| MarianaN | 
 |
(11.2.2011 10:40:42)
Dobré dopoledne,
prosila bych o radu v záležitosti, která mne velice trápí. Mám stejně starou kamarádku (necelých 27 let), kterou znám cca 6 let a postupem času jsme se hodně sblížily, navzájem jsme se svěřovaly, podporovaly se a povzbuzovaly, protože obě jsme velice úzkostné, přecitlivělé, všechno si hodně bereme, navíc nás trápí obsesivní myšlenky a pár fobií - například ze špíny (já mám ještě nějaké další, ale to není to podstatné), obě jsme svým způsobem puntičkářky. Obě máme srdečné a kvalitní rodinné zázemí a blízký vztah s matkou. A obě studujeme VŠ. Od počátku mně kamarádka denně psala několik sms, občas i (pokud to kredit dovolil) volala, hodně jsme se vídaly, skoro denně. Brala jsem to tak, že to tak ona potřebuje a i já jsem si na tento hodně blízký kontakt zvykla a těšilo mě to. Bylo to očividně vzájemné. Snažila jsem se jí přizpůsobit, dávaly jsme si dárečky, několikrát jsem ji pozvala i k sobě domů. Bylo to dlouho fajn. Kamarádka mi občas říkala, že mne obdivuje, jak celá léta stíhám denní studium VŠ, časově náročnou brigádu a ještě péči o domácnost (jsem vdaná téměř celou dobu, co se s ní znám). Naše přátelství bylo dlouho krásné a vřelé. Za poslední cca rok se ale hodně změnilo... I když je kamarádka stále milá a hodná, tak kontakt se mnou (sms, telefonáty, setkání) strašně minimalizovala. Pozvání ke mně i různá setkání ve městě často odmítá, na prostou sms mi dokáže neodpovědět týden i 10 dní, volá mi jen občas - a celkově bych řekla, že se intervaly mezi tím prodlužují... Nerozumím tomu a trápím se, protože mi opakovaně řekla, že jsem její nejlepší kamarádka... Když mi ale volá, tak se mi třeba omlouvá, ale opakuje dokola tytéž věci, bohužel to často působí jako průhledné výmluvy  To se mne dotýká, já se k ní snažím chovat otevřeně a upřímně... Žije s rodinou, doma pomáhá dle možností a spíše méně, práci nemá a partnera také ne, takže v podstatě její jedinou a hlavní starostí je studium. Takže to není o tom, že by neměla čas a nestíhala... Nechápu, co se děje... Když jsem před časem změnila práci, abych měla mj. více času na školu tak na to reagovala docela podivně. Když jsem zanedlouho udělala napoprvé a s malým časovým úsilím na učení těžkou zkoušku, tak opět se chovala divně - přestože mi gratulovala, připadalo mi, že jí to nejde moc od srdce... Takovou jsem ji kdysi neznala... Fakt, že zméněnou zoušku ona neudělala ani napodruhé, přestože se na ni vždy dlouho připravovala. Takže jistou frustraci chápu - ale já za to přece nemůžu  Naopak se jí snažím pomoci - vyjadřuju jí svůj zájem o ni, ráda bych jí půjčila různé studijní materiály, ráda si s ní povídám, snažím se ji kontaktovat (ale tak, abych nebyla "vlezlá"), klidně bych se s i třeba učila, ale ona na mé nabídky pomoci často ani nereaguje... Už nevím, co mám dělat, připadá mi, že ať udělám, co udělám, že jí nepřijdu prostě vhod, přitom mi na všechny otázky odpovídá, že se nic neděje a vše je v pořádku... Užívá antidepresiva, ale ty¨užívá mnohem déle, než co jí znám  Nemá klasickou depresi, ale jedná se o velkou úzkostnost a přecitlivělost, jak jsem psala výše. Ovšem jelikož ji znám dobře, tak si troufám říci, že jejím skutečným problémem a největším je zoufalý nedostatek sebevědomí, komplexy a pocity méněcennosti. Nevěří si, proto třeba ani nemá odvahu se sblížit s nějakým mužem, ve svém věku ještě s žádným nechodila... Protože si nevěří, tak třeba i odkládá i některé studijní povinnosti. Chodí už léta k psychologovi, léčí se u psychiatra - ale vše dlouhodobě s malými výsledky... Ona si tedy myslí, že jí léky pomohou nebýt úzkostná, více si věřit... Mohou ale léky změnit to, jaké jsme se už narodily???? Na druhou stranu má kamarádka větší nadváhu a obléká se tak, jak by příslušelo dámě o dvacet let starší, ovšem tvrdí mi, jak je takhle spokojená a že pokud ji bude mít někdo rád, musí ji vzít takovou, jaká je... To je jistě pravda, ale mně připadá, že se odmítá jako by v čemkoliv přizpůsobit... Kdyby takhle byla šťastá, tak nic proti, ale ona šťastná není... Jak se mi stále více bezdůvodně vyhýbá, začínám mít silný pocit, že mohu já sama být do jisté míry příčiny jejích frustrací - že se se mnou možná srovnává a je jí líto, že jsem vdaná a ve škole se mi daří lépe i s menším úsilím.... Pokudto tak je, tak proč si ale neuvědomuje, že mám také silné psychické problémy, že jsem za svůj život byla i hodně fyzicky nemocná, prošla jsem si anorexií a nekolikanásobnou šikanou; zatímco ji živí rodina, já se protoukala na koleji a pak si vydělávala na živobytí, protože moji rodiče jsou chudí, učila jsem se po nocích, abych školu vůbec nějak zvádla... proč tohle ona nevidí??
Prosím poraďte, jsem z té situace vážně zoufalá
Děkuji, MN
|
| aky | 
|
(11.2.2011 10:47:44)
Tak si napisala, aka si skvela a aka je kamaratka nemozna ( este sa aj zle oblieka, no toto!!). Ani sa jej nedivim, ze utiekla prec. Asi si nasla inu kamaratku, ktora jej oblecenie a vahu az tak nepreziva.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 10:49:42)
Já jsem to napsala jen tak mimochodem. Ohledně váhy jsem se s ní bavila kvůli své váze vlastní, protože se snažím hubnout... Jen jsem se snažila zamyslet nad všemi aspekty, které by to vše mohly ovlivnit, tak proč mne urážíš? Pokud vím, s nikým jiným se nebaví... Nejsem si vědoma toho, že bych jí nějak ublížila
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 10:51:05)
A dále, napsala jsem vše tak, jak to vnímám, nevymýšlím si a nelžu...
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(11.2.2011 10:58:10)
Je prostě možný, že si vedle tebe připadá jako outsider.  S tím nic nenaděláš. Může to být jen nějaké období, kdy se necítí dobře, pak se to třeba zase zlepší. Že dřív depresi neměla, neznamená, že jí nemá teď, spousta zdravých lidí má problém z té zimy, co je, neudělala zkoušky, má problémy se sebevědomím, možná už jí tikají biologické hodiny, to všechno jí může působit problémy. Pokud je v péči psychiatra a psychologa, tak se z toho určitě brzo vyhrabe. Buď k dispozici, jestli chceš, třeba to zase bude lepší. Jo a přestaň nabízet aktivní pomoc, zkus spíš být rameno, na kterém se ona vybrečí. Pomoc jsi jí už nabídla, tak ji nech, jestli si pomoct nechá. V akutní fáze deprese stejně žádná pomoc žádný výsledek nepřinese, takový člověk se spíš musí vypodložit polštářema a nechat v klidu. 
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:50:05)
Děkuji  Ramenem jsem se snažila být vždy a myslím, že mi za to byla vždy vděčná... Jen bych ráda věděla, jestli jsem jí opravdu něčím neublížila... Nejsem si toho vědoma, ale ona to třeba může vnímat jinak...
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:58:20)
Ráda bych věděla, zda opravdu není nějaká chyba na mé straně... Jinak vrbu jsem dělávala kamarádům i některým příbuzným a spolužákům odedávna... Jsou ale věci, které člověka trošku zamrzí... My jsme nebyly jen nějaké "kámošky". Byly jsme dlouho přítekyně, které spolu prožívají radosti i starosti, podporují se, informují se o svých pokrocích, zážitcích... Byl to hluboký vztah, ale já nevím, jak jsme na tom teď a trápím se tím...
|
|
| Kudla2 | 
|
(11.2.2011 12:01:36)
Mariano, podstatné je, že jsi ublížit nechtěla.
Pokud si kamarádka něco takto "vztáhla" a nechce Ti to říct, není to Tvůj problém, ale její. Určitě bych si nic nevyčítala.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 12:16:32)
Děkuji. Omlouvám se, jsem zmatená a vzhledem k mé přecitlivělosti mne to hodne "bere"... Vzpomínám si, že před rokem a něco byla možnost, že se s manželem odstěhujeme do vzdálenějších končin. Kamarádka z toho byla tehdy hodně špatná a stále se ujišťovala, že se i přesto spolu budeme dál přátelit. To jsem jí rozhodně potvrdla a dokonce jsem ji už předběžně pozvala k nám do nového bydliště. Ze stěhování nakonec sešlo. Byla jsem její náklonností dojatá... Jenže postupně se to pak začalo měnit... Jednu dobu jsem měla i trochu pocit, zda jí třeba psycholožka nedoporučila třeba se na mě tolik nevázat - jakože pro její dobro... Já jsem náš vztah jako závislost nebrala, ale těžko říct, jak to vnímala kamarádka a jak třeba i její psycholožka... Fakt je, že kamarádka je o něco uzavřenější než já a hůře navazuje vztahy, což se do našeho vztahu možná také mohlo nějakým způsobem promítnout. Já jsem vyrůstala obklopená vrstevníky, kamarádka naopak obklopena lidmi o 1-2 generaci staršími - možná i toto se ve vztazích může podepsat... Těžko říct. Jisté je jen to, že mi na ní záleží a že mi chybí. Jsem si jistá, že i jí záleží na mě. Někde je ale problém a ten bohužel neznám 
|
| aky |
|
(11.2.2011 12:28:33)
Tak pokial si to takto vysvetlujes ( ze jej to mohol odporucit psycholog ), tak je to dovod respektovat jej rozhodnutie pre jej dobro, nie?
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 12:35:43)
To ano, ovšem to je pouze jedna z mých teorií... Já opravdu nevím...
|
|
|
|
|
|
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:01:18)
Mám ji moc ráda, záleží mi na ní. Situaci nechápu a ráda bych se chovala vhodně - jenže prostě už nevím, co dělat... Kamarádka si v dětství také prošla šikanou, sama vím, jak je tahle věc nepříjemná a člověku na sebevědomí nepřidá... JInak nevím...
|
|
|
| aky |
|
(11.2.2011 10:59:23)
Neurazam Ta, napisala som , ako to na mna posobi. Clovek sa vyvija, meni, nie je nikoho povinnost byt s niekym "najlepsi kamarat" navzdy.
|
| aky |
|
(11.2.2011 11:00:44)
Ak sa Ti nieco velmi nezda, porozpravaj sa s jej rodicmi.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:05:53)
Myslím, že její rodina o jejím stavu má dobrý přehled, oni hodně drží pospolu. Myslím také, že by se kamarádky mohlo dotknout, že kvůli tomu kontaktuji její rodinu - oni by si to mezi sebou řekli.
|
| aky |
|
(11.2.2011 11:12:52)
Tak sa porozpravaj s nou, na rovinu, uvidis ako bude reagovat.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:25:50)
O to jsem se už párkrát snažila. Ovšem vše zamluveno a neutralizováno... Já bych jí ale skutečně ráda pomohla - vždyť ona sama mi v uplynulých letech několikrát řekla, že přátelé si mají pomáhat a podporovat se atd.... A pak, beru to i podle sebe - mne také těší, když si na mne někdo vzpomene, vyjádří mi podporu, nebo mi nabídne pomoc - člověku to přinese minimálně dobrý pocit toho, že na něj někdo myslí, že na něj někomu záleží...
|
| aky |
|
(11.2.2011 11:34:09)
Tak musis respektovat jej rozhodnutie. Aj to je ucta k druhemu. A priatelstvo.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:40:19)
Jenže jaké je její rozhodnutí? To bych právě ráda věděla... Když už mi volá, tak se v podstatě vždy hned omlouvá - sama od sebe, ale to, co říká, je opravdu velice průhledné - a to to fakt nemyslím negativně... Dotýká se mě, že jí po letech vzájemného přátelství, radosti a vzájemného naplnění nestojím za pár vět pravdy... Tahkle totiž opravdu nevím, co ona nyní vlastně chce, co potřebuje, a co naopak nechce... Pár vět z její strany by to vše vyřešilo. Ty ale nemám, tak se zamýšlím nad fakty i náznaky, ale vše jsou jen spekulace...
|
| aky |
|
(11.2.2011 12:25:35)
Mozno s Tebou uz nechce byt v tak uzkom kontakte. A ja si nemyslim, ze by niekto bol povinny vsetko vysvetlovat. Mozno Ti nechce nejako ublizit vysvetlovanim preco je to tak. Mozno to ani nevie vysvetlit, len to tak citi.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 12:41:18)
Jasně, nechci, aby mi vše vysvětlila, ale aspoň třeba důvod toho vyhýbání se. Klidně mi může říct, že má psychické problémy a chce být sama, nebo něco takového... Vždyť ona sama mi kolikrát zdůraznila, jak nemá problém komukoliv cokoliv říci... - také proto tomu nerozumím. V podstatě se mnohokrát projevila rázněji než já, že jsem až valila oči... V různých situacích. Takže se mi to moc nezdá... Prostě takovou ji neznám, jinak bych tento důvod samozřejmě brala více v potaz 
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 13:03:34)
No, ono s tím vyslechnutím se to má tak: vždy jsme se sobě vzájemně svěřovaly a spoustu věcí spolu řešily. Jsme si jistá, že to bylo vyvážené. Ta první léta jsem byla více já tou vrbou - snažila jsem se být citlivá a překonat se, i když to jistě nebylo vždy ideální. Pak jsem ale začala být sama hodně nemocná fyzicky, onemocnělo mi vážně půl rodiny a tehdy jsem já se více svěřovala jí. Ona mne vždy vyslechla a vždy mi hodně radila. Já si jejích rad vážila, ale samozřejmě - i na základě našeho odlišného žebříčku hodnot - jsem se málokdy jejími radami řídila. Tak nastala doba, že jsme si hodně radily navzájem. Časem mi ale přišlo, že už není moc ochotná mne vylechnout a spíše chce, abych já vyslechla ji. Což jsem se snažila, ale já v té době sama byla zralá na Bohnice a nebýt mého manžela a mé víry v Boha, tak jsem tam fakt skončila Kvůli nemocem sem dokonce musela i přerušit studium... Možná už tehdy tam mohl nastat prvotní nesoulad - já byla na dně a ona potřebovala tu vrbu... Nevím... Mám čisté svědomí v tom, že jsem se snažila být dobrou kamarádkou, ale ne vždy jsem byla schopna plnit fukci vrby... Může to ale přátelství více ovlivnit?
|
| Kudla2 |
|
(11.2.2011 13:08:14)
Mariano, já si myslím, že kamarád by měl být schopen unést, že i ten druhý může mít občas své starosti a že tam není 100 % pro něho.
|
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 13:16:15)
To máš zřejmě pravdu. Ale já jsem se o ni a její život i přes své problémy zajímat snažila - aspoň přes sms a telefon a občasné vidění se, protože jsem prožila většinu jednoho roku v posteli...
|
|
|
|
|
| aky |
|
(11.2.2011 13:02:55)
V zivote dost casto nedostaneme presne a pravdive odpovede na nase otazky. Cost casto nedostaneme ziadnu odpoved. Ze kamaratku taku neznas? No, tak uz ju taku spoznavas.
Vyzera to tak, ze kamaratka sa odpaja od pupocnej snury a ide zit svoj zivot. Uvidis, co bude dalej. Ale asi s tym neurobis nic.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 13:06:01)
To máš pravdu Jen jsem měla dlouho pocit, že i já jsem pro ni důležitá a mohu být pro ni zdrojem radosti a hezkých zážitků
|
| aky |
|
(11.2.2011 13:53:28)
To sa vobec nevylucuje s tym, ze teraz chce byt sama, alebo si to zariadit inak. Respektuj jej rozhodnutie a nechaj jej priestor, uz sa zacinam opakovat.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 13:59:58)
Prostor má, neboj Ale jak psala Valkýra, třeba jí časem bylo trapné se na mne hodně obracet, protože jsem byla hodně nemocná a i teď nějaké problémy řeším. Tak prostě bych byla ráda, aby věděla, že se na mě obracet s klidem může, že mne neobtěžuje... Ona to tedy ví - ale věří mi to? To si taky říkám...
|
| Kudla2 |
|
(11.2.2011 14:01:09)
ježiš, moc to řešíš.. to už je její problém. Neber všechno na sebe.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 14:10:39)
Manžel mi to často říká  Možná to je úchylka, ale já měla odvěkou touhu se všemi vycházet, dělat dobro, pomáhat... Je to fakt tak nemožné? Já to myslím vážně, i když si ne vždy počínám šikovně. Věřím, že na světě je pořád dost dobra. Jen ho najít
|
| Bez vypínače | 
|
(11.2.2011 14:50:21)
No, když už jsi zmínila manžela, nemohl té kamarádce něco říct on? Ty se evidentně můžeš rozdat, ale on může mít pocit, že na tebe tvá kamarádka působí jako "energetický upír". To by i sedělo, že se stáhla a její vysvětlení je spíše vyhýbavé... Nechce, abyste se kvůli ní poštěkali vy dva. Ale to je čistě hypotetická úvaha
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 15:30:46)
No, pomáhám ráda, ale úplně se "rozdat" - to asi ne, zvláště když na 1. místě mám manžela - i když se snažím lidem vyhovět a najít dobré řešení situace a uspokojit tak nějak všechny - aspoň třeba kompromisem... S manželem se znají, ale on na ni nemá kontakt a není velká šance, že by se potkali ve městě, takže tato možnost spíše ne... Manžel mé přátele respektuje, ale nepřátelí se s nimi, protože si s nimi většinou nemá co říci. Když mám návštěvu, tak manžel se věnuje svým věcem a nechává nám soukromí - mohlo by toto ale kamarádce vadit?
|
| Kudla2 |
|
(11.2.2011 15:37:05)
ježiš mariá, Mariano, nepatlej se furt v tom, co by kamarádce mohlo nebo nemohlo vadit! Byla bys ochotná postavit se na hlavu a odrážet se ušima, kdyby jí vadilo, že stojíš na nohách? Vždyť by ani neměla nárok na to chtít,aby ses jí přizpůsobila Ty i Tvůj manžel!
Pokud je kamarád fakt kamarád, tak přeci musí toho druhého nechat i trochu dýchat.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 15:43:27)
Tak jsem to samozřejmě nemyslela. To byla jen řečnická otázka, zamyšlení Mám své zásady a ty se snažím dodržovat, což mí přátelé většnou oceňují. Na druhou stranu by se měl člověk snažit s druhými vyjít po dobrém, nebo ne? Lidé se ve vztaízích vždy určitým způsobem přizpůsobí - více, či méně, i když si to nemusí vždy uvědomovat
|
| Kudla2 |
|
(11.2.2011 15:53:33)
Mariano, po dobrém ano, pokud to nenaruší moje vlastní kruhy. U normálních lidí tomu tak zpravidla bývá. Ale podle mých zkušeností k tomu není potřeba nijak zvlášť jim pomáhat.
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 16:14:16)
To ano. Ovšem - moje nabídka a chuť pomoci vyplývá z toho, že jednak jsem jí vděčná, jak mi třeba ona pomáhala, a také z toho, že sama zažívám často nepříjmné psychic. stavy a obtížně se s mnoha věcmi vyrovnávám - tudíž se do toho dokážu vžít a věřila jsem, že i jí by taková pomoc byla po chuti - s někým, kdo zažívá něco obdobného...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MarianaN |
|
(11.2.2011 11:03:34)
Tak jsem to nemyslela, to je jasné. Ale pokud vím, s nikým se úžeji nepřátelí. Studium máme stejné, takže trošku přehled mám... Kdybych věděla, že se s někým sblížila, byla bych ráda, protože bych aspoň věděla, že není sama (kromě rodiny)...
|
|
|
|
Ale to je jen má osobní depka, doma to tak nevnímám, spíše venku...
Ale jinak jí to moc přeju, šikulka 
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)