Všechny naše deníky

Ve 12:45 odstartoval zavod horskych kol na 42 km pro vsechny cyklisty starsi 17ti let. Pocasi nam pralo. 12°C, lechce pod mrakem a bezvetri. Vsechny zeny zavodnice obsadily predni startovni pozice a uz se jelo. Kratky rozjezd po rovince, pres pole a pak 7km stoupak. Tady se mi celo zavodu caslo znacne vzdalovat. Na kopci si vsak clovek moc neodpocinul. Na radu prisly technicke pasaze plne bahna, snehu a vody. Dva kamenite sjezdy a na 15. km obcerstvovacka. Kopla jsem do seme kelimek cehosi a vrhla se na dalsi stoupak. Kameny a koreny tempo zavodniku znacne zpomalily a me se podarilo jich tak 10 predjet. V jednom sjezdu jsem se ridila radou kolegy: “tam pust brzdy a zavri oci, pojede to samo”. A taky, ze jelo. Na cca 27.km se mi podalilo hodit excelentni tlamu. Predni kolo se mi v rychlosti kolem 15km/hod slusne zapihlo do bahna a ja uz lezela smotana pod kolem. Samotny pad by mi ani tak nevadim, ale pri vyprostovani se z kola, jsem dostala svalovou krec do litka. Pretrpela jsem par set metru na obcestvovacku a tam se to snazila rozcvicit. Pad vsak vyradil z funkce i moji prehazovacku. Poslednich 15 km bylo opravdu pernych. Jet na 2x6 nejtezsich prevodu s kreci v pravem litku nebylo nejveselejsi. Jeste ze na zbylych 15ti km, byl jen jeden stoupak.

Zavod to byl opravdu pekny, prostedi nadherne a trat, kdyby byla o malinko sussi, tak super. Na celych 42 km si clovek moc neodpocal, vystupy, technicke sjezdy, bahno a jen malo rychlych pasazi. Profil trate na http://membres.lycos.fr/clubcycloautun/morvandiau.html.

Trvalo mi 3hod15 na zdolani 42km. Nejlepsi zena mela cca o hodinu lepsi cas, nez ja. Oficialni vysledky zatim nejsou na webu.

Minuly tyden jsem se po 3 tydnech vratila do bazenu. Trenink 2x tydne od 21:00 do 22:00. Minuly tyden to jeste jakz takz slo, ale tenhle tyden....

 Ve stredu (15.3.2006) si to takhle naklusu do bazenu a tu zaslechnu neco o ctyrstovce na cas. Bylo mi to tak nejak jedno. Ten den mi bylo vsechno jedno. Nijak me to nevzrusovalo a poctive jsem plavala 100m kraul, 100m znak, 100 kraul, 25m motylek, 25 znak, 25 prsa a 25 kraul a pak nejaky zrychlovaci testy a tak.

Po zahrati si nas trener rozhodil do skupinek a a uz jsme startovali. Po 50m jsem uz nemohla ;o) I tak jsem obhajila 2. nejlepsi cas zen a 6:33. O celych 14 sec horsi nez loni.

Ono se neni cemu divit. Pred bazenem, jsem totiz byla 100 min na kole na silnicce a slapala jsem dost rekvencne. Bylo to super, nadherny cervanky, mirny vetrik tak, ze jsem se pracela s vetrem v zadech. Nebylo to jako v nedeli, kdy jsem tou samou cestou jela 40mk/hod bez slapani ;o) Fakt pekny.

Ne ze by tedy prvni jarni den byl jiz za nami, ale myslim, ze nejsem jedina, co si takhle styska. Na muj vkus je zima uz moc dlouha. Stravila jsem uplynuly tyden v Praze, kde bylo relativne hezky, svitilo slunicko a bylo tak 7 °C. Dneska v 5 rano dorazim do Dijonu a utrpim sok! Na silnicich snih a s nebe bez ustani pada jedna vlocka za druhou. A v Beaune to neni o nic lepsi. Na zahrade mame tak 20 cm snehu ne-li vic a je pekna kosa. A to jsem se tak moc tesila na kolo :o( Dneska zase pro zmenu pres den chumelilo.

Jinak se tu pres tyden nic nezmenilo. Kluci jen trochu pribrali a to je asi tak vsechno.

Uz se fakt tesim, az bude teplo, nebo nebude aspon snezit ci prset.

18.3.2005

Tak si normalne predstavte, ze jaro fakt prislo. Od pondelka tu je krasne, sviti slunicko. Sice poranu a k veceru mrzne, ale pres den je tak 5 stupnu ;o)

Ahoj vsichni, co obcas zabloudite na moje stranky!

Se po dlouhe dobe ozyvam. Abych rekla pravdu, tak navrat do Francie po Novem roce nebyl vubec lehky, ba naopak. Doma jsem nechala pritele, ktery se prave stehoval z bytu do bytu, sestricky, maminku, tatinka, prarodice no proste celou rodinu. Na jednu stranu jsem se z5 do Francie strasne moc tesila. Ti nezbedni prckove mi hrozne chybeli ;o) Problem s navratem nastal hned po prijezdu do CR 18.12. kdy jsem si chtela koupit jizdenku u Eurolines na 2.1. a ony nebyly :o( Jak zazrakem jsem u zubarky potkala cloveka, co se zacatkem chystal do Francie a tak me ve stredu 4.1. hooodne brzy rano nabral do auta a navecer vysadil pred domem v Beaune.

Strasne rychle jsem se dostala do rytmu, kterej jsem opustila. Jenze ne tak docela. Nalada byla pod psa i pres vsechny marne pokusy rodiny a kamaradu a pocasi tomu nepridalo. K tomu vsemu v patek 6.1. nasnezilo tak 50 cisel snehu a ja mela co odklizet. Nejlepsi je jezdit na nakpy autem, ktere netusi, co jsou to zimny gumy :o(  Na parkovisti jsem si aspon vyzkousela, jak reaguje...

Zapsala jsem do mistniho fitka a pravidelne chodila na cyklotrenazer, abych se pres zimu udrzela ve forme. To slo az do doby, kdy jsem padla se zanetem dutin. Jen co jsem se dostala ze zanetu, prepadly me chmury a pak zanet zapestnich slach. Aby toho nebylo malo, tak jsem si prodelala chripku a ted dokonce i strevni chripku. Nepamatuju si, ze bych kdy takhle moc marodila. Skoro mesic nic nedelam - ach jo, to bude zavodni sezona na prd...

Na dnesek jsem si naplanovala vylet do Chalon sur Soane. Predbezny odhad 80 km. Vybavila jsem se fotakem, blatnikem a vyrazila. Svistim po me znamych silnickach pres vesnice: Pommard, Volnay, Mersault, Chassagne, Santenay. Tam se napojim na cyklostezku podel kanalu a po rovince si to pelasim az do Chalon. Prvni, co vidim ze Ch. je tovarna na vyrobu eternitu a omamna vune roztavenyho asfaltu... Je to celkove dost prumyslovy mesto a o dost vetsi nez Beaune. Protloukam se ulicema dobrou pulhodinu, nez objevim samotne centrum mesta, kde se to hemzi lidma. Je tu co obdivovat – starobyle namesticko s okouzlujicim kostelem.

V nohach mam 66 km a to me ceka jeste cesta domu. Pocet km me nijak nedesi; spis me znepokojuje pohled na cernou oblohu a hrmeni. Nasedam na kolo a snazim se dostat ke kanalu. Malinko bloudim, ale po chvilce jsem na spravne stope a uz se ritim 3. kosmickou rychlosti podel kanalu, abych ujela bource. Jenze zacina prset a ja se uchyluju do jedne truhlarny. Po chvilce prestava lejt jako z konve, uz jen poprchva, tak znova nasedam na kolo. Nojo, jenze zase prutrz, jedu k neblizsimu mostu, kde se nas sejde 5 cyklistu ;o)

Po chvilce se rozchazime ruznymi smery. Nikdo nejede se mnou :o( Uz neprsi a ja budu pomalu opoustet cyklostezku. Kdyz nahle vidim destivou stenu. Zastavim se a pozoruju, jak par metru predemnou prsi a ja jsem v suchu. Foukne vetrik a mrak se presune nade mne. Sednu na kolo a ujizdim, co mi sily staci. Jezdit v desti neni nic moc a kor, kdyz do toho zacnou padat kroupy.

Jakmile opoustim kanal, je krasne, sviti slunicko a ja si to namirim nejkratsi cestou domu. Pred Beaunem jsem ususena, ale je mi to k nicemu, protoze me zastihne nova prutrz mracen. Jeste, ze jsem kousek od baraku. Jenze doma nikdo a kdosi zamknul dvere na vsechny zamky a ja vozim jen jeden klic :o( jsem zmoklá, je mi zima a nemam kam se schovat pred destem. Nevaham se tedy premistit o 100 m dal k domu meho osobniho mechanika a preckat nepritomnost rodiny v teple a ve spolecnosti milych lidi.

Nedele 23.10.2005

Hromada lidu doma. Uprostred obeda nekdo vola – znami Helene, ze prej jestli by se u nas nemohli stavit. U stolu nas bylo jen bylo 5 dospelych a 6 deti, tak aby nam nebylo smutno pribyli 2 dospelí a 5 deti...

Radej jsem na sebe hodila drez a vydala se vyjet nohy po vcerejsku. Chtela jsem jet jen rovinku a max 25 km. Jo, rovinku.... hned za barakem jse si to rozmyslela a vyskrabala se na kopec - prevyseni jen 100 m a pak trochu rovinky a dalsi kopec a jeste se kouknu sem a tam a koukam; ze mam na tachaci 45km, ale stalo to za to.

Mister price v peceni moucniku

Udeluju si hlavni cenu v peceni moucniku. Zaclo to pernikem, pokracovalo to triorezem, ktery se mi prilis nepovedl, ale byl vynikajici, pak jsem Helene upekla dort k narozeninam. Moje specialita, piskotovy korpus krasne ozdobeny ovocem. Po par tydnech jsem se pustila do gateua au chocolat a dokonce i do tarte aux pommes a to vse s vlastnorucne vyrobenym listovym testem.

Moje jablecny ci hruskovy kolace jsou neodolatelny a na stole vydrzi maximalne 15 minut. A pak se tu mam snazit hubnout. A aby toho nebylo malo, tak jsem upekla tvarohovy kolac a ted jsem dotvorila neco na zpusob tiramisu – piskoty prolozeny tvarohem s cukrem a citronovou kurou a bananama to vsechno zality coko polevou – mnam.

Opravdu nechci provokovat, ale tady je krasne. Je sice trochu uz chladneji, nez minuly vikend, dokonce se i sem tam na obloze objevi nejaky ten mracek, ale na zacatek listopadu to je super pocasi.

Dopoledne jsem byla na kole, jen 30 km napul teren napul silnice, ale stacilo to. V jednom dokopci to po proprsenym patku dost klouzalo. Ani nevim jak, nezim na zadech pod kolem. Neda mi to, sebehnu pod kopec a dam to znovu. Dojedu do 2/3 kopce – dal nez pred tim a pro zmenu zuchnu na zem. Neztracim trpelivost. Dyt prece na tom nic neni. Zvova sebehnu pod kopec, znova nasedam na kolo, zadni kolo dost prokluzuju a ja vitezoslavne dobyvam vrcholek kopce. Jsem akorat trochu od bahna a omlacena od kola. Meli by to vyrabet z mekciho matrose.

Jela jsem s kolegou z triatlon teamu. No a jak se tak bavime, zepta se me, co delam odpo a ze nic. A tak odpoledne vyrazime na krosovej zavod v behu. Neco jako velka kunraticka, akorat se bezelo 6 km a tak 20x min lidi. 3 nedele jsem nebehala, ale proc to nezkusit. Ve finale jsem bezela jedina zenska v kategorii ve veku od 20ti do 40ti let, takze jsem nemohla nevyhrat ;o) Mam velikanskej pohar, hec. Jo a v pondeli budu v mistnim platku, nesmim si ho zapomenout koupit.

Nedele 6.11.05

Z postele me dostaly slunecni paprsky uz v 8 rano!!! Jeste chvilku jsem se prevalovala v pelechu, nez jsem se odbelhala na snidani. Po vcerejsku me bolej stehna :o(

Po snidani se soukam do cyklistickyho a zjistuju, ze po vcerejsich padech mam v kalhotech na stehne diru. Nejsem z toho nadsena. Navlikam se do kratasu, nakolenek, dlouhy moiry, drezu s kr rukavem a vesty. Pres boty hodim elastanovy navleky – dobrej vynalez, nejen, ze mi nemrznou prstiky u nohou, ale nelusim myt boty ;o) a pod helmu jeste celenku, aby mi nefoukalo ve sjezdu do ousek.

Je chladneji nez vcera, ale i tak na vyjizdku dorazi celkem 12 lidi z Klubu. Jedna pani se navlikla do lyzarske bundy a palcaku... A to si ze me delaj legraci, ze jsem nabalena :o(

Vyrazime do terenu, dost to klouze (je to slizky;o), ale jede se krasne. Modra obloha bez mracku, cca 15°C a po vyskrabani na kopec vidime Mt. Blanc – nadhera.

Dame si par mirnych sjezdu, par technickych pasazi a Christian ma radost, ze se neboji a ze to vsechno krasne sjedu. Misty jsem si nebyla moc jista, ale dala jsem to.

No a ted odpo jsem byla chvilku na zahrade na slunicku a pak davala do kupy svuj pokoj, kterej se podoba spise stavenisti nez pokoji.

So 29.10.05

Dneska byl super den!

V 10jsem mela sraz s cyklistou, co jsem potkala minulej vikend. Vydali jsme se na kolo. Po 5km potkame 2bikery na Canonu a GF. Ze prej mam jet s nima. Jasne. Oni jsou tak zvedavy, aby je nejaka zenska zdrzovala. Jedu dal po silnici. O 2km dal potkam bandu bikeru. Tentokrat jsem neodolala a pridala se k nim. 9lidi na velmi dobre vybavenych kolech–komplet XT nebo XTR vidlice sid nebo skareb a tak. 2manzelske pary, jejich 2synove +dalsi 3panove. Krome tech kluku vsem bylo mezi 40a50ti.

Docela zmena ze silnice na teren. Jeli jsme super stoupaky na pohodu. Dokopec me nedela problem. Jenze po dokopci prijde zkopec a to uz problem je a hlavne tady na tech sutrech a skalach. Klobouk dolu pred tema padesatnikama. Do kopce jim to slape velmi dobre a ve sjezdu je nestiham.

Jak jsem zjistila, tak Gilles(jeden z te bandy)je nas soused a bavi ho sjezd na kole. Kazdej dalsi sjezd pak jel za mnou a rikal mi, jak mam jet, co mam ci nemam delat a ve finale jsem si posledni sjezd i vychutnala. Bylo to fakt super! Objevila jsem zase nove kouty teto oblasti. V jednu chvily jsme vystoupali na skalu–museli jsme sice misty hodit kolo na zada, ale v poho. Odtamtud byl nadhernej vyhled. Byly videt dokonce i Alpy! Na tomhle vyhledu si nas turisti fotili jako raritu a ptali se, jak se dostanem dolu. Tuhle otazku jsem si kladla taky. Nejprv mirne serpentynky a pak sesup. Sedela jsem skoro na zadnim kole a pod sebou prazdno. “Pust ty brzdy! Predni kolo si najde cestu samo!” na me krici Gilles. “Tech sutru se neboj, cim rychlejs jedes, tim lip to zvladnes!” Pustila jsem tedy brzdy a s hruzou v zavrenych ocich (protoze tam byly vetve a nechtela jsem skoncit s vetvi v oku) jsem to sjela – br. No a jak to vsechno dopadlo. Po 35km v terenu jsme se vydali na cestu domu. Chci se odpojit a jet do Beune. “Nekam spechas?” Ne, doma nikdo, tak co bych se hnala domu. “Tak pojed s nama k Markovi, jeho zena pripravila obed. Uz takhle nas je dost a jeden clovek navic se ztrati.” Pozvani jsem prijala, bylo neco po 2.a me krucelo v brisku. Mam popisovat Markovu vilu? S bazenem, nevim kolika pokojema a kazdej s vlastni koupelnou? Teprv ted jsem zjistila, s jakejma lidma jsem jela. Nejlevnejsi auto asi audi a6. K obedu jsme meli testoviny s vynikajici omackou a s mozarelou – mnam. Olizovala jsem se az za usima. Pri obedu mi popsali, jak v lete takhle adoptovali jednoho kanadana. Byla jsem rada, ze nejsem prvni.

V pul 4.jsem si zacla balit svych 5svestek a ze pojedu domu. “Mas ridicak?” vybafne na me Gilles. Hrabnu do kapsy, vytahnu pas a juknu, jestli tam ridicak opravdu je. “Jo.” “Super! Mohla bys me odvest domu, trochu jsem pil.” Jo, kdyby trochu. Jen jsem nevedela, ktery z tech aut je Gilla, jestli medour nebo bavorak, nastesti “jen” audi. Na zadni nosic jsme hodili i moje kolo a ja se usadila za volant luxusne vybavenyho auta. Po par metrech nejistoty, jsem se s autem skamaradila. Aby ne. Verite mi, ze se mi z toho auta nechtelo? Hned bych ho vymenila za to ZX, v cem se tu vozim.

Vecer jsem se pak vydala ke svymu mechanikovi se retezem, ten me pro zmenu pozval na vecu. Jeho dcera Alison jezdi zavodne kros, silnici a sjezd a zasadne vyhrava, ale to uz jsem asi psala. Bylo mi u nich fajn a nechteli me pustit domu.

Nedele 30.10.05

Dalsi super den straveny v sedle kola.

Diky posunu casu jsem se vzbudila relativne brzo, poradne se nadlabla a vyrazila na sraz lidi z Beaune na kolo v 9:30. Tuto partu lidi budem nazyvat Klub, aby se to nepletlo se Starochama ;o) Nechci nikoho urazit, jen v tom delam poradek.

Slunicko od rana prazilo, takze jsem na sebe navlikla jen kratkej drez a zadne doplnky-jo rukavice a helmu. Jelo se docela rychlym tempem, ale ne tak rychlym jako vcera. Jedu a kecam s jednim klukem. Jedem cca 25km/hod, kdy tu z cista jasna zavadim rohem o vetev. Riditka se zahaknou, kolo zustane stat u keriku a ja letim asi jeden a pul metru pred kolo. Dopadam na levy stehno–mam tam vystavni modrinu, ale jinak mi nic neni. Ti co jeli za mnou rikali, ze to byl uzasnej letopad a ze to stalo za natoceni. A ja zrovna nechala fotak doma.

Krome tohoto padu se nic extra neudalo. Jen se musim pochvalit, protoze jsem v ani jednom sjezdu neslezla z kola a jeden dlouhej ne prilis prudkej sjezd lesem po sutrech zapadanych listim jsem si doslova vychutnala a predjela v nem 2 lidi. Vim, zni to neuveritelne, ale je to tak. Mam z toho radost, protoze se lepsim a prestavam se bat ve sjezdu.

Pondeli 31.10.2005

V 9:30 vyjezd s Klubem do terenu. Trochu se ochladilo, navlikam se do funkcniho tricka s kratkym rukavem, rukavu, nakoleniku, drezu s kr. rukavem, kratasu a pres to vsechno jeste hodim vestu, to pro jistotu, abych nezmrzla ;o) Po 100m sundavam vestu, po 10 km rukavy a v poledne odhazuji i nakolenky, jenze musim snist svacu, aby se mi to vsechno veslo do kapes.

Jezdime v terenu, koreny, sutry, spis vyjezdy nez sjezdy a to vsechno v docela slusnym tempu. V poledne se vyskrabem na kopec, kde hodime svacu a po svace hura dolu uzkou pesinkou s volnyma sutrama a sem tam s nejakym schodem a zatackou :o( Nejsem z toho nijak nadsena. Jedu predposledni s velkou nejistotou. Necham Christiana – sefa vypravy jet prede mnou, ale prosim ho, aby mi rikal, jak mam jet. “Nesmis moc brzdit, jen lechce pribrzdovat, kdyz zahamtnes predni brzdu, spadnes na cumak a kdyz zadni, dostanes smyk. Nesmis vest kolo, kolo se povede samo a najde si tu nejlepsi cestu.” Uposlechnu jeho rady a sjedu to relativne rychle a mam z toho radost. Jenze sjezd neni u konce. Uzkou cesticku vystridala siroka sterkovita cesta s hromadou zatacek =  dalsi skoleni. Jo proc ne.

Domu se vracime kolem 13. hod a pri vjezdu do Beaune prehracujem omezenou rychlost. Radar nam nameril 59 km/hod.

Na dnesni odpoledne mam dohodnute dalsi skoleni a to s Alison a jejim tatinkem. Vyskrabem se na kopec a sjizdime pro me nesjizdne cesty. Ale zvladam to bez vetsich problemu a mam z toho opravdu radost. Kdyz tu se najednou dostanem do dost tehcnickeho useku – schody, volny sutry, zatacka... slezu z kola, projdu si to, koukam, kudy se to da jet. Alison to da na pohodu hned po svym tatovi. Nasedam na kolo a po 1. schodu to vzdavam. Neda mi to a nasedam znovu na kolo, prece na tom nic neni. Ale asi je, vidlice jde na doraz, zase slejzam. Ale porad mi vrta hlavou, jaktoze to ta 13tileta holka da a ja ne. Vyskrabu se na kopec, zamknu vidli a s opravdu velkou opatrnosti a s velkym strachem v ocich sjedu. Brrrr a uf zaroven. Vracime se napohodu domu. Pristi vikend dame opacko.

Utery 1.1.2005

Statni svatek a ja mam zase volno. Dnes vyrasim se starochama. Jsou “handicapovany” neb vcera parili do rana a tak je jakz takz stiham ;o) Objizdime cast nedelni a pondelni trasy v protismeru a sem tam pridame nejakou technickou sjezdovou vlozku. Hugo – 16tilety syn jedne damy, co jezdi velmi dobre na kole, nici predni disk kotoucovek, vim; proc mam v-breaky. Celou noc prselo, tak teren je opravdu suprovej; lokry listi, mokry sutry a mokry koreny – proste mnamka.

Ritim si to takhle klesajici rovinkou a koukam, ze par clenu vypravy stoji;”Pokracuj, ale trochu vic to klesa!” Radej se moc nekoukam co me ceka, hodim zadek za sedlo, pustim brzdy a sjezdik si vychutnam. Nu co, pri nejhozsim spadnu do mokryho listi. Bomba! Fakt super!!! “Ses pojistila?” slysim narazky. Ne jen se min bojim...

Nesjeli to 3 lidi: Hugo, jeho maminka a Gilles (ne soused), ktery si po vcerejsku vyslouzil prezdivku Johny Walker.

Po 35 km okruhu se vracime do Beaune a zase me zvou na obed. Tentokrat odmitnu, umyju kolo, presunu se domu a nalozim do vany. Opravdu jsem si tento prodlouzeny vikend uzila.

Uz od zacatku svyho pobytu tady, planuju navstevu teto starsi damy. Cca po 14 dnech ve Francii ji volam a predbezne se dohadujem, ze k ni prijedu v sobodu 15.10. na kole, zustanu tam do 2.dne a pak pojedu zpet. Plan trochu pokazili Benoi(vi) rodice, kteri se odhodlali navstivit sva vnoucata a jak jsem byla predem upozornena, Papi zamestna kazdeho, kdo je po ruce. Volam tedy Marcelle, ze prijedu autem v ndeli na obed, abych mela tu cest se s Papi a Mami seznamit.

Planovany prijezd prarodicu: sobota tesne pred polednem. Pohodicka. Rano jdou deti do skoly, Benoit s Helene a s prcekem jedou do dijonu a ja mam celej barak pro sebe. Rano, kdyz je klid kolem 9. se vyhrabosim z pelechu a v pyzamu a ve svych krasnych pletenych fialovych ponozkach se s misou plnou ovocnyho salatu uvelebim pred telkou. Ding dong! Co to je??? Po chvilce klidu se rozezvoni zvonek. Neeeee!!! Prarodice. Ani jsem se nestihla nasnidat a Mami se ridi s naruci plnou veci do domu. Ach jo. Ani nevim jak, uz drzim v ruce hrabe a plnim prikaz shrabat listi. Uderem desate se vymluvim na knihovnu a nenapadne se odeberu do centra mesta. Vracim se akorat k obedu. Po obede studuju mapu, kam se vydam na kole. Volbu mi usnadni jeden clovek ze stredecniho vecera Stef, ze prej pujdem na skaly u Dijonu. Kolo pro jednou zustane zavrene v karari a ja si nazouvam tenisky.

Nedele rano – uz od vcerejska na me v aute sviti hladove oko nadrze a to ma dneska jet do Arnay – cca 35 km tam + 35 km zp. V blizkem okoli se mi npodarilo najit benzinku, ktera by mela otevreno v sobotu vecer popr v nedeli dopoledne. Risknu to a jedu za Marcelle s kolem v kufru, to pro pribad kdyby nafta opravdu dosla ;o)

Marcelle je neuveritelne rada, ze jsem prijela. Navarila obed o 5ti chodech a pri jidme mi vypravela, co se jo vcechno prihodilo od narozeni 2. pravnuka az po smrt jejiho kocourka. Pak si mimojine koupila nove auto, Polo 3 dver v modre barve. Jen se ji zeptam, jestli je to po cerny polo, so stoji pred domem a ze prej je a hrozne nadava na dealera. Svoje kleni konci slovy: Tak jsem si objednala Ctrojku v automatu, 5ti dver v kremove barve. Taky bych si ho nechala libit, jen bych zvolila tu pistaciovou metalizu;o)

PO obede cca ve 4 hodiny se vydavam na kolo k nedalekemu rybniku. Konecne trocha terenu!

Krasne jsem si zajezdila – fotky budou... Jen me trochu desilo strileni z loveckych pusek. Co kdyby si me nekdo nahodou splet s lovnou zveri.

Vecer se vracim domu obohacena o mmj silnicni pravidla a upozornena na radary. Jelikoz v nadrz sviti uz dobrych 60 km, snazim se jet co nejusporneji a nutral radim pokazde, kdy to jen jde. Opravdu ve vsech vecnicich, co Marcelle vyjmenovala, byli fizlove – bez legrace. Dostal me jede, co vyskocil z rozti uprosted visky pred pezota, co si to padil osmdesatkou prede mnou.

No nic. Stravila jsem super vikend, nelituju toho, ze jsem navstivila starou znamou ba naopak a domu jsem dojela v poho.