Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 11:18:39) Jsem svému muži nevěrná a nevím, co s tím. Když jsem s rodinou, říkám si:"To zvládnu, řeknu, že končím, nejsem žádnej slaboch..." Ale když ho uvidím, je se mnou konec a všechna má předsevzetí jsou pryč. Je to jako droga - pořád si myslím, že to mám pevně v rukou, zvyšuji dávky, ztrácím kontrolu nad svým životem.... Nechci nikomu ublížit, musím s tím žít do konce svého života, pere se to ve mně, nedokážu říct ne....ale.....bojím se říkat ano....
Je tu někdo, kdo má podobné zkušenosti? Jak jste to vyřešili?
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 11:33:34) Asi 2 měsíce
|
|
|
°Míša°+1 |
|
(7.5.2011 11:34:48) Nikdy jsem nevěrná nebyla... Záleží na tom,jestli člověk řeší nevěru nespokojeností ve vztahu,nebo se jen tak nudí. Lidi (nejen ženy) často postrádají něhu,dostaví se stereotyp,nesoulad v sexu...je to něco nového,neokoukaného.. Chápu třeba ženy,které mají málo pozornosti od partnera,nevšímá si jich,nenaslouchá,nespí s ní..tak to se dá pochopit. Nevím,jaké máš k tomu důvody - to tu nepíšeš.
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 11:40:05) je to složité, právě od těhle detailů jsem se chtěla odprostit. Chtěla bych názor někoho, kdo tím prošel, ne odsouzení od těch druhých. Já dobře vím, že to není správné.
|
Tabitha+2 |
|
(7.5.2011 11:49:05) Mas deti? Zkus si predstavit, ze stoji prave pri tobe, kdyz nemuzes "odolat" a zaprit svou touhu /ktera sama vis, ze ted nepatri prave k tomu co je spravne, jak i sama vnimas sve jednani/ , ve chvili, kdy te milenec chce treba polibit.. Tva momentalni touha, ktere "nedokazes" vzdorovat, je realne zranujici a to nejen pro tve rodinne prislusniky, ale i pro tebe samotnou.. Zkus se vratit v rozhovorech se svym muzem, do dob, kdy jste se poznali, co vas na sobe upoutalo, co jste si na sobe vazili, a znova najit a pestovat duvody, pro ktere jste se VEDOME a SOUHLASNE rozhodli spolu sdilet sve zivoty..
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 11:58:50) S představou našeho syna po mém boku, to bude asi snažší. Díky!
|
|
|
°Míša°+1 |
|
(7.5.2011 11:52:22) Rozumím...,ale radu nemám. O nevěře už tu bylo spousta názorů..máme nevěru v blízké rodině (nechci být konkrétní) a můžu říct,že když se to provalilo - ty vztahy ze strany ženy hrozně ochladly (nevěrný byl muž),ta žena už má k němu odcizený vztah..necítí se s ním dobře. Tak nevím,zda nevěra stojí za ten adrenalin,každý si to musí urovnat v hlavě sám.Jak psala Insula s tím souhlasím,žádná jiná rada asi není.
|
|
|
|
lenca | •
|
(7.5.2011 11:52:33) Jo, ja to mela takhle, je to uz par let. Nakonec se znicil sam, zacal na me moc tlacit a byl i neprijemny, tak se me to utinalo lip. Ale stejne jsem pak sporadicky brecela minimalne 3 mesice. Potrebujes nejaky pruser, neco, co te nakopne. Sila vule je v tomto pripade dost nemozna. nekde to i vysvetlovali - skoda, ze si nepamatuju kde. To, ze to ted nechas jen tak plavat, bez toho nakopnuti, je jenom zbozne prani tve a predstavy Hurvinkovy valky u tech, co to nezazili.
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 12:00:07) Mé odpovědnější já to nechce dohat až do nějakého průseru. Ale díky za názor.
|
lenca | •
|
(7.5.2011 12:12:42) Ja nemyslela, aby sis nejaky pruser vyrobila :)) jen jsem chtela rict, ze je to tezke, ja to nezvladla. Moc ti drzim palce, abys to nejak vyresila. Cena je prilis vysoka. Habera ma takovou pisnicku -laska je marnotratny uzernik, rozdava chvile ale ziada dny- Sice nevim, proc laska, ale na neveru to sakra sedi.
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 13:16:03) Mně zase probíhá hlavou text písničky Střepy (Kryštof) - "Na nebe pozdě, na peklo snad brzy..."
|
|
|
|
Insula |
|
(7.5.2011 13:57:55) Síla vůle není nemožná. A nemysli si, že to neznám. Znám to. Jen jsem si dokázala poručit, ale nebylo to snadné, ani bez bolesti. Nejsem zvíře a uvažuji o následcích. Jestli jsem se rozhodla správně??? Netuším.
|
|
|
rezignovaná |
|
(7.5.2011 12:05:20) Vyřešila jsem to dlouhými jízdami v okolí města s poslechem dobré muziky a pláčem. Věděla jsem, co chci.
Jedna mně blízká osoba to vyřešila krachem dlouholetého manželství, je to 3 roky a těžce lituje.
|
lenca | •
|
(7.5.2011 12:08:48) Libiku, tak to verim, ze lituje. Vubec se nedivim. Ted vim, ze bych urcite litovala taky. Boze, mela jsem stesti...
|
rezignovaná |
|
(7.5.2011 12:12:15) Nebo rozum:)
Já si myslím, že pokud žena nežije v hradní věži, je nevyhnutelné, že se jí během dlouhého života ještě jednou (vícekrát) rozbuší srdéčko, když se objeví nějakej idol.
Nejlepší je do toho nechodit, luxus dobrodružství a noeběhaného sexu je příliš drahý. Nemusí se bořit vztahy, ale ženská si přijde rozdvojená, špinavá, má výčitky...proti tomu stojí pár desítek orgasmických minut...
Poměr cena výkon neodpovídá:)
|
lenca | •
|
(7.5.2011 12:21:26) Jo :)
|
|
Mrakovak | •
|
(7.5.2011 12:37:03) Přesné
|
|
Myšutka* |
|
(7.5.2011 12:51:51) Libik, jak kdy. Moje kamarádka o svém "vedlejším" vztahu říkala, že kdyby nebylo jeho, skončila by v blázinci. Manželství bylo o tom, že její muž přišel večer, dal si večeři, usnul u televize a ráno odešel. O víkendu byl "ochoten" zůstat doma v neděli. Do odpoledne ležel v posteli, pak se přesunul do obýváku k televizi. Žádná pomoc, žádné něžnosti (ani sex), žádná komunikace. Pokud se některý den odehrával jinak, byla to těžká výjimka. Holka tohle snášela kvůli dětem hrozně dlouho, mažela pořád omlouvala, přizpůsobovala se mu ve všem. Nakonec to dopadlo tak, že se zamilovala v práci do staršího kolegy.V době, kdy jsme se všichni báli o její zdraví, se našel člověk, který jí poskytl to, co potřebovala - oporu, rozhovory, něhu... Ta nevěra trvala dlouho, rozhodně více než dva roky. A podle ní jí to dávalo sílu vydržet doma v klidu. Jsou spolu už pět let, ona je rozvedená (manžel jí jednoho dne oznámil, že miluje jinou a nemůže bez ní být). Děti si na strejdu zvykly, dokonce se k nim stěhoval na jejich přání. Takže ne vždycky je nevěra nutně začátek průšvihu.
|
rezignovaná |
|
(7.5.2011 13:00:26) tak jestliže nefunguje vztah, je to něco jiného.
K zamyšlení je, proč si brala takového mameluka rp. jak se jím ve společném vztahu mohl stát, když původně se tááák milovali. I hláška "obětovat se kvůli dětem" je trošku zavádějící.
Nic nemám proti té paní, jenom se bojím, aby se jí to při tak jednostranném hodnocení minulosti a příčin krize nestalo znova.
|
Myšutka* |
|
(7.5.2011 13:22:54) Já jsme jenom chtěla poukázat, že nemusí jít vždycky jenom o těch pár vteřin "štěstí", ale i o oporu a blízkou duši.
Ke kamarádce - vdávala se hrozně mladá (zamilovaná osmnáctka) a on se tenkrát choval jinak, i když sklony k tomu byly už tehdy. Pak byl pár let na cestách - doma jednou za dva měsíce a ona ho bezmezně rozmazlovala. Sama je si vědoma toho, že hodně zapříčinila tím, že byla ochotná dělat mu služku, sekretářku a rohožku v jednom. Byly spolu manželé 20 let!! Pokud jde o děti - v jejím případě to nebyla oběť, prostě považovala za správné, že dětem nevezme tátu a to, že je s ním sama nešťastná brala jako svůj osobní problém. Nakonec - po tu dobu, kdy byla nevěrná byl u nich doma mnohem větší klid a pohoda. Maminka se usmívala,měla dobrou náladu a tatínek se choval jako vždy. Spíš se divím, že si nevšiml, jak se ona změnila.
Ale to je o tom, že vztah totálně vyhořel a že v určité fázi už ani ona sama nechtěla nic řešit. Prostě už měla ráda někoho jiného a v zásadě jí manželův odchod přišel vhod. O tom, nakolik to bylo morální atp. by bylo možné debatovat do nekonečna. V zásedě podstatné, že se s manželem rozšli v klidu, děti se s ním vídají kdykoliv má na ně čas a s jejím novým partnerem si opravdu rozumí. Pokud můžu mluvit za její okolí - udělala dobře, jediné, co nás všecky zaráží je věkový rozdíl (27 let ). Ale to už je její věc.
|
|
|
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 13:18:23) je to přesné - jsem rozdvojená, mám obrovské výčitky, nemohu se sama sobě podívat v zrcadle do očí, dá mí šíleného přemáhání, aby manžel nic nepoznal....je to šílenství....a vím, že ON to má stejně......
|
rezignovaná |
|
(7.5.2011 13:23:25) Hele, tak se rozhodni, že to nechceš.
Holky v týhle chvíli sice říkají "nemůžu si pomoct, nejde to", ale fakt je to otázka rozhodnutí.
Tenkrát jsem si myslela, že umřu, když On už mě nikdy neobejme, že nedokážu s tím svým spát, že můj život skončil..
Trvalo to maximálně 3 měsíce, pak mi najednou dělalo dobře, že můj standartní mužskej je furt standartní, že je s ním psina, vrátil se dobrej sex.
Vztah není dar, to je práce, musí se na něm dělat.
Odlétáním z hnízda se s ním moc neudělá.
Jinak v souvislosti s paralelní diskusí o anonymite uvádím 1) jednalo se o současného manžela 2) jednalo se o bývalého manžela 3) nikdy jsem nezahnula 4) jsem jan Tleskač
|
|
|
|
|
|
1.3Magráta13 |
|
(7.5.2011 12:48:33) Mexicanno, rozumím ti. Je to jako nemoc. Ale 2 měsíce je dost málo, časem to poleví, i když budeš pokračovat. Vyprchá to prvotní poblouznění a rozum možná začne mít navrch. jenže to může trvat klidně rok i dýl, takže s emůže stát, že to praskne a budeš v háji. Takže já radím jen zapřít se, nevolat, odstřihnout ho, nevídat se. Když bude tvá touha nejsilnější, zalézt si někam, klidně na něj myslet a bulet a bulet. Dostat to ze sebe. Představovat si pořád dokola, jaké by to bylo, ztratit manžela. Jaké by to bylo, kdyby se mu něco stalo. Jestli tě tahle představa děsí a máš o něho strach, je to dobré.
Chce to sílu, třeba se ti to napoprvé nepovede, ale jednou určitě ano. A jestli ti v manželství chybí některé věci, začni o tom mluvit a začni je manželovi dávat ty. on časem určitě pochopí a začne ti to vracet.
Přeju hodně štěstí, srdce je prevít.
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 13:20:58) Díky
|
lina | •
|
(7.5.2011 13:38:43) Jestli si budeš představovat jak ztratíš manžela, tak ho ztratíš, přitahujeme věci, na které myslíme, představuj si radši jak jsi šťastná.
|
1.3Magráta13 |
|
(7.5.2011 14:14:28) Ale to jsou pověry. Tohle je léčba šokem. Když jí ta myšlenka bude lhostejná, tak je asi to manželství stejně v háji. Já ale spíš věřím, že je poblázněná a že neví, jak z toho. To se prostě stane, že se člověk zamiluje, i když doma má skvělýho chlapa. Jen to rpostě v určité životní chvíli nevidí, zapomene, pálí ho dobré bydlo... Samozřejmě manželovi přeju pevné zdraví a žádné tragédie.
|
|
|
|
|
M.Butterfly |
|
(7.5.2011 12:57:18) Nechávám to plynout, zbytečně neriskuju. Carpe diem. Po čase i ten druhý přestane být dokonalý, což ženskou může držet nohama na zemi. Někdy se ten vztah naplní, opotřebuje a časem vyšumí...
|
|
klára | •
|
(7.5.2011 13:26:25) Dej si bacha... co když má tvůj muž v pc program ardmax nebo něco podobného.. ted si tvoje přiznání přečte.
|
|
Aghi+Fík1/08+Ája6/09 |
|
(7.5.2011 13:26:58) Buď to kvůli výčitkám hned utni (ovšem obávám se, že stejně na něj budeš pořád myslet..) a nebo si užívej, ale netahej do toho srdce, on ti časem taky zevšední A rada č. 1, hlavně nedovol, aby se to provalilo!!!!!!!
|
|
LaviON |
|
(7.5.2011 15:00:30) řekni tomu novému, že se kvůli němu rozvádíš a budeš s ním žít. uvidíš, jak rychle se to vyřeší samo
|
|
Petraska32 |
|
(7.5.2011 16:46:57) Radu nemám, sama v tom už delší dobu lítám. Beru to jako tajnou součást svého života a zatím nebylo dne, kdy bych na něj nemyslela. Tendenci "vyšumět" to zatím nemá ...
|
petuli1108 |
|
(7.5.2011 20:00:40) Prožívám to samý...výčitky, výčitky, výčitky, občasné odhodlání to utnout, pak ho uvidím, napíše a já vím, že to nedokážu....nevím jak z toho ven a přesto vím, že bych rychle měla! U mě to trvá 5 měsíců, tendence vyšumět (na kterou pořád čekám), zatím nepřichází...lituju, že jsem to kdy dovolila, že jsem se dostala až sem.
|
Marie-Ellena |
|
(7.5.2011 20:34:03) Taky na jednu stranu lituju, na jednu ne. Vyčítám si to kvůli rodině, jsem blažená kvůli sobě. Nikdy jsem netušila, že mě něco podobného ještě čeká....
|
|
Petraska32 |
|
(7.5.2011 21:52:44) U nás to trvá 8 měsíců. Je to divné, ale žádné výčitky jsem neměla, ani nemám...možná jen vůči sobě, že je to trápení.
|
|
|
|
Binturongg |
|
(7.5.2011 22:18:55) Nejste spolu dost dlouho na to, abys byla soudná. Pokud to utneš, budeš litovat, pokud ne, bude Tě hryzat svědomí. Pro Tebe by asi byla nejlepší rada oprostit se od svědomí, nedělat unáhlené kroky, pokračovat v nevěře a nechat to vyšumět - uvidíš za rok...
|
Marie-Ellena |
|
(8.5.2011 11:12:20) Do roka zešílím....
|
|
Pam-pela |
|
(8.5.2011 11:46:11) Litovat? A čeho? Tohle není jednorázový úlet ani poblouznění, ale prostě životní styl.....
|
Pam-pela |
|
(8.5.2011 11:49:50) Omlouvám se, to patřilo jinam...
|
|
sssssssssssssss | •
|
(8.5.2011 13:13:56) jo
|
|
|
|
penelopa.nova |
|
(17.6.2011 15:53:23) Nedělej závěry, je to krátká doba, možná to vyšumí samo. Možná se budete scházet stále. Hlavně se netrap, užívej si to, žijem jen jednou Je to boj, ale když už jses do toho dala tak ať z toho něco máš a ne jen výčitky..
|
|
|