Diskuze : Hlavní : Humorně o lásce a sexu

Martasino koukám, ze jsi toho mnoho nenaspala.. to by mě zabilo.

Sloníčku, snad můžu napsat, co mě při čtení tvého příspěvku napadlo (a opovažuju se hlavně proto, že i můj životní partner kdysi na počátku přišel s vyjádřením, že mě nechce): ve tvých 16, na začátku 30let trvajícího vztahu ti řekl, že o tebe zase tolik nestojí - prosím nesvaluj na sebe všechnu vinu světa za větu, kterou řekl. Chlap, který toto pronese, a nedává tomu zároveň i významy "protože vlastně nestojím o vážný vztah", "protože se necítím na závazky", "protože se momentálně z našeho vztahu nevznáším v oblacích, neschopný jíst a spát" - takový chlap by nežil třicet let ve vztahu - nežijeme půlku dospělého života s někým, koho nechceme! Často vědomě tvrdíme, že vztah není OK, ale podvědomě jsem s tím druhým svázaná, podvědomě ho nějak potřebuju, přitahuje, čerpám z něj sílu...
Ty přebíráš všechnu zodpovědnost za váš vztah, jeho průběh i konec. Vracíš se k jedné větě a spatřuješ v ní křižovatku, na které ses vydala špatným směrem a teď tě to dohnalo. Nedělej to...Píšeš, že byla i hezká období. Mě přijde, že tedy byl vztah založený minimálně na přátelství. To vůbec nemusí být tak málo.
Nepřemohly tě tak trochu naše příběhy, kdy jsme šílely láskou? To fakt není žádný vzor, jak to má nutně na začátku vypadat. Naopak, pár takových intenzívních zážitků a půlka neuronů je v háji.
I obrovské lásky s dramatickými projevy končí rozchodem, vlastně většina veškerých vztahů tak končí. To si radši vypisuj všechny jeho blbé vlastnosti a šíleně se nakrkni, žes ho za ně nepropleskla, ale nepřenášej na sebe všechnu zodpovědnost za to, že ten vztah vznikl, byl a proběhl. To tě za prvé zničí a za druhé to může být daleko od pravdy. Jenom když se rozhlídnu po svém okolí (my jsme taková vypečená ulice ): ona těžce nemocná, životní láska velké dítě, její žárlivá koule na noze, sál z ní sílu jako pijavice, a ona přitom doslova zářila láskou - k dalšímu dlouholetému manželství poblíž jezdí v noci policie, ona ztřískaná opakovaně vypovídá, že se nic neděje - ze druhé strany vš dáma, dává jí zabrat manžel autista, snažíme se jí pomáhat, potom sousedka krásná ženská, založením solitér, chodí se k ní kamarádit nespokojení pánové z okolí, jejich polovičky na ni pořádají hon. Fakt myslíš, že to nejde uhrát lásku hůř než váš vztah? Přeju sílu.

Máš pravdu, už ani počítat neumím, a ani ty tři piva mě promlouvají. Teda něco lehce přes 30 ;-)

Kat,
bylo. Bolelo to strašně, ale čas naštěstí obě srdeční zlomeniny zhojil. Po první zůstaly, bohužel, trvalé následky. Já se totiž tenkrát rozhodla, že už nechci extrovertního a vtipného chlapa s riskantními sklony a bouřlivým životem, ale radši klidného muže, z dobré rodiny, s dobrým vzděláním a dobrou prací. Výsledek tohoto "rozumového" rozhodnutí jsem tu už před časem psala. Takže jsem chvíli po rozchodu se svou zahraniční láskou začala chodit s klukem, který to splňoval a celou dobu, po kterou jsem chodila s ex, ke mně vzhlížel. Jen jsem si zapomněla přát daleko důležitější vlastnosti a schopnosti, než ty, které jsem si v duchu dala na seznam. A nebo jejich absenci tenkrát skrz antidepresiva a s nimi spojeným útlumem všeho neviděla. Pak mi bylo líto ho opustit, abych mu neublížila. A s následky tohoto rozhodnutí se potýkám dodnes.

Sloni,
bude líp. Uvidíš.