Florence |
|
(14.3.2011 14:23:34) Je mi jasne, ze konecne rozhodnuti za me nikdo neudela, ale asi potrebuju slyset myslenky i jine nez svoje (protoze uz mi hrabe):
Pred 3mi lety jsem byla jako Ersamus student na jedne univerzite v Britanii. Pracovala jsem tam jako fretka, napsala diplomku v amglictine, kterou jsem tady pozdeji obhajila. Kdyz jsem odjizdela, tak tam na me tak koukali a ptali se co dal, jestli planuju PhD. Rekla jsem, ze nevim, ze nemam hotovou skolu (chybely mi 2 roky) a buh vi, co bude.
Tady jsem skolu dodelala, nasla si praci v oboru. Bohuzel, to co delam me nijak extra nenaplnuje a neumim si prestavit, ze bych to delala az do duchodu. Koukala jsem po nejake jine praci v oboru, ale v nasem regionu nic moc, mozna tak v Praze a to jeste kdo vi, do Prahy ale pokud mozno nechci. Nicmene mozna se casem neco vyskytne, ze - neni to uplne neralne - startuje tu 1-2 nove firmy, o kterych vim, ze budou nabirat, ale zatim neni zrovna jasne, co presne budou delat a jake lidi budou nabirat.
Minule utery jsem ovsem nasla ve schrance email od me zahranicni skolitelky, ze maji PhD misto v asi pomerne prestiznim projektu, finance vcetne stipendia zarizene a ze se vedouci projektu ptal cilene po mne...
Problemy jsou v zasade 2: - to, co delaji v zharanici a z ceho bych mela to PhD. tady nikdo nedela, tzn. velmi sporne uplatneni po navratu. - samozrejme nikde neni striktne psano, ze bych se vracela, ale mam tady rodinu atd. - pritel tam nesezene praci. Kdyz jsme tam byli porve, tak sehnal, po dlouhem hledani, ted tam radi krize a od kolegyn vi, ze sance na sehnani prace v oboru je v podstate 0. Tady si naopak zaridil firmicku a zacina se mu to rozjizdet.
Takze nechat si ujit zivotni sanci, nebo jet a pritele tu zanechat, vsak ono to nejak dopadne (nejspis spatne). ??? Co byste delaly vy? Ma nekdo nejakou zkusenost?
|
Baba Jaga |
|
(14.3.2011 14:30:54) Já bych jela, bez velkého rozmýšlení. Taková příležitost se ti už nejspíš nebude opakovat, a když to nepřijmeš, možná toho budeš litovat celý život. Možná to nebude to, co očekáváš, ale to nezjistíš, dokud to nezkusíš. A ze zkušenosti bych se ani moc neohlížela na přítele, může jezdit on za tebou, ty za ním, ono to nějak dopadne. V každém případě tohle je úžasná příležitost, pokud nemáš děti, nic tě v ČR nedrží a vrátit se koneckonců můžeš vždy.
|
|
Fous&fousek |
|
(14.3.2011 14:34:35) Florence, u nás v práci se vždycky říkalo "nabídka, která se neodmítá", a to je podle mě tahleta. Taky bych jela. Píšeš o sobě málo, nevím, kolik ti je, jak vám to s přítelem klape apod. Ale dnes se můžete každý večer "vidět" po Skypu, není to sice ono, ale aspoň něco. A v tvém oboru se do té doby třeba něco najde. Každopádně ta zkušenost v zahraničí je k nezaplacení. Jako vdaná s dětma už tam nepojedeš, takové výsady si mohou dovolit jen chlapi. Takže za mě určitě ano pro studium!
|
|
angrešt |
|
(14.3.2011 14:34:45) Jo - měla jsem nabídku kombinovaného PhD ve Francii (vždy semestr tam, semestr tady) na pracovišti, kde jsem byla už předtím na stáži jako pregraduální studentka (tedy kratší dobu než Ty, ale kontakty jsem tam navázala dost dobré - nebyla jsem přes Erasmus, ale přes kratší stipendia). Odmítla jsem to. (Jela jsem tam tedy alespoň jenom na kratší stáž). Při přidělování stipendia se mě předseda komise ptal, proč odmítám tak super věc. Tak jsem mu holt vysvětlila, že jsem ženská, jsme zasnoubená, plánuju se za cca rok vdát a plánuju mít dítě, a to dříve, než za ty tři roky. A že by se mi pravděpodobně mezitím tady rozpadl vztah. Vzal to jako zcela logické vysvětlení a přiklepli mi stipendium na tu krátkou stáž.
Sice nakonec dopadl život trochu jinak, s tehdejším snoubencem jsem se rozešla, ale ještě během těch potenciálních tří let, kdy bych byla napůl pryč, jsem potkala současného manžela a skutečně se vdala, byť za někoho jiného
Nelituju, že jsem neodjela. Jeden kamarád na totéž tříleté PhD do Francie odjel a dost si tu zpřetrhal vazby. Možná i to mě předem odradilo, byť samotný pobyt tam (byli jsme u něj na návštěvě ve Francii) byl super.
|
Florence |
|
(14.3.2011 14:42:36) To je prave to, ceho se bojim. Je mi 26. Vztah s pritelem je takovy no... jsme spolu 8. rok a prozivame krizi, ale zda se, ze uz je to lepsi. Vzdycky jsem chtela mit deti do 30 (idealne 2), coz by ted neslo - stipendium je na 4 roky a mit deti jaksi "pri tom" je v podstate vyloucene.
Ja proste nevim. Nechci pretrhat vazby, nechci prijit o pritele, chci si najit praci tady, ktera me bude uspokojovat. Nechci tam byt sama, protoze vim, ze tu diplomku bych bez sve super skolitelky a pritele nikdy nenapsala. Nechci skoncit ve 30 s krasnym diplomem, ale bez prace, bez chlapa, bez deti.
Jenomze tak nejak ze zkusenosti vim, ze takovehle vylety se vzdycky v dlouhodobem horizontu vyplati (asi)... Nejlip, kdyby to slo skombinovat, ale proste to nejde. nemuzu po nem chtit, aby jel nekam, kde se na jedno mizerne placene misto hlasi vic jak 200 lidi, mnozi s mnhoha lety praxe v oboru.
|
Len |
|
(14.3.2011 14:48:42) Florence, krize je tu opravdu hrozna a nutit pritele jet sem by nebylo nejlepsi reseni, pokud vis, ze v jeho oboru je tu opravdu plno. Nicmene si myslim, ze UK je takova prijatelna commuting distance pro CR a ze to neni, jako bys sla studovat do US. Ve Tvem veku bych opravdu "riskla" radsi tohle, nez krnet v CR v neuspokojive praci. Co Ty vis, kam Te to nakonec posune?
|
|
angrešt |
|
(14.3.2011 15:05:37) Florence, je to těžký. 4 roky jsou hodně. Já byla nakonec zcela spokojená i proto,že jsem tam jela alespoň na nějakou dobu (asi 1,5 měsíce + jsem tam zůstala o 2 týdny déle a cestovala za zbytek stipendia:). Takže jsem nebyla úplně ochuzená o zahraniční pobyt. Ale fakt nelituju, že jsem promarnila šanci na francouzské PhD a jistě spoustu báječných poznatků, zážitků... jenže já mám prostě nějak hodně vrostlé kořeny. A dlouhodobé odloučení prostě vede k odcizení s řadou lidí, tomu se nedá vyhnout. Nejde jen o partnera, ale i o spoustu přátel tady.
Nikdy jsem nechtěla odejít z ČR, vždycky se sem chci vracet. Možná pokud uvažuješ o životě v zahraničí, je to jiné. Protože tady sice vazby zeslábnou, ale tam se vytvoří nové. Jenže já se prostě vrátit chtěla a i když mám z té doby několik dobrých přátel ve Francii, tak zůstat jsem tam opravdu nechtěla a lidé tady jsou pro mě strašně důležití.
Ono taky nemůžeš říci, že neodjet na jednu skvělou stáž znamená neodjet už nikdy nikam. Já pak tady v rámci PhD jela zas na chvíli do Anglie, taky to nebylo zlý:) A do Francie na to pracoviště jsme jeli s manželem o dovolené:)
Ono i to PhD tady mi dalo zabrat - prodlužovala jsem o půlrok. Neumím si představit, že bych to zvládla ve Francii fakt přesně v termínu, obávám se, že bych taky měla trochu skluz, a to by ty mé 3 (či Tvé 4) roky zas o něco protáhlo...
Jistě by mě PhD ve Francii strašně obohatilo - pracovně, kariérně, cestovně.. i tak nějak určitým náhledem na svět... ale soužití s manželem mě obohacuje taky strašně moc, a myslím si, že mnohem víc. Bohužel mi nebylo dáno prožít moc času s dítětem, protože dcera nám zemřela. Ale i ten krátký čas s ní pro mě znamená strašně moc a za pobyt na stáži bych ho ani zanic nevyměnila. To se ale nedá přenést na nikoho dalšího, záleží na Tobě, jak máš nastavené své představy o životě. Pokud Ti představa toho, že zůstaneš v cizině, není proti mysli, tak je to úplně jiné. Jedna moje spolužačka takto jela a ve Francii se vdala a je tam dodnes. Jenže ona už svůj odjezd plánovala s tím, že měla partnera Francouze a naopak to pro ni byl vztah na dálku tady v Čechách :)
|
|
Viki | •
|
(5.6.2011 18:16:58) Chleba namazaný z obou stran nějak v praxi nefunguje ..
|
|
|
|
Len |
|
(14.3.2011 14:38:14) Jela bych. Udrzeni vztahu na dalku neni problem, pokud ten vztah za neco stoji, ma vlastni zkusenost. Navic ted uz je Skype atd., letadla odtud letaji asi sedmkrat denne (jsem v UK u Londyna), ceny priznive. Tohle je opravdu nabidka, ktera se neodmita.
|
|
VERI + V6/08 + bříško |
|
(14.3.2011 14:41:16) Na jak je to dlouho? rok nebo 2? taky bych měla těžké rozhodování
|
Florence |
|
(14.3.2011 14:43:10) Je, to jsem zapomnela napsat.
Na 4 roky.
|
VERI + V6/08 + bříško |
|
(14.3.2011 14:46:58) Hm, tak 4 roky vidím jako docela zádrhel... kdyby to bylo na rok, tka ti řeknu neváhej, ale takhle teda nevím
|
|
Baba Jaga |
|
(14.3.2011 14:47:06) Zpřetrháš vazby, navážeš nové... jinak já jsem žila 7 let v USA, doma jsem za celou dobu nebyla, vrátila jsem se před půl rokem a ač jsem se starými známými byla v kontaktu tak jednou za rok emailem, teď jsem plynule navázala na dobu před odjezdem, vídám se s nimi každý týden a je tu super, nemám pocit, že by kvůli té době, co jsme nebyli v kontaktu, byla mezi námi nějaká bariéra. Navíc mám díky tomu i nové kamarády v USA. Neboj se toho, pokud si máš s někým co říct teď, tak to tak bude i za 4 roky.
|
|
|
|
EvaMarie |
|
(14.3.2011 14:50:37) neví o jaký obor se jedná, ale PhD má více méně smysl,pokud zvažuješ možnost akademické kariéry....já bych do toho šla ihned, na VŠ učím, sice poměrně málo peněz, ale velká flexibilita a ta je k malým dětem velké plus
|
|
Tatramelka+3 |
|
(14.3.2011 15:11:39) Já jsem kdysi neodjela. Kuli příteli, byli jsme v krizi a já nechtěla být ta co to zase rozsekla. Nelituju, páč jinak bych nepotkala svého součastného manžela, se kterým máme krásný vztah a ještě hezčí děti, ale kdybych se méla rozhodovat dnes, neváhala bych a jela. Vrátit se mužeš domu přeci vždycky! A já věřím, že s mým manželem bychom se našli tak jako tak, páč k sobě patříme
|
Tatramelka+3 |
|
(14.3.2011 15:23:56) Jako bych si protiřečila, že? Prostě pokud jsi bezdětná, konej jen sama za sebe! 26 let je fajn, už jsi rozumný tvor a nemlátí s tebou kde co jako ve 20letech. Chápu tu touhu usadit se a mít děti.Já jsem ji v 26 letech měla taky a je mi 30 za pár dní a děti mám dvě. Nikde není psáno, že s někým musíš žít sto let, když s ním chceš mít děti. Ten pocit najednou příjde, když pŕíjde ten pravý, uvidíš. Popřemýšlej pořádné o tom, jestli je ten muž, kuli kterému zvažuješ zustat skutečně ten, kterého chceš pojmout jako otce svých dětí... . Zkus si nějaké představy vybavit: jak žijete, kde žijete, co budete dělat v sobotu a v neděli s dětma, jak nakupujete, jak se dělíte o radosti i domácí práce - mě to docela pomohlo, i když k tomu studiu už jsem se pak neodvážila, zlákaly mě prachy a dobré postavení
|
|
|
uhugo | •
|
(14.3.2011 16:12:42) Nevím, jak je to v tvém oboru, ale já bych Ph.D. v zahraničí nepovažoval za nějakou mimořádnou příležitost. Doktorandi jsou levná pracovní síla a míst je pro ně (aspoň v mém oboru) víc než dost. O něco složitější je sehnat postdoc a chleba se láme při získávání stále pozice. Tím neříkám, že bys neměla jet, je to příjemná zkušenost, jenom bych v tom neviděl životní šanci, která se už nebude opakovat. Pokud tu máš vazby, můžeš uvažovat o kratší stáži, studiu pod dvojím vedením nebo pozdějším odjezdu.
|
kávička |
|
(14.3.2011 16:44:21) Je ti 26 a jela bys na 4 roky? Okamžitě bych začala balit. Šance se nebude nikdy opakovat. S přítelem jsi osm let? Možná jste se ,,přechodili,, ne? Jestli neodjedeš, budeš té promarněné šance litovat i za dvacet let. Dcera teď odjíždí také ( na 2 roky). Hrozně smutní, jak to bude s přítelem, ale chápe, že život nekončí u Aše. Všichni ji v tom podporujeme a nedovedu si představit důvod, kvůli kterému by neodjela.
|
|
|
...j.a.s... |
|
(14.3.2011 16:42:27) Jeď! Jen kvůli příteli, když není ani manželem a máte krizi, bych to nepouštěla. Záleží, jak moc chceš děti. Pro mě 30 pro první dítě není moc. To uteče jako voda a nikde není psáno, že ten poslední rok už nebudeš více právě v ČR.
|
Ajlina | •
|
(14.3.2011 17:12:25) Florence jeď a už se nevracej, hlavně pokud zde není uplatnění, jinak budeš další z nás překvalifikovanych, které nemají práci, zatímco mí méně zdtaní kolegové jsou v kurzu, i když minuly tyden jsem se dozvěděla, že jeden můj kolega se kterym jsem taky studovala v zahraničí je bez práce, tam nás tenkrát chtěli všechny, ale my jsme v tu dobu měli tady super práci, takže jsme se rádi vrátili
|
|
|
anexa |
|
(14.3.2011 17:16:56) vůbec bych to neřešila a odjela, co když se ti nabízí jedinečná šance, po které budeš moct jít pracovat kamkoli po světě, budeš zajištěná, budeš moct cestovat.....co když tady nabírat nebudou a i kdyby nabírali, jsi si jistá, že bys bylá řádně finančně oceněná? jak dlouho tu budeš shánět peníze na byt, jak dlouho splácet..... V našem státě to jde momentálně skopce, ruší se sociální dávky, výplaty nejsou nic moc. Jeď holka, jeď, nebo si budeš celý život říkat, kde jsem mohla být, kdybych tam jela....
|
|
Vendy a dve holky |
|
(14.3.2011 17:21:13) Ahoj,pokud mas pritele vazne rada, nenechavej ho tu.Reknu ti jeden pribeh, velka laska, chodili spolu 8 let.Potrebovali penize na dostaveni domku a kamaradka se vydala do Arabie, kde jsem se s ni seznamila.Byl to neotresitelny vztah, planovali svatbu, rodinu.Pak se pritel citil sam a obcas se vyspal se svoji ex.A ona otehotnela, kamosce se zhroutil svet.Je tu stejnou dobu jako ja a dle meho se furt v mysli vaze na ex a nikdo ji neni dost dobrej, ale moc chce pritele a rodinu.Nechtela bych to zazit.Takova to byla laska, dokud se jim tam ona nevsackovala.Je mi ji lito.
|
Vendy a dve holky |
|
(14.3.2011 17:25:02) Aha, ted ctu, ze mate krizi, to je jina.Jestli by ti nevadilo o nej prijit, tak bych taky jela.
|
|
Baba Jaga |
|
(14.3.2011 17:32:35) A fakt si myslíš, že je tak tragické přijít o chlapa, který jí při první příležitosti začal podvádět a navíc si nedal bacha??? Ani bych neřekla, spíš měla štěstí, že na to přišla tak brzo.
|
Vendy a dve holky |
|
(14.3.2011 17:43:48) To mas tak, to si mysli vsichni, jen ona ne.Mam ji moc rada, ale kdyz zacne o tom, ze kdyby neodjela, ze by se to nestalo, tak se mi jezi chlupi.Ale nevymluvis ji to.ma pocit, ze je to jeji chyba a furt ho ma rada a rika, ze to byl dobrej chlap
|
Baba Jaga |
|
(14.3.2011 17:56:55) Kdyby neodjela, tak by se to stalo taky, jen možná později. Jak v sobě ten chlap nemá zábrany, tak je to jen otázkou času. Pochopím jeden úlet v opilosti, může se stát, ale když jí podváděl dlouhodobě, tak je to prostě hajzl.
|
Vendy a dve holky |
|
(14.3.2011 18:27:04) Myslim si to same, ona je presvedcena, ze by se to nestalo, ze ona ho zna nejlepe.Chlapi jsou ruzni, nehazela bych to do jednoho pytle.Manzela mam zlateho
|
|
|
Baba Jaga |
|
(14.3.2011 17:58:15) A jinak za mně - vzdělání je na celý život, chlapi z naprosté většiny ne. Takže otázka jestli chlap nebo vzdělání je naprosto jasně zodpovězená. Žádný chlap nestojí za to, aby ses připravila o příležitost. A pokud stojí, tak vydrží a ty překážky překoná.
|
|
|
|
|
Termix |
|
(14.3.2011 19:12:55) Jela bych. Letenky do Anglie jsou tak levné, že se tam tvůj přítel může dostat každý víkend a nebo ty sem, nikde není psáno, že se mu firmička nerozjede dobře a bude moct třeba rozjet pobočku tam ... já bych neváhala, je to životní nabídka a určitě bych to aspoň vyzkoušela.
|
|
Dea27 |
|
(14.3.2011 19:37:03) 100 % bych jela!
|
|
sally |
|
(14.3.2011 20:35:03) jestli to s přítelem "dopadne špatně", tak asi za to nestál, ne? Vzdělání ti nikdo nevezme... a chlapa si najdeš jiného...
... a nebo takhle - co když teda zůstaneš, promarníš šanci, kterých za život tolik nebývá - a s přítelem to stejně "dopadne špatně"...?
|
|
*Niki* |
|
(14.3.2011 20:35:35) Nevím, co bych dělala na svém místě, ale na tvém bych jela. Tak nějak se mi nechce ti mazat med kolem úst, myslím, že i v době Skypu a podobných vymožeností, pokud přítel nepojede s tebou, váš vztah do roka a do dne vyšumí, či skončí. Možná ne, ale nevěřím na 4-leté čekání... POkud zůstaneš, není záruka, že spolu zůstenete... jste spolu docela dlouho, no... z mého pohledu je ten vztah přechozený, ale my máme v rodině vdávat se do roka a dodne, z prudké lásky
Ber to. Je tam sankce za ukončení třeba po roce, kdyby to bylo nutné? POkud ne, jdi do toho. Nikdo neříká, že MUSÍŠ dostudovat, ne?
|
|
|