| TesinkaJ | 
 |
(29.1.2012 12:54:15)
Středa 25.1.2012 - den jako každý jiný, zrovna jsme vstoupili do 20 tt. Těšila jsem se z bříška, které se konečně začalo zakulacovat. Miminko už se několik dnů projevovalo pohyby a dělalo radost i budoucímu tatínkovi, protože k němu se přímo tulilo.
Manžel ten den přijel z práce dřív, protože pak se chystal na dvoudenní služební cestu na Slovensko. Vydali jsme se na pozdní společný oběd do města. Párkrát mě lehce zabolelo v podbříšku, nedávala jsem tomu žádný význam. To byla asi ta chyba.
Když jsem vystoupila z auta, ucítila jsem, že ze mne něco vyteklo – sáhla jsem a byla to krev. V tu chvíli mě polil ledový pot – cesta do nemocnice netrvala dlouho.
Tam jsem šla na UTZ. Všichni mě uklidňovali a i Dr. Mě uklidnila, když mi řekla, že miminko je v pořádku a ukázala mi ho na monitoru, jak se hýbe a tluče mu srdíčko.
Potom mě ještě vyšetřila spodem a můj klid byl ten tam – byla to rána z čistého nebe … začínáte potrácet. Rvalo mi to srdce. Ale prý mám být klidná, ještě počká na verdikt staršího Dr. Ten bohužel verdikt potvrdil, s tím, že mě hospitalizují, předepsal nějakou injekci na uklidnění dělohy, klid na lůžku a čekat. Prý to ale moc nadějně nevidí.
Injekce vůbec nepomohla. Začaly mi stahy a byly čím dál silnější. – bříško se zmenšovalo, jen boulička, kde bylo moje štěstí zůstávala,ale pohyby slábly.
Bolesti mě přemáhaly, snažila jsem se přes všechen tlak stahovat vše zpět. Prosila jsem, modlila se, slibovala všechno na světě, jen ať to dobře dopadne ...
Paní co se mnou byla na pokoji, už se na mě nevydržela koukat a zašla pro sestry, Přišel i Dr., ale jeho kontrola byla hrůzná - nález byl ještě horší, ve vaku (kde mělo miminko plavat bezpečně v plodové vodě) už lehce nahmátnul plod, takže plodové vody bylo příliš málo. Potom vak praskl a všechna voda odtekla. Bolesti náhle ustali. Ale už nebylo cesty zpět. Dostala jsem do kapačky něco na posílení stahů a nechali mě čekat na míse, až všechno odejde. Za deset minut se ale bolesti zase vrátili. Pláč nebyl k zastavení a já se už jen modlila ať se z toho zlého snu už probudím.
Pak mě čekala revize dělohy. Po probuzení z narkózy opět proud slz. Nějaké ty oblbováky na nervy zabraly vždy jen na chvíli.
Doktoři, sestry i návštěvy mě uklidňovali – to zvládnete…, musíte být silná…, jste mladá…, tohle neznamená, že se to příště stane zas…, můžete být ráda, že nenastali nějaké komlikace…, … Chtělo se mi křičet a měla jsem pocit, že jestli mi to řekne ještě někdo, tak mu jednu musím vrazit nebo se zblázním.
Vlastně ten pocit, že se zblázním mám i teď. Ten pocit, že jsem to nezvládla – snad kdybychom vyrazili dřív, kdybych se víc snažila dítě udržet, … KDYBY …
Děkuji Bohu, že mám úžasnou rodinu a nejlepšího manžela na světě, který mě dokáže podržet a díky kterému vím, že život má ještě smysl. Nebýt jeho, vzdala bych to na plné čáře. Tu bolest ze ztráty musíme nést společně a časem nám snad bude přáno se opět radovat …tentokrát se šťastným koncem.
|
| Insula | 
|
(29.1.2012 13:01:16)
Vím, že prožíváš příšerné chvíle, ale musím ti říct, že skutečnému potratu zabránit prostě nelze. Ani lékaři nejsou bozi. I kdyby si vyrazila dřív, tak by to nepomohlo.  Je mi to moc líto. Plač, křič, mluv o tom. Dělej vše, abys to ze sebe dostala. Klidně vyhledej i pomoc psychologa. Přeji ti hodně sil a ať to příště vyjde. 
|
| Theend |
|
(29.1.2012 17:05:42)
Insulo,  . Pokud dítě opouští tělo, je k tomu nějaký důvod. Třeba může jít o postižení, které je neslučitelné se životem apod. Nic si nevyčítej, žes nepřikládala prvním bolestem význam, podle mě nesehrálo žádnou roli.
|
| TesinkaJ |
|
(31.1.2012 7:36:08)
Všechna vyšetření (I.i II.trimestrální screening) vyšla naprosto skvěle - Dr. říkal, že líp už vyjít ani nemohli. Měla jsem v průkazce - naprosto negativní
A k čemu!? ... 
|
| .ganesha. | 
|
(31.1.2012 9:11:46)
Já jsem to měla taky tak. NT screening, plus všechna další vyšetření úplně v pořádku, MUDr. Břešťák mi gratuloval ke zdravému miminku :(
|
|
|
|
|
| Terinka4444 | 
|
(29.1.2012 13:01:35)
Bože můj, nevím co napsat, posílám virtuální a jen přání, ať je čas milostivý, ať tohle strašné bolestivé období co nejdřív odnese pryč a posílám hodně síly.
|
|
| Siddhártha | 
|
(29.1.2012 13:01:54)
Nevím, co k tomu více říct.
|
|
| Klarisanek |
|
(29.1.2012 13:02:31)
Uff, to je hodne smutne cteni. Kor kdyz jsi potratila az ve 20 tt, to musi byt hruza. Za chvili zjistis, ze je strasna spousta zen, co to maji za sebou, i kdyz treba v rannejsim tydnu a vsechny to nejak prezily. Ja sama jsem do doby nez jsem potratila, myslela, ze potrati kazda 5ta. Neni to pravda, znam snad jedinou zenu ze sveho okoli, ktera nepotratila. Jenze vetsinou o tom nemluvi a kdyz, tak prave se stejne postizenou. Hlavne si nic nevycitej, opravdu za to nemuzes a i kdybys prijela do nemocnice daleko driv, nemelo by to vliv. Radu samozrejme nemam, mozna pro zacatek pomuzou nejake prasky a pokud tvuj psychicky stav bude stale spatny, urcite vyhledej odbornika, abys byla co nejdriv v poradku, abyste mohli zapracovat na dalsim miminku. Musis byt v poradku tak, ze nebudes vubec pochybovat ze by se toto mohlo opakovat. Drzim moc palce.
|
| Liška s banem :) | 
|
(29.1.2012 13:11:27)
To je pravda. V porodnici jsme na toto téma hodily řeč a překvapilo mě, kolik žen někdy potratilo. Ty, co nikdy nepotratily, jsou spíše vyjímky.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(29.1.2012 21:06:57)
Není to každá pátá, ale každé páté těhotenství. To například znamená, že cca polovina žen, které třikrát otěhotněly, alespoň jednou potratily.
Tesinko, je mi to moc líto.
|
|
|
| Gavašetka | 
|
(29.1.2012 13:02:54)
Tesinko, je mi moc líto... Přeju štěstí do dalšího těhotentví, nech si udělat všechna potřebná vyšetření. A s děťátkem se rozlučte tak, jak si přejete. Můžeš zkusit kouknout na www.dlouhacesta.cz nebo na anjeliky.sk.
|
|
| Nana*81 | 
|
(29.1.2012 13:04:44)
Tesinko, teď zažíváš šestinedělí. Pak by si ten zármutek měl trošičku sednout. Nemohla jsi tomu zabránit. Drž se, šetři se, dávej na sebe pozor, moc s Tebou cítím.
|
| donjamimonja | 
|
(29.1.2012 13:09:07)
...Je mi to moc líto!
|
|
|
| Pawlla |
|
(29.1.2012 13:27:50)
Tesinko  ,neobviňuj se,není žádné kdyby,jela jsi hned a hned Ti poskytli péči.Je to moc smutné,přesto se to stává,drž se.
|
|
| Mamisek | 
|
(29.1.2012 13:29:06)
Je mi to líto, nic víc na to nedokážu říct.
|
|
| taky jedna | •
|
(29.1.2012 13:35:39)
Přeji, aby jste se z tohoto strašného zážitku, co nejdříve vzpamatovala. Čas je lék, ale uvidíte, že časem se bolest zmírní a až se za čas narodí miminko, už to tolik bolet nebude. Mluvím ze své vlastní zkušenosti, stalo se mi něco podobného ve 21tt. Bolelo to dlouho, měla jsem deprese, dočasně ztratila o vše zájem, .... ale rodina, přátelé a časný nástup do práce mi pomohli. Dnes už je to řada let, máme 2 zdravé holčičky. Občas si ještě vzpomenu, ale už to nebolí. Tak hodně štěstí a sil.
|
|
| veronika82,Kamilka,klučík03/09 | 
|
(29.1.2012 13:37:52)
úplně to samé jsem zažívala já stalo se to 20.února 2005 navždy zaznamenáno v mé hlavě. Byla jsem ve 22tt. Mně praskla voda takže jsem jela už do nemocnice s tím,že potrácím. Bolelo to strašně dlouho vzteky jsem mlátila pěstmi do gauče. Nebyla jsem schopná ani vyjít z baráku. Nedávno jsem našla fotky z utz toho prvního mimča. Dneska mám dvě děti jsem spokojená. Ty budeš taky uvidíš!!!
|
|
| Molly. | 
|
(29.1.2012 13:52:01)
Tesinko, před třemi týdny jsem i já rodila ve 20. týdnu, měla jsem ale asi to "štěstí", že jsem už miminko měla mrtvé, takže jsem neměla v co doufat a jenom jsem chtěla, ať porodím rychle a bez větších bolestí. To se mi naštěstí povedlo.
Tak držím palce i tobě, ať se z toho brzo dostaneš. Bavila jsem se se známou, které takhle praskla voda u prvního miminka, před dvaceti lety. Ptala jsem se jí konkrétně na to, po jaké době to přestane bolet, jak to je do budoucna? Řekla mi, že ona nemá jediné neprobrečené Vánoce, narozeniny dcer, termín porodu...prostě bude to v tobě pořád a na druhou stranu je i tohle trochu uklidnění, že na své miminko nikdy nezapomeneš, vždycky bude s tebou.
Mě zatím strašně bodá, když vidím, že někdo má děti dva roky od sebe - taky jsme je mohli mít! Před pár dny jsem na ulici slzela, protože šla naproti mě maminka s holčičkou a v kočárku vezla jejího brášku. Taky jsem takhle mohla vozit!
Ale časem mysl otupí.
|
| Berda-Berda | 
|
(29.1.2012 14:15:43)
uvidis, ze to preboli, drzim palce, at se Vam brzo zadari
Zazila jsem take, hned napoprve, bylo to moc osklive obdobi, dva mesice na to mi jeste zemrel tatinek
Pak se nam zadarilo a ver, ze o Vanocich neplacu, datum potrat si nepamatuju a verim, ze to tak melo byt, kdyz to tak priroda zaridila.
|
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(29.1.2012 15:16:14)
molly
|
|
|
Takovou bolest na duši si nedovedu vůbec představit... Je mi to moc líto. Plakej, truchli, dej tomu čas... 
a všechno to zaspat, ale ani to mi není přáno - denně naspím tak 4 hodiny. Pokud se tomu říká spánek - špatné sny mi moc odpočinku nedopřejí. 
.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)