Omicka |
|
(3.8.2010 18:09:25) Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda jste někdo řešil problém chybějící babičky hledáním náhradní a jak jste to vlastně uskutečnili? A jaké máte zkušenosti? My máme sice obě babičky,ale jedna je daleko,navíc chodí do práce a naši 8 měsíční dceru ani neviděla, nějak o nás nemají zájem a druhá je v domě,ale není ani ochotná,ani schopná.
|
Ilča29 |
|
(3.8.2010 18:16:42) Tak to by mě taky zajímalo Dcera má jen jednu babičku,druhá s dědou se nechtějí znát,tak si kolikrát říkám,že zas někomu je samotnému smutno.A dost mě to kvuli dceři mrzí. Ale na druhou stranu nevím nevím,musí si prostě padnout do noty asi jako s chlapem.Poznat se a podobně
|
Omicka |
|
(3.8.2010 18:21:01) Mně to právě mrzí taky kvůli dětem, máme dvě a tak jsem si říkala,že někoho seženu - někdo je určitě sám a udělalo by mu to radost, ale jak? Internet mně v tomto případě nepřipadá ideální....
|
šatranka |
|
(3.8.2010 18:25:03) Omicko, moje znama nasla tady:
http://www.sousedske-sluzby.cz/sluzby/deti/nahradni-babicka.html?Itemid=0
Prochazela inzeraty a nakonec nasla nekoho, kdo bydlel nedaleko a znaly se od videni.
|
Omicka |
|
(3.8.2010 18:29:04) Děkuju moc, mrknu na to. Už se na někoho strašně těším... I mně samotné chybí popovídání se starší osobou....
|
šatranka |
|
(3.8.2010 18:37:20) Omicko, v tom ti moc rozumim. Ja ziju v zahranici a tak to citim dost podobne.
|
|
Ilča29 |
|
(3.8.2010 18:37:43) přesně ták.Dcera 2 roky když vidí staršího pána tak se snad pomalu bojí.Opravdu nikoho takového v okolí nezná
|
|
|
|
|
|
cihla |
|
(3.8.2010 19:02:38) Jak najít nevím, ale sama jsem měla jako malá náhradní babičku a byla naprosto skvělá, byla to paní, které v restituci vrátili dům, kde táta podnikal a nastěhovala se do bytu, který k němu náležel. Tátu tam nechala, měla ho moc ráda, nám pekla koláče, často jsem za ní chodila a ona mi vyprávěla, jaké to bylo za války, měla jsem to strašně ráda. Když umřela, tak jsem to obrečela víc než vlastní prababičku. Ona nám pak dokonce ten dům odkázala, protože její vlastní vnuk k ní chodil jednou za měsíc - po tom co brala důchod - pro peníze a dcera se tam neukázala snad nikdy.
|
|
Dáňula |
|
(3.8.2010 19:25:49) No já ti nevím, a je to nutný??? Ta babička? My jako děti jedna babička 700km daleko - návštěva 1x5let, druhá sice ve městě ale neměla zájem ... a nějak nám to jako dětem nechybělo. Chápu, že třeba na občasný hlídání to může být fajn, ale to bych asi spíš preferovala někoho mladšího, kdo se s nima vyblbne. Tvořit "umělou" rodinu mi přijde divný. Pak ještě poslouchat chytrý rady a tak, navíc ti bude blbý asi se nějak rozkmotřit, když se časem změní (jako že ve stáří to jde z roku na rok). Jako osobně bych do toho nešla, ale pokud po tom toužíš ty i zbytek rodinky, tak přeju hodně štěstí.
|
|
vendyna (Janinka + Alenka) |
|
(3.8.2010 19:53:53) hmmm, a napadlo tě, co se stane, až se stávající "neochotná a neschopná" babička v domě potká s tou "náhradní"???
U nás by teda byl docela hukot.
|
|
Ecim |
|
(3.8.2010 20:53:04) Omicko, já Tě chápu, na Tvém místě bych postupovala stejně. Já jsem měla jako dítě náhradní babičku na hlídání (místo jeslí). Spolklo to sice třetinu rodinného rozpočtu, ale zachránilo mi to 2 roky šťastného dětství. (Opravdové babičky fungovaly jen během víkendů a o prázdninách, ale bydlely dál.) Přeju Ti, abys nějakou milou náhradní babičku našla. Ony jsou na světě ženy v opačné situaci. Buď mají vnoučata daleko, nebo se s nimi nestýkají, nebo žádná ani nemají a touží po nich. Jedni příbuzní měli kdysi takové sousedy. Vlastní vnoučata neměli a pak se někde seznámili s rodinou bez prarodičů a vyšlo to. A kromě toho si myslím, že dítě ke zdravému rozvoji potřebuje pravidelný kontakt s lidmi všech věkových skupin.
|
Tragika |
|
(3.8.2010 23:10:01) Znám babičky, které bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. U nás je to tak, že se s mými rodiči nestýkáme, druhá babička je už 20 let mrtvá a dědeček dementní. Jaká by byla náhradní babička? Bezdětná? To by si asi s dítětem moc nevěděla rady. S odrostlými vnoučaty? Jaké aktivity by mohla ve svém pokročilém věku s malými dětmi dělat? S neplodnou dcerou, či synem? Ti by asi nad náhradními vnoučátky nejásali. Opuštěná? Možná k tomu byl nějaký důvod. Co s náhradní babičkou, která vám opečuje dětičky a sama pak bude ve stáří potřebovat vaši pomoc? Jste též připravené starat se o ni? Jelikož jsem měla syna v pokročilém věku, je celkem jisté, že ani jeho děti nebudou mít žádnou babičku. Já absencí babičky nestrádám a syn ani neví, co si pod tím pojmem představit. Neříkám, že je to tak správně, ale kde nic není, ani Tragika nebere.
|
Rélka |
|
(4.8.2010 1:22:48) Tragiko tak to tě moc lituji (asi víc tvého syna), nevím kolik ti je let, ale .... jsem babička, miluji svá vnoučata... a lyžujeme spolu, jezdíme na inlinech, chodíme po horách a podnikáme mnoho sportovních aktivit, dceři pomůžu v době nemoci dětí a je toho více čím může babička (i náhradní ) pomoct. Nejspíš jsi ošidila svého syna, už jenom tím, že jsi promiň "matka v pokročilém věku" jak jsi napsala. A ty absencí, jak píšeš nestrádáš, ale co tvůj syn???? Jak on bude pak ve své rodině fungovat??? Myslíš, že bude citově strádat nebo ne? Přeji jen to nejjjj...
|
|
Ecim |
|
(4.8.2010 8:44:21) Tragiko, to jsou zajímavé otázky. Ti náhradní prarodiče, které znám z vyprávění já, mají jediného syna, který je gay. Nevím, jestli s těmi dětmi přichází do kontaktu. Pochybuji, že by mu ale nějak vadily. Vím jen to, že rodiče těch náhradních vnoučátek jsou pracovně hodně vytížení a náhradní prarodiče jim věnují spoustu času a pozornosti, což je oběma stranám ku prospěchu. Ad babička s odrostlými vnoučaty - jednak nemusí být nutně hodně stará, jednak může být do vysokého věku v dobré kondici. A i kdyby nebyla, tak mi přijde fajn, když má dítě nějakou babičku aspoň v útlém dětství, než aby nemělo žádnou. Pro dítě je přínosný jakýkoli člověk, který se mu hezky věnuje. Já jsem kontakt se svou náhradní babičkou ztratila cca v 8 letech a přesto jsem ráda, že jsem měla možnost ji poznat.
Ale rozumím, že jsou lidé, kterým absence babičky nevadí. Stejně jako mně například nevadilo žít bez otce. A opakovaně jsem se dostávala do situace, kdy to druzí lidé nechápali a snažili se mě přesvědčovat o tom, že mi to vadí, trpím tím a doplácím na to.
|
|
|
|
Jája | •
|
(8.8.2010 14:13:43) Řešili. Když jsem byla malá, strašně moc jsem si přála babičku. Jedna byla po smrti, druhá hodně daleko. Tak mi rodiče našli starší lidi, bydlící na samotě, on lesník, paní asi už v důchodu. Prožila jsem s nimi nádherné dětství. Akorát když pak pán odcházel do důchodu, někam se odstěhovali a nenechali nám kontakt. Byli to ale světoví lidé, ale tohle mne na ně dost a dlouho mrzelo. Moje dcera měla taky náhradní babičku ze sousedství, opět ze stejného důvodu, jedna babička už nežila, druhá daleko a navíc nezájem. I já jsem jeden čas dělala náhradní babičku, teď už to není třeba, klučík je dost velký. Náhradní babičku vřele doporučuju.
|
|
|