Re: Třeťák se učí 3. rok AJ a nic neumí - co s tím?

Nevidím problém v tom, když výuka jazyka ve škole obsahuje drilování slovíček a gramatiky. Slovíčka je třeba se namemorovat, pokud se někdo neučí stylem čtení, kde si slovíčka vyhledává a čte hodně. Tím si získá velkou pasivní znalost slovní zásoby, pochopí rozdíly ve významech, ale ovládá ta slovíčka aktivně.

Výuka u nás i jinde se obvykle staví na tom, že to množství slovíček a gramatiky, co se člověk naučí, tak má zvládat jak pasivně, tak i aktivně. Takže pak je nutné memorování slovíček a gramatický dril. Netvrdím, že tyto dvě věci jsou špatné. Dokonce si myslím, že aby někdo dokázal mluvit, tak musí ty slovíčka uměl a musí mít gramatický aparát, aby uměl dáva dohromady věty. Pro začátečníky mi přijde lepší výuka gramatiky v mateřském jazyce.

Děti ze školy umí jazyk žalostně málo. V ideálním případě to bude nějakých 1200 slovíček po deváté třídě. Potíž je, že děti všechna ta slovíčka ani neumí. Problém není ani tak drilování slovíček, ale spíš to, že děti se ta slovíčka nenaučí - trvale, tj. s opakováním.

Jenže, kolik se toho naučí děti z češtiny a matematiky? Jak ovládají pravopis v páté třídě? Z matematiky umí tak leda kupecké počty a vrcholem abstrakce za celou zš je trojčlenka a jednoduché goniometrické funkce, vysvětlované na trojúhelníku a Pythagorova věta. To je taky žalostně málo a potíž je, že děti toto umí jen zčásti, ti slabší to fakticky neumí, jen nějak projdou písemkou v době, kdy se to probírá a pak rychle zapomenou.

Já si myslím, že je špatný celý systém školství. Obvykle to je lidem jedno a nebo dokonce vyhovuje, protože většina populace géniové nejsou. Jak šité pro průměrné a podprůměrné. Zkrátka jde o to, aby 95% mělo maturitu a že skoro nic neumí, to je jedno.

Potíž je, že i různé jazykové školy taky za moc nestojí. Z dospělých tahají především peníze a výsledky jsou mnohdy bídné.

Naše školství není postavené na motivování a zájmu žáků. Snaží se naučit něco všechny. Takže laťka jde dolů, i méně schopní musí absolvovat. A je založené na tom, že se moc se zájmem žáka nepočítá. Systém výuky spíš zájem ubíjí než aby motivoval. Je tu iluze, že absolvováním takové výuky si každý naučí, sice méně, ale je to nějak garantované...

Na sš jsem měl z A jedničku, ale po setkání s rodilými mluvčími jsem se nechytal. Na tu jedničku jsem opravdu uměl a ostatní měli známky spíš špatné. Tu jedničku měl ještě jeden spolužáka a pak jedna holka, která angličtinu dělala X let předtím.

Pak jsem se začal učit sám z knížek, co byly tehdy dostupné. Moc audiomateriálu nebylo, ani originální texty, to bylo těžko dostupné, takže nejvíc přes ty učebnice. Když jsem těsně po revoluci přijel do USA, tak jsem se velmi dobře domluvil. Nedělám si iluze o svojí výslovnosti, správnosti gramatiky i plynulosti vyjadřování. Ale byl tu podstatný rozdíl. Já byl totiž za bolševika silně motivován se anglicky naučit a to bylo rozhodující. I za omezených možností jsem se ten jazyk docela naučil, byl jsem na stejné úrovni, co měli lidi, kteří tehdy složili státnici na jazykovce. Učil jsem se špatným způsobem v mnoha ohledech, to mi je zpětně jasné.

Pokud je cíl zš, aby žák pak ovládal základní gramatiku a znal nějakých 1000 slovíček, přitom ten výběr není dle frekvence používání, tak s tím i kdyby toto někdo dokonale uměl, tak moc umět nebude. FAkticky pak žák zná těch slovíček méně a gramatiku zná taky jen zčásti - co by umět měl, to málo. Když je běžné, že absolventi vš píšou v českém projevu plno hrubek, neovládají pravopis a neumí se vyjadřovat, mají ubohý sloh, tak proč se divit, že absolvetnt zš neumí angličtinu? Neumí ani matematiku, češtinu i další předměty.

Dítě za rok pobytu v cizině se v jazyce naučí velmi dobře mluvit. Ovšem když není motivace či nutnost, tak např. za rok pobytu v Dánsku se vš student nemusí naučit z dánštiny zhola nic. Prostě domluví se tam anglicky a dánština ho jaksi mine. V naší zemi žije spousta Američanů, kteří tu žijí dlouhá leta a množí česky nemluví. Asi něco rozumí, ale nemluví ani za 20 let. Kde není motivace, tak není ani výsledek. Pokud náš systém školství s motivací fakticky nepočítá, potlačuje ji a nahrazuje ji spíš donucováním, tak jaké pak čekat výsledky. Proč např. sš studenti tráví ve škole týdně 33 hodin čisté výuky? S přestávkami mezi hodinami, např. na oběd se tu dostáváme na skoro 8 hodin ve škole. Jenže škola je nenaučí. Předpokládá s domácí učení. Dle mého názoru by sš žáci měl být ve škole kratší dobu a měli by se učit spíš něco sami. Protože výuka nebývá tak kvalitní, aby to ze školy z velké části uměli a doma stačila jen hodina na všechny předměty a úkoly.

Učitelé nejsou moc vážení, mizerné platy jsou jen jedním projevem toho faktu. Co pak od školství čekat? Za málo peněz hodně muziky?