| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Tělo se zahojí, ale co zahojí duši?

 Celkem 42 názorů.
 Da+Vi+Ma 


Téma: Tělo se zahojí, ale co zahojí duši? 

(2.3.2012 5:46:22)
Za hodinu na stupuji k revizi po zaniklém těhu ve 12tt.
Mimi bylo hodně neplánované a dlouho jsem se s tím smiřovala a teď se mám zase smířit s tím,že žádné nebude.Je mi hodně smutno,hodně prázdno...ten pocit,že je ve vás něco mrtvého.
Manžel mi včera řekl,že potřebuji,aby všichni litovali jen mě.....Ale nepotřebuji žádnou lítost,ty uklidňující řeči mi stejně přijdou jako fráze,absolutně se míjející účinkem.
Je to jen výpis myšlenek.......
Myslete na mě,ať je to rychle za mnou a hlavně vše v pořádku
 Archciba 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 6:32:07)
Přesně vím o čem mluvíš...~6~~6~~6~
Bohužel asi lék neexistuje
 FialoFka 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 6:45:24)
~;((~x~ ať je co nejdřív lépe.
 Miilu 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 6:55:51)
Mám to za sebou 3x, nevyléčí nic, pomůže jen čas, ale v sobě to budeš mít pořád.....hodně sil~s~
 Raduza 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 7:03:56)
Hodně sil ~x~~;((
 helena + veverčátka 


Manžel je asi prudic ne?  

(2.3.2012 7:37:09)
Z tvého příspěvků vyznívá, že ti manžel vyčítá lítost.. To mi hlava nebere! Snad ty budeš v nemocnici, ty jsi to mimi nosila, ty máš ztrátu jak fyzickou, tak psychickou (tu má on také), tak hormonální (tu on nemá určitě a proto by tě měl podpořit). Muži to berou jinak, ale můj manžel me tedy nechal plakat, litovat se, rozčilovat, řešit. Držel me v náručí, když tu byl. Časem to prebolelo ale já to měla jednodušší fyzicky i psychicky. Každopádně projít si tou fází je potřeba. Jinak to v tobě zůstane moc živě. Měla bys mu vysvětlit že je to nutný předpoklad pro úplné vyrovnání se situaci. Plac, lituj se, povídej o tom.
 Pawlla 


Re: Manžel je asi prudic ne?  

(2.3.2012 7:47:19)
Mi to hlava bere,on trpí taky,není náhodný přihlížející,je to otec miminka,které umřelo,jsou na stejné lodi a je fakt,že když člověk trpí,nemůže být oporou partnerovi,protože tu oporu potřebuje sám.To jsou hodně těžké chvíle v manželství a rozhodně bych nikoho neodsuzovala.Zakladatelce posílám virtuální~6~~;((.
 helena + veverčátka 


A 

(2.3.2012 8:22:57)
No asi máš pravdu. To nic nemění na tom, že takový přístup by mi nevyhovoval.. Můj manžel je schopen si o tom povídat, i když tenkrát utrpěl stejnou "ztrátu" bral to jinak a mohli jsme si spolu povídat, navzájem se utěšovat. Těm okolo jsme to řekli až po.
 Katka +3 


Re: Manžel je asi prudic ne?  

(2.3.2012 8:46:09)
To je otázka, jak je to s tou jeho ztrátou. Můj manžel je technicky zaměřený typ a pro něj miminko do prvního ultrazvuku a prvních pohybů tak nějak neexistuje. Rozumově o něm ví, ale nevnímá ho citově, nemá k němu ještě žádné pouto. Revizí po zamlklém těhotenství jsem si prošla dvakrát, podpora žádná, ale naštěstí se nekonalo ani žádné pruzení. Takový ten přístup "ve špitále to spravili, tak se o tom už nebude mluvit, budeme předstírat, že se nic nestalo."~:( Nad vodou mě udržela nutnost postarat se o kluky, úplně mě vyléčilo až narození dcerky, ale stejně si občas vzpomenu.
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Manžel je asi prudic ne?  

(2.3.2012 11:13:19)
U nas sme take technicke typy dvaja, dost to pomaha. Tiez som absolvovala missed v 10 tyzdni plus kyretaz v celkovej narkoze. Nejako som to neprezivala, kedze urcite percento tehotenstiev konci prirodzene takto a ked neico nie je v poriadku priroda to zariadi. Ved zena niekedy ani nevedela ze je tehotna. V case bez uzv pomaly na kazdej kontrole som realne nieco videla v 20 tyzdni. Pri prvom uzv dr akurat povedal ze tam nieco je a viac budeme vediet na dalsej kontrole. Moj gynekolog vypisuje tehotensku knizku az niekedy v 14 tyzdni. Ale viem ze teraz to zeny prezivaju inak sleduju sa pocitaju s miminkom pomaly od prveho dna ked im meska MS, ked nie skor, testuju hned, na internet davaju fotky s nejasnou ciarkou a chcu ubezpecenie ze su tehu a potom sa utapaju v ziali ked MS po tyzdni pride. Mne to pripada ze sa prilis citovo tryznia. Ale ako pisem ja som praktik a snazim sa nepodliehat prehnanym emociam, nerobi mi to dobre.

Viem ze tebe takyto racionalny pristup nepomoze kedze to prezivas inak. Tak posielam aspon virtualne vela sily nech to preboli co najskor.
 Petra Neomi 


Re: Manžel je asi prudic ne?  

(2.3.2012 9:16:32)
Nejspíš se necítí jako otec miminka... ani já jsem se v 12 týdnu necítila jako matka. Naopak ale rozumím tomu, že pocit, že má v sobě člověk něco mrtvého, je strašný.
 a je to? 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 7:43:37)
~6~
 Alenas12 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 7:54:47)
Neboj bude to dobré. Přeju hodně sily ~;((
 Líza 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 8:05:39)
Da, zažila jsem to a nesla jsem to hodně blbě. Tehdy můj manžel moc nechápal - respektive ano, snažil se mě podpořit, ale přece jen v týhle fázi to těhotenství bylo daleko reálnější pro mě než pro něj, a bylo pro něj asi těžký pochopit, jak moc těžce to nesu.
Doktor mi tehdy řekl: Důležité je, že doma už jedno dítě máte. Zapamatujte si, že ten potrat jste nijak nezavinila. A nebojte se, neohrozí to možnost mít další dítě.
Těmahle třema větama mi hrozně pomoh.
Ale vyřešil to až čas.
 Seyla+1 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 8:22:22)
Sestra byla už 3x a já nikdy nevěděla co říct, jak ji podpořit, utěšit ~n~ ~n~ ~n~

Přeji hodně sil. Vše dopadne dobře!

~x~
 Annaka 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 9:27:43)
Dášo, myslím na tebe ~6~, ani nevíš, jak moc je mi to líto ~a~.
 Andrýsek + 2 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 9:29:23)
Jedině to může zmírnit další těhotenství, já to zažila loni na jaře, nikdo se semnou doma nepáral, ve mě to zůstávalo jako nevybuchlá bomba, teď jsem zase těhotná a už to v sobě mám jen jako fakt, že se to stalo, ale zapomenout to, to se asi nedá.
Přeji hodně síly ~;((~x~
 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 9:54:09)
Hlavně se v tom moc nenimrat. zbytečně si ránu ještě neškrábat. Tohle se stává velmi často. Mám to za sebou mockrát-jedna ruka by nestačila. Někomu pomůže se v tom babrat(pak pálit svíčky za miminka), mi pomohlo dělat, že prostě nic není, nebylo....~6~
 Judy+2 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 9:58:55)
~s~~s~~s~
 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:11:43)
Zefýr-jo, ten první byl šok, druhý nasrání, třetí- to už jsem šla k dr s tím-"tak kdy jedu" a další, to už jsem nebyla raději ani u dr a čekala jsem, až to zase příjde a šla rovnou do nemocnice.Ale jaké bylo překvapení, když ve 14tt se furt drželo! Drželo se i ve 20, 30 a když jsem porodila, byl nejkrásnější zážitek, že to přestalo být nejistotou, ale stalo se to mým prvním/druhým dítětem, faktem a skutečností. Vždy se mně to týkalo +- 10-14tt. Kecy jako "to bude dobré" nebo "neboj, dítě bude" jsem milovala zvláště od lidí, co měli děti na první zásun. Ale v podstatě mně to jen posílílo, více mně to obrnilo, prohloubilo to vztah k dětem a zocelilo.
 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:21:36)
Tutenstein - mi ne. Já jsem si pořvala prvně a pak se zasekla. Při té četnosti, kdybych to neházela za hlavu, byla bych v Bohnicích. Pamatuji si první potrat, který měsíc to byl, poslední také, páč po něm mám druhé dítě(pamatuji si početí narozených) a ty mezi tím bych vyjmenovala v jakém sledu a kdy a jak jsem potratila, ale data jsou mimo. Já jsem to brala tak, že asi se mnou nechce být, tak ho nebudu nutit. Udrží se to, které bude s námi chtít zůstat, ty mi za to budou stát. Hlavní je, aby se s tím každý popral po svém tak, aby neskončil na flašce, nebo prášcích. Pokud někdo má touhu pálit svíčky, nechť to dělá(pokud se to nestane nemocí), pokud to někdo potřebuje rozebrat, taky fajn, pokud to někdo nebere, je to také cesta.
Jediná správná cesta je ta, aby si to ta žena přebrala sama v sobě po svém a sama si to uzavřela. Nikdo jiný to za ni nedokáže.
 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:38:28)
Vánoce to nejde vymazat, jistě. Abych se přiznala, já jsem svá těhotenství brala až moc na lehkou váhu, byť byla obě riziková, obě byla s problémy,a když jsem šla rodit druhé, nebyla jsem schopna dopočítat se tt~s~ Jsem 38tt, jéžiž néé, 39+5, néé, +3...já nevím. Měli mně tam za cvoka-vymluvila jsem se na bolesti a strach.
 Kahlan+5 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:51:17)
Aneko, s tou zkusenosti, co mas za sebou, se Ti ani nedivim. TO je normalni reakce, vlastne jakoby do posledni chvile neverit, ze tehotna jsi. Hlavne ze se to nakonec povedlo:-)

U nas se po mem 4. tehotentvi zjistilo, ze mam Leidenskou mutaci, takze trochu predpokladam, ze nas druhy syn umrel kvuli tomu. A nase posledni ditko melo namale, protoze placenta byla v dost silenem stavu, i kdyz jsem byla porad kontrolovana (kvuli tomu predchozimu nepovedenemu tehot.), tak mezi 34. a 36. tydnem se placenta nejspis hodne zhorsila, miminko nedostavalo dost zivin a normalni porod vyloucili (neudychal by to). Musim rict, ze jsem nikdy nebyla u porodu dojata k slzam, ale kdyz mi ho na sale vyndali z bricha a on zakricel, tak mne vyhrkly slzy ulevou, ze zije. Ale byl malinkej, mel o kilo min nez jeho sourozenci...

 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:31:28)
....nicméně faktem je, že můj muž mi byl také podporou. zná mně a podporuje mně přesně tak, jak potřebuji. Když bulím(což je málo) chlácholí mně, když se potřebuji vyřvat, nechá mne, když chci, ať je se mnou, je tam, když ho vyhodím, respektuje to. Když se narodilo druhé dítě živé a zdravé, plakal a já jsem si uvědomila, jak moc ho předtímní potíže deptaly. Když jsem ale nyní začala hovořit o třetím dítěti, upřímně se hrozí.... je daleko citlivější, než já~s~
 Lillu+B&J 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 9:58:48)
Vím o čem mluvíš,nejlepší lék je čas~6~
 Klarisanek 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:03:09)
Shoduju se s ostatnima, ze nejvic pomuze dalsi tehotenstvi a s Anekou, ze jsem se taky snazila sama sobe namluvit, ze se skoro nic nestalo, protoze tohle potka temer kazdou zenskou. Ale preci jen ten cas do dalsiho mimina je dost psychicky narocny, clovek se neubrani na to nemyslet a nepochybovat jestli to priste vyjde. Co ti opravdu nezavidim je pristup tveho manzela, protoze jsem sama zazila, tak vim ze k te bolesti je tu jeste zklamani a horkost z jeho pristupu. Ja na postupne zapomnela a vzpomenu si, jen kdyz tady ctu toto, ale na to, jak se tenkrat zachoval partner, na to si vzpomenu daleko casteji. Zadna ucast, vzdyt to nic nebylo, vzdyt dr. rikal, ze revize je drobny zakrok. Potratila jsem v noci, ani se nevzbudil, rano jsem si musela do nemocnice odjet sama, on musel do prace, do nemocnice to nestihl, jel za kamaradem resit neco duleziteho. Od navratu z nemocnice jsem mela potrebu o tom mluvit, ale on ani nahodou. Vlastne jsem svoje pocity a trapeni probrala az za rok s jednou kamoskou co ji potkalo to samy.
 Miilu 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:55:12)
Zefýr, taky jsem se nedočkala.....~s~
 Miilu 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 11:09:44)
já mám svoje vlastní dvě, ale to nic nemění na tom, že jsme chtěli další...ano, jsem za ty dvě šťastná, ale zároveň jsem nešťastná, že další už nebude.....a řeči od okolí typu "vždyť máš dvě, buď ráda", mi vůbec nepomáhají....asi rozumíš...~s~
 Judy+2 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:06:42)
Víš, chlapi jsou prostě jiní. Možná že to prožíval právě tak, jak tady někdo psal - snažil se přesvědčit sám sebe, že se to vlastně ani nestalo. Navíc chlap prostě nemůže pochopit, jaké to je doopravdy, že už ten vztah k tomu "cosi" v Tobě uvnitř máš... ~6~
 Kahlan+5 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:25:59)
Nastesti nejsou vsichni muzi stejni. Muj manzel byl se mnou u porodu naseho mrtveho ditete v 18tt, drzel mne za ruku, cekal na mne, nez jsem se vratila ze salu, kde mi delali revizi. A zatimco cekal, s nasim synem se rozloucil...kdyz jsem brecela, drzel mne a uklidnoval. Byl tam se mnou a pro mne a pritom mel sam v ocich slzy. Navic musel jit domu a rict nasim detem, ze miminko nebude. Zvlaste starsi syn to vzal spatne, na brasku se strasne tesil. Manzel to pak musel rict i rodine a musim rict, ze nejhorsi je prave to rikani, co se stalo. Nastesti se nam podarilo dalsi miminko velmi brzy. Nicmene kdyz si dnes vzpomenu na to, co se stalo, vnimam hlavne tu podporu, ktere se mi dostalo, to, jak nas to posililo a mam viru v to, ze mne manzel podrzi, at se stane cokoli.
 Aneka_ 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:42:35)
Tutenstein a nechtěl se jen o tom bavit? Protože já, když jsem byla na kapácích jsem byla s páteří. Jednak nikdo nevěděl, že jsem těhu a pak nechtěla jsem, ať to někdo ví. Nechtěla jsem se o tom bavit. Tak jsem chodila do nemocnice na obstřiky, na kapáky kvůli páteři...jsem krypl na páteř prostě:-D Možná to jen nechtěl ventilovat.
 Kahlan+5 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:45:14)
Je to jak rikas, hodne individualni, kazdy reaguje jinak a asi nema smysl se v tom nejak babrat, kdyz ta reakce partnera neni podle nasich predstav. Na druhou stranu, ja to mam nastavene tak, ze pro zenu je to obvykle tezsi, a proto by se mel jeji partner premoci a podrzet ji, i kdyz sam trpi taky a chce trpet svym zpusobem, sam.

Jinak ja mela velkou kliku v tom, ze jsme doma mela dve deti, nemela jsem nachystane zadne miminkovske veci (vsechno bylo nekde na pude), navic to na mne nebylo videt, takze spousta lidi o nicem nevedela. Bohuzel v praci jsem to rekla asi v 16tt, takze kolegove to vedeli. Ale po mem navratu se o tom nikdo nezminoval, coz bylo fajn. Vratila jsem se do prace co nejdriv, doma bych na to myslela vic. Otehotnela jsem po 5 mesicich, sice to pak byly silene nervy cele tehotenstvi, a na konci mel malej namale, ale zvladl se narodit v poradku:-)
 Líza 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:37:55)
Kahlan, to je dojemný.
 Kahlan+5 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:55:52)
Lizo, diky:-)

A jinak za svuj tehdejsi docela dobry psychicky stav vdecim take neuveritelnemu personalu porodnice, profesionalni, pritom neskutecne empaticky pristup k nam jako rodicum, k synovi jako k lidske bytosti, ohleduplnost (prinesli mi na pokoj CD prehravac, abych v noci neslysela cizi porody a miminka, kdyz mi vyvolavali porod). Samozrejmosti byl vlastni pokoj, chvilka klidu o samote se synem, fotka, otisky - nabidli, nevnucovali....
 Lupita 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(21.3.2012 13:36:38)
Kahlan, já potratila v 19. týdnu. je to už měsíc, manžel mě podporuje jak může i okolí a stejně se z toho nemůžu vzpamatovat. je mi už 40, 2 zdravé děti mám, ale upínám se k dalšímu. Poraď jak si se z toho dostala Ty? Díky Lupita
 Lupita 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(21.3.2012 13:44:53)
Kahlan, můžu se Tě zeptat jak si se přes to přenesla? já měla zamlklé těhotenství v 19. týdnu. je to už 4 týdny a zatím jsem se z toho nevzpamatovala, nejhorší je, že nemůžu pořádně spát. taky mám doma 2 zdravé syny, třetí jsme ani neplánovali, ale když už tu bylo, tak jsme se těšili. Manžel je skvělý. Upínám se na další těhu, ale je mi už 4é. tak nevím Díky
 adelaide k. 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 10:20:06)
Dej tomu čas, nic jiného stejně nepomůže. ~6~~6~
 Razivia 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 12:02:38)
~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((~;((
 Jája 
  • 

Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 13:31:22)
Jsem praktik. Takže: mimi jste neplánovali, mimi nebude. Smiř se s tím a buď ráda, že se vyhneš tomu, co jste vlastně ani jeden nechtěli.
 Da+Vi+Ma 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(2.3.2012 20:04:10)
moc vám všem děkuji ze podporu...mám prázdno v srdci,a je mi smutno i příběhů,které napsal život vám ostatním.Chtěla bych jen ospravedlnit manžela,asi to byl jeho způsob,jak dát najevo,že je mu to taky líto.Jen mě to od něj dost zasáhlo,ale možná má pravdu,chci se litovat(ale já sama) a smutnit a brečet a plácat se v tom.....Prostě na to mám nárok
Jen jeden vzkaz pro Jáju,nevím,zda jsi prodělala potrat,ale doufám,že když k tomu dojde,tak ti někdo napíše to samé,co ty mě.Pro mě je obrovský rozdíl neplánované a nechtěné!!!Paseš se na cizím smutku a neštěstí,tak si posluš!!!
 Riga 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(3.3.2012 9:52:00)
Stalo se mi to před čtrnácti dny. První týden jsem plakala, litovala se, vracela se zpátky a to vše hodně intenzivně. Po týdnu jsem cítila, že už mi to stačí a nechci dál viset v minulosti a s možností se někdy k tomu vrátit, uzavřela. Najednou jsem se nadechla, ucítila jaro, pocítila sílu mojí rodiny a vděčnost nad tím, že je všechny mám a jak moc je miluju.

Všechno se zase narovná a možná přijdeš i na něco, v čem ti to mělo pomoct a vstaneš zase z popela.~s~ (já na něco přišla...:-))
 Riga 


Re: tělo se zahojí,ale co zahojí duši 

(3.3.2012 11:18:07)
Taky bych ho nesoudila. Jen těžkose dá někomu říkat, jak má co prožívat. Nekdo si to odpláče, jiný použije strategii "nebudu se v tom babrat". Pro někoho může být na začátku dost těžké, vnímat těhotenství jako něco víc než abstraktní pojem.
Tvému muži do hlavy nevidím, ale spíš bych řekla, že ti chtěl pomoct.

Pohled z venčí je často velkorysejšíí, kdybych byla v tvé situaci, taky by mě to mrzelo.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.