| ...j.a.s... |
 |
(25.11.2016 18:33:11)
Jentak, to je něco, co se snažím vysvětlit Kudle, že nikdo není vyloženě dobrota sama ani vyloženě zlej. Jen stačí mít jiný názor a pak jde jen o to, kdo víc ustoupí, aby to nebylo na nože. Přesně jak píšeš, tvůj manžel tchyni nepošle někam, protože je to jeho máma a protože je zvyklej jí pomáhat a z pohledu tvé mámy, proč by si to dělala složitější, když si svého syna tak hezky vychovala, že přijede, kdykoliv zavolá... Nemá důvod se ve svých letech učit skromnosti. Ale to Kudla asi nepochopí.
|
| Kudla2 | 
|
(25.11.2016 20:21:48)
j.a.s., co na tom nepochopím?
Já přece netvrdím, že by byl někdo vyloženě dobrej ani zlej - v podstatě je to celý o postoji toho pomáhajícího a pokud má tu smůlu, že ten, komu pomáhá, je citovej vyděrač nebo nesoudnej, tak má na výběr, jestli ustojí spíš výčitky a citové vydírání, nebo vlastní vyčerpání.
Jentak píše, že s tou situací je těžce nespokojená, takže to asi není úplně značka ideál. Arsiela píše, že nemůže vydržet, aby shnili ve špíně. Ale kdyby Arsiela fakt NEMOHLA (třeba byla nedejbože nemocná) tak by ti lidi měli i s celou velkou zahradou SMULU.
Od těch pečujících je to hezký, ale občas ne úplně soudný. A celý to stojí a padá s jejich pocitem viny a povinnosti (případně tím, jak to v sobě nechaj od druhý strany vyvolat). Tohle si asi musí každej vyřešit sám v sobě a podle aktuální situace.
Třeba brát si 2 dny neplacenýho volna v momentě, kdy to jde snadno zařídit jinak, považuju za obrovskej luxus. Bude to podstatně dražší než placená služba - ušlý zisk plus benzín, plus jako bonus naštvanej ten vozič i jeho partner.
Považovala bych za výhodnější rodičům zařídit (případně zaplatit) to taxi a vůbec s nima o tom nediskutovat. Však oni by si zvykli. Možná si to jen neuměj zařídit sami.
|
| ...j.a.s... |
|
(25.11.2016 21:46:35)
Kudlo, vůči rodině se výčitky je dost těžký vypnout. Kudlo, nikdy jsi kolem sebe neměla někoho, kdo by měl svou hlavu a prostě ti nebyl dostatečně volnej na to, abys ho skutečně nechala shnít ve špíně i za cenu toho, že tě to léty fakt s...e a vyčerpává?
Já to holkám věřím, že kdyby se na to vykašlaly, tak by jim bylo líp, ale zároveň je to část rodiny a jak se říká krev není voda. A kdyby se na to vykašlaly, tak jeden by zůstal ve špíně a druhej by snad to zaplacené senior taxi nechal odjet, protože s cizím taxíkářem by nejel a dovedu si představit, že by pak mohl následovat ubrečený telefon, nestihla jsem lékaře, taxi jsem nechala ujet, přijeďte.
Fakt máš kolem sebe jen ideální lidi, kteří nikdy nehřeší, nemanipulují, nejsou tvrdohlaví?
A to taxi se nedá zaplatit dopředu, to jen na okraj.
|
| Půlka psa | 
|
(25.11.2016 21:52:29)
Tak mi připadá, že Kudla žije ve světě, kde se vyskytují samí ideálně spolupracující lidé. Samozřejmě jí to velmi závidím, ale mate mě, že nevidí, že všichni lidé na světě zdaleka takhle dokonalí nejsou. U nás jsou cvoci i ve středním věku a s léty se to samozřejmě nelepší. Když je někdo ubrečený vyděrač v padesáti, tak tu bude dělat i v osmdesáti. Jenže poslat do háje padesátníka je řádově jednodušší úkol než totéž udělat o třicet let později.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:02:00)
j.a.s, ale já vůbec nemluvím o tom, že by ti druzí měli být dokonalí.
Tohle je čistě o nás samotných a o tom, jak daleko si "pustíme" k tělu případné výčitky těch druhých. Nakolik jsme schopni ustát, že pro někoho možná budeme za toho "zlého", a obhájit si sami před sebou a vlastním svědomím, že děláme dost a že ta výčitka je neoprávněná.
Že náš vlastní úsudek má větší váhu než to, z čeho nás někdo obviní, byť ten někdo byl i blízká osoba. A že vágní představa, že "bychom něco měli, protože se to tak dělá/musí/od nás očekává" není víc než naše vlastní pocity a náš vlastní úsudek.
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:08:10)
"Karle, když je někdo jedinej, kdo to může udělat, no tak musí!"
"Má pravdu, předsedo." 
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:11:29)
Půlko,
když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak by to udělat měl, ale tím spíš si musí pečlivě stanovit priority, protože pak se taky může klidně stát, že se zhroutí a pak už nebude NIKDO, kdo by to udělal.
NIKDO.
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:15:31)
Jako já ti rozumím, ale ono to není jednoduchý takhle někoho odstřihnout (a poslat babičku "po žních k Turkovi" ). A už vůbec není jednoduchý si to nevyčítat.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:24:36)
Půlko,
ale to není žádný odstřižení a "posílání k Turkovi".
Pokud někdo bude požadovat, abys k němu chodila každý den, ale pro Tebe bude snesitelné k němu chodit jen obden (a nebude to bezmocný člověk, který by se tam ten den válel ve vlastních výkalech nebo nesvéprávný, který by byl schopen zapálit barák, půjde jen o jeho psychiku), tak bys tomu řekla, žes ho odstřihla a vykašlala se na něj?
A kde je ta hranice? Když budeš chodit každý den, protože to za cenu vlastního vyčerpání a naprosté rezignace na všechno ostatní krom práce ještě dáš, ale on po Tobě bude požadovat, abys u něj byla CELÝ DEN od rána do večera a ještě tam spala, což už nebudeš moct udělat, protože musíš chodit do práce, budeš mít taky pocit, že ses na něj vykašlala a odstřihla ho?
|
| arsiela, | 
|
(25.11.2016 22:32:46)
Kudlo určení hranice vnímám v těhlech případech jako tu absolutně nejtěžší věc.U každého je totiž naprosto jiná.
|
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:33:47)
Když mou babičku odvezli na gerontologické psychiatrii (nevím přesně, jak se to jmenovalo, ale bylo to oddělení pro hrozně zmatené, ale fyzicky zdatné staré lidi) a ona tam byla hrozně nešťastná, protože si myslela, že jí nic není a my jsme ji zákeřně odložili, tak jsem si to taky vyčítala a řešila, jestli se to nedalo udělat líp. Přitom asi nedalo, doma už to nešlo, ale vyčítám si to do dneška.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:42:47)
Půlko,
já chápu, že je to o psychice a té je občas těžké v tomhle poručit, ale pokud to doma už opravdu nešlo (čemuž naprosto věřím), tak nemyslíš, že je nesmyslný a kontraproduktivní si to vyčítat?
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:50:41)
To se ti právě snažím vysvětlit, svědomí nemá tlačítko ON/OFF. Racionální úvahou he nevypneš ani nenahodíš.
|
|
| sovice | 
|
(25.11.2016 22:54:22)
Kudlo,
ale to je přece o emocích, nemůžeš to vypnout - a z mnoha hledisek je dobré, že clovek nedokáže všechno pragmaticky hodit za hlavu. Je to druhá strana empatie.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:05:47)
Sovice,
ona přílišná empatie je občas na škodu věci.
A nemyslím si, že právě toto by bylo až tolik o empatii. Protože se to neodvíjí ani tak od toho, jak moc ti rodiče trpí, ale jak moc vyčítají a dělají tomu dítěti zle, a jak moc ono má pocit, že by mělo být "to hodné dítě".
Spíš je to v neschopnosti říct NE a ustát následky.
Znovu jako povinnou mantru opakuji, že NE neznamená "vykašlu se na tebe a nehnu pro tebe prstem" ale "mohu ti pomoci jen v tomto a v tomto, v tomto už ne".
|
| K_at |
|
(25.11.2016 23:13:13)
Kudlo, skacu doprostred diskuse, ono to, co rikas, je samozrejme ta zrala racionalni uvaha. Ale ony malokdy ty potize prichazi najednou, jakoby "z minuty na minutu". A potom je strasne tezke vystihnout okamzik, kdy je uz nutne rict stop.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:19:21)
Kat,
já netvrdím, že je to lehké.
Ale jak to myslíš s těmi potížemi, že nepřichází z minuty na minutu? Jasně že potřeba pomoci nastává postupně, ale pak ani to "stop" nebude nějaký ostrý přeryv, jako "chodím 7x týdně a najednou přestanu.
|
|
|
| sovice |
|
(25.11.2016 23:18:41)
Takhle jsem to nemyslela. To není o empatii. Ale je to druhá strana schopnosti empatie. Empatie ti umožňuje vcítit se do druhých, otevírá ti možnosti porozumět jejich vnímání a jednání... a na druhé straně tě pak víc trápí to pochopení, jak druhý věci vnímá.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:22:40)
Tak to mám štěstí, že nejsem moc empatická  , nebo že si dokážu přiznat vlastní hranice a nemám schopnost ani potřebu se vciťovat do hraničních duševních stavů někoho jiného.
Navíc k čemu by komu bylo dobrý trápení z toho, že chápu něčí sklíčenost, když je v danou chvíli mým úkolem mu pomoct?
|
| sovice |
|
(26.11.2016 9:59:59)
Kudlo,
zcela vážně, ano, to máš štěstí. V tomhle jsme si podobné, já jsem taky spíš pragmatik a empatie jsem moc nepobrala, co ano, to nám nacvičeno. Souvisí to s typem emocionality člověka a vykládat nepragmatickym lidem, že maji byt pragmatictejsi, je asi stejne účinné, jako vykládat pesimistovi, že má hledět na život optimističtěji. Tedy možná ti to odkyvou, možná se budou snažit, něco se naučí, ale ryzí pragmatismus z nich nevytluces.
A dobře, že takoví lidí jsou. Kdybychom byli vsichni věční, svět by byl přehlednější... a mnohem, mnohem nudnější. Např. tak 95, ne-li víc, procent krásné literatury by bylo jaksi o ničem 
|
| sovice |
|
(26.11.2016 10:02:24)
Kdybychom byli VĚCNÍ. Ty automatické opravy 
|
|
|
| libik | 
|
(26.11.2016 11:03:12)
Kudla, doufám, že usuzuješ na základě svých rádoby pragmatických představ ne na základě zkušeností.
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 12:34:50)
Libiku,
ano, myslím, že zkušenosti už mám takové, že si mohu dovolit mít o tom jakési mínění.
Včetně toho, že jsem i já občas podlehla a udělala něco, co jsem udělat tak úplně nechtěla, protože to v danou chvíli bylo nepraktické a pro mě nevýhodné, ale tomu člověku to udělalo dobře.
Být větší empatik než praktik, tak by mě patrně už hostilo nějaké k tomu určené lidumilné zařízení.
|
| libik |
|
(26.11.2016 12:39:34)
Já jsem se 2x zachovala pragmaticky (babička, otec), byla to chyba, ale netrpím nijak přehnaně. V nejzásadnějším okamžiku mě to naštěstí nepřemohlo, jsem si jistá, že bych to "potom" nevydržela .
|
|
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 12:35:48)
Libik,
a to "rádoby" se mi tam nezdá, protože víš houbeles, nakolik "rádoby" a nakolik "doopravdy". 
|
| libik |
|
(26.11.2016 12:40:42)
rádoby se vztahovalo k tomu, co vlastně znamená pragmatické rozhodnutí.
|
| Kudla2 |
|
(26.11.2016 19:41:17)
Pragmatické rozhodnutí pro mě v podstatě vždycky souviselo s tím, zda si toho člověka vzít domů a starat se o něho. Případně docházet za ním a starat se tam/nakolik se starat.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:12:10)
Sovice,
vypnout to jistě nemůžeš, ale můžeš se naučit trochu tomu porozumět a trochu to ovládat, pokud je to v rovině, že Tě to už začíná ničit.
Některé emoce jsou spíš nemoce (třeba žena, která lituje partnera, co ji předevčírem zmlátil a dneska se jí přišel v slzách omluvit s kytkou, místo aby s ním vyrazila dveře).
Na druhou stranu spousta lidí DOKÁŽE pragmaticky za hlavu hodit leccos, i to, co bychom my třeba za správné nepovažovaly (své rodiče nenavštěvují vůbec, nepomáhají jim a ještě třeba od nich berou prachy, a svědomí jim k tomu neříká vůbec nic).
Tím chci říct, že míra citlivosti svědomí nemusí být vždycky směrodatná (na jedné straně jeden snáší málem modré z nebe a má výčitky, že dělá málo, což je špatně, na druhé straně jinej rodiče málem mlátí a výčitky nemá žádný, což je taky špatně).
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(25.11.2016 22:47:30)
Kudlo,
psychika není JEN psychika. Psychické utrpení a pád na dno je stejně zoufale jako pád na dno ve smyslu fyzické neschopnosti se o sebe postarat.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:00:38)
Sovice,
ale jsou určité meze, do kdy je na místě toho člověka "provázet" i psychicky, ale pak nastane ta hranice, kdy to dál už nelze a pokud se o to pokusíš, tak tomu člověku nijak výrazně nepomůžeš, ale sama sebe zničíš.
Cožpak je ve Tvých silách někomu zcela kompenzovat stařeckou demenci, nebo depresi, kdy ten člověk bude nešťastný bez ohledu na to, co Ty uděláš? Už jsem viděla pána s s maniodepresivní poruchou, který měl vztek na svou ženu, že ho "strčila" do léčebny (dočasně), přitom ta žena se to snažila oddálit a udělala to až tehdy, kdy už to opravdu nešlo jinak? A ten člověk v depresi je opravdu hluboce nešťastný a zoufalý, na tu ženu se zlobí a vyčítá jí, že mu to udělala schválně a že za ním nechodila dost často na návštěvy, ale ta žena prostě VÍ, že to jinak NEŠLO, samozřejmě se jí dotýká, že je její muž nešťastný, ale musela kromě toho chodit do práce a starat se o děti. Tomu muži pomáhá dost nadstandardně (on je v ID, takže ona de fakto živí celou rodinu), věrně stojí po jeho boku i v situaci, kdy by mnozí jiní utekli, ale naštěstí je praktik a ani ji nenapadne dělat si těžkou hlavu s tím, že za ním za těchto okolností chodila na návštěvu jen jednou týdně, kdežto on by si představoval každý den.
Měla by snad mít výčitky svědomí? Za co? Za to, že má srovnaný priority, drží celou rodinu, jen nedostatečně hoví psychickým potřebám svého muže? To byste si snad dělaly legraci. 
|
| sovice |
|
(25.11.2016 23:11:40)
Ne, nemusí mít výčitky svědomí, ale formulace "neměla by" je taková planá. Nejspíš je bude mít a postupně se s tím srovná. Souvisí to s láskou a touhou udělat pro toho druhého maximum - pak je pochopitelné, že se tazes sama sebe, jestli jsi to maximum skutečně udělala, jestli jsi nemohla udělat třeba o krok víc...
Takže bych člověku v takové situaci vyjádřila podporu, ujišťovala bych ho, že udělal, co mohl, vnímala bych výčitky svědomí jako přirozené, nevnímala bych to jako "chybu", že je ten člověk má, ale jako něco přirozeného, co se časem postupně zhojí, stejně jako fyzická bolest provází fyzické hojení.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:15:26)
Ale ta paní žádný výčitky nemá (teda pokud vím).
Ona je naštěstí čistej pragmatik a VÍ, že dělá co může a ještě mnohem víc.
Proč bys jí je chtěla mermomocí vnucovat?
|
| sovice |
|
(25.11.2016 23:20:58)
Kudlo, psala jsem "nejspíš" bude mít výčitky svědomí. Pokud je tak pragmatická, že je nemá, je to ok.
Ovšem nebyt naprostý pragmatik NENÍ vada.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(25.11.2016 22:19:28)
Kudlo, ty to prostě nechápeš, protože nemáš vlastní rodiče. Pěstouni jsou přece jen rozdíl, do pěstounství nejde každý... Možná to chápu blbě, ale řekla bych, že pěstoun si k tobě dovolí míň než vlastní rodič, který prostě hraje na to, že teď je na řadě on a může si k tobě toho dovolit víc, protože je rodič a má přece právo na poslušnost od svých dětí.
Pěstoun sice taky může vydírat, ale pokud do toho šel tak nějak srovnaný a z vlastní chuti, tak je menší šance, že s tebou bude orat.
Přesně jak to popisuje arsi, ti rodiče to nedělají vyloženě schválně a jsou to maličkosti, které se léty nasbírají... Ve dvaceti se usměješ a prchneš, ve třiceti se snažíš trochu pomoci, ale včas prchneš.... a o dvě dekády později si je poslechneš, v duchu počítáš do sta, doma sem tam mlátíš hlavou do zdi, ale přijdeš znova, protože kromě těch vrtochů už jim musíš pomoci, protože jinak bys je musela nechat padnout na dno a to neuděláš.
Schválně si založ diskuzi s otázkou, kolik lidí nechalo své příbuzné padnout na dno tím, že upřednostili sebe nebo vzali doslova nepomáhejte mi, však mi nemusíte uklízet a x dalších věcí.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:38:42)
j.a.s., to je poněkud laciný argument a myslím, že se nezakládá na pravdě.
Moji pěstouni  jsou opravdu slušní lidé, ale spousta rodičů je přece taky slušných (někteří až moc) a nemají pocit, že by si mohli vůči svým dětem dovolovat a měli právo na jejich poslušnost.
Technicky vzato já dlužím svým pěstounům mnohem víc než vy svým rodičům, protože oni si vás pořídili a to, že se o vás starali, byla jejich povinnost, kdežto moji pěstouni do toho šli zcela dobrovolně a proto, aby pomohli konkrétně mně osobně (tedy nikoli aby si kompenzovali nějakou vlastní touhu po pečování), a já se jim teď ráda snažím aspoň trošku oplácet, co úplně oplatit nepůjde nikdy, a počítám s tím, že pokud bude někdy potřeba, tak se budu starat i víc.
Ale jde mi o něco jiného. Na vydírání musí být vždycky dva, a pokud se někdo nenechá nebo na to nemá ty správné receptory, tak se ten vydírající (byť nevědomky) může třeba přeskočit a není mu to nic platné.
Je přece absurdní, aby člověk dejme tomu v 60 POSLOUCHAL své 80leté rodiče, pokud mu chtějí něco přikazovat, zakazovat nebo ho vydírat (něco jiného je NASLOUCHAT jejich názoru, pokud je to s oboustranným respektem).
A celou dobu opakuji a budu opakovat zas, že nemyslím žádné "padnutí na dno".
Proč Ty mluvíš o "nepomoci" a "nechání padnout na dno", když je celou dobu řeč o tom, že ta pomoc tam je, ale jen v takové míře, aby to toho pomáhajícího nezničilo, i když ten, komu má být pomáháno, by chtěl víc?
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:48:37)
Ona to nejspíš myslela jinak. Předpokládá, že pěstoun, který chce pomoci, je člověk, který to má v hlavě srovnané, zatímco vlastní rodič může být jen člověk, kterému se dítě stane. Nemá tedy srovnané nic a má špatné návyky ohledně manipulace.
S touhle teorií tedy moc nesouhlasím. I kdyby se mezi pěstouny nevyskytovali pošuci, tak, za těch čtyřicet let, které jim zbývají do stáří, se může stát šílenec z kohokoliv.
|
|
| ...j.a.s... |
|
(25.11.2016 23:29:32)
A celou dobu opakuji a budu opakovat zas, že nemyslím "padnutí na dno".
A já opakuji, že málokdo chce zkoušet, zda když v nějaké malé věci ustoupíš a nepomůžeš, tak jestli dotyčný "spadne na dno" nebo ne.
Viz příklad s taxi, taky nebudeš zkoušet, zda ten dotyčný taxík nechá ujet a zavolá ti s brekem nebo půjde pěšky, když ty nevděčné děti nepřijely a pak následkem toho někde spadne a zlomí si nohu v krčku.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 23:39:46)
j.a.s, a já si myslím, že právě tento způsob uvažování je už příliš úzkostlivý a předjímá spoustu věcí, které velmi pravděpodobně vůbec nenastanou (ještě jsme se taxík ani nepokusili objednat a Ty už si představuješ volání s brekem a dokonce zlomenou nohu v krčku).
Považuju to za kontraproduktivní a strašně vyčerpávající pro toho pečovatele (který by si mohl spoustu věcí ulehčit, ale neudělá to, protože už dopředu předjímá, že by mu to určitě neprošlo, co hrozného by se nejen mohlo stát, ale určitě stalo.... a pak následkem toho je tak vyčerpaný, že mu patrně nezbude čas, aby s těmi rodiči opravdu kvalitně pobyl).
Jako chápu, že jsou některé věci, které jinak nejdou, ale zrovna to, cos popsala, pokládám za obsedantní představu toho pečujícího, která je celé věci spíš na škodu než k užitku.
|
| arsiela, |
|
(26.11.2016 9:58:42)
Kudlo to vůbec nemusí být nějaká obsedantní představa.Ty to bereš jako nezúčastněný pozorovatel,což je normální,ale pro tu rodinu to je realita a celkem logicky to dítě tuší jak se rodič zachová.A právě pro zachování zdravého rozumu a síly prostě zvolí jednodušší variantu. V tomhle případě rodiče odveze i za cenu finanční ztráty ze zaměstnání.Protože bude mít jistotu,že se rodič dostane tam kam má,bez nervů.Ono se to fakt strašně blbě vysvětluje,pokud člověk totožnou situaci nezažil.Já si taky spoustu věcí neumím představit a pro x dalších je to běžná realita.
|
| sovice |
|
(26.11.2016 10:21:32)
To máš pravdu. Je to jako s dětmi v období vzdoru. Rada "když si ho nebudeš všímat, nebude dělat divadýlko" funguje. Na některé děti. Jiné chytí regulérní hysťák.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| arsiela, |
|
(25.11.2016 21:54:26)
Jas naprosto souhlasím, já i tu tvrdohlavost chápu,musí být zničující zjištovat,jak mi ubývají síly a prostě tělo a často i mysl chátrá.A lpění na zvyklostech je možná taková poslední záchrana a víra v to,že má život smysl.Třeba nebudem lepší,co já vím.
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:02:03)
Vůbec si nedokážu představit, tak moc strašný musí být starej a nemocnej. Vědět, že mě moc hezkýho nečeká, jen bolesti a smrt a své děti a vnoučata už vlastně jen obtěžuju. Kam se na tohle hrabou malicherné depky z mateřských, z nevěr, z rozvodů. Musí to být hrozně těžký a není divu, že lidi mají úzkosti a panikaří. Vlastně to docela chápu.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:05:53)
Jistě že není divu, když někdo má úzkosti a panikaří, ale je to důvod, abys nutila Tvé děti se na všechno vykašlat a vyčerpat se ve službě Tobě? Myslíš, že pokud bys jim byla na obtíž normálně, tak vyžadováním tohoto bys jim byla na obtíž méně?
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:10:53)
Tak jasně, že to někdy nejde. Ale taky nejde chtít po svědomí, aby bylo vypínací. Svědomí je svědomím právě proto, aby v důležitých věcech nešlo občůrat.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:17:10)
Půlko,
ale svědomí mnohdy občůrává samo sebe.
Odbočím, ale co třeba týrané ženy, kterým "svědomí" velelo, že musí být s mužem v dobrém i ve zlém, i kdyby je třeba umlátil, i kdyby ubližoval jejich dětem?
Co svědomí rodičů, kteří mají některé z dětí "vyčůrané" a to dokáže tak mistrně zabrnkat na strunku jejich svědomí, že pro něj udělají všecko, zatímco pro to druhé, soudnější, kterému by něco takového bylo trapné, je to ani nenapadne?
Tím nechci říct, že svědomí by bylo špatné, to vůbec ne, ale není úplně neomylné a asi bychom občas mohli používat i nějakou rozumovou korekci. Myslím, že tu už dost lidí psalo o počínání svých blízkých, které se nezúčastněnému jevilo jako evidentní citové vydírání, dotyčný z toho byl sice nešťastný, ale svědomí (podpořené šikovným manipulátorem) mu radilo "je to přece rodina, tak MUSÍŠ... až k sebezničení.
A tím skutečně neradím, abychom se na staré rodiče vykašlali a nepomáhali jim.
|
| ...j.a.s... |
|
(25.11.2016 22:24:28)
Kudlo, asi nemá smysl s tebou diskutovat... když tě štve vlastní dítě, tak ho srovnáš, protože jsi rodič a máš nějaký páky a dítě tě poslechne... když tě jako dítě sem tam štve vlastní rodič, tak už to srovnání nejde tak snadno. Starého člověka nepřevychováš a je tady i hledisko, že ten člověk prostě fyzicky slábne, takže ty by ses možná ohradila, týden by ti bylo dobře a další týden bys trnula, jestli dotyčný neshnil nebo se v tom bordelu nepřizabil a už bys v duchu obvolávala nemocnice.
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:40:30)
Proč bych se měla ohrazovat, proti čemu? Prostě udělám, co mohu, víc nemohu, nazdar. K tomu snad není nutný nikoho srovnávat, proč taky?
|
|
|
| Půlka psa |
|
(25.11.2016 22:28:00)
Situace s týranou ženou a s nezdárným potomkem je něco jiného. Tam jsou svéprávní lidé, kteří můžou manipulovat. Starý člověk v určité fázi může být jak závislé dítě a ne jak dospělý, který má svůj rozum. U mimina si tak neřekneš, že s tebou Lojzík jen manipuluje, nebo že mu to nějak vysvětlíš. On to totiž ani nedělá vědomě. A když už ho musíš dát do jeslí, tak si to prostě budeš vyčítat, stejně jako u toho dědečka.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(25.11.2016 22:03:21)
Arsi, třeba nebudem, to je fakt.
A těžko říct, jak to budeme v té chvíli cítit, ale chtěla bys po svém dítěti, aby pro Tebe dělalo to, co Ty dnes děláš pro své rodiče?
|
| arsiela, |
|
(25.11.2016 22:11:19)
Kudlo na to se nedá odpovědět,protože v té situaci nejsem.Vím já jak na tom budu v 75,fakt netuším.Třeba budu totálně senilní a své děti ani nepoznám,nebo budu vysmátá někde u moře a budu chlastat drinky.
|
|
|
|
|
|
|
, doufám, že budu mít možnost jim to oplatit, až budou fakt staří.
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)