Diskuze : Hlavní : Máme doma prvňáka

Ne, psal, že trictvrtiny třídy spočítaly všech 40 příkladů správně a na čas

Diky, Yuki, zatím jsme se domluvili, že s dítětem bude jednou týdně pracovat speciální pedagozka. Plán podpory mu asi nikdo nedá, protože to by nebylo spravedlivé asi či co, pan učitel mi na můj návrh, aby syn dostal více času, aby se zjistilo, zda látku umí, napsal, že více času mu dát nemůže. Poruchu pozornosti asi má, skoro jistě, online nedával vůbec, se mnou se učil celkem fajn. Pan učitel argumentuje tím, že ostatní to zvládají. Kulicko díky, do poradny asi půjdeme. Ale fakt mě překvapuje, že většina dětí 40 příkladů na 1 zátah zvládne.

kuličko, na podzim první třídy se ještě fakt nepozná skoro nic, to by musel být extrém, je brzo, ty děcka se musí napřed srovnat psychicky s tím, že už jsou ve škole, mají povinnosti, valí se to na ně ze všech stran, samostatnost, zodpovědnost, nové informace, nové povinnosti, nové vědomosti, hodnocení, srovnávání (bohužel)

teď je brzo i na tu PPP, nám vůbec prvňáky nechtějí brát,

spíš bych doporučila domluvit se s učitelem, jak teda tomu děcku pomůže, co pro to uděláme spolu, co udělá on a co já jako rodič, sepíšeme to, uděláme Plán pedagogické podpory, a až to sepíšeme a podepíšeme, tak se můžeme za měsíc sejít a říct si, co pomohlo, co nefunguje, změnit to, a taky mít podklad pro ppp a nakonec i pro sebe, že jsme dělali maximum a ono to nepomohlo,
a hlavně, ono to donutí učitele nepřehazovat zodpovědnost za svou práci na rodiče,
jak jsme psala, DOUČIT! je něco, co má dělat učitel a ne rodič

Zklamaná z matematické tuposti vlastních dětí jsem setrvale, nejstarší už je na VŠ. Za to jim jdou jazyky, na které jsem zase já extrémně tupá.
S názorem na učitele mám vlastní zkušenost. U nejstarší dcery jsem si na jejího učitele vytvořila dobré mínění a všude jsem ho chválila, proto jsem byla ráda, když ho dostala i prostřední. Absolutně nebral v potaz její poruchu pozornosti. Pořád jsem tomu nedávala dostatečnou váhu, protože dcera si nestěžovala. Co se děje jsem zjistila ve 4. třídě, když do třídy přišla holčička, co se přistěhovala z Británie. Až ona řekla své matce a ta potom mně, že naši dceru učitel bije. Bil ještě další dvě děti. Ředitelství se zastalo učitele, z nás udělalo blbce a lháře. Dcera je v jiné škole, zůstala tam ale nejmladší, která má super třídní, ale absolutně nemá šanci uspět v soutěžích, ve kterých dříve reprezentovala školu. V komisi je dotyčný učitel, takže je pravidelně buď diskvalifikována nebo se vůbec neumístí. Už se rozhodla, že v pěvecké soutěži zazpívá "Už troubějí, už troubějí, na horách je Lenin." Prý když ji diskvalifikují, tak ať je aspoň sranda.

Distanční výuka těžce nesedí dceři s poruchou pozornosti. Prostě to nedává. Včera jsme měli pedagogickou radu a když tam učitelé popisovali problémy s žáky, kteří mají poruchu pozornosti, jako bych ji viděla. Ta děcka s ADD a ADHD jsou na distančce dost v háji.

Barbar, já nečetla úplně všechno, ale velkou část diskuze....a přijde mi, že je někde chyba, zašla bych do té poradny. Přijde mi nereálné, že když to s dítětem tolik cvičíš, aby bylo tolik za ostatními. Já to s prvními 2 dcerami snad necvičila vůbec - nějaká online cvičení ani tehdy nebyla - jen jsme to třeba opakovaly cestou do školy, někdy už i do školky teda, normálně jsem říkala, kolik je 2+4 a holky mi cestou odpovídaly, prsty nebyly třeba u nějakého počítání do šesti, pokud si pamatuju, tak jde o toto. První 2 děti teda prsty nikdy nepoužívaly, u nich ve škole se to nějak nepodporovalo, za to u nejmladší to podporují a tu to zase mate. Ona je ve druhé, celkově mi taky přijde pomalejší - rozhodně ve psaní, ale že bych to s ní takto jako ty nacvičovala, to tedy ne, jen bych ji odradila.
Takže bych řekla, že buď je malý totálně dyskalkulický, nebo je chyba v tom batoleti, že se nemá šanci soustředit a nebo to možná s tím cvičením přeháníte a kluk má pocit, že je to tak složitý, že to nikdy nebude zvládat. Nebo od každého trochu.
Asi by to chtělo hlavně klid, vzít synka na pár hodin stranou, někam třeba na chatu nebo by stačila i procházka, kde by se soustředil jen na tebe a mohl si zkoušet počítat z paměti.
Moje nejmladší - psala jsem, že mi přijde pomalejší, ale ona už ve školce zvládala jednoduché násobení, ve škole jakoby zapomněla, co dávno umí, začala používat prsty, i když to dřív nikdy nepotřebovala - škola jí prostě moc znejistila. Vidím to dodnes, doma počítá pětiminutovky třeba počty do 30 bez problému, ale jakmile se dostane do nejmenšího stresu, začne panikařit a volat na mě, ať jí ty výsledky řeknu, že ona neví. A to pak se stává i ve škole, učitelka se třeba přeřekne v opakování příkladu a ona je pak naprosto rozhozená a schopná zahodit celou pětiminutovku.
Taky jsem tu na jaře měla diskuzi, hodně holek mi tu radilo, že malá nejspíš nezvládá počítat a zároveň to zapisovat. Což je taky o určité vyzrálosti.
Omlouvám se, nevím, jestli píšu srozumitelně.