| Elíláma | 
 |
(18.9.2011 8:07:04)
Taky mám existencionální úzkost, jen se takhle vážně neprojevuje, dokonce somaticky vůbec (podle mě se asi odráží v nadváze), takže mi to nikdo nevěří, nikdo nevidí, když mi je blbě a mám strach  taky nic moc.
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 8:08:45)
a bipolárně se mi to nejeví, v té aktivní fázi mi tam pořád zní zoufalý tón, že spíš musíš, než že bys bažila. V aktivní fázi: dělaš riskantní/hazardní věci? Utrácíš divoce peníze? Jdeš mezi lidi? Jsi hovorná?
|
| Nux | 
|
(18.9.2011 9:02:56)
a bipolárně se mi to nejeví, v té aktivní fázi mi tam pořád zní zoufalý tón, že spíš musíš, než že bys bažila. V aktivní fázi: dělaš riskantní/hazardní věci? Utrácíš divoce peníze? Jdeš mezi lidi? Jsi hovorná?
----------------------------------------
Ne, tak klasické příznaky nemám to bych si pak už dg. byla skoro jistá.
V té aktivní fázi mám opravdu takové to nucení, pnutí, musím, abych ulevila své úzkosti.
Ale nejsem přesvědčena o tom, že lidi v mánii se cítí zrovna šťastně. Nevím. Jak kdo asi.
Neutrácím divoce peníze, hlavně proto, že je nemám.
Ale riskuji, hazarduji více, dělám nebezpečné aktivity, a potřebuji mezi lidi, avšak nehovořím s nimi. Ne víc než obvykle.
Taky hodně jím a mívám přejídací záchvaty v těchhle fázích, nebo se i předávkuji léky, a když jsem pila, tak jsem se v atace deprese opíjela. Docela fest.
|
|
|
| Nux |
|
(18.9.2011 8:54:00)
Elííí:
Taky mám existencionální úzkost, jen se takhle vážně neprojevuje, dokonce somaticky vůbec (podle mě se asi odráží v nadváze), takže mi to nikdo nevěří, nikdo nevidí, když mi je blbě a mám strach taky nic moc.
----------------------------------------
Ano, to je pravda.
Když je někdo hubenej, hned se každý stará, jestli mu něco nechybí, jestli není nemocnej...ale když má nadváhu, hned je "tlustej protože žere".
¨To by nikoho ani nenapadlo.
¨Přitom je to jen druhý pól téhož.
Možná horší, než ta hubenost a nedostatek energie a síly.
Ty při úzkosti jíš?
Já jsem nikdy jíst nemohla, teď mám naopak stavy, kdy ji zajídám.
Jen při těžším relapsu deprese spím a nemám potřebu jíst.
Jak se s tím pereš Ty? Okolí jsi něco naznačovala a oni nevěří...ani ti nejbližší?
A je někdo, kdo ti v tomhle rozumí?
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 9:22:10)
Jojo, já jím, když mám úzkost, jako bych potřebovala obejmout, pohladit, pochválit a odměnit, což mi jídlo nahrazuje
No my s tím pracujeme na psychoanalýze, s tloustnutím, úplně stejně, jako když někdo nejí, prostě dělá něco proti svému tělu, hledá náhražku, my ani tak nediagnostikujeme (my říkám proto, že je to jednak má profese, ale hlavně mluvím o vlastní analýze, kam jezdím 5 let...).
Okolí jsem se to snažila říct, ale pro někoho jsou moje myšlenky moc černé, tak se bojí o tom mluvit (tak nějak, abychom se nevydeptali kolektivně) a někdo to přejde, protože jsem známá jako šašek a kliďas rodiny.
V poslední době se čím dál víc odkláním od důležitosti diagnóz a přikláním k důležitosti hledání příčiny - čehokoliv. Prostě člověku není dobře, to je podle mě nejdůležitější diagnóza.
Já sama si mnohdy nerozumím, proč potřebuju tolik ujišťování, jistot, chlácholení. Proč se tak strašně bojím smrti, nicoty. Takže neočekávám, že to někdo opravdu pochopí, ale docela to chápe můj terapeut.
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 9:24:59)
Tak nějak mi to připomíná můj dotaz na analytika při teorii: "Může být psycholog magor?"
"Jistě, ale musí o tom vědět a počítat s tím, kde by se to zapletlo do práce. Psycholog, který má pocit, že je naprosto zdravý by měl chodit na psychoterapii."
"A ten, co ví, že naprosto zdravý není?"
"Všichni chodíme, Eliško, všichni...!"
|
| Nux |
|
(18.9.2011 9:42:31)
Ano, to je přesné. Krásné je, že se o tom ví, že to není tabu, a že ze sebe analytici tímhle nedělají nikoho lepšího, než jsou jeho klienti.
Máš ráda svého psychoanalytika?
Musíte si sednout jako lidi?
Já myslím, že je to důležité. Asi každý s každým kompatibilní není...
|
|
|
| Nux |
|
(18.9.2011 9:40:22)
Tvůj terapeut je Tvůj supervizor? Nebo chodíš na výcvik PA a na terapii k někomu jinému?
Je to zvláštní číst, ale vlastně i terapeuti jsou lidé a procházejí podobnými situacemi jako jejich klienti, řeší podobné potíže, nikdo není "za vodou", když absolvuje výcvik...jsem si teď více uvědomila.
Jen asi lépe vidí cestu ven.
Psala jsi, že Tě ani tak nezajímají dg. jako příčiny.
Já mám zkušenost, že ani nalezení příčin často není samoléčivé. Minulost nezměníme, a když už ji tedy známe, důležitá je spíše změna postoje k té skutečnosti, než samo odhalení příčiny v minulosti.
Naopak někdy je i cesta cílem.
Vidím to třeba na sobě. Myslím, že se nikdy nedopracuji k nějaké "prapůvodní příčině" mých problémů. Patrně žádná ani neexistuje.
Ale už ten proces psychoterapie je mi natolik podporující a ozdravující, že vlastně ani na nic nemusíme přijít. Lepším se i bez toho.
Objektivně to tak nevypadá, ale subjektivně cítím velkou změnu. Jsem jiná, než když jsem do terapie šla.
|
| Kateřina | •
|
(18.9.2011 10:14:42)
já si myslím, že tyhle úzkosti, co se tady popisují, nejsou mezi populací nic výjimečného
jen se většina lidí naučí to "nějak" zvládat, něčím kompenzovat
je spousta lidí, co vysloveně nesnesou být sami se sebou, co potřebují společnost, nebo se právě usilovně něčím zaměstnávají, je to právě proto, aby tyhle myšlenky neměly šanci převážit a začít člověka ovlivňovat
|
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 10:16:22)
Nene, jzdím na výcvik, ale jdeme tam do hloubky jako na terapii, žádný rozdíl, jen je navíc, zvlášť, teorie a supervize.
No rozhodně není za vodou, když absolvuje výcvik, jen zjistí, kolik toho bude muset řešit v terapii po něm
a hodně lidí nám z výcviku odpadlo, 4 z 11, prostě to nedali.
nalezení příčin není samoléčivé, nalezení diagnóz ale už vůbec
Ony ty prapůvodní příčiny jsou podle mě tak hluboko, že čím víc čloěk říká, že jeho problémy nemají příčinu, tak just že jo ale třeba já se po 5 letech teprve dostávám někam. Ale samozřejmě, kdyby to nebyla skupinovka a byla 3x týdně, tak se k tomu dostaneme za rok, žejo. Ale psychoanalýza dokáže vybabrat neuvěřitelný věci, zní to šíleně, ale víš, že je asi možná souvislost mezi mým strachem z apokalypsy (že do Země něco narazí nebo nás něco sežehne) a rozpínáním mojí mámy do mého života? Mazec. Ale souhlasím, ten proces je nejdůležitější věc. Zrovna čtu Yaloma, Lži na pohovce, tam taky pořád: soustřeď se na proces, soustřeď se na proces a asi je to fakt
Já svýho analytika mám ráda, vypadá jako jouda, takový matfyzák v bílých podkolenkách, fakt figurka, mladý (40 let), myslela jsem , že to bude docela trouba a překvapil mě. S terapeutem si sednout nějak musíte, je to o důvěře, ale naprosto normálně přicházejí fáze nenávisti, lásky, sexuálních, agresivních přenosů, takže nějakou dobu ta, nějakou tak a je to v pořádku. Když se nic neděje a je to pořád "tak nějak v oukeji", smrdí to a je pod tím asi pěkná kupka napalmu
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 10:20:56)
Tak vyloženě psychoanalytici, což je ještě drsnější výcvik než naše psychoanalytická skupinovka, tak ti jsou rozebráni na kost, 4x týdně 5, 10 let analýza, výplach. Ti si o sobě myslet, že jsou jako lilie ani nemůžou Ale zase mívají docela nafouklé ego, i můj terapeut, ale i přesto dokáží naslouchat, což mě konsternuje. A jak poznám, že opravdu naslouchá? Mluvím hodinu, dvě a plácám a mezi tím letmo omylem zmíním něco citlivého, zdánlivě ještě větší blbost než zbytek plků, on po několika dnech řekne (konečně taky něco, že): no jak jste se zmínila o ..., nemohlo by to souviset s ...? Nebo, cítím z vás strach (zrovna říkám vtip, ale fakt jen abych nemusela říct, že mám strach), atd.
Extrém (v žertu) je, A je otočená k terapeutovi zády, povídá B, terapeut prohodí, "A, vidím ve vašich očích slzy?"
|
| Nux |
|
(18.9.2011 12:30:36)
Na tohle bych ráda reagovala, ale napíšu spíš mail, snad je funkční ten co máš u nicku.
|
|
|
| Nux |
|
(18.9.2011 12:27:05)
víš, že je asi možná souvislost mezi mým strachem z apokalypsy (že do Země něco narazí nebo nás něco sežehne) a rozpínáním mojí mámy do mého života? Mazec
-------------------------------
Ty jo, možný je úplně všecko, jak jsem zjistila.
Hezky popisuješ svýho analytika. Doufám, žes mu to řekla...ten asi musel mít radost.
Já jsem tomu svému terapeutovi řekla, že je jako Kraus ve svém "Uvolněte se, prosím".
On je snad z jednoho hnízda. Myslím chováním.
Takový ten sarkasmus a ironie, to by mu šlo. Velice rychlé odpovědi (když je zrovna chce říct) a takový mírně nepřátelský ironizující postoj, to tam někdy cítím.
Jindy umí být ale nesmírně empatický, a za to si ho vážím nesmírně.
Píšeš, že když je to příliš O.K., tak tam něco smrdí a bouchne to.
Jo, terapeut se ze mě snaží dostat nějaké negativní přenosy, ale víc než toho Krause v něm nevidím. Mám problém na něm vidět něco špatnýho. Když se mě jeho chování něčím dotkne, hned si to obracím proti sobě, že jsem to zapříčinila, vyprovokovala...
Ach jo, jsme off topic, to tu asi nikoho nezajímá, co se děje v PA. Tak pádím.
|
| Elíláma |
|
(18.9.2011 12:53:06)
Jasně napiš i když mě nevadí, že to je komorní
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)