Diskuze : Hlavní : Alkoholismus

Chápu. Je to dobré Mám to stejně, chutná mi to. Ale nepiju často, nějak mě to nenapadne, jsou i jiný dobroty
Přehled mám tak zhruba, jako o některých dalších z rodiny, ale já nemám moc dobrou paměť. Tebe si pamatuju, ptž životní ztráta (obdivuju, jak to zvládáš), neskutečná sebekontrola v jídle, běhání všude možně i nemožně a sečeš kosou

Peppo, pomáhá mi buď trochu od smutku, nebo si ten smutek uvolněně odbrečet (místo disciplinovaného „to zvládnu, jsem velká holka“). Svět a život mi přijde prostě drobet příjemnější pod mírným vlivem. Ale myslím, že je to spíš vedlejší efekt (kterému nemám proč se bránit), protože mi alkohol opravdu jednoduše chutná. Nepiju pro účinky, ale pro tu chuť. To jsem myslela tím „je to dobré“ (no dobře, byl to takový osobní vtípeček, defacto dvojsmysl). Dcera taky říká, že se nebojí, ale že ok, jistí

A tedy nevím, jaký máš o mě přehled, ale pívám sama, protože sama bydlím - popít s někým mám možnost tak dvakrát do měsíce, což pak někdy vypiju více.

"Piju sama, a je to dobrý "

ono je to možná trochu rouhání, ale někdy bych si fakt přála, abych tohle mohla zažít... vědět, že když si dám skleničku, dvě, uvolním se, zklidním a bude mi lépe...
já můžu pít jen pokud jsem v pohodě, jinak mám záklopku a nevypiju ani kapku... (panická hrůza ze závislostí, panická hrůza ze ztráty sebekontroly...)

Piju sama, a je to dobrý Ale dám vína tak dvě-tři deci, někdy jenom 1,5 deci, a určitě ne každý den. Někdy i panáka - opět tak jednoho, spíš malého, a ne každý týden.

Ovšem netrpím úzkostmi, jsem takový vyrovnaný neškodný alkoholik...

O "pojistku" jsem požádala dceru (dávno dospělou), aby mi řekla, pokud jí přijde, že mě alkohol nějak přemáhá. Zatím mám asi tak 6,5 roku pocit, že pomáhá.

Rodinova, zkuz si ho poslechnout bez predsudku. Fanatik mi fakt nepijde, je to clovek, ktery se cely zivot pohyboval mezi zavislymi…s jejich osudy