Boubí |
|
(21.1.2012 13:39:55) Další "nevěrné" téma - hypoteticky: partner je vám nevěrný, zjistíte to (jedno jakým způsobem), trápí vás to. Budete to řešit jenom samy pro sebe, nebo se někomu svěříte? A komu a kolika lidem? Rodičům, sourozencům, kamarádkám? Nebo někomu nezaujatému - psychologovi atd.? Ptám se proto, že ono to taky pak může ovlivnit vztah těch lidí, kteří znají realitu, k tomu nevěrnému partnerovi, pokud se s ním pak rozhodnete zůstat. Např. se vypovídáte svým rodičům, ale pak s manželem zůstanete a rodiče TO vždy při vaší návštěvě napadne, určitě pak k zeťovi nebudou mít o to lepší vztah. Jen tak přemýšlím, zajímají mě vaše názory.
|
arsiela, |
|
(21.1.2012 13:47:43) bohužel u nás o tom vědělo hodně lidí,víc než bych chtěla.Já to řekla kamarádce.Jinak s rodičema to popisuješ přesně,u nás se to bohužel dozvěděli moji rodiče a manžela nenáviděj
|
|
sylvaina |
|
(21.1.2012 13:51:15) Mám jednu opravdu dobrou kamarádku a s ní propírám své problémy. Tedy nejenom manželské, prostě všelijaké. Je opravdu fajn a nikde to nešíří. Vyposlechne mě, já zas na oplátku jí. Občas si udílíme nějaké rady, ale většinou je to jen o tom vyposlechnutí. Člověk se občas potřebuje vypovídat. Za psychologem bych šla, pokud by to bylo něco vážného, ale to mě naštěstí nepotkalo. S tátou probírám třeba věci kolem dětí, partnerské ne. Ono taky jsou to spíš věci v rovině běžného naštvání, manželství máme hezké.
|
|
kája+dva |
|
(21.1.2012 13:52:29) Nejspíš mámě, je mi nejbližší a taky vím že má na život reálnější pohled než já. Já jak se znám bych se hned rozváděla a máma by mě nejspíš přemlouvala, ať vychladnu a zkusíme to vyřešit jinak než rozvodem.
|
|
Ida | •
|
(21.1.2012 14:00:59) Nikomu. Nejsem svěřovací typ a navíc jsem přišla na to, že čím víc lidí řeší nějakou nepříjemnou záležitost, tím je to horší.
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 14:05:15) Já ten přetlak tehdy měla a svěřit jsem se musela, ale někomu, kdo to nebude řešit. Jen mě vyslechne, na požádání řekne svůj náhled - a nebydlí ve stejném městě a je kamarádkou mou, nikoliv rodinnou Můj muž by na mě moje prohřešky taky nepráskal na potkání, odhaduju jednomu nejbližšímu kamarádovi, rodině nikdy. Tohle je mezi těma děma až třema a ti si to mají vyřešit a uzavřít. Ostatním je po manželském životě druhých houby.
|
|
|
michaela TP červen 2012 |
|
(21.1.2012 14:04:26) Maximálně jedné své kamarádce, se kterou řešíme chlapy i v tomto směru. Vím, že manželovi by to v životě nepředhodila.
Rodičům bych se nesvěřovala ani náhodou, stejně tak ne sourozencům. S tím starším nemám hezký vztah a mladšímu jsou dva roky a neustále ze sebe sype nějaké rozumy, ten by se na to manžela zeptal při nejbližší příležitosti
|
|
Nikata |
|
(21.1.2012 14:09:22) Jedné kamarádce a víc nikomu.Hlavně rodičum určitě ne.
|
|
Ennywan |
|
(21.1.2012 14:10:04) Nevím, nemám nikoho tak blízkého, komu bych se chtěla svěřit. Fakt nevím, asi bych to řešila s mamčou.
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 14:27:19) POkud by to vztah ukončilo, tak kdekomu, kdo by věděl, že vztah skončil, a zeptal se na důvod. Pak už je to jedno. POkud jde jen o uvolnění emocí před někým, probrat situaci a postup při řešení, tak rozhodně nikdy s nikým z rodiny či někým, kdo by se do toho montoval. A to nejen u nevěry, u jakékoliv krize. My si to řešíme sami, spolu, emocionální přetlak pak ventiluju na blízkou kamarádku
|
|
|
gertrude2 |
|
(21.1.2012 14:17:08) Řeším si většinou všechno sama se sebou, nesvěřuju se. Ale když už bych přeci jen měla velkou potřebu a moc by mě to tížilo, svěřila bych se bratrovi, máme spolu hezký vztah, můžu mu důvěřovat.
|
|
Lei |
|
(21.1.2012 14:21:45) Užírala bych se sama a svěřila bych se nejlepší kamarádce. Rodičům či ségře až tehdy, když bych věděla, že vztah končí. (Jeden dramatický důvod rozchodu v minulosti jsem rodičům neřekla nikdy, asi by je to dost trápilo, ač by ex post mohli těžko něco změnit).
|
|
darinanina |
|
(21.1.2012 14:29:25) Příklad svěřování nevěry za totality. Maminka mé kamarádky, když přišla na nevěru svého muže se šla svěřit na KV KSČ. A protože byl ve vysoké funkci a dělal kariéru okamžitě na výtku KV KSČ poslechl a pokorně se vrátil domů. A už doma zůstal a ona ho měla na háku. Děly se to tehdy věci. Dnes je to úsměvné. Já bych nechtěla manžela, který se mnou zůstane napovel nějakého orgánu.
|
|
magrata1 |
|
(21.1.2012 14:33:41) Asi anonymně tady. Jestli bych to potřebovala někomu říct ústně, tak buď ségře nebo jeho bratrovi.
|
|
zerat |
|
(21.1.2012 14:40:01) Myslím, že nikdo nevíme, co bysme dělaly v krizové situaci, což tohle je Ale asi bych šla za jednou kamarádkou, ke které mám velkou důvěru a vzhledem k tomu, že je i starší, tak má i větší zkušenosti, ale hlavně jde o tu důvěru...
|
Annie01 |
|
(21.1.2012 15:00:11) Tak já vím, co bych dělala, protože to mám reálně za sebou. Rodičům jsem to neřekla a udělala bych to pouze v případě, kdy by došlo na rozvod a tím pádem nebyla jiná možnost. V průběhu řešení takové situace bych se jim nesvěřila za žádných okolností. Věděly to nejbližší kamarádky, které měly podobnou zkušenost za sebou, můj sourozenec, psycholog a psychiatr. Zhruba v tomto pořadí se to dozvídali. Nejvíce mi pomohly kamarádky, které věděly z vlastní zkušenosti, o čem to je, pak odborníci a sourozenec nejméně, protože to nezažil, ale zase se snažil být velkou oporou. Měla jsem kolem sebe lidi, kterým jsem mohla volat kdykoliv a za jakýchkoliv okolností, což mě tenkrát udrželo. Už je to pár let za mnou, ale od "té" chvíle, pro mě začal nový letopočet. Člověku taková věc naproto změní náhled na život - s odstupem častu mohu říct, že v řadě ohledů je to i změna k lepšímu. Vím, že v něčem se můžu spolehnout jenom sama na sebe a že takovým způsobem už mi nikdo nemůže znovu tolik ublížit.
|
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 15:20:35) Zerat, neber si to osobně, nejsi jediná, kdo to píše... ty moudra o tom, jak nikdo neví, co by dělal v krizi. To jako vážně? No, možná to většina neví. Pak se ve všem plácá, vše je neřešitelný problém, který neumí vyřešit, končí se vztahy kvůli banalitám a podobně. Co je na tom, že někdo ví, kdo je mu blízký, a proto by se mu svěřil, tak nenaplánovatelného?
Nevěra, hádky, přijít o práci, problémy s dětmi, rodiči... to jsou věci, které se dějí či stanou ve většině vztahů, člověk by měl vědět, na čem jeho vztah stojí, co je podstatné a co ne, ke komu má důvěru, pak se věci dají řešit rychle.
Kdyby si člověk místo těch zaklínadel "nikdo neví, co by udělal" řekl "no ať si to ostatní neví, ale já vím, co i když nevím, co budu cítit, bych měla udělat", nemusel by se roky plácat v citových problémech.
|
Annie01 |
|
(21.1.2012 15:24:29) Je fakt, že já jsem neváhala ani chvíli, komu to říct a komu ne. Určitě sehrálo roli, že jsem byla několikrát v roli důvěrníka, když různé životní krize postihly lidi mně blízké.
|
|
zerat |
|
(21.1.2012 19:18:53) NIki, podle mě ale opravdu nikdo nemůže dopředu vědět, jak zareaguje, protože i takováhle situace může mít milion dalších komplikací, kvůli kterým bude muset jednat úplně jinak než měl promyšleno před deseti lety. Nehledě na to, že já teda opravdu nepřemýšlím tím stylem, že bych měla vymyšlený krizový plán pro případ x, y, z apod. Prostě až by ta či ona taková či maková situace nastala, tak dle toho se zachovám
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 20:09:20) Zerat, já nemám krizové plány. Já jsem jen kdysi slíbila lásku, úctu a věrnost, a taky v dobrém i zlém, nemoci i ve zdraví. Neopustila jsem ho v nemoci, neopustila jsem ho ani když "spáchal" něco, co nebylo úplně ok. Ostatně on mě taky ne a že já jako nepříliš dobrá manželka toho provedla víc. A nechci specifikovat, zda se to týkalo či netýkalo nevěry. To je celé Emoce nechť se ventilují, ale vědět, že za to stojíme, já i on, to nijak nezmění.
|
zerat |
|
(21.1.2012 21:00:25) Niki, popravdě moc nechápu, co jsi chtěla svým příspěvkem říct 1000 lidí, 1000 nějakých zkušeností různorodých, které ty lidi naformulují, jak zhruba budou či můžou dle mého při dalším problému jednat... ale stejně nemůžeš vědět předem, jak zareaguješ, co budeš dělat, za kým poběžíš, protože prostě život je přespříliš pestrý na to abys věděla, jak zareaguješ. Zkrátka ty momentální okolnosti v budoucnosti nejsi schopná pojmout, tak abys zareagovala dle krizového plánu starého třeba 1 den Fakt, že jsem si muže brala před Bohem a stejně tak on mě a že se snažíme žít dle zásad Boha a věříme, že spolu budeme až do smrti stavím nad tohle vše. Nicméně to neznamená, že se nemůže stát... není potřeba vypisovat, co vše se může stát.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(21.1.2012 20:42:28) Já se zerat souhlasím a nemyslím si, že by to byl důkaz nějaké nerozhodnosti člověka. Já se umím v krizových situacích rozhodovat, umím řešit své problémy (i když netvrdím, že nikdy nemohu udělat chybu), ale PŘEDEM nemohu říci, jak konkrétně bych postupovala, KDYBY nastalo ta a to. Mohu si něco myslet, ale až skutečně v té dané chvíli se ukáže, jaké řešení je vzhledem k konkrétním okolnostem nejlepší. Roli hrají i emoce, které člověk předem těžko odhaduje. Co se týče nevěry (nebo jakéhokoliv partnerského problému), nemluvila bych o tom nejspíš s nikým, maximálně bych pro nejbližší okolí připustila, že máme blíže nespecifikované problémy, pokud by se to odráželo na našem rodinném životě a nešlo by to přehlédnout.
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 20:50:06) Anett, to si nerozumíme. Nejde o krizové plány. Já nevím, co budu dělat zítra, ne tak při nějakém průseru. Krom toho, že ho ustojím. Já mluvím o postoji k problému. A zatím jsem žádný postoj v konfrontaci s realitou měnit nemusela. Některé emoce mě překvapily, to ano, ale na věci to nic nezměnilo.
|
zerat |
|
(21.1.2012 21:01:10) Co myslíš tím "postoj k problému"?
|
|
Ropucha + 2 |
|
(21.1.2012 21:07:23) Tak to si vážně nejsem jistá, jestli ti rozumím. Vezmeme-li úvodní otázku, tak já skutečně nevím na 100%, jestli bych se někomu svěřila, nebo ne. Myslím si, že spíš ne, protože ze zásady svůj partnerský život s nikým neprobírám. Ale jednak nevím, jestli by mě to třeba tak emočně nesebralo, že bych se někomu svěřit potřebovala, a také nevím, jak by celá situace kolem potenciální nevěry probíhala, kdo všechno by v ní byl zainteresován ... Kdyby třeba - hypoteticky - byla tou manželovou milenkou moje příbuzná, mohlo by to v rodině vyvolat situaci, že bych to některým lidem říci musela ... To je to, co předem prostě nevíš Takže můj postoj sice je, nikoho do našich partnerských problémů nezatahovat, být maximálně diskrétní a korektní, ale kdo ví, jak by to nakonec probíhalo
|
zerat |
|
(21.1.2012 21:18:28) Anett, vidím to principielně úplně stejně
|
*Niki* |
|
(21.1.2012 21:29:58) Anett, Zerat, holky, pokud nevíte, tak nevíte. Ale proč pořád píšete "nikdy nevíš", "ty nevíš", "nikdo neví", to mi hlava nebere
|
zerat |
|
(21.1.2012 21:38:04) Niki, já nevím proč jsi reagovala teda na to, že nevíme, když ty víš Já jsem reagovala až na Tvůj příspěvek na můj
|
|
Ropucha + 2 |
|
(21.1.2012 22:08:48) Protože si myslím, že takovu dávkou jasnozřivosti není nadán nikdo Ale klidně můžeš být výjimka, jestli jseš si jistá, těžko ti mohu oponovat
|
|
*Niki* |
|
(22.1.2012 8:55:14) Anett, potom ti přeju, skutečně, aby tě to nepotkalo. Nic zásadního ve vztahu. Protože mít na něco názor a ujasněný a ukotvený postoj člověku dost pomáhá, když se dostane do reálné situace. POkud si něco ani nepřipouští a oklamavá se tím, že vlastně nikdo neví, může ho semlet zprava zleva a on se v tom bude plácat a nebude vědět, co se sebou a už vůbec ne se situací. Vy teoretizujete a píšete i o druhých, co ví a neví. Já píšu už z pozice člověka, který už s tím byl konfrontován a ano, zachovala jsem se tak, jak jsem si myslela. Resp. můj postoj mi umožnil zvládnout i lavinu emocí. O tom píšu. O žádné jasnozřivosti tu není řeč. Např. mám nějaký postoj k drogám., neříkám si, že se to nikoho z rodiny nebude týkat, a až se to třeba týkat bude mých dětí, udrží mě to naživu To je celé.
|
|
|
|
|
|
leli |
|
(21.1.2012 21:23:28) Niky, tak ty máš taky možná jasno díky tomu, že jsi už někde psala, že v jiném vztahu jsi sama nevěrná byla, tak se dokážeš podívat na situaci s větší pokorou. Ale lidí, kteří tvrdí, že "tohle" už by neskousli a vztah ukončili je hodně a pak v konkrétní situaci dojdou ke stejnému závěru jako ty. Hlavně se to týká lidí, kteří se s nevěrou nesetkali ve svých vztazích ani u nejbližších lidí. A u těch podle mě tohle uvažování nenaskočí hned, může to být proces. A pokud budu mít ženatého milence, může je pravděpodobnější, že ze mě bude tryskat tolerance na všechny strany.
|
*Niki* |
|
(22.1.2012 9:01:50) Leli, jo, to může být pravda, vím, jak jednoduché je být nevěrná a těžké věrná, když jsi obklopena pokušením a příležitostmi a nabídkami Řeči věrných matek na RD (včetně mě) a mužů, kterým nikdo nedal přímou nabídku, mě moc nefascinují, to je pak jednoduché nepodlehnout... Moji milenci - kdysi- byli ženatí muži a od té doby ve věrnost doufám, ale nedělám si žádné iluze. Sbalitelný je každý.
|
*Niki* |
|
(22.1.2012 9:10:59) Už jen na závěr - věřím ve věrnost, chci ji po sobě, slíbila jsem ji - to co jsem psala, bylo před tím. A myslím, že to dodržím, nicméně... je taky možné, že se mi ještě život neukázal ve vší barevnosti
Mít někoho na svěření je fajn, někdo chytrý, empatický, nedělající rychlé závěry. Mám blízkou kamarádku psycholožku, klade mi dobré otázky, probíráme spolu kde co, i ona se mnou
|
|
leli |
|
(22.1.2012 17:38:58) Niky, "Řeči věrných matek na RD (včetně mě) a mužů, kterým nikdo nedal přímou nabídku, mě moc nefascinují, to je pak jednoduché nepodlehnout..."
V tomhle ti moc nerozumím, vadilo ti, když tu holky psaly, že neví jak by reagovaly v konkrétní situaci, protože ji nezažily a zároveň pak píšeš, že jejich "řeči" jsou bezcené, protože se v té situace momentálně nenacházejí..
To, že ty víš a máš vyhraněný názor je díky tvým zkušenostem s nevěrou docela logické, ale pokud někdo tyhle zkušenosti nemá, zdá se mi logické, že přesně neví. A i tak věřím, že by tě něco dokázalo v téhle souvisti zaskočit.
Navíc mluvíme o reakci na chování někoho jiného, na svoje chování v této situaci mám názor naprosto jasný a pokud by se měl změnit jen proto, že jsem momentálně 3. měsíc po MD v práci a lichotí mi zájem o pár let mladšího kolegy, tak stojím za co?
|
*Niki* |
|
(22.1.2012 17:55:14) Leli, ale ono to bylo přece naopak. Ty, co to nezažily, hodnotí jako bezcenné řeči jiných, protože dle nich "nikdo nemůže vědět, co udělá". Ale to je jedno, diskuse už se posunula
Mmch když ti lichotí zájem jiného muže, je to v pořádku. Nebo ty si v pořádku nepřipadáš, že se ptáš? Ale nevím, co máš na mysli tím "zájmem"...
To, co udělala Mirkova žena v pořádku pochopitelně není. Byla slabá, ale ona byla tehdy slabá vůči sobě a svým hormonům. A neměli děti, pokud dobře chápu, co Mirek psal. Marek je taky slabý vůči svým pocitům, jenže už jich je ve hře víc...
|
leli |
|
(22.1.2012 18:42:30) "Leli, ale ono to bylo přece naopak. Ty, co to nezažily, hodnotí jako bezcenné řeči jiných, protože dle nich "nikdo nemůže vědět, co udělá"."
Tak s tím bych si dovolila nesouhlasit, šlo mi zejména o tvůj první příspěvek na tohle téma na Zerat, ale máš pravdu, "diskuse už se posunula" .
Co se týče té situace z práce, tak tím jsem reagovala na: "Řeči věrných matek na RD (včetně mě) a mužů, kterým nikdo nedal přímou nabídku, mě moc nefascinují, to je pak jednoduché nepodlehnout..." Chtěla jsem tím napsat, byť neobratně, že lákavá situace, které podlehnu v práci hodnotu mých názorů těžko zvětší, zujména pokud jsem předtím říkala, že partnerovi totéž odpustím, je to alibismus a pokud jsem dosud hlásala, že já bych nikdy ..., jsem ještě větší kravka a sobec než to původně vypadalo ...
Mirek, pokud je skutečný, je hlavně zraněný, utrpěla jeho ješitnost, naštvaný a chce se aby to jeho ženu bolelo jako jeho. Pravděpodobně je to jeho první zkušenost s nevěrou ze strany partnerky, jak to má sám nevíme. Psát mu, že je slaboch a debil, je podle mě zbytečné, něco jako kopnout do mrtvoly, případně ho naladit tak, že to v něm ještě víc vaří.
|
Tulka. |
|
(22.1.2012 19:25:04) Leli,situace je to celkem pitomá.Ona nemůže vzít zpátky,co se stalo,i kdyby sebevíc chtěla a on si chce zachovat tvář.Mně se stalo něco podobného,naštěstí ještě za svobodna,taky dobrá kamarádka mi poreferovala a já okamžitě v afektu všechno ukončila.Časem jsem vychladla a už bylo pozdě.Tak je možné,že i Marek si za chvíli nijak vítězně připadat nebude.
|
leli |
|
(22.1.2012 20:56:13) Tulko, že tu zatím není nikdo vítěz je jasné, snad jedině kdyby to dokázali zvládnout a trochu zvrátit v oboustranný prospěch. Jenže to se musí zklidnit, situaci probrat, na nějaký ten vztek, tedy v mezích, má nárok , pokud upouští nejvíc tady na rodině, tak je to snad nejlepší, ale ti už zmiňovaní rodiče jsou z mého pohledu příliš, to jim bude případné smiřování jen komplikovat. V jejich případě bych doporučila prostředníka, třeba v poradně, hlavně proto, že na mě působí docela postraumaticky, teda diagnoza psychologa amatéra, ale určitě není první ani poslední, kterého podobná situace "sejmula". Těch 8 let v tom obávám se pro něj nehraje žádnou roli.
|
|
|
*Niki* |
|
(22.1.2012 19:41:59) Jo, Leli, to je fakt, já si chtěla jen odplivnout, tím debilem. Konstruktivní příspěvek to nebyl, ale já ho za něj ani nevydávala. Ne vždy zachovávám tvář a ješitní a hloupí muži mě dost dráždí k ukazování mého horšího já
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|