Diskuze : Záliby : Divadelní představení

Kopřivo, jejda, to je téma pro mě
Mohla bych spustit litanie... od dětských představení po filharmonii a plynule bych přešla k hlučným žvanilům a rušičům kdekoliv ve veřejném prostoru.
Je to sebestřednost, buranství, a jelikož se to zdaleka netýká jen jedné generace, ale všech, řekla bych, že je to i nešvar rozptýlenosti, neschopnost soustředit se na jednu věc.
Lidé jsou zvyklí mít puštěnou televizi, rádio, do toho žvanit, jíst, sledovat telefon... Na kulturní akci pak mají tendenci chovat se podobně.

Já poslední dobou trpím tím, že když se lidi v divadle nudí, vytahujou mobily. Zjevně si myslí, že tím nikoho neruší, ale ono stačí, když máte ten mobil v zorném poli a ten svit prostě JE rušivý, přitom ten člověk sedí klidně dost daleko od vás, nedávno ve Vinohradském divadle mě takhle iritoval mobil pána v lóži naproti.

Kopřivo, máš pravdu,ale kdo je zo má naučit,když i starší generace nejsou na to líp?- moje zkušenost..

Kdysi jsem se s kamaradkou rozhodovala,jestli na představení v okresní městě půjdeme raději v den,kdy mají předplatné školy,nebo důchodci

Šli jsme s důchodci,doufáme,že tam bude klid
No ani náhodou. Před představením predbihali ve frontě u šaten,jedná paní nás tenkrát i hrubé odstrcila. Během představení si poměrně hlasitě povídali,naklaneli se k sobě a odbihali že sálu.
Víckrát už jsem v den jejich předplatného do toho divadla nešla

TaJ, ano, je to jako v té reklamě, co kdysi rozčílila zdejší Rose, s tím mottem "...protože chci"

Já si chci povídat, i když jsme na činohře, já chci šustit s bonbonama, když mám chuť

Ti rodiče si myslí, jak stylově vychovávají své dítě k návštěvám kulturních akcí - jak jsou dobří (a jak to na FB bude vypadat dobře, až to večer dají za zeď) A je to právě obráceně, učí je hulvátství

Kopřivo, no, to je bohužel takový nějaký současný trend, či co - já, já, já...a co na to ostatní, to je jejich problém. Pozoruji to kolem sebe už delší dobu, že nějaké ohledy na ostatní moc nefrčí...setkáváme se s tím často třeba i když jezdíme se synem fotit na různé akce, kde je těch fotografů víc...syn a jeho kamarádi jsou naučení a zvyklí, že při hledání místa koukají, aby ostatním nepřekáželi v záběru a vždycky se nakonec nějak poskládají, aby byli všichni spokojení. A pak tam na poslední chvíli dorazí nějaký týpek a suverénně si vleze tam, kde překáží v záběru snad úplně všem a ještě jim nadává, když se ozvou.