Kukajs (Mája+Jožka+Tom) |
|
(15.7.2010 22:05:40) Mám pětiletou dcerku, hodně senzitivní a empatické dítko. V jejích třech letech jsme se přestěhovali do domku a dostala svůj pokojíček, takže přestala spát s námi v ložnici (v předchozím bytě to jinak nešlo, bylo to 1+1). První tři týdny bydlení "v novém" se začala v noci znovu počurávat, pak se to srovnalo. Před rokem a půl, když jsem čekala druhou dcerku, začala v noci strašit a přicházet za námi do ložnice s tím, že se bojí, že jsou v pokoji "tygři a lvi". Vyhnali jsme je tehdy za pomoci dědy, který s klackem obešel celý dům. Načas se situace opět zklidnila, malá se vrátila do pokoje a vše bylo OK. Letos se nám narodilo třetí dítko, a nejstarší odmítá chodit nejen do svého pokojíčku, ale i do šatny (kde jsou prý medvědi), na záchod (tam jsou vlci) a do trucpokoje, kde v současné době spím s miminkem, jde spát jen v případě, že tam při usínání je někdo s ní (tam je zlý lišák). Bojí se i ve dne, za plného slunce. Mám podezření, že ty svoje strachy na nás hraje, aby urvala svůj podíl na výhradní pozornosti (v průběhu dvou let se stala z jedináčka starší sestrou dvou sourozenců),ale nerada bych jí křivdila, je fakt citlivka a jestli věří, že tam ty potvory číhají, nerada bych jí ublížila nedůvěrou. V poslední době začala i zadrhávat, takže váhám jestli v tom není něco víc. V domě běžně vržou podlahy, křupou krovy a v noci se ozývá spousta zvuků, jak pracuje materiál.
Máte někdo nějakou zaručenou a fungující radu, jak vyhnat strašáky z její mysli??? Podotýkám,že jsme jí nikdy nestrašili ani čertem, ani ničím jiným, strašidelné pohádky nesleduje a o přírodě se bavíme běžně, ví, že některá zvířata jedí jiná, a že je to přirozené.
|
Katla |
|
(15.7.2010 22:09:03) Já jsme se v tomhle věku v noci strašně bála - pamatuju si to. Vědela jsem, že kvůli takových strachům nemůžu nikoho budit, tak si vzpomínám, že jsem se jednou schvalně počurala, abych mohla nekoho vzbudit, že mám počuranou postel, aby se svítilo, nekdo se mnou chvíli byl - byť mi nadával. Takže já to us vých detí beru vážne.
|
Krakatice |
|
(15.7.2010 22:13:04) No teď si mi připomněla, že jsem se děsně bála po tmě do postele, to jsem skákala fakt šipky s rozeběhem, aby mi někdo nebo něco nechytilo nohy z pod postele A noční stíny, třeba z pouliční lampy, byly taky strašný
|
Katla |
|
(15.7.2010 22:16:30) taky. Párkrát jsme se počárala, že jsem s ebála vylést z pod peřiny a jít na WC, ba co vylést, vůbec se pohnout, dýchat .. n oa jednou jsme se naopak počůrala schválně a spustila, povyk ...bylo to nejintenzivnejší kolem 5. roku
|
|
vojtami |
|
(15.7.2010 22:16:34) Amando, přesně tohle jsem prožívala taky, asi tak do 13ti let. Nekecám. Když mi bylo 10, přestěhovali jsme se do domku, brácha i já vlastní pokoj, předtím všichni 4 ( snašima ) spali v jedné místnosti u babičky a dědy.
Já bych to asi nebagatelizovala.... Může v tom být i ta pozornost, ale ona je ještě malá....
|
|
..maya.. |
|
(15.7.2010 22:18:44) Amando tak to se bojím pořád, občas i pod postel kouknu i když vím že tam nic není. Takže já bych to nepodceňovala a bubáky vyháněla.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.7.2010 22:19:38) Noční stíny, fuj, to mně trápilo dlouho. Kolikrát jsem si jako starší rozsvítila, abych viděla, co tam vlastně je. Ale spíš jsem snášela ty stíny než absolutní tmu u babičky, s tím mám problém doteď, jsem z Prahy a tady tma prostě nikdy není. Já bych strachy brala vážně. Můj synek je taky poděs, jsou mu 3 a kousek a poslední dobou vyšiluje a hysterčí z much, různě se ty strachy proměňují, ale zatím to jde. Možná bych uvažovala o nějakém psychologovi, když už malá zadrhává, to mi přijde víc, než jen ztrátu postavení v rodině. Přeju, ať to brzy vyřešíte.
|
|
|
neznámá |
|
(15.7.2010 22:18:21) Já se bála dát nohy z postele (pod postelí byla lidožravá obluda), na záchod i ve dne (byl tam strašný pes), tmy. Pamatuji si to a nechávám dětem v noci svítit světlo.
|
Krakatice |
|
(15.7.2010 22:22:10) no a vytáhnout palec z pod peřiny...skoro jsem nedýchala a měla uši nastražený, slyšela jsem vlastní srdce a dech.
Vím že jsem se děsně bála ještě v pubertě, to jsem s kamarádkou chodila do kina na Noční můru s Fredym. A pár let zpátky jsem byla posraná až za ušima po shlédnutí Kruhu....vstávala jsem ve 4h ráno do práce, všude tma, ticho
|
*Niki* |
|
(15.7.2010 22:25:41) Tak na Fredyho Krugera jsem nikdy odvahu neměla, to letělo za doby mého dětství/ranné puberty Jsem JEDNOU neprozřetelně večer před spaním shlédla horor, jako dospělá už (Tajemství Blair Witch) a několik dnů byla jak magor, bo jsem neudělala 2 kroky, abych se strachy propocená a neurotická neohlížela. Noci byly peklo, usínala jsem vyčerpaná asi 2 noci až nad ránem, jsem se strachy bála zavřík oka.
|
Krakatice |
|
(15.7.2010 22:30:18) Ale masakr byla STUDNA z Majora Zemana Do dneška vidím toho Brůnu
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.7.2010 22:31:42) To jsem taky nemohla. Na našem sídlišti bydlel pán, který mu byl hrozně podobný, vždycky se usmíval a já byla pos... až za ušima. Normálně mně bolí břicho, jak to píšu.
|
|
|
|
|
|
|
Krakatice |
|
(15.7.2010 22:11:46) Určitě bych dceři důvěřovala a snažila se jí víc věnovat. Ono to ale moc se třemi dětmi nejde, vím.
Co jí třeba zpříjemnit večerní usínání, dát (pokud nemá) do pokoje CD přehrávač, pohádky, písničky. Nebo lampičku se světelnými efekty (hvězdičky, planety). Popřípadě jí koupit nové povlečení nebo usínacího kamaráda plyšáka?
A s druhou sestrou by nemohla mít společný pokoj?
|
Kukajs (Mája+Jožka+Tom) |
|
(15.7.2010 22:27:05) Snažím se věnovat jí přes den každou volnou chvilku když prckové spí, a když nemůžu já, snažím se zařídit jí babičky, dědu, kamarádku... ale určitě pocítila úbytek pozornosti, už jen tím, že když přijdou prarodiče, nenosí už dobroty jen pro ni, ale i pro malou ségru.
Plyšáky do postele má (dokonce jsme sháněli plyšového krokodýla,aby všechny ty masožravce přepral ), světýlko má taky, CD s písničkama a večerníčkama, na dvoře hlídá velkej pes, zkoušela jsem i "kouzelné" předměty na parapet, všechno marný. Když se ptám na podrobnosti, zabředá do takovejch fantazií, až mi jde hlava kolem.
Druhá dcerka má teprve 16 měsíců, ještě jí nemůžem nechat odejít z postýlky samotnou a taky se ještě občas v noci vzbudí, takže být spolu samy dvě v pokojíku, to bych se zatím bála.
Jinak, já byla taky takovej strašák, pamatuju si to, měla jsem pod postelí čerta kterýmu kapala z jazyku krev, ale bála jsem se vylézt, aby mě nechytl za nohu. (to jsem jí ale samozřejmě nevyprávěla)
|
Krakatice |
|
(15.7.2010 22:28:36) Tak ji vemte k sobě...tam, kde spíš s maldší dcerou. určitě se tam místo najde. A za pár let ti bude smutno, že se k tobě už nikdo netulí
|
|
Kukajs (Mája+Jožka+Tom) |
|
(15.7.2010 22:49:03) My jsme dospěli do stadia, že s mladší dcerkou spí manžel v patře v ložnici, já jsem s 2 měsíčním synkem jinde, panč prckové maj na sebe radar a vzájemně se budili asi padesátkrát za noc. a teĎ jsem té nejstarší prozatímně dala matraci ke mně a jsem tu s nima oběma, dokud ta starší neusne, ale pořád mi to hlodá, jestli to není chyba, že zjistila jak nás občůrat a teĎ to bude pořád vylepšovat a šroubovat požadavky. (Hlavně ten lišák se mi nezdá, dost dlouho přemýšlela než jí napadl ) Ale máš pravdu, ono je asi lepší být milující a trošku blbej (občůranej) rodič, než chytrej studenej čumák co se ho děti bojí.
|
Vitrix |
|
(15.7.2010 22:55:31) Já si myslím, že tohle není ta vyčůranost v pravém slova smyslu. Chtějí nás mít u sebe, pro sebe a my bychom jim to měli v rámci možností umožňovat, i když je to někdy náročné a nehodí se nám to.
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(15.7.2010 22:58:42) Já myslím, žes to vyřešila dobře. Lepší mít dítě v ložnici než z něj vyrábět neurotika. Ať to brzy přejde a přestěhuje se zase zpátky, aby sis trošku víc odpočinula.
|
|
|
|
destenka + 01/09 + 01/11 |
|
(15.7.2010 22:54:05) To bude takové období, manželova dcera se kolem tohoto věku taky pořád bála. Snažila bych se zjistit od ní, co si myslí, že by pomohlo. I když je fakt, že mně pomáhalo pouze nebýt sama... Ale tak třeba něco reálného vymyslí. Když si to vymyslí sama, mělo by to líp fungovat. Já když se bála, přišli rodiče, a když to bylo fakt extrémní, tak jsem spala s nima. Na to ale nedošlo často, jen při bouřce a tak.
|
|
|
|