Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

já si zrovna říkala,že dnes jak mi náhodou nějaké boty padnou do oka,tak nemají v mé velikosti - 39.

A vzhledem k té proklamované šedi za socíku se stačí podívat na dnešní "moderní" šedohnědobílé" koupelny,jak v kobce

jak jsem psala - mě přišli kvůli prkotině vyslýchat jako čtrnáctiletou do školy. říjen 1989.

Olgavo, ja mela asi 20 "pen friend" v ruznych zapadnich zemich. Samy kluky. Kadrovakovi jsem prinesla vyplneny karticky na "styk se Zapadem", kde jsem popsala obsah dopisu vseobecne: vareni, rucni prace, vychova deti". Muj sef to podepisoval a tvaril se prisne, ale v koutcich ust mu cukalo. Tim ta akce hasla, kadrovak mel kartoteku a spokojen. Sef mi podepsal zadost o prislib do Jugoslavie, 2x, s poznamkou, ze mi to stejne nedaj. Ja nato "kdo nic nezkusi, ten nic nedostane". Dostala jsem. 3x jsem posleze jela na prodlouzenhou dovolenou do Holandska a Danska, objela Francii. Sef i hlavni sef mi to podepsali se slovy "stejne te nepustej". Pustili. S mym spatnym uplne nevyhovujicim kadrovym posudke, s blizkym pribuznym na zapade, absolutne zadnym prislusnikem strany v sirokem pribuzenstvu.

Po navratech mne nikdo nikdy nikam nepredvolaval. Vratila jsem pas a tim vse haslo. Nikdo u nas nikdy nebyl na zadny kontroly. Baby v ulici chodily do Bartolomejsky udavat mne i maminku - mne kvuliva obleceni, barevnymu a kratkym suknim, ktery jsem si tvorila sama z latek, ktery jsem normalne nekde koupila. Ale nikdy nas nikdo nikam nepredvoal od r. 50, kdy zmizel nas pribuzny.

Jsem z Prahy. Blbejch lidi kolem bylo dost, ale hodne lidi pomahalo a vyrizovalo ruzny veci.

Kate, těžko říct, já si do počítače uložila hromadu takových fotek, protože je to prostě první půlka mého života. Režim nesnáším, ale na dětství ráda vzpomínám. Fotky chci ukázat dceři, jak jsem žila.

naši dostali družstevní,ale my s mužem,ještě za socíku,jsme už nedostali ani ten nejmenší malinkatý státní,jak bychom za něj byli rádi tehdá.Nedostali jsme NIC.