to nechutné a dopadlo to blbě. Tahlo se to léta.
Takže kecy "jsem pripravená" SI NECHTE OD CESTY! Nikdy nevíte jak zareaguje váš chlap v te situaci ani vy. Může se i diky manipulaci od milenky tak zmenit, že nebudete vědět kdo to je. Může najednou vybrat účty, tvrdit že vse je jeho a vy zustanete bez prostředků. Dokonce může odvrhnout i deti se kterými do té doby normálně fungoval. A to je pro ženu největší rána. Protože racionálně víš že je to idiot, ale vysvetlit detem a potýkat se s tím bude jen ta matka.

"co je produktivního na tom, se v době hezkého manželství duševně připravovat na to, že se to kdykoliv může pos.at"

souhlas, je v tom kus jakéhosi rouhání i neschopnost být v klidu, když je klid Člověk by měl mít plán pro situaci, kdy dostane padáka (jaké si řeknu podmínky) a nějaká životní a majetková pojištění - ale otužovat se kvůli situaci "ocitnu se bez MM" je hyperopatrnost, která odebírá energii a kalí pozitivní prožívání. MM je jakousi mojí součástí, neotužuji se představami, jak by mi bylo bez ruky nebo bez nohy