Diskuze : Hlavní : Humorně o lásce a sexu

Marťasíno,
čtyřicátnice se třemi dětmi, pokud vypadá k světu, je lovnou zvěří jen do postele - pro vrstevníky, kteří ji kdysi milovali a neulovili a kteří si chtějí jen odskočit od manželské rutiny. Takových nabídek mám dost (což je paradoxně docela děsivé - spousty žen mají na první pohled idylické manželství a netuší, že jejich manželé jsou schopni je tiše podvádět se svými dávnými kamarádkami). Slovy tety Kateřiny, "Ráda bych viděla toho smělce", který by do vztahu šel naplno.

marťasíno, myslím, že má ruth pravdu, to období cca 30 let z dospělého života (což odpovídá věku 50 let) určuje hodně - to rodíme děti, vychováváme je, ovlivňujeme je i jejich vztahy k nám do budoucna, budujeme svůj pracovní život (ano, "v 50 sekla s prací úřednice a rozjela super kšeft" je skvělý, ale je to o jedné z tisíce? z 10 tisíc?), své zázemí... v té druhé polovině pak spíš asi sklízíme, než bychom nově budovaly... možná rozjíždíme nové aktivity a jasně že je čas ještě mnohé vylepšit a mnohé podělat, ale ať je to jak chce, ta minulost tě ovlivňuje pořád... a pokud s někým prožiješ těch 30 let společně a máte něco za sebou, nemá cenu ty roky popírat, formovaly vás oba a vy oba jste tam kde jste i díky sobě navzájem... popřít to je nesmysl... a i když vztah skončí, nemá cenu brát to jako ztracený čas...

Taodvedle,
já tatínka pro své děti nehledám, ony ho mají a fungujícího. Jen se s manželem léta míjíme a fungujeme jen jako rodiče a ekonomická jednotka, ne jako partneři. Kamarádi to řeší jen částečně. Teď je čas se soustředit na výchovu dětí a rozvoj sebe sama a snít o tom, že třeba jednou, na podzim života, nějaká láska ještě přijde.

A já furt, z čeho mám tu skobu mračivku mezi obočím Taky si pamatuju, co jsem kdy ve vztazích zvorala, a s léty mě to mrzí o to víc, když zjistím, že mi Osud dával šanci na vztahy s muži, které já jsem nechtěla (moc mladá ucha, nelíbili se mi, něco mi na nich nesedělo, a po létech jsem zjistila, že se stali zralými a ve svých profesích i vztazích mimořádně úspěšnými).
Se spoustou věcí, které jsi v průběhu noci a rána psala, souhlasím a podobné příklady z okolí vidím taky. Láska má skutečně mnoho podob, průběhů a příběhů.
Teď se sama nacházím ve fázi, kdy je pozdě na to začít někde znova vztahově (skvělí chlapi na čtyřicetileté trojdětné ženy fronty nestojí) i kariérně (ve svém věku se asi těžko naučím, jak vybudovat byznys, který mi přinese finanční nezávislost), ale kdy si s druhou půlkou života musím poradit aspoň tak, abych stávající situaci vylepšila co nejvíc.
Nejtěžší jsou dvě věci: Přijít na to, co člověk má dělat, aby se cítil šťastný, a najít v sobě sílu ze své ulity vylézt.

já tohle znám, a mám to za sebou, krutě se na sebe zlobit za to, že jsem v 25 nevěděla to, co vím teď ve 40, navíc já mám výbornou paměť na to, jaké kraviny jsem kdy udělala a jaké blbiny jsem v těch situacích řekla, pamatuju si celé epizody jako stokrát viděný seriál, slovo od slova, to se pak na sebe člověk zlobí tuplem - můj manžel ne, ten si pamatuje převážně to, jak co kde výborně uhrál , dávno mám v obočí skobu, jak se něj vždycky kriticky podívám - taková selektivní paměť je od pánaboha