Studium v zahraničí

Je mi jasne, ze konecne rozhodnuti za me nikdo neudela, ale asi potrebuju slyset myslenky i jine nez svoje (protoze uz mi hrabe):

Pred 3mi lety jsem byla jako Ersamus student na jedne univerzite v Britanii. Pracovala jsem tam jako fretka, napsala diplomku v amglictine, kterou jsem tady pozdeji obhajila. Kdyz jsem odjizdela, tak tam na me tak koukali a ptali se co dal, jestli planuju PhD. Rekla jsem, ze nevim, ze nemam hotovou skolu (chybely mi 2 roky) a buh vi, co bude.

Tady jsem skolu dodelala, nasla si praci v oboru. Bohuzel, to co delam me nijak extra nenaplnuje a neumim si prestavit, ze bych to delala az do duchodu. Koukala jsem po nejake jine praci v oboru, ale v nasem regionu nic moc, mozna tak v Praze a to jeste kdo vi, do Prahy ale pokud mozno nechci. Nicmene mozna se casem neco vyskytne, ze - neni to uplne neralne - startuje tu 1-2 nove firmy, o kterych vim, ze budou nabirat, ale zatim neni zrovna jasne, co presne budou delat a jake lidi budou nabirat.

Minule utery jsem ovsem nasla ve schrance email od me zahranicni skolitelky, ze maji PhD misto v asi pomerne prestiznim projektu, finance vcetne stipendia zarizene a ze se vedouci projektu ptal cilene po mne...

Problemy jsou v zasade 2:
- to, co delaji v zharanici a z ceho bych mela to PhD. tady nikdo nedela, tzn. velmi sporne uplatneni po navratu. - samozrejme nikde neni striktne psano, ze bych se vracela, ale mam tady rodinu atd.
- pritel tam nesezene praci. Kdyz jsme tam byli porve, tak sehnal, po dlouhem hledani, ted tam radi krize a od kolegyn vi, ze sance na sehnani prace v oboru je v podstate 0. Tady si naopak zaridil firmicku a zacina se mu to rozjizdet.

Takze nechat si ujit zivotni sanci, nebo jet a pritele tu zanechat, vsak ono to nejak dopadne (nejspis spatne). ??? Co byste delaly vy? Ma nekdo nejakou zkusenost?