kate |
|
(13.1.2012 19:30:54) Pred mesicem mi zemrel tatinek. Po dlouhe, tezke nemoci, pricemz jsem se ja s mamkou o nej staraly az do posledni chvile. I kdyz vim, ze pro nej byla smrt vykoupenim, tak to nedokazu nejak prijmout. Jsem mimo, nechci byt s lidmi, nejradsi jsem sama.. Je mi hrozne smutno. Od reality unikam sledovanim filmu a webu..Nejsem vubec schopna se na cokoli soustredit. Ani na uceni.. Nemuzu ani brecet. Mam pocit, jako bych se ocitla v jinem svete a nevim jak se chovat. Nevim jak se vratit zpet. Tak strasne se mi styska.. Je mi 18, a i kdyz vim, ze jsem uz dospela, tak se citim na ztratu rodice stale moc mlada.. Sve trapeni nechci davat pred rodinou najevo... Snazim se je vsechny drzet a podporovat, ale i to me uz velmi vysiluje.
|
mil007 |
|
(13.1.2012 19:35:29) Myslím,že po měsíci je ještě hrozně brzy na to,abys to měla překonané.Je to těžké a bude to těžké.Jedine co bych poradlila je,neskrývat svoje trápení před maminkou,nemusíš být ta silná,která podporuje.Ačkoliv to zní jako fráze,čas to opravdu zahojí.Přeju hodně síly a neboj,bude zase líp.
|
kate |
|
(13.1.2012 19:45:49) Dekuji. Ja si s maminkou o nem casto povidam. Hlavne nechavam ji se vypovidat.. Ale kdyz vidim, jak se ona trapi, tak mi je jasne, ze na ni nemuzu jeste prenaset svoje pocity... Navic muj starsi bratr se z toho nervove zhroutil, a tak jsem musela resit i tuto situaci. Nejhorsi je, ze uz skoro ani nespim.. bojim se usnout.. zdaji se mi hrozne sny z dob, kdy byl tata velmi nemocny, kdy me uz ani nepoznaval.... Pokazde se probudim s horeckou a hrozne vydesena...
|
Lassie66 | •
|
(13.1.2012 19:58:53) Kate, důležité teď je, aby ses nezhroutila ty. Třeba na lince důvěry(původně linka Riapsu)poskytují telefonickou krizovou pomoc, je to zpoplatněno jako volání na pevnou. 222 580 697 nonstop http://www.csspraha.cz/linka-duvery Mohou ti tam poradit, kam se obrátit dál.
|
|
|
|
Eliška Brhelová |
|
(13.1.2012 19:36:47) Zajdi určitě k psychologovi, je to normální reakce na smrt blízké osoby. Napíše ti te´d na to čerstvé období nějaké prášky na uklidnění, po těch se ti uleví a za nějaký čas už to bude trochu lepší. Upřímnou soustrast.
|
kate |
|
(13.1.2012 19:39:33) No nad tim jsem uz take premyslela... ale nevim jestli nejsem na antidepresiva moc mlada.. :-(
|
Lassie66 | •
|
(13.1.2012 19:42:35) Antidepresiva možná nebudeš vůbec potřebovat. Potřebuješ jen někoho, kdo to s tebou bude sdílet. Psycholog může hodně pomoci. Odkud jsi?
|
kate |
|
(13.1.2012 19:47:19) Jsem z Vysociny.. z maleho mestecka nedaleko Jihlavy.
|
|
|
Eliška Brhelová |
|
(13.1.2012 19:43:45) já si nejsem úplně jistá, zda to vůbec antidepresiva jsou. Je to jen něco na zvednutí nálady a budeš to brát jen omezenou dobu, pak ti to vysadí. Měla to tak kamarádka. A hodně jí to pomohlo. Když se pak vyrovnáš s tím prvotním šokem, tak už to bude lepší a pak už nebudeš prášky potřebovat.
|
kate |
|
(13.1.2012 19:51:17) Tak ja se zkusim poptat. Ale ani nevim, kde tu psychologa najit. No zkusim to. Dekuji.
|
Katka, kluci 13 a 9 | •
|
(13.1.2012 22:04:55) Prášky ti může napsat i praktický lékař, pokud někam chodíš, pověz mu,jak na tom jsi. Neboj se toho, nepůjde o klasická antidepresiva, jen něco na krátko, aby ses vyspala a měla sílu se trochu oklepat...pokud máš hodnou praktickou doktorku/doktora, možná to pro tebe bude lepší...a´t je líp, tohle je hrozné období.
|
|
|
|
|
|
X E N A |
|
(13.1.2012 19:36:58) Upřímnou soustrast děvče, jediné co "trochu" pomůže je čas. Nijak jinak to neurychlíš. Zavři se, plakej, plakej a plakej, to ti trochu uleví...
Čeká nás to všechny, ale nikdo na to není připraven...
|
|
Insula |
|
(13.1.2012 19:38:13) Bylo mi 14, když mi umřela máma a moje pocity byly hodně podobné. Měla jsem pořád dojem, že žiju ve snu. A také jsem začala mít pocit tíhy, která na mě leží. Jako že já jsem ta silná, která musí podržet ty ostatní. Je to chyba. Máš nárok na smutek, máš nárok na slzy. Nezadržuj svoje pocity. Když chceš být sama, buď. Ale snaž se i žít "normálně". Pokud o tom chceš s někým mluvit, mluv. A určitě je dobré vyhledat psychologickou pomoc.
|
kate |
|
(13.1.2012 19:58:09) Je mi to lito. Ty to asi dokazes pochopit lepe nez kdokoli jiny... Chybi mi tak ten tata, za kterym se jdu poradit, ktery me dokaze rozesmat, kteremu dela radost moje studium... To vsechno neni. A nejblbejsi je to snad ve skole... Nejdriv na me koukali, ze asi nevedeli co mi rict. Ano chapu je, nevedeli jak se ke me chovat... Ale hrobovy ticho, kdyz jsem vesla do tridy asi taky nebylo nejvhodnejsi... Snazim se tedy pred nima chovat, jako ze je to v poradku... ale hrozne me to vysiluje.. A oni na me, ze se musim zapojit do kolektivu a kdovi kam chodit. Nevim. Asi to nechapou. Ja nemam naladu se nekde bavit.. I moje nejlepsi kamaradky jako by se na kilometry vzdalily.. Nemame tema k hovoru.. Vzdycky vsichni byli zvykli, ze jsem je bavila. Ze jsem vymyslela zabavu. A ted se na me divaji s vycitkami, ze uz je nebavim.. Ale ja na to opravdu nemam silu..
|
|
|
|