Tatramelka+3 |
|
(16.3.2012 11:15:44) Melanie,
nejsem psycholog. Na tvém místě bych zkusila vyhledat odborníka a poradit se. Prošli jste si náročným obdobím a protahování situace by mohlo třeba přejít i do dalších nemilých situací a třeba další a další problémy až do puberty a tam pak už je asi o moc těžší začínat.
Já z toho co čtu chápu, že jsi dělala co jsi mohla a na co ti síly stačili. Každá máma v tvém postavení by asi cítila vinnu, ale rozkrájet se bohužel nemužeš a jak jsi psala, jsi jen člověk a situaci jsi řešila tak jak jen to šlo. Nejsem a nebyla jsem v takové situaci jako ty, jen znám stavy vyčerpání a nemáme v okolí nikoho, kdo by nám hlídal a manžel je pracovně hodně vytížen (beru to tak, že mám ten komfort být s dětma doma a někdo nás prostě živit musí a jeho práce je zároveň jeho koníčkem). Tak že si umím představit ty vypjaté sitace, kdy potřebuješ odejít, jedno dítě navlečené, druhé fňukající a polonahé, nasoukat do auta, nic nezapomenout, přijet na vyšetření včas... . Muj osobní postřeh je, že pro našeho staršího bylo hodně duležité, když jsem se mu věnovala i v době, kdy byl mladší součástí dění. Tedy, že jsem se snažila vymyslet něco pro všechny z nás. Nejde to vždy a celý den samozřejmě, ale prostě jsme si našli i dopoledne i odpoledne chvíli, kdy jsem mladšího umístila na deku vedle nás a stavěli jsme si třeba mašinky a mladšímu to bylo samozřejmě asi dost šumák, ale ukazovali jsme mu sem tam néjaké mašinky a starší tím pádem neměl pocit, že když se miminko vzbudí, všechno se točí jen kolem malého. Bylo to dost náročné, ale jakmile jsem se chtěla malého "zbavit" v tom smyslu jako že mu třeba pustím pohádku (nemáme TV a pouštíme si velmi zřídkavě), tak zaručeně provedl nějakou nekalost. MOžná jsi tohle už taky zkoušela, možná ne. Ale mě se to osvědčilo v tom smyslu, že malinký měl co pozorovat, starší mél oprávnéný pocit pozornosti a navíc byli sourozenci spolu, s věkem se mladší začal zapojovat a dneska jsou z nich fakt skvělý part´áci a starší mu dokáže spoustu vécí vysvětlovat, když je nechám chvíli samotné, tak vidím, že že starší tak nese tu zodpovědnost a vysvětluje bráchovi, ochraňuje pŕed nebezpečím. Věřím, že to má jistě kořeny právě v tom budování vztahu už od malinka a prostě se nemohl cítit odstrčený. Nechávali jsme ho i koupat bráchu, dala jsem mu vaničku na zem v ložnici a on mu žínkou jezdil po bříšku, ukazoval hračky, utíral ho, mazal zadek. Ono je to pro ty prcky myslím strašně duležitý... . Vím, že u vás je situace jiná neb vaš drobek je nedonošeňátko, ale třeba něco z toho už by šlo aplikovat i u vás. Neboj se že by malému ublížila, ono to někdy ta péče vypadá podivně a vyžaduje notnou dávku odvahy i od rodiču, ale myslím, že jemné péči se dá naučit a vysvětlit i u sourozencu.
|
Pája, A+A :o) |
|
(16.3.2012 13:38:13) také mám doma nedonošené dítě a vím moc dobře, co to obnáší.. já naštěstí v té době byla ale doma a denně do nemocnice dojížděla,neměli stejně místa pro maminky, jen pro ty,co byly z velké dálky trvalo to tři měsíce...synovi v té době byly čerstvě tři roky. naštěstí ale k tomuto nedošlo..také měl období,že plakal a cítil se odstrčený do školky proto,že já jezdila za malou do nemocnice atd,ale díky bohu to nedošlo tak daleko..,takže bohužel neporadím jak na to. každopádně je jasné, že to bude zdlouhavý proces a rozhodně bych se nebála navštívit psychologa a poradit se! nemá cenu na něco čekat.za to nic nedáte a není se zač stydět. bude to chtít čas,ale určitě to společně s odbornou pomocí nějak zlomíte a bude zase dobře.
|
Pája, A+A :o) |
|
(16.3.2012 13:46:46) jinak jsem zapomněla napsat,žes určitě udělala vše tak,jak jsi nejlíp mohla. je to hodně náročné období..neustálé ježdění po doktorech, my doma cvičili každo dvě a půl hod. Vojtovku před každým kojením,bylo to náročné. mezi tím jsem se nažila synovi max. věnovat, ze školky vyzvedávat jen po obědě. když malá spala nebo byla v klidu, hrála jsem si jen s ním,aby neměl pocit,že ho odstrkuji,..ale to asi děláš stejně. při koupání třeba myl nožičky je to hodně náročné,nedonošeňátko vyžaduje opravdu spoustu péče,kor když je na to maminka vlastně sama. také nemáme na pomoc babičky, manžel od rána do večera v práci,pomoc žádná,člověk unavený až až..myslela jsem někdy,že už zkolabuji. podle mě to fakt souvisí s tím a ne,že by to bylo nějaké období..jasně, jsou taková období,kdy se dítě v noci budí,ale tohle přisuzuji situaci co byla stejně jako ty. takže za mě vyhledat odbornou pomoc, přeji hodně štěstí
|
|
|
|