| Pebua | 
 |
(20.4.2010 15:02:08)
Ahoj, už nevím jak dál. Naše Michlka /10 měsíců/ je od narození velice uplakané a špatně spinkající mimi. Nejdříve to byly koliky, které trvaly skoro do půl! roku, byly opravdu urputné, Michalka celé dny a noci proplakala, nepomáhalo vůbec nic, snad jen při chování vždy na chvilku usnula, no a když už jsme byli úplně vyčerpaní, tak i trošku zabíralo to, když jsme si ji nastěhovali k nám do postele. Čili si nevytvořila správné spánkové návyky a dosud máme se spinkáním obrovský problém. A s tím spojené i další potíže - když se nevyspinká, tak je předrážděná, velice neklidná a pořád jenom pláče. Zkusili už jsme všechno možný i nemožný, ale bez úspěchu. Holčička prostě neumí sama usnout, přijde mi, že prostě neumí vypnout a uvolnit se /je velice živá, více než "normální" děti v jejím věku, dr. nám poradil vyzkoušet homeo Sedalia, řekla bych, že je to ještě horší/. Teď jí navíc rostou i zuby, takže se to násobí i tím. Uspáváme v náručí, při strašném pláči, je vidět, že je strašně moc unavená, ale prostě sama usnout neumí. Když ji necháme v postýlce, tak jenom řve, řve, řve ... do toho úplně kucká hleny, to fakt nejde /slyšela jsem o nějaké "Estevilově metodě", ale neumím si to u nás v praxi představit, nevím - občas mám i pocit, že si malá prostě jenom vynucuje naši pozornost/. Když přešly koliky, tak alespoň přes den usínala na chvíli venku v kočárku, to už bohužel také padlo - přijde mi prostě, že by nejraději z kočárku utekla /zatím chodí kolem nábytku, všechno prozkoumává - tak to přikládám asi i k tomu, že prostě nevydrží sedět/. Jsem už fakt bezmocná, ten strašný řev slyším pořád, dokonce jsem skončila u dr., dala mi antidepresiva, ale moc to stejně nepomáhá - ten věčný řev - jsem už z toho hrozně vynervovaná, unavená, přecitlivělá ... mám pocit, že už to nikdy nebude jiný - připadám si jako otrok. Podotýkám, že manžel mi s malou hodně pomáhá, pomáhá i moje maminka, ale ... prostě ten řev slyším pořád v hlavě /i když si ji mamka vezme na odpoledne ven, řve i mamce, ale mamka je zatím "odolná", chodí venku s křičícím kočárkem třeba hodinu a půl než malá usne/... už to prostě trvá moc dlouho, když vidím jiná stejně stará spokojená pohodová dítka, tak se mi chce brečet. Na nic jiného už nemám náladu, logicky se to promítá i do mého vztahu s manželem /ten už raději spí i v obýváku, ráno musí brzy vstávat do práce, navíc jezdí autem, prostě se musí vyspat, já spím s malou v posteli, když je v postýlce, tak pořád jenom pláče/, přijde mi, že už nemám šanci na "normální" život... Michalka je jinak hodně šikovná, umí spoustu věcí, ale s tímhle si fakt nevíme rady... a dr. bohužel neporadí - byli jsme i u neurologa, vyšetření OK /i EEG/, prý to musíme vydržet... tak nevím .... Měli jste /anebo máte/ také někdo takového uplakánka? A jak jste to přežili? ... Každý říká, že se to jednou prostě zlomit musí, ale kdy ??? .... díky moc všem.
|
| huhu, holky03+05+11, kluk09 |
|
(20.4.2010 15:07:02)
ja ti poradim jenom se spanim - jestli je klidna u vas v posteli, pak ji nech spat u vas trebas do 2 let a na spaci ritualy v jeji postylce se v ramci zachovani zdravyho rozumu vykasli. Za ten klid to stoji.
|
|
| Žžena |
|
(20.4.2010 15:07:28)
Někde jsem narazila na info, že nějaká paní byla s uřvánkem u fyzioterapeutky (nějaké obyč), která děcku našla nějaký blok, skřípnutý nerv či co, že to dítě de facto řvalo proto, že ho to bolelo... Kdybych měla problém jako Ty, zkusila bych hledat i tímto směrem.
|
| Pebua |
|
(20.4.2010 15:13:40)
Díky za radu, ale byli jsme i u fyzio, zkoukli ji dokonce tři a podle nich je v tomhle směru všechno OK. Uvažovali jsme i o případné alergii, ale všechny testy také /naštěstí/ negativní.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(20.4.2010 15:27:20)
olovo, ono to může být i tak, že třeba ty nejsi v pohodě (no, teď bodejť bys byla, že jo) a dítě to tvoje napětí zrcadlí svým napětím. Po takový době těžko říct, co bylo dřív, jestli slepice nebo vejce, a taky už je to jedno. Ale zklidnění a uvolnění vás obou by mělo jít ruku v ruce.
Držím ti palce, je to náročné období.
|
|
|
| Sarimana+Šárka 4/02+Tobík 7/10 | 
|
(20.4.2010 15:26:04)
Naprosto s tebou soucítím, měli jsme něco hodně podobného a já myslela, že se fakt zblázním - nespala v noci ani ve dne, věčný řev, přes den usnula jen v autě, večer jsme ji uspávali i několik hodin a za dvě hoďky byla vzhůru. Je to začarovaný kruh, dítě nemůže spát, jak je nevyspalé, tak je předrážděné i přes den, tím spíš zase neusne... S odstupem času jsme dospěli k názoru, že důvodem všeho byly nervíky, chtěla pořád nějakou akci a když nebylo po jejím, tak to asi takhle dávala najevo - žádné koliky nebo zdravotní potíže. Co u nás tedy fungovalo kromě jízdy autem, byly nákupy - to byla téměř 100 % spokojena, ze sedačky ve vozíku vše pozorovala a bylo to moc milé dítě, ale tak se samozřejmě nedají trávit celé dny. Jo a také nošení fungovalo, pokud máš šátek a náhodou jsi ho ještě nezkusila, tak zkus, já nosila tehdy v babyvaku, ale z toho šíleně bolí záda.
Bohužel ti nic neporadím, snaž se alespoň co nejvíce využívat hlídací babičky, aby sis trochu odpočinula. Mooooooc držím palce, abys ve zdraví vydržela, postupně se to fakt zlepšuje. Té naší potvůrce je teď 8 let, bohužel je to hyperaktivka a vzteklice, ale obvykle už neřve a v noci spí.  (Teď se jen modlím, aby očekávaný sourozenec byl jiný.)
|
|
|
| kotyk | 
|
(20.4.2010 15:15:59)
Vykašli se na nějaký spánkový režim a vem jí do postele. Taky vyzkoušej nějakou aktivitu, která ji uklidňuje, to dost pomáhá při usínání.
Pokud už tam nejste, vyzkoušejte poradnu pro rodiče nadměrně křičících kojenců při Motole. Tam se právě věnují takovým dětem a třeba na něco přijdou.
|
| Aja a lupínci |
|
(20.4.2010 15:17:19)
Starši syn totez. usnul jen s nami, to me bylo jedno, hlavne ze spal, spal s nami do dvou let...hlavne ze spal!!
|
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(20.4.2010 15:17:33)
zdá se mi, že má ted akorát věk na separační úzkost.
Většinou se toto láme tak někdy po roce.Taky jsme měli uřvánka uplakanýho, ale po roce ten pláč začal ustupovat, sice nastoupila vztekací, ale to už je taky na ústupu.
Ještě mě napadá jedna terapie, ale nevím jak se to jmenuje.léčitelka zjistí, jestli nemá nějaké trauma třeba z porodu nebo minulých životů(jestli na to věříš).Ale zkušenost osobní s tím nemám a ani nevím jestli to u takhle malých jde.škoda, že si nemůžu vzpomenout jak se to jmenuje
|
|
| Mirka99 | 
|
(20.4.2010 15:19:53)
Náš syn s námi spal v posteli do 2,5 roku, než se rozhodl pro velkou postel. Přesto v průběhu noci často přichází a nastěhuje se k nám.
Na nějaké správné spací návyky kašlu, my musíme přežít, on ten spánek potřebuje, a do maturity s námi určitě spát nebude
|
|
| Apačka Lapačka | 
|
(20.4.2010 15:22:23)
Čau Olovo,
no panejo! Hele, podle mé zkušenosti to přejde 100% a moc držím palce, ať je to brzy. U nás to nebylo tak strašné, koliky ano, ale kratší dobu (miluju "to holčičky nemají" - dcera měla děsné, syn vůbec) a celkově jsme to neměli tak strašné, ale úplně jsem se při čtení rozvzpomněla.
Jak jsem záviděla maminkám SEDÍCÍM na lavičce s tichým kočárkem  . Nervy tečou děsně, kdo nezažil, nepochopí.
Hele, ber to tak, že malá je podle všeho zas hodně šikovná. Naše taky, teď jsou jí dva roky a je to naprosto úžasné (až na to, že už přes den nespí)!
U nás se to zlomilo, když začala chodit, cca v tom jednom roce. Prakticky ze dne na den začala spávat krásně sama, prostě pohoda v mnoha věcech. Mně tehdy naprosto zoufalé trosce (malá měla tak 5 měs) řekla doktorka "jsou děti klidnější, jsou děti spavější a jsou děti dráždivější" . Nějaké rady jsem tehdy našla v "Něžná náruč rodičů", ale tobě bych teď poradila, pokud už nekojíš, vem si volno, nech malou čtyři dny manželovi, jeď někam na wellness pobyt apod. je toho spousta. Čím dřív, tím líp!
Taky jsem měla "slyšiny", je to hnus. A brzy bude líp, neboj!
(Jo a naše druhé dítě je naprostý opak, spavý vysmátý kliďas, příroda si s náma prostě hraje)
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(20.4.2010 15:24:57)
Tapo, přesně - druhý dítě je úplně, ale úplně jiný
|
|
|
| *Niki* | 
|
(20.4.2010 15:22:35)
Vezmi si ji k sobě do postele, moje děti v tomto věku neusínali sami ani náhodou. Většinou jsem je ukojila ke spánku, režim jistý měli. Dodej jí jistoty, je hodně napjatá a nešťastná, taky ji může něco bolet, zkus ji zavinout, byť se asi bude bránit, je už velká. Ale zavinout a chovat by mohlo pomoct. Uspávej chováním, dělala jsem to už 3x a mám temperamentní, ale pohodové děti, které spí výborně celou noc.
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(20.4.2010 15:23:33)
u nás to nebylo takovéhle drama, ale pomohlo dávat spát DŘÍV než začalo být dítě fakt unavené, to už neusnulo, respektive ječelo klidně 2 hodiny.
Do 10 měsíců jsme kluka uspávali na balonu v šátku, to bylo jediné, co spolehlivě zabíralo - ale muselo to být včas, jak jsme ho přetáhli, byl problém.
A jak píšeš - jak se nevyspí v noci, je předrážděný dítě i ve dne a u ničeho nevydrží, přeskakuje od jednoho k druhýmu, na soustředění na delší činnost prostě nemá energii.
U nás bylo klíčem vyřešit to noční spaní - uspávat v šátku /chlapec měl 10 kilo v 10 měsísích, takže v náruči to nepřipadalo v úvahu/ a dřív, než padla ta opravdová únava. Uspávání u nás trvalo cca 40 minut, zato včak bylo trvalé na zbytek noci (samozřejmě se budil na kojení, to jo). A spal s náma v posteli...
Hodně taky pomáhalo ho přes den nosit v šátku nebo v ergu, tam si odpočinul a zklidnil se, když byl moc rozlítaný - a z výšky měl pocit, že mu nic neuniká. Hodně jsem to u něj využívala, do roka jsem ho nosila 2-4 hodiny denně, podle potřeby.
Zklidnil se, naučil se spát i usínat, nemá problém se dobře soustředit na činnosti, určitá zarputilost mu ale zůstala do dneška
|
| Apačka Lapačka |
|
(20.4.2010 15:28:11)
 náš má v 10 měs. 13 kilo, dvouleťačka 12 kilo, teď jsem se viděla na fotkách zezadu a nepoznala jsem se, svá ramena a záda - namakaná jak vzpěrač
|
|
| Lili | •
|
(20.4.2010 16:09:56)
Pripojuji s k Bumbi ohledne toho uspavani, nez je dite unavene. Ja s nasim malou takovehle problemy zaplatpanbu nemam, ale u ni se presne musi vystihnout ten okamzik,kdy ji dat spat - nez je grogy . Jakmile se to pretahne, tak uz pak neni zadna sance, proste pres veskerou unavu neusne. A pak je to vopruz, pac s ni nejde nijak navarit.
|
| Kolářová Adéla |
|
(20.4.2010 16:36:27)
Olovo, máme podobnou zkušenost, syna jsem jako miminko nemohla sundat s rukou, začalo se to lepšit ve věku, kdy se naučil lézt - ale nesměla jsem se vzdálit pryč, sám neumí usnout do te´d (budou mu v létě 4 roky), spí se mnou v posteli také pořád - spaní v postýlce bych vzdala jako první, pokud se dceři líbí ve vaší posteli. Chce to také zklidnit sebe, i dítě bude klidnější. Nám při nejhorším pomohli homeopatika - pulsatila, syn se budit v noci každou hodinu i častěji, jsou na předpis, ale vřele doporučuju (je to jiné než sedalia), je to na celkové zklidnění a uvolnění organismu. Držím palce! Máš dobré, že ti pomáhá manžel a babička. Já byla na vše sama, babička daleko, přítel doma jen o víkendu.
|
|
|
|
| Evík+2 | 
|
(20.4.2010 15:30:07)
Tak tohle jsem zažívala s dcerou. Uspávali jsme na rukách nebo v kočárku doma a pak ani nedýchali jen aby spala. Zpočátku jsme měli také kapky na koliky, které stejně nezabraly, začali jsme dávat UM jestli není hladová a taky nic. Nakonec jsem se někde dočetla, že takhle se projevují hyperaktivní děti.
Je to velmi náročné a bez pomoci rodiny bych to také nezvládla. Tak ať je to brzy za váma .
|
|
| smisulenka,M03/05 + A01/08 | 
|
(20.4.2010 15:34:34)
Nemáš to jednoduché:-(
Ale rada bych Ti napsala svou zkušenost......
Vyprdni se na Esvilla když vidíš že nepomaha a je nerealny, taky na řeči typu že u vas v posteli si uděla špatné návyky..je malinka...a malinka je jednou.
Dcera nespavec , budila se sama neusnula...nočni uspavani do 21-22h u nas v posteli spící od 6m....
S manželem jsme si prostě vzali "služby..každy den uspaval jeden z nas druhy měl volny večer...abysme si ospočinuli.
Trochu pomohlo že sjme přestala v 14m kojit....
Dcerka dobře mluvila a najednou si v 18mes. sama řekla že chce do velke postele k sobě do pokojičku...
přestěhovali jsme ji...a do 3 let se tak nějak průběžně občas někdy budila
spali sjme když se to stalo u ní v pokojičku a byl klid...
Dneska ji je 5 a ja se směju, protože to je za nama a občas si nostalgicky vzpomenu jak se k nam tulila když s nama spávala...(synek u ans nikdy nespal preferoval postylku a ted už 2m spi ve velke posteli se segrou v pokojiku)
Najednou vidim že mě děti nepotřebují a nějak si říkam že jsem ráda že jsme nic nehrotili......ač to bylo náročné , hodně náročné
|
|
| madlenka+2 | 
|
(20.4.2010 15:37:16)
Je mi to líto, taky to dobře znám. Přestalo to v necelých dvou letech - jednoho dne přestal spát po obědě a přestal se zároveň budit v noci (alespoň ne tak často). Nám řval 6 měsíců neustále, pak se to zlepšilo. Já radím ať ti s ní všichni hodně pomáhají a ty odpočívej bez ní (!!!) jak to půjde.
|
|
| Katka + 2 | •
|
(20.4.2010 15:58:46)
Měli jsme to samé, přešlo to ve 3 letech. Tak hodně sil. Pomůže jen to, když ti jí někdo vezme na chvilku ven :(
V roce se jí připojily ještě záchvaty vzteku kvůli všemu (vyšla jsem dřív ze dveří, stoupla první na schod, to máš jedno)
Tak se drž :)
PS: Druhé mimčo se nám narodilo pohodové, usměvavé, s denním režimem, spavé a přítulné.
|
| Pája, A+A :o) | 
|
(20.4.2010 16:51:30)
rada??? musíš to vydržet,vím,že to jsi slyšet nechtěla...
ale je to,jako bys psala o mém synovi. jsem ráda,že dcerka je jiná.
každopádně koliky jsme měli přes půl roku také a nepomohlo nic,padala jsem únavou,budil se tři měsíce po 20min každou noc..o řevu ve dne v noci ani nemluvím. no,alespoň jsem hned zhubla 22kg,co jsem s ním nabrala.
každopádně jsem řekla,že do postele si ho nenastěhuju,protože to by byl konec..ale jemu se tam stejně nelíbilo nějak zvlášť. neusnul tam nikdy,ikdyž řval dvě hodiny nonstop..
jednou to prostě přestalo. a usínání..jedině lítat s kočárem kvůli 20min spánku..každopádně jednoho dne jsem řekla,bude to kruté,ale vydržím ,aby usínal večer sám,aby alespoň chvíli ze dne byl klid..trvalo to týden,ale naučil se. metoda známá..co chvíli chodit ujistit,že jsme tady a intervaly prodlužovat. drsné byly tři dny,pak už se to lepšilo. pak se období střídala,ale usínat se naučil sám v pohodě. je to hodně také o vůli a musí to člověk vydržet,pokud to fakt chce,nesmí ustoupit!
no a ukládat ve správnou chvíli. jak se dítě přetáhne,je konec,ale to určitě vše víš.
jinak od roka měl syn ještě afektivní záchvaty,upadal do bezvědomí a pak i x-krát za den,to bylo děsné období od roka a půl do dvou let to byl děs běs. ale člověk to holt musí vydržet!
tak držím palce
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(20.4.2010 16:54:36)
mám doma to stejné, momentálně 3roky a 2 měsíce.
Malá byla pohodová prvních 14 dní, pak jsme skončili v nemocnici s akutní bronchitidou a po přijetí z nemocnice z ní byl uzlíček nervů.
Řvala celé dny a celé noci. Narozdíl od tebe jsem neměla štěstí na hlídací babičky, nebo pomocného manžela, protože ten když ji vzal tak vřeštěla ještě víc a on na to prostě nemá nervy.
Chovat v čemkoliv jiném než náručí se nenechala, žádný šátky nic, ani bych nevěděla, kolik věcí dokáže člověk udělat jednou rukou.
Malá brzo seděla, lezla, stála, chodila, ale stejně byla věčně nespokojená, pořád jsem si říkala, že se to zlepší a nic. Je to trochu lepší.. ale teď jsme zkončili před 14 dny na neuro a diagnostikovali nám ADHD.
Je opravdu málo věcí u kterých vydrží a nevyspání je hrozný koloběh.
Už xkrát jsem si myslela, že to prostě nevydržím. Ale vydržíš, ono ti nic jiného nezbyde a když už nemůžeš a malá ti řve v náručí, tak v sobě najdi tu lásku k ní a to tě podrží.
Jinak pokud v posteli u tebe spí, tak bych spaní jinde neřešila, u nás je ten problém že nespala pořádně ani u nás.
Držím palce, s věkem je to lepší, už jen proto, že dítě je lépe hlídatelné ostatníma osobama, u nás možné tak od dvou, protože předtím ji nikdo hlídat prostě nechtěl.. .(
A taky tydle děti jsou u hlídacích náramně hodní. U nás funguje tak, že nesmím být doma, nebo pokud si chci odpočnout, tak musí ji manžel vzít ven.
Drž se, zkus zklidnit sebe, protože ona tě i hodně zrcadlí
|
| Moni a Viki 09/06 a Tobi 06/10 |
|
(20.4.2010 18:21:07)
Přeji hlavně silné nervy - protože to teď potřebuješ nejvíc.
Měli jsme doma něco podobného -- totálně uřvaný dítě. Nejdřív šílený koliky, při kterých si zvykla na chodící náruč a pak když koliky skončily, tak tu chodící náruč vyžadovala, jinak řvala. Takže u nás nastoupil šátek. Strávila v něm 15 měsíců, než začala pořádně chodit, pak se to začalo zlepšovat. šátek jsem v podstatě za celý den nesundala, dělala jsem s ní všechno a i na záchod jsem chodila s ní. A zastavit jsem se taky nemohla, jakmile se přestala houpat, začala řvát. Záda bolela jak blázen, ale pro mě lepší, než ten příšerný řev. Usínala ve tmě v chodící náruči, trvalo to min. 2 hodiny, než úplně vytuhla a my ji mohli položit do postýlky. V 10 měsících už jsem prostě řekla dost a začla s "metodou kontrolovaného pláče". Intervaly jsem neprodlužovala, prostě jsem tam každé 3 minuty přišla, položila, řekla, že jí mám ráda a zase položila. Byla to fakt hrůza. Už jsem chtěla volat Chocholouška a nechat se hospitalizovat. Navíc manžel byl proti této metodě, takže to bylo jen mě. Asi po hodině řevu se tam chtěl vplížit a vzít jí do náruče. Doslova jsem mu zahradila cestu, aby se tam nedostal, protože kdyby jí vzal, tak bychom prohláli definitivně. Nicméně výsledek se dostavil -- po dvou hodinách řevu -- usnula ... sama (asi totálním vyčerpáním), druhý den řev už trval "jen" hodinu a půl, třetí den 25 min, čtvrtý den už bylo jen pár kňournutí a patý den jsme ji položili, a za 2 minuty spala. Od té doby usíná sama a já jsem štastná, že jsem to tehndá zvládla. V noci se budila jen na kojení a když jsme v roce kojit přestali, začala spát celou noc. NA tuto metodu nedám dopustit, dítě se prostě naučí, že usnout může i bez maminky.
Za dva měsice se nám narodí druhé mimčo a já pevně doufám, že takový uřvanec to nebude. Vlastně ho už teď prosím, jestli nechce aby se jeho maminka zbláznila, tak ať je to hodné, pohodové a klidné mimi.
|
| Beruška+J02A07T10 |
|
(20.4.2010 20:30:33)
ono hodně záleží z jakého důvodu ten pláč je, myslím, že každá mamina by měla poznat, že si dítě něco vynucuje.
My s usínáním nikdy problém neměli pokud tedy nebyla nemocná nebo tak něco výjimečného - ale večer usínala buď u prsu nebo pak prostě u mě.. ale žádné uspávání dvě hodiny, prostě přišla lehla a spala.
Dnes usíná sama nebo se mnou, ale do pěti minut je tuhá.
Ale to buzení v noci máme pořád, u nás je to ale ADHD.
A když byla malá, tak jsem to prostě cítila, že neřve, aby si něco vyřvala.. :(
Pokud bych to ale cítila, že si jen něco vynucuje, jsem taky schopná ji prostě nechat vyřvat. Když to takhle na mě zkouší přes den, tak už cca od roku ji zavírám, dnes už jen posílám do pokoje se vyvztekat.
|
|
|
|
| Teri | •
|
(20.4.2010 19:23:54)
Moc dobře vím o čem mluvíš a jak ti je. Bohužel, jsou "řvanci" a pak ty ostatní děti a kdo si to nezažil, nikdy to nepochopí. Já měla oba "uřvance" do 3 let. Dělej cokoliv, aby to to pro tebe bylo snesitelné, klidně ji měj v posteli, na Estevila zapomeň. Držím pěsti, ať to u vás přejde co nejdřív.
|
|
| Balbína | 
|
(20.4.2010 19:36:13)
co zkusit šátek? Když byl syn nemocný, nemohl usnout, měl teplotu, tak zabral jedině šátek. Přimáčkl se v něm ke mně, zahřál a usnul. Možná prvně zkusit od někoho půjčit, i dítě si na šátek musí zvyknout, na to těsné přivinutí.
|
|
| irlev | 
|
(20.4.2010 20:04:09)
Olovo, je to náročný.
Starší řval hrozně, celé noci jsem ho nosila, brečela vyčerpáním, byli jsme vysílený oba, ale na řvaní sílu měl :) Usmívám se tomu, protože ta úleva, když to přešlo, je nepopsatelně krásná.
U nás pomohl samostatný pohyb a především můj klid. Brzy jsem otěhotněla a hormony mě srovnaly, přestala jsem řešit každou kravinu a brečet z každýho jeho řevu, došlo mi, že tu nejsem jenom pro něj a prostě musím fungovat i jinak a srovnáváme se, myslím, velmi dobře.
Vem si malou do postele, zkus se vyspat. Věř v lepší příští. Když je neurologicky v pořádku, možná opravdu potřebuje jenom větší klid z tebe.  
Živě si to pamatuju, jak jsem strhaná na procházce, kdy hodinu řve, než usne a pak se vzbudí po deseti minutách, sotva zastavím na přechodu ... Nobelovku tomu, kdo vymyslel šátek :) I v šátku to byl boj, ale chvilku ticho bylo.
Ono je velmi těžký z toho stresovýho kolotoče vystoupit, zkus se zaměřit sama na sebe. Mě pomohlo projít si porodopis, pořádně se v tom pošťourat a urovnat si hlavu a srdce.
|
|
| MamiKami | 
|
(20.4.2010 21:39:52)
jj už to tu bylo napsáno několikrát a u nás to bylo stejné - první dítě jako to tvoje. Nejdřív sme uspávali hopsáním na míči, ale když už byl těžký tak sem si prostě řekla, že se musíme přesunout do postele. V praxi to vypadalo tak že sem mu musela držet ruce i nohy aby se uklidnil a pak už mu šlo usnout. Pořádně se naučil spát sám až když se narodila dcera - zlatíčko hodné spavé a usměvavé - no prostě odměna za toho uřvana. Taky si občas vzpomenu, jak sem byla vyřízená, vynervovaná a bez sil, když sme vyjeli kočárem a on dvě hodiny v kuse řval. Ve 3 měs sme objevili šátek a i když byl v té době málo rozšířený (paní mě zastavovaly na ulici a bály se, že se udusí :o))) my měli po problému, stačilo ho tam šupnout a byl v limbu. Obecně asi platí pravidlo, že ať vybereš jakoukoliv metodu, tak jí musíš silně věřit a dodržovat a pak se dostaví úspěch. A taky se mi osvědčilo, že musím vypnout ... tzn šoupnout do postýlky (manželovi/babičce) a začít dělat něco takového co ti vytěsní myšlenky na dítě. I kdyby to měla být nějaká akční hra - prostě něco co tě chytne.
|
|
| Nessie a příšerky | 
|
(20.4.2010 22:20:00)
Přeju ti hodně, hodně síly.
Mám to podobné, kluk (14m) nám řve v podstatě od narození. U miminka nepomáhalo nošení, kočárek, nic. Během 1.roku nespal rozumně ani jednu noc, budil se a dovedl třeba i 2-3 hodiny doslova vřískat. Po 1. narozkách se k tomu přidal vzdor a vztek. K tomu mám starší hodně živou dceru (3,5r), která potřebuje hodně pozornosti, takže všechny denní aktivity s ní doprovázené šíleným řevem mladšího.
Za poslední měsíc velká změna - malý spí v noci mnohem líp, přišlo to samo od sebe, tak snad se to u vás taky brzo zlomí. Proplakané a provztekané dny bohužel zatím zůstaly, je hrozně citlivý, neutěšitelný. Ale už dokáže být i miloučký ten poslední měsíc. V posteli spí skoro od začátku, to neřeším. Hodně nosím i doma, teď mám Ergo.
Jinak naše neuro - porucha spánku, noční děsy. EEG relativně v pořádku, jen na jeho věk nezralé. Podle neuroložky psychicky i mentálně úplně v pořádku.
Její rada - vydržet.
Vím, jak je to těžké, někdy mám pocit, že udělám ještě krok a omdlím únavou. Hlídání nemám, manžel hodně pracuje. Pak je s děckama jen chviličku sám a je vyřízený a nešťastný. Často mi děkuje, že jsem jim ještě neublížila
Jestli máš možnost, uteč z domu každý den aspoń na chviličku. A vydrž, bude líp
|
| Nessie a příšerky |
|
(20.4.2010 22:25:17)
Ještě k uspávání - u nás funguje jen náruč - nedokáže se sám zklidnit, takže i v tomhle věku chováme tak, že je v klubíčku a nemůže se moc hýbat. Já to nezvládám, přepere mě, ale u manžela tak usíná.
Posledních pár dní umí usnout i v Ergu u mě na břiše.
|
|
|
| anemon | 
|
(21.4.2010 7:53:55)
Už nestíhám přečíst celou diskuzi - možná se budu opakovat, starší dcera byla uřvanec a nespavec, říkali jsme si, přejdou koliky, bude líp, nebylo, usnula při kojení, nebo houpání na 45min, pak hodinu ječela, starší si i hrála, ale s náma, za den dala 6 hodin, rozložených do celého dne. Trochu pomohla metoda kontrolovaného pláče cca v 11m. - spala pak po uložení 3-4 hod v kuse a do rána se budila dál, ale postupně jsme pomocí této metody trochu spaní zlepšili a hodně se nám ulevilo, od roka nespala přes den, první noc "celou" cca ve dvou letech, teď jsou jí 4 a spí od 10 - 6 hurá.
|
|
|
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)