(5.9.2012 10:40:34) Vy, co máte nadprůměrně inteligentní děti, kdy jste to poznali a kdy jste začali pozorovat, že dítě je jiné, inteligentnější než ostatní? Dá se to poznat už ve třech letech?
(5.9.2012 10:46:04) Záleží, co přesně tou inteligencí myslíš. Já konkrétně jsem poznala, že je mé dítě dejme tomu nadprůměrně nadané, když v roce znalo bezpečně barvy, spoustu zvířat, okolo dvaceti měsíců pak abecedu apod.. A to všechno z vlastního zájmu, samo se po těch informacích aktivně pídilo, ne že bych byla "cáklá matka" a tlačila to do něj ambiciózně já
(5.9.2012 10:54:25) Mně přijde, že jak se děti vyvíjejí, tak se ty počáteční rozdíly, v čem je kdo napřed stírají nebo každému jde něco lépe a něco hůře. Například dcera sestřenice ráda opakovala takové ty miminkovské hry typu Jak jsi veliký, plnila pokyny typu pošli mámě pusinku, udělej pá pá, napodobovala zvuky zvířátek apod. Syn tyto opakovací hry vlastně nedělal nikdy. Myslela jsem si tehdy, jestli teda ta holčička není více nadaná. Ale mluvit začala až po druhém roce, a to ještě jen slova. Syn říkal zase už věty. Takže jsem získala dojem, že v tomto věku se asi moc závěry o inteligenci na základě takových věcí, co popisuji, dělat nedají.
(5.9.2012 10:56:16) Například dcera sestřenice ráda opakovala takové ty miminkovské hry typu Jak jsi veliký, plnila pokyny typu pošli mámě pusinku, udělej pá pá, napodobovala zvuky zvířátek apod. Syn tyto opakovací hry vlastně nedělal nikdy. Myslela jsem si tehdy, jestli teda ta holčička není více nadaná.
Hehe. Na základě tohohle je prudce inteligentní i pavián.
(5.9.2012 11:11:01) Majdo, to nejsi sama. Také jsem po dětech nikdy nechtěla, aby "dělaly pá pá" apod.. Nějak se mi příčilo dělat z nich blbce jen proto, že jsou malé.
(5.9.2012 11:11:50) No a právě na tyto hry, které i mně připadají trapné, se hodně matek soustředí a chlubí se jimi, jak mají šikovné dítě, které na povel reaguje.
(5.9.2012 11:13:37) a když dítě tento pokyn splní a zamává nebo pošle tu pusinku, následuje pochvala matky, ty jsi ale šikulka moje, nebo ty jsi ale šikovnáááá. Omlouvám se za zdvojené á, takto tyto matky často i píší.
(5.9.2012 11:46:20) Goro to zadrhavani mame taky, lepsi se to vekem? On jinak mluvi dobre, ma velikou slovni zasobu, ale jak rikaji lide co s nim mluvi, tak on toho chce rict tolik ,ze defakto nerekne nic )).
(5.9.2012 12:04:46) boží, no "pá pá" je poněkud trapné, ano I malému dítěti lze říct normálně "ahoj", ne? Jsou to také dvě slabiky. (Moje dcera např. říkala "ahoj" v 10 měsících.)
(5.9.2012 12:52:19) Geniální dítě (po všech stránkách, tedy i té sociální), udělá "pá pá", nasadí úsměv číslo 4, a myslí si "to je fajn, že mají všichni radost". Že by nemělo problém s "ahoj" se dozví dospělí až později, když jim samo poví, že "pá pá" jim dělá jen pro radost (rádo). Babičce klidně "pápáuje" do tří-čtyř let, a pak volně ze dne na den přejde do společenských debat o vkusu sousedky (babiččiny) a (ne)promyšlenosti sítě MHD, jelikož jakmile babička zjistí, že s vnukem lze plkat o čemkoli, dělá jí radost zase pro změnu toto.
(5.9.2012 12:59:41) Upřímně řečeno, já vůbec nevím, jestli syn dělal nějaké "pá pá" nebo ne. Jeho otec a já jsme to po něm nechtěli a jestli to dělal s babičkama a tetičkama nevím, nezajímalo mne to. Dětskou mluvu jsme ho pravda neučili, protože je to zbytečný, ale jinak doma žádný exhibice předvádět nemusel.
(5.9.2012 13:12:24) Tak mě celkem zajímalo, jak se syn chová k jiným osobám, tak jsem si všimla, že pápáuje - a jak později vysvětlil, činil tak v reakci na toto loučení babiček a tetiček. Nepovažuji nějaký ekvivalent "nashledanou" za "exhibici" - normálně se člověk prostě rozloučí.
(5.9.2012 13:57:35) jo jo jak je jim rok, tak na žádný pápá a vařila myšička nemaj nárok vostudy je na čase začít s představením shakespeara a citací vergilia
Každé zvířátko má práci, zbytečně čas neutrácí. Zeptejte se třeba výra, pročpak oči nepřivírá. Význam výra velmi tkví v tom, že výrá na větvi. Neboť ze všech možných zvířat Dovede výr nejvíc výrat. Výrá výr a výrá moc, nevadí mu, že je noc. Oči ve tmě přivírat nehodí se pro výra.
Vím už, jak to dělá tapír: vy.ral se a neměl papír. Vím už, jak to chodí s lamou: do svých hoven šťouchá tlamou. Vím už leccos o hyeně: nemá šajn o hygieně. Chodím tak od klece k kleci Můj ty smutku, to jsou věci! Teď znám pravdu všehomíra - zvěř si prdel nevytírá!
(5.9.2012 15:01:00) To mi připomíná zcela vážně míněné výzkumy, jejichž výsledkem je, že následky autonehod jsou u kabrioletů statisticky významně horší, než v případě sedanů... ;-) A taky písničku "...a od té doby věda ví že vrabčáci jsou zvědaví".
Monty, a doporučený věk pro tvůj výtvor (myslím cílovou čtenářskou skupinu)?
(5.9.2012 15:03:28) Marie, to nevím, syn to zná zhruba rok... ale desetiletý dítě by to pobrat mohlo, ne? Akorát bych ho to nenechala přednášet v rámci recitační soutěže.
(5.9.2012 15:30:33) No jo, no, boží matky maj zas boží děti. Každej sme nějakej... (uvozovky u nadání zmíněné prdlé matky nejsou na místě, jsem si téměř jistá, že pokud bude S. někdy otestován, diagnózu íkváče dostane...)
(5.9.2012 15:39:18) ...ale Boží to lípla pod Martinu, tak to asi nebylo na mne.
Nicméně připomenula jsem si nedávný hovor se synem, když jsem se mu snažila vysvětlit, že mne nebaví celý odpoledne hrát polštářovou bitvu. "Tak k čemu mi to potom je, že mám matku blázna???"
(5.9.2012 13:00:40) Tak řeč má nějakej vývoj a je blbost přeskakovat jednotlivé fáźe, "pá" je prostě na úplném začátku jednodušší než "ahoj". Tím přeskakováním a tlačením vývojově dál, tam kde dítě ještě není, se ty diagnozy generují. Mě fascinuje jak matky na netu nadšeně vykřikují, jak jejich dítě už ve druhém měsíci dělají cosi kdesi... a většinou si ještě navíc vymýšlejí.
(5.9.2012 13:37:19) já taky ne, takže bych to nehrotila, já na tyhle hačání tak ymoc nejsem, ale nevidím v tom problém, stejně jako v mykání a sama bych nemykala
(5.9.2012 18:10:05) je vidět, že jsi neměla dítě s opožděným vývojem řeči. Na základě opovrhovaného "pápá" jsme aspoň věděla, že moje nemluvící děti dobře slyší
(5.9.2012 20:30:05) Štěpánko, jak se to vezme. Syn nemluvil skoro do dvou let. Jen mručel v různých tóninách a ukazoval Ale když jsem mu řekla, ukaž mi na obrázku červenou kytku (černou kočku, zelenou žábu - dosaď cokoliv), ukázal ji spolehlivě. Stejně písmena, čísla, atd.. Podle toho jsem také usoudila, že slyší A že i myslí Pak se mu to nějak rozleželo, vybalil na nás najednou celá souvětí a už nikdy nezmlkl
(5.9.2012 20:32:36) do dvou let? tak to NENÍ opožděný vývoj řeči. Já byla ráda, když ve 2-3 letech uměli postupně říct aspoň "ham", "pápá" a podobná slova
(5.9.2012 20:41:41) Já vím, není to opožděné, to také netvrdím. Ale každopádně to není žádná rychlost a o zdravém sluchu a zdravé mysli jsem se tím pádem také musela přesvědčit jinak
(5.9.2012 20:45:59) no, mě je to nakonec celkem jedno, ale s jistotou mohu říct, že na intelektu mých dětí nezanechalo žádné následky, že "musely" říkat potupná slova typu pa-pa, ham, atd.... a fakt mi dalo dost práce, aby říkali aspoň něco.
(5.9.2012 20:53:52) ...ale o tom přece není sporu, že to nezanechá stopy na intelektu. On je stejně intelekt víceméně vrozenej a v normálních podmínkách ho ani neutlučeš, ani nenahodíš do závratných výšin. O vlčích dětech se nebavíme. Jde čistě o to, že vývoj řečových schopností se sice odněkud někam vyvíjí, ale v jeho přirozeném rámci je úplně fuk, jestli dítěti říkáš, že bába sedí nebo hačá, možná je tam malinký "dysbalanc" z hlediska fonetiky, ale pro průměrný dítě zanedbatelný. Je to stejně dlouhé slovo, má stejně střídající se hlásky, není o nic složitější a funkčně je důležitější. Nevím o tom, že by někdo dítěti v době, kdy se učí mluvit podával informaci o sedícím prarodiči formou "matka tvého otce přiblížila svůj musculus gluteus k horizontálně upravené dřevěné dýze".
(5.9.2012 21:27:12) moji ty potupný slova používali klidně i v 8 letch, ze srandy občas i teď ve 12 a 9, ale rozhodně to na inteligenci nemělo vliv, a jestli ji to snížilo, jsme ráda, že jsem tyto potupnosti do dětí vtloukla, to už by bylo totiž jinak k nevydržení :))))
(6.9.2012 13:45:37) Já taky ne, ale to dítě ano. Používala jsem různé varianty, kde to šlo a každé dítě si pak vybral to, co mu šlo líp nebo se mu líbilo. Takže třeba napít říkalo "apí" (ne bm bm), ale na jídlo si z "ham", "papat", "jíst" vybralo "ham".
Opravdu nechápu, co je špatného na dětských říkankách. Já to přeci nedělám kvůli sobě, ale kvůli tomu dítěti. Dětem se líbí, když se věcí opakují, rozvíjejí si při tom pohybové schopnosti, řeč i komunikaci.
(6.9.2012 13:55:24) Markéto, všechny děti ne... syn opakování akustických "blbin" vyloženě nesnášel. Spoustu pitomých her dokázal vždycky hrát do zblbnutí a drží ho to dodnes, ale na ty říkačky byl přímo alergický. Možná je to dědičné, pamatuju si, jak mi drásala nervy mladší sestra, když si vymýšlela nesmyslný říkačky a jela to x krát po sobě. "Čimčárek si hraje na kytáááárku, dřív než se ukládá k spánku, hraje si ještě na kytááááárku," to bylo snad ze všeho nejhorší.
(5.9.2012 16:58:13) ananto, ale mluvit normálně česky (nebo jakýmkoliv jiným rodným jazykem) na dítě snad není žádné nemístné tlačení na jeho vývoj. Jak se má naučit mluvit normálně, když to nebude slyšet? Nebo jak se určuje vývojová fáze vhodná pro náslech správného českého (mateřského) jazyka? Do kdy je matka povinna jen kdákat a pápat a brmbat, aby netlačila na vývoj? To je celé nesmysl, ne? Dítě se naučí to, co slyší, a když slyší kraviny, tak je pak holt chudák používá, než si samo všimne, že normálně se mluví jinak.
(5.9.2012 17:39:14) Anett, dítě se naučí normální dospěláckou češtinu i když na něj děláš pápá. Není s Tebou samo na pustém ostrově, takže vnímá a učí se (aniž by sis to Ty uvědomovala) veškeré sociální interakce kolem sebe včetně odpovídajících jazzykových struktur (když vidí lidi kolem sebe, jak spolu mluví).
(5.9.2012 20:20:11) Žženo, já vím. Každé dítě časem přijde na to, jak se normálně mluví, to už jsem tu i sama psala. Ale tím spíš mi přijde absurdní, vymýšlet pro dítě nějaké jiné zvuky nebo jiná slova, než jakými slyší dorozumívat se lidi kolem. Přijde mi to prostě poněkud trapné a zbytečné. Ale ať si každý mluví na své děti, jak chce, časem budou pravděpodobně úplně normální všechny, jen já sama to vnímám prostě takhle.
(5.9.2012 21:37:09) annet, já bych k tomu ohledně učení dětským ,,slovům,, dodala jediné - nevím jak vaše, ale moje dítě prahlo a prahne po komunikaci. jsou slova, která se naučí dobře říkat a slova která ne. ta ,,blbština,, je uzpůsobená jejich mluvidlům, tak to prostě je. takže většina dětí opravdu rozumí povelu: sedni si, ale když by to mělo říct samo, lépe se mu řekne hačí. stejně jako rozumí? jdeme jíst, ale pojď, dáme hamání - v tu chvíli se raduje a opakuje hami hami. proč? chce komunikovat a já mu to usnadňuju. v roce už uměl říct bumbu, pití se naučil až nyní a to mu budou už 2 roky, takže nějaký závratný tempo řeči nemá. proto je potřeba brát to schovívavě. když pak obzvlášť od opovrhovačů ,,miminštiny,, slyším, jak jejich děti pouze porůznu brmlaly, říkám si, že tomu teda fakt šanci dát měli
(5.9.2012 22:10:23) Pokud se mohu vyjádřit i já, tak třeba můj syn nikdy neříkal ham, bumbu, bumbat, pa pa, babi apod. Říkal hned pít, jíst atd. Protože jsem s ním mluvila normálně. Já nejsem moc takový ten typ, co když mluví s dětmi, tak se najednou promění v jiného člověka a začne se chovat jinak. Sice se dětem trochu přizpůsobím, ale snažím se na ně mluvit normálně a používat normální slovník. Pro mě je to tak prostě přirozené. Syn tak mluví taky, fázi dětské mluvy, kromě zdrobnělin, téměř neměl. Nebavily ho dokonce ani zvuky zvířátek, které jsem se ho snažila po vzoru ostatních maminek učit.
(6.9.2012 1:56:42) ste mi něco připoměla... takové ty obrazy dětí, malých šlechticů a šlechtičen, navlčených v dospěláckém oblečení. oni totiž tehdá mysleli, že děti jsou jen zmenšenina dospělého. jinak vám upřímně závidím, že vám dítě začalo mluvit v jednom roce a způsobně si požádalo:drahá matičko, prosil bych číši vody a nějakou lahodnou krmi, protože ten můj v roce řval jen to :bumbu! hami!!!! a já byla ráda, že to řve, neb jsem matkou s hlavou v oblacích a ne že bych zapomínala, ale popohnat mě je občas potřeba
(6.9.2012 4:59:42) Tak z hlediska dospělého člověka je trapné a zbytečné lecos.Hrát si s hračkou,lítat po lese,houpat se,lézt po průlízkách atd.Když to bude dělat dospělý člověk je to trapné,přesto hra patří k základním výchovným prostředkům a i bezhlavé lítání má pro dítě svůj význam.Řeč je ze začátku hlavně o tom,jak vyjádřit své potřeby a proto mají být slova jednodušší,aby je mohlo používat i velmi malé dítě,neznám žadné dítě,které by mělo problém s odnaučením a přechodem na normální mluvu,to příjde samo.
(6.9.2012 8:06:43) "Řeč je ze začátku hlavně o tom,jak vyjádřit své potřeby a proto mají být slova jednodušší,aby je mohlo používat i velmi malé dítě,neznám žadné dítě,které by mělo problém s odnaučením a přechodem na normální mluvu,to příjde samo."
Jistěže NE. Ale pořád mi nikdo nevysvětlil, proč a v čem je např. "jednodušší" slovo HAČÁ než SEDÍ. Dokonce bych si troufla říct, že HAČNI si je složitější než SEDNI si. Nezaměňovala bych spontánní zvukové projevy dítěte a zvenčí implantované výrazy. A žádné dítě nezačne samo od sebe říkat HAČÁ, pokud to někde předtím neuslyší.
(6.9.2012 14:00:07) Tak zrovna v tomhle jsou dva faktory.
Za prvé - dítě něco přes rok může být schopno říct hačí s tím, že to č nebude ještě zřetelné, že to bude něco mezi č a ť. Naproti tomu "s" v sedí na začátku je pro něj těžký.
Za druhé - Můžeš říct "udělej hačí", "táta dělá hačí". ale "sedí" se prostě nepoužívá "udělej sedí". Řekne se "sedni si", "táta sedí". A už je ten tvar slova jinej. MOhla bys ho zkusit udělat nově - tak jako se kdysi udělalo "hačí". Ale myslím, že "se" na začátku prostě pro to dítě není dobré, na rozdíl od "ha".
Když nad tím tak přemýšlím, tak asi je pro dětí dobrá ta kombinace "a" a pak "í". Je na to hodně slov: mami, babi, tati, kytí, hačí, hají, hami. Ale určitě to souvisí i s jazykem. Třeba finové nebo číňani asi budou mít jinak znějící dětská slova.
(6.9.2012 14:03:57) Tak ale pozor, musíme si ujasnit, jestli jde o to, aby dítě něco samo říkalo nebo aby rozumělo tomu, co říkáme my! Pro mne je zcela nepodstatný, aby dítě říkalo "hačí", stejně jako nevykládám batoleti, že kráva dělá "bů". Ne proto, že bych tím principielně pohrdala, ale proto, že je to zbytečný. Když chci, aby si sedlo, potřebuju, aby rozumělo slovům "sedni si", nemusí mne informovat o tom, že sedí - to snad vidím.
(6.9.2012 14:25:45) Lízo, může tě vzít za ruku a dovést k židli nebo na ni ukázat... když batole plácne do židle, co by to asi tak mohlo znamenat? Že s ní mám žonglovat nebo že se mu chce na záchod?
(6.9.2012 14:43:04) Ale co když to dítě chce mluvit a ne ukazovat? Ty přeci taky na dítě mluvíš, říkáš mu ať si sedne. Taky bych mohla říct, proč na něj mluvíš, vem ho za ruku a doveď ho tam.
(6.9.2012 14:48:34) Markéto, když chce dítě mluvit, tak ať mluví. Vždyť jsem to tu psala - vůbec neřeším spontánní zvuky a slova, který si dítě samo "vymyslí". U nás v rodině se řada takových slov dokonce ujala tak, že byly přejaty do normálního slovníku. Pokud bude dítě říkat koši na odpadky "bleble", tak je to jeho způsob komunikace, jeho iniciativa; ale proč by po mně mělo opakovat "hačí" a "hají", to prostě nevím, tak mu to neříkám. Tady to někteří pojímají tak, že snad batoleti místo "bolí tě hlavička?" budu říkat "Pociťuješ nějaké nepříjemné změny na svém frontálním laloku?" ale to je blbost.
(6.9.2012 15:08:34) Protože to dítě se chce dorozumět. A na když na všechno kolem "sedí" může odpovědět hačí, tak je to pro něj jednodušší, než když má říkat "sedět" 6 osobách a třech časech. Jistě, že se to naučí. Ale později než říkat "hačí". A pro některé děti to může být traumatické, že se chtějí vyjádřit a nemůžou, nevědí jak.
(6.9.2012 14:27:17) Monty na mě to ted tady ale působí fakt tak, že kdo používá tyhle zdrobněliny je debil a kdo ne tak intouš a děti totéž, prostě být za každou cenu jiná a dítě jiný. Že by dítě v roce rozporovalo ham nebo hačí prostě nevěřím, to se asi bavíš o starším dítěti. Taky jsem znala tříletáka který nesnášel, když na něj někdo šišlal, ale tady se bavíme o menších dětech, které jsou určitě rádi, když dokážou něco sdělit i když nějakou zjednodušeninou.
(6.9.2012 14:28:52) A proč ti připadá tak šílené používat ham nebo hačí nechápu, můžeš to nějak vysvětlit? A to se ptám jako někdo kdo zřejmě tohle používat moc nebude, nebo zatím mě to ani nenapadlo, akorát jsem teda občas řekla, že budeme papat.
(6.9.2012 14:36:51) Ananto, nepíšu že je to šílené. Je to zbytečné. To přece nejsou synonyma. Zkusím ti to vysvětlit na jiném příkladu. Když jsme měli ve škole psaní, odmítala jsem psát tak, jak to bylo předtištěné v písance, protože takhle prostě nikdy psát nebudu a nemusím si to jak debil trénovat dva roky. Já to písmo umím napodobit dodnes, ale nebudu trávit čas tím, abych ho opisovala x hodin, když je to nanic a ani mne to nebaví (tím předcházím poznámkám "kecání na Rodině je nanic" - je, ale baví mne"). Byla to ztráta času. A takhle mi to přijde i s dětským patláním - je ztráta času učit dítě něco, co bude používat rok, dva. Není to šílené, není to škodlivé, ale podle mne je to k ničemu.
(6.9.2012 14:44:40) Ale pořád nepřipouštíš argument, že ty děti se ze začátku potřebují nějak dorozumět a připadá mi fakt mimo jim to upírat jen proto, že ti připadá něco zbytečný. Ony skutečně pak přejdou sami s další vývojovou fází na používání dospělácké řeči. Z odborného hlediska prostě pravdu nemáš, je to jen tvůj soukromý závěr. Nechci se opakovat, není nic špatného na tom, že ty zjednodušeniny nepoužíváš, ale fakt je, že to dítě pak začně používat dospělou řeč později než ty zjednodušeniny. To je podobné jako kdybys tvrdila, že pohádky jsou nesmysl, protože stejně karkulka neexistuje, tak proč jim rovnou nepouštět porno, když v životě se dělá sex. Dítě není změnšenina dospělého, to je základní neznalost vývojové psychologie.
(6.9.2012 14:56:49) Ještě poznámku k vývojové psychologii: Problém není v tom, když dítěti nedávám podněty, na které je zralé, ale naopak v tom, když dostává podněty, na které zralé není. Ona ta zralost je sice v mnoha směrech individuální, ale určité věci zobecnit lze. Třeba to, že ve chvíli, kdy se dítě o něco začne samo pokoušet už k tomu pokusu dozrálo. Proto nemá smysl mávat nad dítětem chrastítkem a stresovat ho tím, že naprosto netuší, co po něm chceš a navíc ho to deprimuje (vizuálně i akusticky), ale má smysl mu položit na dosah něco, po čem se může samo začít natahovat, až to bude chtít. Právě proto, že není zmenšenina dospělého se dospělí nemají snažit ho "stimulovat" podle sebe. To je daleko horší nepochopení vývojové psychologie.
(6.9.2012 15:13:31) Tak jistě je nesmysl dávat půlročnímu dítěti počítač.
Ale pak je tu druhý extrém - bohužel znám osobně. Matka dítě nestimuluje, čeká, až si samo řekne. Jednou mu ukáže kostky. Dítě si s nimi nehraje, tak je uklidí, protože "jeho to nebaví". Dítěti nečte, protože když to 3x zkusila, dítě to "nebavilo". Dítě nechodí - "jemu se nechce". No bejť by se mu chtělo, když žilo na prostoru 1,5 x 1,5 metru.
(6.9.2012 15:20:04) No, a co když se mu opravdu nechce nebo na to není zralé? Myslíš si, že zdravé dítě alespoň průměrné inteligence vydrží ležet v postýlce jako pecka a bude s tím spokojené?
(6.9.2012 15:28:28) Víš co, já si skutečně myslím, že rvát děti do nějakých vývojových tabulek a porovnávat je s jinými dětmi je špatně. Matka si někde přečte, že má dítě v tom a v tom měsíci dělat to a to, sousedka jí rve do hlavy, že její Pepíček už to dávno dělá a matka pak získá dojem, že je její dítě debilek. Ono fakt není podstatný, jestli dítě ukazuje, jak je veliký nebo jestli to vůbec ukazuje. Až bude dítě dospělý, nikoho nebude zajímat, dokdy mělo pleny nebo jestli dělalo/nedělalo "pá pá". Jsem zastánce toho, aby se děti nechaly vyvíjet vlastním tempem a aby se všechna práce s nimi odvíjela OD NICH, ne od toho, co dělá Pepíček nebo co píšou v Mamince.
(6.9.2012 16:35:25) "Problém není v tom, když dítěti nedávám podněty, na které je zralé, ale naopak v tom, když dostává podněty, na které zralé není."
Problém je obojí. Jinak s tebou souhlasím, nemá smysl cpát dítěti něco na co není zralé a já taky čekám co Anča a necpu jí to co nechce. Ono si to dítě ale nakonec stejně nějak poradí pokud je v pořádku a rodič není vyloženě patologický magor. A o nějakých dětských menzách a podobnýách hovadinách si teda myslím svoje. Jo a z vývojovky mám státnice
(6.9.2012 16:45:36) Ananto, pro rodiče, kteří mají nadané dítě a sami si s ním neví moc rady (jak zajistit všechny ty podněty, o které si samo říká, jak se školou, co za program o prázdninách, který by ho skutečně bavil...) je taková dětská Mensa (počítám že stravovací zařízení - menzu - jsi na mysli neměla) vítanou pomocí, stejně jako podobná sdružení pro děti (a jejich rodiče) s jinou diagnózou. Proč by to měla být "hovadina"?
(6.9.2012 17:05:16) nejsem prostě příznivec dnešní ambiciozní výchovy, vysvětlování by bylo na dýl, ale nejsem proti speciálnímu školství pokud je dítě mimořádně nadané
(6.9.2012 17:15:14) Ovšem působení v dětské Mense (či v podobném spolku) není ambiciózní výchova, ale normální výchova nadaného dítěte. To je jako říci, že dítě s absolutním sluchem a zálibou ve hře na klavír nezapíšeš do hudebky (pokud nejsi sama virtuos a nebudeš ho učit doma), protože by to bylo ambiciózní. Nadanému dítěti je dobré poskytnout přiměřené podněty, které ho přiměřeně (v jeho normách "normálně") rozvinou. Nejde o ambice, natož přehnané (jak cítím z tvojí formulace), ale prostě poskytnutí dítěti toho, čeho potřebuje.
(6.9.2012 17:40:10) Možná to tak je, já nevím, nechci se do téhle debaty moc pouštět, je to fakt jen můj soukromý názor, spíš mám problém s tím, když se z nějakého dítěte dělá něco vyjímečného, to dělají spíš ty rodiče, záleží jak se to celé pojme. Talent je potřeba určitě podporovat.
(6.9.2012 18:02:37) Ananto, a co si tedy představuješ pod pojmem "dětská menza", když si o ní myslíš, že je to hovadina? Dítě do Dětské Mensy (DM) nepřijmou, pokud neprojde testem, takže výjimečnost dítěte zde nevytvářejí rodiče (pouze na ni mají podezření, a proto dítě na test přivedou), ale ta výjimečnost prostě je (alespoň podle těch testů, o nichž si můžeme myslet leccos, ale jisté je, že nenadané dítě jimi fakt neprojde ani kdyby ho rodiče jakkoli "cvičili"). No a pak ta DM rozvíjí talent. Stejně jako hudebka muzikální talent (a na mnohé obory se do hudebky také dělají přijímačky, a nenadané dítě jimi neprojde, i když s ním doma to zapění předehraných tónů budou cvičit). Jsou hudebky hovadina?
(6.9.2012 18:11:37) A jinak tedy já zas mám problém s tím, když někdo automaticky každého rodiče, který považuje své dítě za mimořádně nadané, označuje za (přehnaně) ambiciózního. To je můj nejen soukromý, ale v prostoru "rodiny" i veřejný názor.
(6.9.2012 18:22:40) Jo, já to beru, každý máme nějaké pocity, mně jak začne nějaký rodič pindat o genialitě dvouletého dítěte, tak se pakuju a mám to v rodině.
(6.9.2012 18:27:54) Ananto, pokud si tohle myslíš o dětský Mense, tak o ní víš lautr houby. Například je to cesta, jak nadanýmu dítěti zajistit dostatek vhodnejch podnětů, aniž se rodiče musej vysloveně sedřít Ono totiž vychovávat výrazně nadaný dítě je občas dost zápřah, i když to tak možná leckomu nepřipadá.
(6.9.2012 14:34:52) Ananto urputna zavislost na radoby nezavislosti...
Ja mam hodne rada "svy" lidi, co proste ziji vcelku nevsedne, ale naopak legracni mi prijdou ti, co svoji radoby vyjimecnost cpou sami ostatnim na potkani... Pokud clovek osobnost je, nemusi na to ostatni slovne upozornovat... A naopak
Tato cela diskuse ve znameni "to ja" pripadne "to moje dite" je vcelku legracni... Kde sakra jsou v realu vsichni ti mali geniove???
(6.9.2012 14:40:27) Marťo, prosím tě, a jak poznáš OSOBNOST na webu, kde se jen píše jinak než podle toho, co píše? Nemluvě o tom, že je to celé blbost, papír i webové rozhraní snese vše a plácat tu může kdo chce co chce. Myslíš jako, že konverzace v tématu "Lze poznat úroveň inteligence tříletého dítěte" může probíhat jinak než tak, že lidé píšou buď to, co si myslí nebo to, o čem jsou přesvědčeni, event. to, co by chtěli, aby tak bylo? Ty totiž neděláš nic jiného než oni, jen se proti tomu vymezuješ méně logickými prostředky.
(6.9.2012 15:39:12) A ještě pro Marťu, než půjdu konečně dělat něco užitečnýho. Čím to, že mne by vůbec nenapadlo zpochybňovat, že jsou tvoje děti sportovně nadaný (a klidně i jinak), protože očividně mají být po kom, zatímco tebe z nějakého důvodu drásá, že dva dejme tomu "umělecky" nadaný lidi mají umělecky nadaný dítě? V čem je problém? Myslíš, že mi všichni ti lidé, co si prohlíží jeho webovky a říkají, že je nadanej to dělají proto, aby mi udělali radost nebo mají strach, že je něčím fláknu? Učitelky v LŠU jsou taky blbý a nekritický, stejně jako porotci těch recitačních soutěží, který vyhrává? Nebo myslíš, že je uplácím? Jaký důvod měla Pavlína Wolfová v rozhlase, když s ním dělala pořad, aby mi pak říkala, že takový dítě ještě neviděla a ráda by s ním spolupracovala dál? Mně přijde fakt úsměvný, že tady opakovaně vystupuješ jako hlasatel pravdy o tom, že můj syn je ve skutečnosti poloviční idiot. Ale samozřejmě si to můžeš myslet i hlásat dál... je to tvoje věc.
(6.9.2012 19:58:17) Monty, já jsem nikdy nezpochybňovala, že S je umělecky nadaný!!! Jen se přiznám, že kolem sebe mám všechny děti, které jsou takto na něco nadané... takže mě S. nadání nechává úplně klidnou a je dobře, že nadání má!!! Jen z něho kvůli tomu nedělám nestandardní dítě.
(6.9.2012 20:04:49) Marťo, to nejspíš, protože v tom mém je synovo řekněme výtvarně-literární nadání výrazně nadprůměrné. Což nic nemění na tom, že v řadě dalších věcí je zcela průměrný a např. jeho sportovní nadání je spíše podprůměrné. Všude je něco.
(6.9.2012 20:07:29) vždyť to tak píšu... tvůj je nadaný na toto, jiný na tohle...
to ale je normální
ano, mě udivuje holčička, která v 9ti letech zvládá látku VŠ... jinak, tvůj syn je jistě šikovný, to jsem nikde nezpochybňovala, jen prostě tak nějak normálně šikovný
(6.9.2012 20:14:49) No, to je zase o tom, co je pro koho "normálně šikovný". Já chápu, že pro tebe jsou prioritní jiné obory nebo jiné okruhy vědomostí nebo dovedností, stejně jako já těžko odhadnu, které dítě je nadprůměrně nadané pro nějaký sport nebo pro kvantovou fyziku, protože tomu houby rozumím... ale fakt si nemyslím, že ti lidé z oboru, kteří ho nějak hodnotí si prostě jen vymýšlí a plácají, aby mi udělali radost. Jsou to totiž většinou cizí lidi, kteří k tomu nemají žádný důvod. To nepíšu proto, abych ho nějak obhajovala, on si stejně každý dělá svůj názor sám a na základě toho, co je pro něj relevantní, jen si zkrátka nemyslím, že tvoje pojetí "normální šikovnosti" v něčem, co není zrovna tvůj šálek kávy je... řekněme ryze subjektivní.
(6.9.2012 20:15:42) Pardon, špatně jsem vložila text: "...jen si zkrátka myslím, že tvoje pojetí "normální šikovnosti" v něčem, co není zrovna tvůj šálek kávy je... řekněme ryze subjektivní."
(6.9.2012 20:20:07) ...ale ono na tom, co píše Marie - když si odmyslíš ten tón - něco je. Můj syn zatím vyhrál všechny recitační soutěže, kterých se zúčastnil, dostal nabídku na publikování svých komiksů v časopise a na samostatnou knihu, kterou bychom nemuseli platit (za prachy ji může vydat kdekdo), plus nabídku na spolupráci na rozhlasovém pořadu. V mém okolí JE to výjimečné, ve tvém třeba ne, těžko říct. Ovšem podle mého mínění se takové věci "normálně šikovným" dětem moc často nestávají.
(6.9.2012 20:24:55) Marťo, dám ti vědět, neboj. Něco má na webovkách, ale ty mu spravuje táta, takže tam dává jen věci, které dělá u něj. http://za-hrad-a.blog.cz/
(6.9.2012 20:27:41) ...no, koukám na to, má tam dost odbytý věci, on to kreslí a píše hrozně rychle, když to dělá jen pro sebe, každopádně - byť to asi jako laik neoceníš - má to dynamiku a akci komiksový kresby, jakkoli je to šitý horkou jehlou. Vymýšlí to samozřejmě sám, ale jak říkám, není to reprezentativní vzorek.
(6.9.2012 20:34:06) Marťo, no a o tom zde již dobrou čtvrthodinu mluvíme, Mlho. Stejně jako já neposoudím nadání dítěte v něčem, čemu nerozumím, neposoudíš ty něco, čemu nerozumíš. To je normální, protože nikdo se nevyzná ve všem.
(6.9.2012 20:38:49) ...třeba já, když vidím někoho jet na kole, tak nejsem schopná ani říct, jestli jede rychle nebo pomalu. Ty když vidíš komiks, budeš hodnotit propracovanost kresby (třeba), ale neuvidíš, že v té "odfláklé" kresbě je dynamika děje, akcentované detaily vztahující se k psanému textu, že postavy mají odpovídající mimiku obličeje - to uvidí někdo, kdo se v tom vyzná a kdo ví, že takhle prostě devítileté děti normálně nemalují.
(6.9.2012 22:23:21) Jo, až na ty hrubky. Pán se totiž domnívá, že učit se něco tak bezvýznamného jako je gramatika je pod jeho úroveň. Což mne jako člověka živícího se slovem docela drtí.
(6.9.2012 22:26:37) Martino, to si možná myslí, ale realita je taková, že na korektorech a editorech se dneska každý snaží ušetřit, co to jen jde. Nedávno jsem objevila v časopise až takovou nehoráznost, že jsem se neudržela a musela jim napsat, co jsou za ichtyly. A to já běžně nedělám.
(7.9.2012 9:23:25) On na to možná přijde později. Já jsem se třeba ve škole vůbec nechtěla učit, učila jsem se blbě, pořád jsem si malovala, četla, taky jsem jezdila po recitačních soutěžích, hlavu pořád v oblacích, škola mě nezajímala. Vlastně jsem se začala učit něco až kolem třicítky, protože jsem pochopila, že bez toho nebudu mít možnost dělat práci která mě baví, na tohle je Staník ještě malej, to příjde...
(7.9.2012 9:28:55) Ananto, on se učí tak nějak... standardně, na konci třetí třídy měl tři dvojky, i když ve škole kam chodí jsou celkem ostrý a děti dostávaly trojky už v první třídě, ale je na něm prostě vidět, že ho to nebaví, z češtiny ho baví jen sloh a v matice neustále zkouší nějaký svoje postupy, který ho pochopitelně zdržujou. Ve škole pořád poslouchám, jak má všechny dvojky zbytečně, protože je sice chytrej, ale naprosto mu chybí ctižádost a vytrvalost. Na to, co ho baví, je puntíčkářskej až moc - co ho nebaví, to jako by neexistovalo. Ale snad se to s věkem zlepší, díky za naději.
(21.9.2012 17:06:15) Monty neberu vyjímečnost Tvého syna, pár věcí od něj už jsem měla čest vidět ale z jiného soudku: myslíš že by ty příležitosti dostal, kdyby nebydlel tam kde bydlí a hlavně nebyl Tvůj syn?
(6.9.2012 20:09:19) Marťo, jaké "všechny děti kolem sebe" máš na mysli? Žiješ v nějakém stálém středisku vítězů dětských a mládežnických olympiád či národních a vyšších šampionátů? Kolik těch dětí máš na starost? Jak to zvládáš?
(7.9.2012 12:24:37) Monty, aniž bych tvého syna osobně znala, dovolím si vyslovit domněnku, že podobně nadaných dětí opravdu běhá po světě více, ale ne všechny umějí (či chtějí)své nadání stejně zviditelnit a tzv. "prodat". Možná, že Pavlína Wolfová v rozhlase by byla paf i z jiných dětí, jen neměla šanci, protože jí je tam rodiče nepřivedli. Tím nechci abolutně zpochybnit, že tvůj syn je šikovný a nadaný. Jen tu míru výjimečnosti je ošemetné hodnotit, protože možná (spíš určitě) spousta lidí má doma úplně stejně šikovné a nadané děti, jen se tolik nezaměřují na jejich prezentaci. To měla, podle mě, Marťa na mysli.
(7.9.2012 12:35:08) Anett, samozřejmě. Žádné nadání nemá jen jeden člověk na světě, vždycky je jich víc. Ale to tom snad tahle debata není. On dost pravděpodobně někde běhá i někdo, kdo je lepší herec než byl Laurence Olivier, lepší fotbalista než Pelé atd. atd., ale to přece nezpochybňuje fakt, že byl Olivier dobrý herec a Pelé dobrý fotbalista. Být na něco dobrý nebo výjimečně dobrý není totéž co ze všech nejlepší - ono by se to i tak blbě poměřovalo. Netuším, proč bych měla zpochybňovat nadání svého syna jen proto, že někde běhá někdo lepší. To bychom se tu mohli všichni zpochybnit navzájem úplně ve všem a co z toho? Dobrý pocit, že se nevytahujeme? Nebo že jsme tzv. "skromní"? Ve finále to vede k tomu, že ti skromní lepší dokáží houby a předběhnou je horší jen proto, že jsou drzejší a sebevědomější. Pokud bude mít tvé dítě výrazný talent třeba ke hře na harfu, kamkoli přijde a zahraje na harfu, budou lidi nadšení, jeho učitelka hudby ti bude říkat, že má fakt nadání pro hru na harfu, budeš to popírat a pošleš ho na učební obor kuchař-číšník jen proto, že je někde prtavděpodobně někdo, kdo na tu harfu hraje ještě líp? Nechápu...
(7.9.2012 13:17:21) Val, no, já mám zkušenost, že podobné řeči jako Anett (a to nemyslím nijak osobně) vypouštějí lidé, kteří si netroufnou se zkusit prodat, i když si třeba myslí, že jsou v něčem lepší. Nebo jejich děti. Je tam někde ten strach ze selhání a ztráty iluzí o sobě nebo svých blízkých. Takže sice při sledování filmu s dětským hercem řeknou, že by to jejich Pepíček zahrál taky a líp, ale pro to, aby to Pepíček mohl zkusit neudělají nic. Můj syn je zvyklý, že v rámci profese přichází úspěchy i neúspěchy. Nikdo mu nepodkuřuje, že je nejlepší, ale taky ho neshazuje, že není dost dobrý. Nikam ho necpu, dělá jen to, co sám chce a do čeho se mu chce. V rámci toho co dělá oceňuji to, co za to stojí a kritizuji to, co za kritiku stojí. Ostatně, taky často slyším, že dělat to, co dělám já, by zvládl kdekdo. Na to je jediná odpověď - ať to dělá.
ono, dítě podporovat v reálném životě je jedna věc a myslím, že to dělá většina normálních matek... ale neustále rozebírat každý prd svého dítěte na netu je věc druhá naše děti jsou šikovné a nadání mají určitě, ale mi prostě přijde ujeté rozebírat na netu každý jejich pidiúspěch... přijde mi to i trochu legrační... a rozhodně to nemá nic dělat s tím, že děti v reálu podporujeme...
tohle, bych řekla, je spíš váš osobní problém (Monty a Val), mockrát jsem tu od vás četla, jak vás rodiče ani a partneři nepodporovali... to si opravdu do toho příliš promítáte vaše osobní problémy
(7.9.2012 14:00:15) Val, vždyť jo, o tom to přesně je. Když je dítě v něčem objektivně dobrý, jaký má smysl tvářit se, že není? "Moje dcera sice vyhrála matematickou olympiádu, ale takových je!"? Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že jakýkoli konstatování čehokoli pozitivního (mám nadaný dítě, mám hezký manželství, mám hezký prsa/oči/hýždě) je na Rodině okamžitě zpochybňováno. Proč? Když vyhraje Miss holka, co se mi nelíbí, tak můžu říct, že se mi nelíbí, ale kdyby v něčem ten ideál krásy nesplňovala, nejspíš by neprošla prvním kolem, i kdyby souložila s celou porotou.
(7.9.2012 13:47:13) Marťo, mne naopak v dětství s mým "nadáním" neskutečně štvali. Pamatuju si, jak třeba matce přišla návštěva (nějak jsem náhodou byla u ní) a musela jsem se jí "předvádět" jako nějaká opice. A když mi někdy v pátý nebo šestý třídě učitelka řekla, že buď napíšu básničku o VŘSR pro nějaký veřejně předváděný pásmo nebo dostanu trojku z chování (už nevím, co jsem provedla), zmlátila mne matka jako psa, když jsem tu básničku odmítla napsat. To, že mne dusili ve spoustě jiných věcí s tímhle nesouvisí, oni věděli, že to můžou těžko zpochybnit - přesně o tom jsem už psala, mý rodině taky celé moje dětství všichni cpali, jak jsem mimořádně nadaná, sami by to možná nesledovali, nebylo to pro ně funkčně důležitý. Takže na to šli mazaněji a začali mi předhazovat, jak stejně nic nedokážu, protože jsem tvrdohlavá, vzpurná, příliš hrdá a kdesi cosi. Nedošlo jim, že je mi to jedno a že mi to blbý nadání v podstatě zkazilo život, takže jestli už něco dokážu nebo nedokážu je vedlejší. Syn je jinej, on by sice rád tu práci dělal, ale taky na tom nijak nelpí, on to bere jako příjemnej bonus. Sám řekl, že si to spíš nechá jako koníčka a přivýdělek a věnovat se bude té biologii. On má z přehnaně ambiciózních lidí srandu. Jenže z něj taky nikdo toho kašpárka nedělá a všechno, co dělá je jen o jeho rozhodnutí a jeho přání. A tu poznámku o řešení každého prdu jsem nepochopila, protože diskuse tady byla pořád v intencích zadání tématu. Řešení prdu si představuju úplně jinak. Kdyby bylo téma "Jak nakrájet zeleninu?" a někdo tam vlítl s tím, že jeho geniální dítě krájí zeleninu od osmi měsíců, tak prosím.
(7.9.2012 14:04:44) Monty, prodat se já osobně neumím, to máš naprostou pravdu. Ale není to ze strachu ze selhání nebo ztráty iluzí, nýbrž z vrozené introverze, absence ambicí a naopak přítomnosti perfekcionismu. Já často žasnu, s čím lidé chodí na trh, protože já sama bych nešla ani se zbožím poloviční hodnoty. Ale svým způsobem jim fandím, protože mít odvahu a tah na branku je také umění a takoví lidé často uspějí. Co je komu platné kvalitní zboží doma pod polštářem, že. Ve hře je jen to, co je vidět. Ale kdo něco opravdu umí a umí to i prodat, tomu fandím velmi upřímně a prosta závisti ho obdivuji, protože je prostě dobrý a není co řešit.
(6.9.2012 16:06:42) Marťo, odhadem (nebudu zpět pročítat a počítat) se tu hovořilo dohromady asi tak o nějaké desítce vysoce nadprůměrně inteligentních dětí. Na "rodinu" chodí jistě rodiče (spíše matky) mnoha desítek možná stovek dětí. Tudíž stejně jako tu se píše jen o zlomku dětí co o "géniech", v reálu také potkáš íkváče jen výjimečně. Navíc jak tu bylo mnohokrát popsáno, řada malých géniů působí v reálném běžném životě spíše jako poněkud retardovaní jedinci. Takže na písku či ve školce je prostě přehlídneš jak placatej šutr...
(6.9.2012 14:40:28) Tak jistě, že u takhle malého dítěte většinou vidím, co dělá. Ale přesto se ho ptám. Ptám se ne proto, že bych byla slepá, ale proto, že tím rozvíjím komunikaci mezi námi. učí se tím, že na otázky se odpovídá. Učí se rozumět otázkám. Rozvíjí mluvení. Když se ho zeptám "Copak to děláš? Děláš hačí?" je podle mne pro dítě srozumitelnější a dítě opakuje "hatí" než když se zeptám "Copak to děláš? "Sedíš?"
A na otázky "Co děláš? co dělá medvídek? co udělala babička? může odpovědět jedním stejným slovem "hačí", zatímco když odpoví slovesem, musí ho časovat - sedím, sedí, sedla si.
MLuvím opravdu o batoleti a neznamená to, že dítě zná jen tyhle patvary. Většinou je to tak, že matka používá vše a dítě si vybere, co chce. Takže já řeknu "Pojď si sednout, já tě obuju a půjdeme na procházku. " "Ták, vidíš, teď hezky hačáš, dáme botičky a pak můžeš dělat ťapi ťapi."
(6.9.2012 14:44:34) Markéto, protože mi to zbytečný přijde, no. Jak to mám oddůvodnit? Pro různý lidi jsou zbytečný různý věci, pro někoho očkování, pro někoho kráva, co dělá "bů". Je docela dobře možný, že to synovi říkal někdo jinej, já s tím nemám problém, nepohrdám tím, jen to sama nedělám.
(6.9.2012 15:04:50) Tak když jsme na procházce a přijdeme k ohradě s krávami, opravdu nevím, co bych ročnímu dítěti říkala jiného než že krávy papají trávu, čůrají a dělají bú. to samé, když jsme si prohlíželi knížky - ukazujeme obrázky, říkáme si, co na nich je a co kdo dělá.
(6.9.2012 15:13:36) Markéto, no vidíš, a já si myslím, že ročnímu dítěti ta informace nic nedá a proto mu neřeknu nic. Ve chvíli, kdy se o něco začne zajímat samo, tak mu poskytnu informace úměrné jeho věku a intelektu. Prostě vycházím z opačnýho modelu - nestimuluju ho, dokud samo nechce, protože pro mne je důležitý ten prvek JEHO zralosti a JEHO zájmu.
(6.9.2012 8:28:11) Nechápu: hračky mají i dospělí, po lese lítají dospělí taky, i prolézačky a skluzavky pro dospělé jsou běžné. Není na tom nic trapného - je to normální.
(5.9.2012 17:51:10) ja na svý děti mluvim normálně česky tady šlo o to, že některejm nadanejm, přijde trapný, paci paci a jak si velký a t d a uplně nejhorší je, když to dítě pak matka pochválí, njn diagnoza
(5.9.2012 19:07:37) To dítě se potřebuje ze začátku nějak domluvit, tak se mu to prostě usnadnuje takovýma zjednodušeninama jako je třeba "a-a" protože ti těžko řekne že chce na záchod. A pápá je jednodušší než ahoj, ale nejsem logoped, jen tyhle zkratky mají v určitém věku význam a klidně si může rodič vymyslet vlastní nemusí to být žádné infantility, to je na každém. Je fakt, že to není nutné a dítě nepoškodí, když se to nepoužívá, znám takových dětí víc z minula, jejich rodiče byli založeni dost intelektuálně a nepoužívali to ze zásady.
(5.9.2012 19:14:39) Ananto, mezi spontánním akustickým vyjádřením dítěte a učením ho "dětskému patlání" je fakt rozdíl. Málokdo je takový debil, aby po kojenci vyžadoval, aby místo "a-a" říkal "Aristoteles". Já osobně nevidím důvod učit dítě "dětskou řeč", kterou bude používat rok dva a zbytečně mu tím zasírat hlavu, ale neznamená to, že mu budu v roce předčítat z Dalimilovy kroniky.
(5.9.2012 19:22:00) píšu, že si můžou rodiče vytvořit vlastní řeč s dítětem a nebo teda můžeš čekat než ti oznámí ve třech letech, že chce na záchod, mě jde jen o to, že na dětské řeči není nic špatného
(5.9.2012 20:42:24) Monty, máš naprostou pravdu. A-a, Pa-pa, ma-ma, ta-ta... jsou součástí dvouslabičného období vývoje řeči. Je to přirozený posun od neartikulovaných zvuků přes první slabiky. Vývoj řeči prochází přes zdvojování (někdy ztrojování) slabik, které jsou stejné. Teprve později přechází k odlišným skupinám slabik. V tohle je zajímavé si povšimnout, že vývoj rané řeči je podobný bez ohledu na jazyk. Dá se říci, že nejdřív byly dvojslabiky a pak teprv jim byl přiřazen význam - ma-ma bývá první dvojslabikou, označuje (pravděpodobně) v pocitech dítěte zároveň primární pečující osobu i zdroj potravy (ostatně, viz. mamma - prs) a patří k nejsnáze vyslovitelným. Mama, Mamma... jsou jedny z prvních dvojslabik dětí bez ohledu na to, jakým jazykem je na ně mluveno(platí to nejen pro indoevropské, ale i jiné jazyky, tj. nelze mluvit o společném naučeném jazykovém kořenu). Prostě nejdřív dítě zvládá retné hlásky. Tj, m, p, b, ... a zároveň samohlásku "a", která je vlastně zvukem víceméně relaxovaného svalstva, ostatní samohlásky vyžadují větší zapojení hrtanových svalů. Odtud mama, baba, papa...
Papa je slovo z jazyka, který maličké děti učí své dospělé. Nikoli naopak. Je to přirozená "dětština", která postupně přejde do jazyka, v němž se na dítě mluví v rodině.
(5.9.2012 20:58:40) angrešt, ano, tak to je, a dospělí se chytají zvuků, které dítě vyluzuje ve věku pár měsíců a jsou schopní je po něm opakovat ještě dva roky (i když dítě je dávno nevyluzuje) a dokonce tvořivě přidávat vlastní (S výjimkou Štěpánky, která má důvod, protože její dítě je louda )
(5.9.2012 21:19:51) Máš tam hlavně dobrý postřeh, že tu "dětskou" řeč nás naučily ty děti. A pěkně jsi to rozebrala, my jsme se to sice učili na VŠ, ale já jsem to až tak moc neregistrovala, logopedie a řeč byla pro mě okrajový předmět.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
myslím, že to je věkové určení - tedy že když bylo dítěti 20 měsíců zvládalo abecedu 
Neumím Vám vysvětlit proč abyste to chápaly správně. Příjde nám to "trapný"...
, protože ten můj v roce řval jen to :bumbu! hami!!!! a já byla ráda, že to řve, neb jsem matkou s hlavou v oblacích a ne že bych zapomínala, ale popohnat mě je občas potřeba
V její náručí
Rozloučení s masopustemChrudim 
Swingový plesOpava 
PopelkaČeské Budějovice 
Posezení s cimbálemKroměříž 
Kniha džunglíLiberec 
Rozloučení s masopustem
Swingový ples
Popelka
Posezení s cimbálem
Kniha džunglí
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)