| Pavlina -dcera 7let | •
 |
(31.1.2000 20:47:48)
Moje dcera se v pripade jakehokoli problemu (napr. ma uklizet, rychle se vypravit a pod.) rozplace a je patrne presvedcena, ze ona je ta nejvetsi chudinka na svete. Snazim se byt dusledna a nic nepromijim. Nejvetsi problem citim v tom, ze nezvladam svuj vlastni vztek, ktery se bohuzel stupnuje. Poradte mi prosim, jak zustat v klidu a "nevytacet se".
P.S.: Skolu dcera zvlada dobre.
Dekuji
Pavlina
|
| Mgr. Silvie Nedvědová, DYS - centrum Praha | •
|
(1.2.2000 19:15:29)
Milá Pavlíno,
našla jsem Váš dotaz původně v poradně DYS - centra, tak odpovídám, i když je teď dotaz tady.
Čtu Váš dopis a přemýšlím, co to asi znamená, že nezvládáte svůj vlastní vztek, co znamená to, že NIC nepromíjíte.
Je tam, k tomu vzteku, ještě nějaký pocit, třeba netrpělivost nebo něco jiného? Co to pro Vás znamená, že se nevytočíte, a jaký pocit máte po tom, co jste to "nezvládla" a vytočila se.
Zkuste si na ty otázky odpovědět třeba sama pro sebe.
Možná bych se i zeptala, jak jste to měla Vy, když Vám bylo sedm, a jak jste se tehdy cítila, je možné, že to bylo jinak, než jak to teď hodnotíte z pozice dospělého a rodiče.
Zdá se mi, že je pro Vás ta důslednost důležitá, i když to může být dost namáhavé, že je důležité, aby dcera věci zvládala, a možná, že na sebe máte také takové požadavky.
Možná jste zrovna byla rozzlobená, když jste psala ten dotaz, možná se ten vztek objevuje ve chvíli, kdy nevíte co dál a jak jinak věci zvládnout, možná jich máte na zvládání moc, nevím.
Možná, že když dcerka něco nezvládá, jako by i Vy jste něco nezvládala?
Připadá mi ale, že kdybyste se tomu vzteku věnovala, možná najdete, třeba s podporou psychoterapeuta, způsob, jak s ním zacházet, nebo možná vztek přestane mít takovou sílu, a objeví se jiné možnosti, jak věci řešit.
Taky myslím, že je to ta důležitější z těch věcí, co jste popsala, a že by bylo vhodné začít od ní.
Pokud byste měla zájem o nějaké další informace nebo o pokračování v "rozhovoru", ozvěte se.
Přeju hodně štěstí
Mgr. Nedvědová
|
|
| Jitka (dvě děti) | •
|
(12.2.2000 12:30:17)
Milá Pavlíno,
tvůj dopis mi zní jako bych ho psala sama. Mám sice dceru teprve tříletou, ale pofňukávání a ubrečenost se u nás čas od času objevuje také. Vytáčelo mě to strašně, zejména když (podle mě), neměla proč fňukat. Někdy to vydržela celý den. Hrůza. Našla jsem ale docela dobrý způsob jak to řešit. Předně - vztek nic neřeší, naopak se fňukání jenom stupňovalo. Nám pomohlo docela prosté pochování, podržení v náručí a klidná slova. Zní to asi hrozně výchovně, ale nám skutečně nic jiného nezabírá, jinak se dostáváme do bludného okruhu (já říkám neřvi, nemáš proč a ona ječí čím dál tím víc). Nevím, jestli by to pomohlo i vaší sedmileté slečně, ale za zkoušku to stojí.
Mějte se a pevné nervy
Jitka
|
|
| Stáňa, Ondra (6 let) | •
|
(23.2.2000 11:35:45)
Řešení ti asi nenabídnu, spíš jen útěchu, že v tom nejsi sama.
Ondra má chvíle, kdy brečí téměř kvůli všemu -(že má k snídani jogurt a ne rohlík, že už si musí večer zhasnout, že se mu nepovedlo něco nakreslit, že si nesmí vzít před večeří čokoládu, že se rozbila mistička (obyčejná kompotka a rozbila jsem jí já a ne on). Ve školce sice velké problémy nemá, ale občas řeší věci brekem i tam.
I já mám problémy s tím, jak reagovat - tam, kde mám pocit, že se snaší pláčem něčeho dosáhnout, se snažím být nekompromisní a neustoupit (nechci, aby si zvykl, že brekem něco vyřeší nebo získá). Ovšem vypořádat se s brekem kvůli špatně namalovanému obrázku nebo tomu, že mu nejde pískat na flétnu bývá horší. Pokud mám pocit, že je to opravdová lítost, nechávám ho prostě vybrečet s tím, že se mu snažím dát najevo, že i mně je to líto, ale že kvůli tomu není třeba brečet. Ovšem musím přiznat, že když už je to pátý nebo šestý pláč během dvou hodin, tak to někdy "nevydýchám" a prostě pošlu Ondru k sobě do pokojíčku, ať si tedy brečí sám. Musím se přiznat, jak to bude příští rok ve škole. A navíc musím říci, že manžel snáší Ondrův brekot podstatně hůř než já (i když řešení většinou volíme stejné, ale jeho to mnohem víc vytáčí vnitřně).
Takže Ti přeji hodně trpělivosti, protože asi nic jiného nezbývá.
|
|
| Martina K. 2 dcery 4 a 9 let | •
|
(27.2.2000 18:03:49)
Milá Pavlíno!
myslím si, že Vaše holčička dává pláčem najevo (možná nevědomky) strach, nejistotu, pocit, že zrovna teď není dost milována. A kdo jiný než Vy by jí mohl pomoci? Přimlouvám se za pochování, pomazlení, pohlazení. Z pocitů jistoty nabytých v dětství čerpáme my všichni celý život.
A na závěr povzbuzení do budoucna. Vaše dcera je citlivá bytost, která Vás v dospělosti nejspíš neodloží do domova důchodců, až Vy budete potřebovat povzbuzení a pohlazení. Zdraví Vás a hodně trpělivosti a vzájemné lásky přeje Martina.
|
|
|
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v pevnosti JosefovNáchod 
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Živý betlém
Štědrý den v pevnosti Josefov
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)