Diskuze : Dle regionu : Maminky v zahraničí

Filipe, ty čistky v 70.letech byly jiné. To totiž každá organizace rodné strany dostala počet lidí, které má vyloučit. Tak se vylučovalo. A být vyloučen z rodné strany byla pro dotčenou rodinu pohroma. Rozumní předsedové ZO proto přednostně vylučovali lidi, kterým se nemohlo nic stát, třeba důchodce. Jenže řada důchodců to těžce nesla, protože komunistickým myšlenkám hluboce věřili. Copak mohl předseda ZO vyloučit člena, kterému bylo např. 40 let? Vždyť by se jeho děti nedostaly na vysoké školy, měly by to v kádrovém posudku. To bylo to pravé svinstvo. Rodná strana nevylučovala ty, co neměli to správné komunistické myšlení, ale Jela podle směrných čísel. Ta totiž mohli ti soudruzi, co měli IQ velikosti včerejšího datumu zkontrolovat. Tak se i stalo, že ti, co v prvních dnech rudké okupace běhali s transaprentama a pomalovali silnice protiruskými nápisy, byli najednou "pomýlení", za nápisy se omluvili a nakonec právě oni vylučovali ty hlulboce věřící komunisty. A jejich rodná strana těm svinstvům ještě tleskala.
Kdo hodně žvanil a z huby mu za každým slovem padal Lenin, se měl dobře. V rodné straně vládlo akorát tak pokrytectví, udavačství a křivárny.

Na druhé straně bylo ale hodně lidí, hlavně těch, co prožili 2.sv. válku, kteří myšlenkám komunismu skutečně věřili. Proti kariéristům ale neměli šanci něco rozumného prosadit.

...Toto neni debata o totalite a obetech politickych procesu

Nahlas Roni, ze sa nedrzime zadania.

...nejsou to jen dětské vzpomínky, je v tom spousta faktů

Rose, ja myslim, ze Tvoje dristy uz predtym a lepsie vyjadril Nohavica:

Za komunistů se špatně nežilo
v létě bylo vedro v zimě sněžilo
zjara ledy tály byly povodně
to jste milé děti přišly o hodně.

Dám to sem ještě jednou, před časem to tu citoval Vážný a úplně mě tím dostal, neznala jsem to a myslím, že z toho je jasný, že tohle není jen otázka komunismu, že to je "v nás" pořád, stejně jako se to říká o ďáblovi.


Viktor Dyk - Mathieu


Král ve Francii vládl absolutně,
jen píseň byla moci jeho mez.
A třeba bylo po Francii smutně,
to nerušilo ve Versaillích ples.
Co na tom, chudáci když hladovějí?
Královnin výrok přece známý je:
„Chleba-li není, proč lid koláč nejí?“
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Lid trpěl dlouho, pak se vzchopil k dílu
a revolucí vzplanul širý kraj.
Svou poznal moc a táhl na Bastillu,
svou poznal moc a táhl na Versailles.
Pak písnička se zazpívala jiná,
čas dozrál pro tragedie.
Královské hlavy sťala guillotina.
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Vznešená započala epopeje,
na kterou myslit opojí tě už.
Veliké, slavné, světodějné děje!
A mezi muži objevil se Muž.
Nepohnut stál tu v zmatku, vřavě, ryku.
Sled jeho kroků věčnost nesmyje.
Francii spasil, zabil republiku.
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Evropskou mapu měnil suverénně
ten strašák králů z boží milosti.
On škrtal říše, tvořil říše denně
s jakousi samozřejmostí.
Plod vítězství všech jedna prohra vzala,
bourbonské vrátily se lilie.
Po tragediích vždy se fraška hrála!
– Tak je to dobře, říkal Mathieu.

Tak bral se vždy svou předurčenou drahou
s důvěrou, oddaností vlastence.
Jistě by byla milou mu a drahou
vláda, již daly tři dny července.
Leč všem nám nutno zaplatit daň času.
Ni nejmoudřejší věčně nežije.
Na hřbitově, hle, dříme Montparnassu
náš dobrý, čestný, šťastný Mathieu!

Poslání

Občanské uč se, čtenáři můj, ctnosti,
jednu ti moudrost svěřím pro žití!
Je vždycky vhodno uznat skutečnosti,
riskantní bývá však je tvořiti.
Za boje soud svůj nikdy nepovídej,
budoucna obraz dosud skrytý je,
když vyhráno je, k vítězům se přidej
tak, jak to dělal občan Mathieu!

Ten třetí odstavec je práve popis toho dnešního bordelu. A má kořeny v tom nevypořádaní se s bolševizmem.
Tak jako nesnáším, když někdo po vraždě říká - na co hledat pachatele, X to už život nevrátí, zrovna tak i společnost musí vyšetřit, obviinit, usvědčit. Běda ji, když to neudělá.