| kočička Minka | 
 |
(13.1.2014 16:36:23)
Dobrý den,
potřebuji názor ostatních. Nebo se jenom vykecat, nebo nevim, ale momentálně jsem na tom hodně zle. Buď se zblázním, nebo si asi už něco udělám - je to hrozný, nikdy bych si nemyslela, že to někdy vypustim z huby a stydim se za to. Je to skoro 2,5 roku - co jsem se takzv. zbláznila. Začalo to nemocí mého dítěte - psychika mi ujela k obsedantní myšlence, následně strachu o mé dítě. Zblázním se co sní bude? Potřebuje mě, buď silná - výčitky atd.Začala jsem se v tom točit - do té doby žádné sebemenší problémy s psychikou nebyly. Byla jsem silná, vše jsem zvládala, vše si odůvodnila selským rozumem. Nevěděla jsem co dělat,zašla jsem na ambulanci psychiatrie, napsali mi Mirzaten 15mg. Dostala jsem doporučení na psychoterapii. Trvalo půl roku než jsem získala termín u paní psycholožky, která mi svým přístupem vyhovuje.A našla si psychiatra.Mezitím se proflákla manželova nevěra, kterou jsem už dlouho tušila. Bylo mi hrozně.
Manžel začal sekat latinu, začalo se i u mě blýskat na lepší časy. Poslední půl rok super, myslela jsem, že je to za mnou, od září vysazování léků na půl tablety denně. Těšila jsem se na vánoce, jak nikdy předtím. Celé mě to opět dohnalo na Silvestra - vtíravé myšlenky a neschopnost se jich zbavit.
Hned po svátcích jsem mazala k doktorce, došlo k navýšení léků na celou tabletu denně. A co mě dorazilo, byla informace od paní psycholožky, že budeme zvažovat pobyt na psychoterapeutickém oddělení.
Co moje dítě? Co manžel? Co práce?
Chci zpátky svůj život, tak moc chci, ale já nechci do nemocnice. Je mi zle.
Co pro sebe ještě můžu udělat? Snažím se jíst, snažím se o pohyb, čtu abych přišla na jiné myšlenky. Tentam je můj dřívější klid a pohoda. Jsem uzlík neštěstí a nervů. A nevím jak z toho ven.
|
| Moucha | •
|
(13.1.2014 16:55:49)
Chci zpatky muj zivot.. to jsem si nekolikrat rikala, po tom jsem touzila. Ale svuj zivot uz zpatky nedostanes, budes si muset zvyknout na zmeny co prisly. Ver mi ze vim o cem pisu, neni to lehky. Taky jsem o svuj byvaly zivot prisla, zasahem udalosti. Vevnitr u me rvu, ze je to nespravedlivy, ale to je tak jediny co zmuzu. Never na kecy, ze jaky si to udelas takovy to mas, to muze napsat jen ten, koho nepotkal zadny zasadni moment jako tezka nemoc, nehoda atd..
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 17:11:04)
No,to jsem zvědavá, jak to dám.
|
|
| 1-2-3 | •
|
(13.1.2014 21:20:33)
Amen.
|
|
|
| Kreaty | 
|
(13.1.2014 17:00:14)
jiné léky, tyhle ti nesedí 
|
| Martina | 
|
(13.1.2014 18:09:58)
Taky mě napadlo zkusit jiné léky. Jaký důvod k hospitalizaci doktroka uvedla?
Na prvnì "pohled", by se dalo řici, že se nacházím v podobné situaci, léky beru pátým rokem a pomáhají mi, s nimy zvládám lépe a ovládám svou psychiku. Beru Cipralex. Docházela jsem na psychiatrii, teď ke stejnému lékaři už na soukromé terapie a o nějaké hospotaliza i se nikdy nikdo nezmínil.
|
|
|
| Dafne | •
|
(13.1.2014 17:13:04)
Kočičko, není to lehká situace... snad tě chápu, teda jak to jde chápat druhého z toho, co o sobě napíše...možná by opravdu pomohly jiné léky, je možné, že tyhle ti nesedí...nebo ještě nemají žádoucí nástup...ale pokud by to došlo tak daleko, že by ti navrhli hospitalizaci, tak se tomu nebraň...dítě, manžel, práce - to vše nějakou dobu vydrží - je to stejné, jako bys šla do nemocnice s čímkoliv jiným...ten pobyt v PL není jen o polykání léků, může to znamenat i to, že najdeš něco, co dělat ještě víc k tomu, co už píšeš, že se dělat snažíš...rozhodně má cenu se dát zase do pořádku - pro sebe, pro dítko...držím palce, co to jde
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 17:18:04)
děkuju, momentálně jenom bulim
|
| Dáša 2 kluci+ holčička | 
|
(13.1.2014 17:28:08)
Ten strach o děti znám, peru se s tím už hodně let, vyvolala to ztráta miminka pár týdnů před termínem, to jsem zvládla, ale pomalu se začal nabalovat strach o ty dva starší a následně šílený strach při dalším těhotenství, které už dopadlo dobře, ale strach narůstal, byla z toho úzkostně depresivní porucha a AD.
|
|
| Dafne | •
|
(13.1.2014 19:26:36)
Asi se toho na tebe i najednou víc nahrnulo...ostatně, po Vánocích má "depku" plno lidí - ten shon a pořád něco a pak najednou...nic...a když už jsi v léčbě delší dobu, o to snáz...to, že teď brečíš, to nevadí...je to jedna z forem toho, jak to ze sebe dostat....zkus koukat dopředu,chtěla jsem ti napsat podporu a to, že i kdyby, tak PL není tak hrozná varianta... to, že zkusíš věci a budoucí možnosti vidět reálně a uděláš si nějaký svůj plán, to ti může dát klid...všechno vypadá hůř, když je to neznámé...snad ti třeba i doma mohou pomoct, když naznačíš, čeho se bojíš... drž se, uvidíš, nějak to zvládneš!!
Já po synově úraze byla pořád statečná a pak mě to úplně zlomilo... zase se to srovnalo... je to trochu nahoru a dolů, ale když s tím počítáš, tak se s tím dá žít...beru to tak, že jednou je hůř, jednou líp...a rodina to taky tak nějak zkouší brát
|
|
|
|
| Monika |
|
(13.1.2014 17:45:53)
A bereš ty stejné léky, co Ti předtím pomáhaly nebo jiné? Jestli stejné, prostě bych se snažila věřit, že mi zase pomůžou, až se to usadí, jinak ještě zkonzultovat s lékařem, jestli by nebyla vhodná změna.
Nedostáváš se do extrémní situace, protože tu nemocnici zbytečně moc řešíš? Asi ti doktorka řekla, za jakých okolností by hospitalizace připadala v úvahu a za jak dlouho, ne? Tak bych se zkusila tolik tím nenervovat a zabývat se tím jen do té míry, že bych si udělala konkrétní plán, jak se to vyřeší, když tam opravdu budeš muset. Pokud jde o práci, tak dostaneš neschopenku a bude, to bych tolik neřešila. Ber to, že kdykoliv se může třeba stát, že chytneš někde žloutenku nebo se stane úraz (nechci přivolávat) - a budeš holt muset být v nemocnici a manžel (příp. jiní příbuzní) to budou muset s dětmi nějak zvládnout? Takže zkus abstraktně nešílet, ale řešit jen to, co se řešit dá (domluvit pomoc pro manžela nebo jiné možnosti, resp. požádat manžela, aby sám přemýšlel, jak to případně vyřeší) a zkusit se "hodit do klidu" samozřejmě v rámci možností - a třeba žádná nemocnice nebude nakonec potřeba.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(13.1.2014 18:51:32)
Hele, řekla bych si, že takový blázen, abych se nechala zavřít do léčebny zase nejsem, takže mně tam nikdo nemůže strčit násilím, jsem svéprávná, dospělá, takže tudy ne, to bych sdělila doktorce, tím bych měla mantinel, že mně nikdo nebude tlačit někam, kam nechci. Možná bych přemýšlela, jestli opravdu nezměnit léky. No a pak bych si dala nějaký čas na vzpamatování se, nekladla si přehnané nároky typu nesmím brečet, musím fungovat, docela mi pomáhá si v tý depresi trochu polebedit, nic nemuset, ono se to z nejhoršího sebere a pak zase nějakou dobu funguju. Hodně to dělá i počasí. Mám teď Lenuxin už asi rok a půl a jsem docela dobrá, pokud mně někdo nevytočí, to pak stojí za to a PMS je náročný (teď jsme se pohádali se známou v době mého PMS, to mně poslalo k zemi neskutečně), ale jinak zvládám to docela dobře.
|
| Líza | 
|
(13.1.2014 18:53:08)
Hm, myslím, že formulace "takovej blázen, abych se nechala strčit do léčebny, nejsem", už ublížila mnoha lidem.
Psychoterapeutický oddělení léčebny nebo třeba psychoterapeutickej denní stacionář, je-li dostupnej někde v dosahu bydliště zakladatelky, vůbec nezní jako špatnej nápad.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.1.2014 18:54:38)
Zase když z toho takhle šílí, tak to asi není úplně nejlepší, ne? Kdyby si dokázala říct, tak jo, odpočinu si, bude to lepší, tak proč ne.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(13.1.2014 19:02:40)
Každopádně jsem chtěla říct, že to jestli půjde nebo nepůjde do PL má určitě pod kontrolou.
|
| Líza |
|
(13.1.2014 19:14:21)
To jo, nepochybně. Ale je zbytečný se toho bezhlavě bát - pokud není dostatečně intenzivní možnost léčby dostupná jinou formou.
Pátrala bych hlavně po těch stacionářích, to může být dobrý kompromis mezi tím, aby člověk měl léčbu velmi intenzivní a každodenní, a tím, aby nebyl dlouho odtržený od rodiny a od dětí. Ale to záleží, odkud zakladatelka je.
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 19:49:47)
právě že, možnosti jsou z ruky, jsem z malého města a dostupnost je špatná 40km od bydliště. Já se nebojím léčby, já se bojím, že budu odtržená od rodiny a taky se přiznám, že se stydím a bojím se, že se budou děti smát dceři, že má maminu v "blázinci".Děti umějí být zlé. Navíc, je pravda, že se bojím pacientů, které tam potkám. Ve smyslu, aby mi to psychiku, ještě nezhoršovalo, tím jak by to na mě negativně působilo - problémy jiných.
|
| Líza |
|
(13.1.2014 19:52:08)
A odkud by se tak asi děti dozvěděly, kde jseš?
Bojíš se pacientů, který tam potkáš? No a oni zas teďka sedí doma a bojí se tebe ;), protože ty jsi taky potenciální pacient, koho tam můžou potkat.
když mi strach brání, abych se vyléčila ze strachu, je to trochu začarovanej kruh. Někudy bude potřeba ho přetnout.
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 20:02:20)
hospitalizaci na malým městě neutajím.
Já vím, že jsem potencionální pacient a že tam budou lidi s obdobným problémem, nebo s horším. Já jen, že nemám tušení jak to tam chodí a bojim se spíš, aby to nebylo ještě daleko horší, že to tam bude na mě padat.
Zkrátka, ta představa, že je to tak zlé - prostě jsem si nikdy nemyslela, že bych toto musela řešit.Zrovna jsem si (z nemocí) vytáhla takovéhoto černého petra, každý máme jiného.
|
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 20:03:24)
Lízo, já vim, že když dostaneš strach, jsi na nejlepší cestě prohrát.
|
| kočička Minka |
|
(13.1.2014 20:26:17)
tak třeba mám zkreslenou představu, nikdy jsem tam nebyla a proto si to nepředstavuji jako veselé místo. Nechtěla jsem se nikoho dotknout a nemyslela jsem to zle. Ano, mám obavy.
|
| Jana | •
|
(14.1.2014 7:27:30)
Děkuji Bohu, že jsem do PL šla. Byla jsem na tom podobně jako ty, trápila jsem se několik let. Pak jsem skončila v PL - 9 týdnů v psychoterapeutické skupině. Měla jsem tenkrát ještě malé děti (rok a 8 let), zvládlo se to. Kdybych měla nějakou havarii a skončila v nemocnici, taky by se to zvládnout muselo.
Hlavně od té doby (6 let) jsem bez léků a v pohodě!! Po hospitalizaci jsem ještě cca rok brala AD, docházela k psych. a pak postupně vysazovala... Zpětně si říkám, že jsem do PL měla jít už dřív.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Prodlužte si prázdniny a vychutnejte si babí léto se zážitky na Dolní Moravě
Tatra Veterán RallyeNový Jičín 
Divadelní představení pro děti LataPraha 5 
Hudba z večerníčků a pohádekPraha 1 
Balóny nad RozkošíNáchod 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Tatra Veterán Rallye
Divadelní představení pro děti Lata
Hudba z večerníčků a pohádek
Balóny nad Rozkoší
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)