Jarmilka. |
|
(20.10.2013 12:07:00) Ale Rektor nepíše, ze psychofarmaka nemají vedlejší účinky, ani je nebagatelizuje a ani se nesměje klientům. Píše o tom, že účinky se různí a že je potřeba zajistit klientovi ta, která léčí jeho problém a ne ta, která zabrala kamarádce. A taky šťourá ne do problémů klientů, kdy má klient potíže po lécích, ale když mu začne vykládat, že rozumí psychiatrii a co jal má brát, protože není žádný skladník nebo prodavačka, protože je Ing. Autora znám jako psychiatra osobně a vím, že svou práci i klienty bere vážně a není žádný farmakomaniak, vždy pečlivě odlišoval problémy, které je třeba léčit léky a které farmaky. Vždyť tam píše, zobnutí léku na úzkost nevyřeší příčinu.. Ty píšeš, že sama nejlíp víš, co ti je a jkou léčbu potřebuješ, to nenadchne ani psychiatra, ani chirurga. Je to asi, hko by sis asi zlomila ruku a ptala se, na jaké chirurgii ti to nedají do sádry, protože tě sádra tlačí.
|
Aja a lupínci |
|
(20.10.2013 12:11:21) Jarmilko, dík za názor. Rozhodně nepíšu, že vím, jakou léčbu potřebuju. Kdes na to přišla? Píšu, že jen já vím, jak se cítím a nejsem si jistá, jestli mne někdo bude brát vážně. Vím, jak jsem se cítila před lékem a jak při něm. Mluvila jsem o tom x krát s pycholožkou a rozhodně mne vážně nebrala. A blog T. Rektora o lécích opravdu beru jako bagatelizaci ve světle toho, co už začínají uznávat psychiatři jinde. Rozhodně tak teda na mne působí. Cukr má také vedlejší účinky...to je fakt k smíchu.
|
Jarmilka. |
|
(20.10.2013 12:22:32) Tak Jednak farmaka není pole psychologa, ale psychiatra, ten by to mel technicky řešit. pak Myslím, že kvalitní psychiatr vedlejší účinky psychofarmak nebagatelizuje. Pak co říkala psycholožka na tvoje pocity, že to bagatelizuje? Myslím, že nikdo z psychiatrů netvrdí, že ti léčba musí sedět na poprvé, možná opravdu je třeba změnit léky, to, že n poprvé sednou je řekla bych méně časté,než že ne, u antidepresiv. Antikoncepční pilulky taky na každého působí jinak, jednomu sedne tělísko, jinému injekční forma, někdo ty a někdo ty pilulky a někdo nesnese nic.
|
Aja a lupínci |
|
(20.10.2013 12:34:22) Jarmilko, s tím úplně souhlasím. Co jsem probírala s psycholožkou několikrát, abych pravdu řekla, nemám chuť to specifikovat takhle na otevřeném fóru. Každopádně jsem ji věřila a nemyslím, že to bylo dobře, teď, když se nad tím zamýšlím. Já v té době neměla psychiatra, až po dvou týdnech.
|
Jarmilka. |
|
(20.10.2013 12:44:32) Jo, to naprosto chápu, mě jen zarazilo, že ti jednak neřekla, že to máš co nejdříve probrat s psychiatrem a pak že to tedy bagatelizovala jako celek, no ono se k tomu těžko vyjadřuje, když to člověk má z druhé ruky a nebyl u toho, každopádně když ti psycholog nesedí, tak je dobré si s ním o tom promluvit, když máš ve výsledku pocit, že to nikam nevedlo, tak asi nezbude než se poohlédnout po jiném, ono se říká, ze v průměru člověku sedne až tak druhý až třetí psycholog, no já to tak měla i s gyndou a zubařem, na tom není nic špatného, držím ti palce.
|
Aja a lupínci |
|
(20.10.2013 12:56:20) Nevím, zda jí to mám vyčítat, když není odborník na léky. Nicméně druhá psycholožka, co jsem k ní šla, se zděsila a okamžitě mne hnala za psychiatrem, takže to evidentně byla schopná rozpoznat.
|
Jarmilka. |
|
(20.10.2013 13:08:42) Ájo, tak psycholog není přes léky, ale rozpoznat problém, který je určen pro psychiatra musí. Od toho má praxi na psychiatrii, aby zvládal diagnostiku.
Jinak ani jedno (i když na terapii jsem chodila a zas se těším az budu), jsem psycholožka.
|
Aja a lupínci |
|
(20.10.2013 13:24:20) To jsem nevěděla. Ovšem já toho nevím, nikdy jsem psychologickou/psychiatrickou pomoc nepotřebovala. Každopádně Ti děkuju za názory. Rozhodně jsem nechtěla, aby to vyznělo, že se chci léčit sama a vím to nejlíp, mám prostě problém, že po zkušenostech se bojím, že mi nebude nikdo věřit a bude problémy bagatelizovat. Těžko by se mi tu ale psaly konkrétní věci.
|
Jarmilka. |
|
(20.10.2013 21:34:27) Ájo, já to chápu, musím říct, že slepě psychologum a psychiatrům taky nevěřím a dlouho sama hledám někoho, kdo mi sedne, promiň, jestli to vyznělo rýpavě, nenech se znechutit a bojuj dál, to půjde!
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 15:20:51) Jarmilko, dík. Já jen teď vzhledem k bídnému stavu četla hodně o rizicích antidepresiv a prostě jsem zděšená, že naši psychiatři ty špatné stránky bagatelizují, nenašla jsem žádnou zmínku o jiném chování.
|
|
|
Líza |
|
(21.10.2013 15:30:20) Ájo, nevím, jestli ještě nahlídneš. Urychlené vysazení léků mi připadá rada trošičku kách - snižovat léky ano, ale ne "urychleně", protože se pak tvoje potíže můžou sečíst s potížemi vyvolanými čistě biochemicky příliš rychlým vysazením, a to může už bejt fakt dost nepříjemný. Léků jsou hromady. Dokonce i různá SSRI může tentýž člověk snášet úplně odlišně: jedno mu vyhovuje, druhé mu způsobuje nežádoucí účinky, třetí mu sice nevadí, ale nezabírá... a antidepresiv je mnohem víc skupin než SSRI a SNRI. Pokud jde o to, že ses začala léčit, přestaly úzkosti, ale přišla deprese, to může mít kromě čistě lékových i jiné příčiny. Někdy se tohle stává, když příčina toho nepříjemného psychického stavu je velmi silná a potlačíš příznak - tak se ten příznak přeleje jinam. Můžeš běhat po povrchu a hasit požár, všude kde ho vidíš - tzn potlačovat příznaky úzkosti, deprese, nespavosti nebo somatizace, a na jednom místě to uhasíš a na druhým se to objeví - to může být v situacích, kdy příznaky slouží jako kontrolka, která na tebe řve "zastav se, ve tvém životě je něco v nepořádku a je třeba se k tomu postavit čelem a vyřešit to".
Takže - léky bych vysazovala pomalu, uvažovala bych o jejich nahrazení jinými - to můžeš, ale nemusíš, nikdo tě nemůže nutit; a poradila bych se na tom krizovém centru a zajistila si psychoterapii u psychologa. Protože tohle působí dojmem, že zakopanej pes bude potřebovat vykopat, že nebude stačit hasit jen příznaky.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 16:33:02) Lízo, léky vysazuju tak, jak mi řekl psychiatr, po 4 dnech, co jsem snížila první dávku, je mi neskutečně zle a mám fakt většinu příznaků syndromu z vysazení, co jsem si je teď nastudovala. Psychoterapii mám zajištěnou a chodila jsem. Deprese nepřišla, já se skutečně necítím depresivně a nikdy jsem se necítila, jen jsem začala pociťovat neskutečný vedlejší účinky, vím, že lékaři nemají rádi pacienty, co moc čtou, ale jde mi o moje zdraví a našla jsem spoustu informací o tom, že to, co jsem cítila a cítím, je vedlejší účinek. Akorát se bojím, že mi nikdo neuvěří, po přečtení článků našich psychiatrů. Víc bych klidně mailem, nejsem nijak paranoidní, ale prostě zoufale nevidím, komu se svěřit, aby nebagatelizoval moje pocity. Zatím se tak dělo, takže to mám reálně podložené.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 16:34:53) Jo a strašně moc děkuju, žes nakoukla a napsala. Vážím si toho.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 16:37:06) A jinak to opravdu chci vyřešit, já si velmi dobře uvědomuju, co u mne vedlo k propuknutí panických ataků, vím, co je potřeba pootočit a změnit a doufám, že tuším, jak na tom s psycholožkou pracovat. Ale teď jsem úplně na dně.
|
|
|
Líza |
|
(21.10.2013 17:29:35) Myslím, že žádnej psychiatr, kterej nechce, aby mu houfně utíkali pacienti, si nemůže dovolit bagatelizovat. Nicméně s tím, že doktoři nemají rádi pacienty, kteří moc čtou ;), je to asi tak: existujou typy lidí, kteří jsou strašně moc sugestibilní. Pokud jsou zároveň k tomu ještě úzkostní a somatizující, je důkladné pročtení příbalového letáku pro ně zničující - protože jejich hlava vyrobí všechny příznaky, o kterých se tam dočtou. S některými mými pacienty máme domluvené, že jim to fakt nedoporučuju číst, a že jim odpřisáhnu na holej pupek, že je seznámím s běžnými vedlejšími účinky - a že se vším znepokojivým se na mě mají obracet. Abychom předešli tomu mechanismu, kdy si to člověk sám vyvolá. Pokud o tom čte nepoučenej člověk zvenku, může mu to připadat, jako že "doktoři nemaj rádi..." Další věc: lidi s poruchama úzkostnýho spektra v počátku léčby často vedlejší účinky mívají, protože jak jsou úzkostně nastavení, tak každé drobné odchylce ve vnímání svého těla a jeho procesů přikládájí hodně velký význam a tu odchylku tím posilují - psychickým mechanismem se jim pak ještě zhorší a zvýrazní.
Pokud jde o to, že by někdo bagatelizoval možnost, že mají léky nežádoucí účinky, takových psychiatrů určitě není většina, je to nesmysl, to by jakživo nikomu nemohli pomoct. Nicméně náš denní chleba je i to, zajistit, aby se s vaničkou nevylívalo dítě (kolikrát mi přijde pacient oznámit, že mu léky dělaj špatně, a pak se ukáže, že to s nima vůbec nesouviselo, ale bylo to způsobeno něčím docela jiným; kdybych se nevyptávala, nezjišťovala, neověřovala, nehledala souvislosti, tak ten člověk zbytečně přijde o účinnou léčbu).
Nikde není psáno, že každýmu člověku musí Trittico vyhovovat. Jsou pacienti, kterým dělá velmi dobře, jsou lidi, kteří ho nesnesou, a jsou lidi, kterým nezabírá. Je to stejné jako u všech ostatních antidepresiv.
Podstatné je, že bys měla mít asi jako ambulantního psychiatra člověka, kterému důvěřuješ - a kterému věříš i to, že nebude bagatelizovat oprávněné stížnosti na vedlejší účinky, popřípadě kterému věříš to, že když ti poradí nad nějakým projevem mávnout rukou, má k tomu dobrý důvod (který ti ideálně zároveň dobře vysvětlí).
|
|
Líza |
|
(21.10.2013 17:30:59) "Zatím se tak dělo, takže to mám reálně podložené. " No pokud čtu správně, tak se to stalo jednou. A pak další psycholožka to rozhodně nebagatelizovala a poslala tě k psychiatrovi, který taky nebagatelizoval a řekl, že to z těch léků být může.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 17:50:08) Lízo, moc díky. Ano, ta psycholožka byla jediná. Psychiatr mi doporučil léky vysadit, ale s tím, že psycholožce řekl, že to tím být nemůže, slyšela jsem je. Pracují vedle sebe. Uznal nicméně, alespoň v rozhovoru se mnou, že může být extrémně citlivé procento lidí, kteří mohou něco takového prožívat. Nevím, co si pak mám myslet.
|
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 17:52:48) Lízo, ty negativní účinky jsem začala pociťovat v Riapsu, kde mi byly léky nasazeny, neměla jsem internet, neměla jsem příbalový leták a netušila jsem, že je to antidepresivum, řekli mi, že je to na spaní, až později, když jsem se ptala, že ve vyšších dávkach je to antidepresivum. A upřímně jsem tenkrát ani netušila, co to antidepresivum je. Opravdu jsem si to nemohla vsugerovat nějakým čtením. Čtu až teď potom, co je mi tak blbě a to je rozdíl.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 17:55:27) A mimochodem v Riapsu jsem to s místní psycholožkou probírala při každém pohovoru, takže se mi to nestalo jednou.
|
|
Líza |
|
(21.10.2013 18:08:00) Ájo, to já chápu, ale popisuju to proto, že co potom čteš v diskusích a v blozích, je ovlivněno touhle zkušeností, kterou má každej psychiatr - to se fakt netýká lidí, kteří si to NEvsugerovali a kteří nejdřív začali mít potíže a až pak pátrat, jestli s léky můžou souviset.
|
Aja a lupínci |
|
(21.10.2013 19:05:11) Lízo, moc díky. Napíšu ti maila, abych to vysvětlila, tady nemám chuť. Nemusíš odpovídat, jen kdyby tě to zaujalo. Moc ti děkuju, žes sem nakoukla.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|