Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

"a ona se tváří, skoro jako by tam nebyl."

A uz jedeme dalsi kolecko vselijakych domnenek a prekrucovani?

Kudlo, jsi schopna videt rozdil mezi "tvarenim se" a "popisovanim" neceho?

(=a ja toho fakt o te dobe v CSSR vim primerene dost - o hodne vic, nez kdokoli z vas, co se podivujou, o zivote v zemich kolem.)

Predp+okladala jsem, ze na rozdil od vselijakych jinych debat, kde si ruzne vysvetlujes veci dle sveho, se v tehle nejak podelime o neco navic…..

Promiň, ale spousta lidí svádí chlast na něco. Někdo na vládnoucí režim, jiný na manželku, na šéfa... Kdyby lidi chlastali za nepřiznivého režimu, tak by se za války uchlastal celý národ.
Jo, režim to byl blbej, ale dala se dělat spousta věcí, jen na to bylo třeba navlíknout politickej pláštíček. My jsme na střední škole poznávali historii svého kraje (pod pláštíčkem činnosti v SSM), cestovali jsme po celém kraji a na závěr jsme byli nejlepší ZO SSM v celém kraji, za odměnu jsem já jako organizátor dostala od SSM zájezd do Berlína, jako nejlepší v kraji další letecký zájezd do Moskvy a jako třída jsme jeli na tři dny do NDR. Jo, nakupovat, ale taky se to dalo navlíknout na kulturu nebo politiku, ony ty pláštíčky byly různý. Pod hlavičkou pionýrské organizace fungovali i skauti. Takže se nemuselo chlastat, dalo se dělat leccos. Jediné, co komunisti neměli rádi, bylo, když jim někdo na plnou hubu řekl pravdu.

Nechci dělat drahoty, tak odkládám překlad a pokusím se o krátké shrnutí. Do té skandinávské země jsem přišla v r.85 legálně, protože jsem se provdala za jejího st.příslušníka. Tady kolem toho byly děsné obstrukce, trvalo to půl roku a podrobnosti radši nebudu ani popisovat. Jazyk jsem neuměla, tady nebylo jaksi jak se ho rychle naučit. Komunikovali jsme s MM anglicky. První poznatek - starší generace tam anglicky neuměla, německy nechtěla, s tchýni jsme ze začátku komunikovaly jen přes prostředníka. Narodil se mi syn, živil nás MM, pracoval v obchodní firmě, bylo možné si vzít hypotéku a místo nájmu řadového domku si pořídit samostatný dům. Tady bude můj příběh asi nestandardní, protože z určitých důvodů jsme měli ekonomické problémy a MM nezvládal vlastní vinou fungovat. Co bylo skvělé byla okamžitá nabídka jazykových kurzů, začala jsem chodit v několika týdnech syna. Přátelství se vytvářela těžko, v obchodech a na úřadech člověk cítil, že tam jsou opravdu pro něj, ale lidé, kteří byli "přáteli" si udržovali velký odstup a neustále se dávalo najevo, jak je všechno super a fajn. Z důvodů DN jsme se rozvedla, 1 rok odluky a pak už to byl tychlý proces. Městský úřad mi ihned sehnal byt - oni to nazývali sociální, ale pro mne to byl vlastně nadstandard. Počet místnosti podle členů domácnosti + 1 místnost navíc (to bylo pravidlo). Abych mohla chodit dále do jazykové školy, přispíval mi městský úřad na školku pro syna, což tam už tehdy byla velmi drahá záležitost.Ve školce už tehdy zvířata a velmi free režim. Prvních pár měsíců jsem si chodila pro podporu na úřad (mezi fetky), když jsem byla vyhodnocena jako důvěryhodná, posílali mi peníze na účet.Poznala jsem spoustu lidí, kteří díky velmi měkké záchranné sociální peřince prožili jako nezaměstnaní celý život. Vždy proloženo nějakým kurzerm, aktivací apod. To jsem dost nechápala. Mí známí a pár přátel měli většinou hypotéku na dům nebo bydleli v městských bytech - standard normální, u těch bohatých naopak velmi, velmi nadstandardní, jen pro mne trochu chladné a neútulné.Aby se udržoval a zvyšoval životní standard, skoro všechny matky také zaměstnané, ale už od 6 měsíců dítěte - tehdy naprostá samozřejmost. Všichni si potrpěli do dobré jídlo a pití, dlouhé společné obědy nebo oslavy, ale pouze po řádné předešlé domluvě, žádné spontánní přepadovky. Běžní lidé usilovně přes týden pracující, v pátek a v sobotu se dost opíjející (v neděli v centru rozflákané výlohy). Všude naprosto bezpečno, kola nezamknutá, totéž auta i s nákupy za zadním sedadle. Po ukončení jazykovky jsem nastoupila do velké firmy do exportního odd., její výrobky se sem dováží dodnes. Nebyla jsem teda někde u pásu, přesto se mne kolegové z exportu v r. 89 ptali, zda u nás máme silnice a vysoké školy. Většina obyvatel neměla žádný větší obecný přehled. Neustále si pletli Česko s Jugoslávií a ptali se mne, jaký máme největší přístav. Po revoluci se to mírně zlepšilo. Auta strašnlivě drahá, tehdy platili 220% daň z aut, takže jezdili hlavně staršími modely čehokoliv a Škodovkami. Jinak daně vysoké, ale na druhou stranu možnost příspěvků na kdeco. Kroužky ve škole nic moc, ale hodně sportovních nabídek. Důchodci v DD si naopak mohli vybírat i z takových absurdit, jako jízda na velbloudu Dovolené hodně doma - i z důvodů nádherných pláží, jinak k moři na jih, ale vše níže než Flensburg bylo nehygienické a nebezpečné, takže i na Lago de Garda se vozily láhve pálenky za účelem každodenní desinfekce. Tak, omlouvám, se, je to dlouhé a osobní, ale pokud se někdo bude chtít ještě na něco zeptat - nenapadlo mne asi popsat vše z běžného života, ráda odpovím

Mamka měla vzdálené příbuzné v západním německu, materiálně si žili rozhodně lépe než my. Jezdili na dovolené k moři, měli pěkné auto a všechny ty věci, které tu nebyly které bychom rádi měli i my. Superboháči to nebyli, asi tak střední třída.

To my jsme byli proti nim chuďasové, oblečení se látalo, protože na nové moc nebylo, auto se prodalo, protože jsme ho neuživili, já nemohla ani na vysněný pionýrský tábor do Bulharska k moři , protože na něj nebylo. Ať už zas socíku, nebo v kapitalismu jsou vždycky lidé, kteří se mají relativně dobře a kteří jsou chudí, mnohem horší ale byl ten totalitní marast, to radši bejt chudej bavor než bohatej soudruh

A ještě mě napadlo k té diskusi tady ohledně srovnání tehdy tam a tady, četla jsem rozhovor s jedním známým lékařem, který říkal, že reaktivně banální problém se v záp. německu operoval a tady se an něj umíralo, protože socialistické zdravotnictví nemělo devizy, takže to zdravotnictví zdarma byl tak trochu oblbovák.

ŠUplíku,

přesně. Já jí to taky věřím, ale ten posun o tu generaci byl dost zásadní, a ona se tváří, skoro jako by tam nebyl.

Česko 1967 a Česko 1977 bylo asi dost jiný Česko.