| Misena+2 |
 |
(6.7.2010 21:20:36)
Můj skoro čtyřletý syn se při setkání s dětmi, které nezná /např.na hřišti nebo s dětmi známých, s kterými se nevidíme tak často/, pořád jen vytahuje. Dokola jim vykládá, jak rychle běhá, jak umí létat, jak vysoko vyskočí apod.a neposlouchá, co mu říkají ony. Děti to většinou po chvilce přestane bavit, neposlouchají a začnou ho ignorovat, ale on jim pořád vykládá dál a vzteká se, že ztrácí jejich pozornost.
Pokud se s někým známe déle,normálně si s dětmi hraje, i když má tendenci častěji o sobě mluvit.
Vždycky jsme syna hodně chválili a radovali se, když se mu něco povedlo, ale teď mu marně vysvětluji, že se dětem nelíbí, když jim jiné dítě hučí do hlavy, že je superman. Několikrát jsme o tom s ním mluvili, ale bez úspěchu. Zřejmě má nižší sebevědomí a já nevím, jak k němu teď přistupovat. Občas koktá, logopedka nám řekla, že je citlivější a že ho nesmíme srážet. Připadá mi, že nemá moc velké sebevědomí a tohle je jeho cesta, jak si dokázat, že je dobrej.
Zažil někdo z vás podobnou situaci?
|
| AneJa | 
|
(6.7.2010 21:29:00)
Má sourozence?
|
| Kubula K. |
|
(6.7.2010 21:32:23)
Zkušenost nemám, jen první nápad, co mě napad - nešlo by zkusit přitáhnout naopak jeho pozornost k tomu, co umějí druhé děti? Jakože ano, Toníku, umíš bezvadně rychle běhat, a co jde Bětušce? A vyzdvihnout je oba, ne jednoho na úkor druhého, prostě uznat, že jsou v něčem dobrý oba, a ideálně aby se toho aktivně účastnil. Prošlo by to?
|
| Misena+2 |
|
(6.7.2010 22:09:21)
To jsme zkoušeli, ale to on vůbec nevnímá, před dětmi je jak v transu a totálně zaměřený na sebe...když mu vysvětluju, že je sice dobrej, ale nikdo není superman, nelítá a neskáče přes domy, vzteká se...
|
|
|
| Misena+2 |
|
(6.7.2010 22:06:09)
Ještě máme dvouletou dceru. Mají se moc rádi, dcera /zatím/ syna ve všem poslouchá a moc neodporuje...
|
|
|
| romca | •
|
(6.7.2010 21:30:35)
ve 4 letech mi to prijde OK, ve skole se to srovna, muj taky rikal, ze ma vetsi maminku a starsi maminku a dost se vytahoval, dneska ani muk
|
|
| Teraza Horáková |
|
(6.7.2010 21:30:37)
jinak.
Taky syn (z dvojčat). V momentě, kdy měl pocit, nebo má, že je méně úspěšný než brácha - chodí do stejné třídy a on je citlivka a ještě dyskalkulik - rozdělení ve třídách jsme řešili, dvojčata tady už prý raději ne... je z něj třídní klaun.
Jednu dobu šikanovaný klaun. A občas klaun, co se chová hystericky, nevhodně, až úplně zle. Povaha. My to víme, chválíme víc než bráchu resp. jinak, přesto někdy pocit, že jsme pochválili bráchu "jinak" a dle jeho víc nebo líp.... převáží.
Jsou dvojvaječní, nafasovaná jiná směska genů, dvojčata vlastně poslední dobou vychováváme každé jinak. Protože stejně se neosvědčilo. Chodíme ke školní psycholožce, aktuálně máme domluvenou konzultaci i jinde.
Nejde o to, že jeho chování je "nežádoucí" v první řadě, i když i to je důležité, on dovede vyloženě psychicky vyničit okolí, hlavně nás jako rodiče, ale i o to, že tohle je dobudoucna blbě pro jeho život. Ten, kdo "nefunguje" podle jeho přání - vnímá to jak nelásku nebo osobní útok. p.s. mluvíme, ví, že ho milujeme atd. jen to prostě vnímá jinak a často je to boj.
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(7.7.2010 0:43:28)
Terezo, to mi silně připomíná našeho mladšího. Kluci jsou od sebe jeden rok a hodně jim prospívá, že jsou teď každý na jiný škole! Pro dvojčata, nebo pro jedno z nich, ta nutnost společného žití může být ještě víc frustrující, každý je srovnává - známí, děti, učitelé. Teď když se před starším (gympl) zmíním - víceméně z legrace, že by brácha teoreticky mohl taky zkusit přijímačky na stejnou školu, tak se brání zuby nechty a bráchu tam nechce. Naprosto ho chápu, stejně jako vím, že mladšímu by nedělalo dobře, kdyby byl v něčem méně úspěšný než brácha a nedejbože někdo to řekl nahlas, toho už si užil dost na základce. Takže tvého syna naprosto chápu, potřebuje získat vlastní identitu, má to těžké.
|
|
|
| Pawlla |
|
(6.7.2010 21:31:58)
Já myslím,že z toho vyroste a pokud mu to bude bránit v navazování kamarádství půjde to rychle.
|
| Gertruda | 
|
(6.7.2010 21:49:25)
Můj syn (5) to má podobně. Ještě ke všemu ostatní děti vychovává, tím jeho hvězda samozřejmě ještě stoupá. Sebevědomím také zrovna neoplývá, proto to asi takto přehání. Opatrně si říkáme, že ne ve všem musí být člověk nejlepší a soustředíme se na to, v čem opravdu dobrý je. Připadá mi, že se to zhruba posledním půl rokem lehce zlepšuje.
Co tak kolem pozoruji, připadá mi to jako poměrně častý problém leckterého chlapečka. A někteří z toho nevyrostou.
|
| Winky | •
|
(6.7.2010 22:04:15)
tak znám i holčičku která je takhle hodně chlubivá, nesnese být v čemkoli jinak než první (ať jde o obouvání bot, nebo počet bonbonů, cokoli). Možná to na jednu stranu je určitá vývojová fáze která zase přejde, ale na druhou stranu si myslím že rozhodně není chyba chtít s tím něco dělat. Otázka je jak, aby to to dítě vzalo. Spíš bych asi zkusila posunout rovinu chválení. Ve čtyřech letech to není to samé jako ve dvou letech - když je malý, tak to že se něco naučí neznamená, že to bude automaticky umět pokaždé. Ale v těch 4-5ti letech už by opravdu leccos měl zvládat "automaticky". Takže některé úkony posunout z kategorie "chválím jak se ti to povedlo" do kategorie "je fajn že to děláš protože takhle je to dobře, takhle velcí kluci už to prostě normálně umí". Aby zkráta některé své dovednosti přeřadil z kategorie "wow" do kategorie "normálka". U dcery vidím, že v kontaktu s vrstevnicemi umí být dost soupeřivá, jakmile jsme ale někde kde má možnost byť jen pozorovat starší holčičky, najednou má oči navrch hlavy a kouká kde by se co přiučila a je vidět že jí "docvakne" co všechno ještě může umět atd.
|
|
| Pawlla |
|
(7.7.2010 5:17:46)
Gertrudo,taky znám takové třicetileté chlapečky
|
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(6.7.2010 21:58:16)
mně přijde, že to dělají všechny děti, mají potřebu se trumfnout a právě tak si upevňují sebevědomí. Moje dcera je velmi přátelská, ale poslouchat její diskuse s náhodnými holčičkami je fakt síla- včera jsem byla v bazénu heč ? A já chodím do školky heč atd. atd. akorát to heč neříká, protože to v životě neslyšela. Já myslím, že v tomhle věku je to fakt norma a je to způsob jak se děti kontaktují.
|
| Inka | •
|
(6.7.2010 22:00:58)
Tak jí to heč musíš naučit!
|
| sojka+07+09 |
|
(6.7.2010 22:04:01)
 to už by pak bylo dost nesnesitelný, na to je školka přeci
|
|
|
|
| Graace | 
|
(6.7.2010 23:24:29)
To je zajímavé téma... Donutilo mě to popřemýšlet nad naším kulíškem. Je mu 2 a čtvrt (mluvil fakt hodně brzy i ve větách) a posledních pár týdnů mě doslova rozčiluje tím, jak na každého kolem sebe (starší děti - na mladší jen výjimečně, dospěláci, zvířátka apod.) pořád něco vykřikuje, něčím se chlubí/vytahuje... Jako např. ve procházce na kolem jdoucího klučíka: Podívej se chlapečku, já mám modrou motorku. V obchodě na pána: Pane, neber to tam. Jindy jen tak pokřikuje své jméno a kdy se narodil a nebo, že má velikánskýho pinďu (to fakt nevím, kde to vzal, neb jsme mu nic takového neříkali)... Ale běda, jak na něj někdo promluví, to se bojí/stydí a ve většině případů ani nepípne...
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)