Ornelka |
|
(2.9.2014 11:36:14) Představte si situaci, kdy vaše kamarádka přišla na nevěru manžela a nemanželské dítě. Manžel se rozvádět nechce a přál by si, aby mu to kamarádka odpustila a jelo by se dál. Kamarádka samozřejmě prožívá obrovskou zradu a bolest a neví jak se má zachovat.A teď nastává vaše angažovanost vůči kamarádce. Potřebuje to s vámi pořád rozebírat, ale nad tím co ji řikáte moc nepřemýšlí. Vpodstatě je to o tom, že by potřebovala každý den váš čas a vaši emoční angažovanost. Potřebuje se každý den vídat v kavárně nebo chodit za vámi domů, psát vám sms a maily jak moc je nešťastná a jak brečí. Kamarádky je vám samozřejmě líto a chcete tu být pro ni, ale už vám to začíná zasahovat i do vašeho manželství a chodu vaší rodiny. Jak dlouho se dá toto vydržet?
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 11:42:47) Tak každý den kavárna, to by asi jaksi nešlo. Tohle (nevěru manžela) jsem sice neprožila, ale měla jsem jedno velice dlouho trvající hodně těžké období a moje kamarádka výdrž teda měla, mluvila o tom se mnou skoro každý den. Jsem jí za to moc vděčná. Kamarádce navrhni, jestli nechce vyhledat taky nějakou odbornou pomoc. A občas jí třeba můžeš poslat sms sama od sebe, třeba "drž se", "ať tenhle den dobře zvládneš" apod., aby vnímala podporu i tehdy, kdy s ní nehodláš trávit čas dlouhým mluvením nebo kavárnou
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 11:43:46) jinak teda ale pár let před tím jsem naopak držela kamarádku já a vydržela s ní leccos. takže to je tak nějak vzájemné.
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 11:56:49) To víš, že jsem ji odbornou pomoc navrhovala několikrát, nechce. V tom taky vidím problém. Všechny moje návrhy odmítá, ona prostě jen potřebuje mě, moje naslouchající ucho a také nějak potřebuje moje emoce, abych to s ní emočně prožívala a abych ji chápala. Ano, já ji chápu, ale už mi ani nedělá dobře se do toho vžívat.
A jak ta kamarádka konkrétně pomáhala tobě? Také jsi ji psala, že brečíš? A jak dlouho to trvalo?
|
Grainne |
|
(2.9.2014 12:17:45) Chce, nechce, je nepodstatne. Ty ji proste neumis pomoci, zbyva jedine pravda i s tim rizikem, ze to bude vnimat jako zradu. Taky by te mohla stahnout za sebou doku a tobe nezbudoubkapacity ani sama na sebe a na vlastni rodinu.
Brecet a byt nestastna je treba, ale musi nasledovat dalsi krok, tedy rizhodnuti, jak se k tomu postavi a jak sve rozhodnuti zvladat. Bud se rozhodne, ze zustane s manzelem a pak muze hledat racionalni dovody, proc by mela, nebo se rozhodne pro rozvod a bude hledat duvody pro nej. V prubehu cesty klidne muze zmenit nazor, ale musi zacit zpracovavat, plane lkani vas stahne na dno obe.
|
|
Pam-pela |
|
(2.9.2014 19:15:07) Jasmin, ty ji asi znáš nejlíp, tak víš, jaká je v běžné životě a v běžných situacích. Taky jde o to, jak dlouho to už trvá. Ono každé trauma má nějaký průběh, než přijde "přijetí" a "konečné zvládnutí"...je u každého jinak dlouhé. Ty jí vlastně pomáháš, aby ze sebe určité věci mohla dostat a nevadí, že tě neposlouchá, možná si třídí uvnitř to své, to je velmi důležité - pokud se tedy nějak nezacyklí. V největším stresu a šoku člověk neumí poslechnout dobře a správně míněné rady. Ne proto, že by nechtěl, ale že k nim ještě nedospěl sám vlastním rozhodnutím.
A pokud bych měla odpovědět na tvou otázku - tak mě kamarádka v nejhorších chvílích držela téměř denně tak 3 měsíce, pak jsem byla schopná být bez ní a její pomoci i pár dnů ....My si tedy hlavně telefonovaly (nikam bych ji netahala ) a volala jsem jí opravdu jen když mi bylo nejhůř...a ona mi opravdu velice trpělivě vysvětlovala vše, jak vidí situaci ona (měla ve všem pravdu, jak se nakonec ukázalo, já to vnímala zkresleně). A hlavně mě vyslechla.
|
Pam-pela |
|
(2.9.2014 19:26:44) ....a podle mne to trvá tak dlouho, protože je v situaci, která nemá řešení. Když se něco stane (tady třeba kdyby odešel chlap za druhou rodinou), pak následuje žal, pocit zklamání, ublížení, zrady...který se udál, něco skončilo a je třeba se s tím vyrovnat. To, že ona je dlouhodobě v prostředí, kdy má chlap jakoby paralelní rodinu, jí vlastně drží dlouhodobě v situaci, která nemá řešení a ona může mít současně i strach, že jí chlap přece jen opustí...ten stres se tedy nemenší, úleva není, přetrvává to, navíc ho má denně na očích a připomíná jí to všechno. Spolu se strachem to může být vražedná kombinace. A dítě s cizí ženou je už vážně hooodně přes čáru.
Jde taky o to, jak se chlap chová, zda to spolu nějak řešili, co vyřešili, jak dodržuje sliby a tak...nebo zda se s druhou svou rodinou stýká.
To vše jsou strašné stresory pro někoho, kdo považuje rodinu za svoje útočiště, kdo plna důvěřoval a byl zklamán a "zrazen"...někdo pochopí, někdo ne.
Jde o to východisko z té situace - a podle mne - dobré neexistuje.
Jde to přirovnat k těžké bolestivé nemoci - bu´d se člověk uzdraví, nebo zemře...obojí má nějaké východisko...a setrvávání v těžké nemoci, ve strachu a v zátěžové bolesti (by´t tady psychické), východisko nemá. Jen smíření se ses situací.
|
|
|
|
|
libik |
|
(2.9.2014 12:12:47) Jaký odborník je na to, když zahýbá chlap?
|
Grainne |
|
(2.9.2014 12:19:24) Libik, asi psychlog, nejak to zpracovat musis, aby ses mohla rozhodniut, jak s tim nalozit.
|
libik |
|
(2.9.2014 12:22:04) Já si myslím, že zdravý člověk prostě vyvádí , když se mu něco takového stane, že je to přirozené.
Vyhledávala bych psychologa poté, co naberu rozum, aby mi pomohl komunikovat s partnerem, ať už o tom, jak půjde ze vrátek nebo o tom, jak to udržet a vydržet.
Ale terapii na to, že mě někdo "zradí"?
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:23:05) Libiku, Jasmin píše, že to trvá MĚSÍCE... ne, že se to dozvěděla minulý týden.
|
libik |
|
(2.9.2014 12:39:43) No jenom jestli na sebe není měkká rp. jestli není Jasmin měkká na ní.
Někdo si žalík docela pěstuje.
|
Jarmilka. |
|
(2.9.2014 14:10:23) No a na to je právě ten psycholog, aby rozluštil, proč se v tom plácá tak dlouho, pomohl ujasnit pocity a přebral břímě té kamarádky, která je v tom nevinně. :)))
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 13:23:49) no, ona je ale dál v dost neúnosný situaci, jestli to chápu
|
|
|
Natascha |
|
(2.9.2014 12:25:51) A proč ne? Pomůže ti uvědomit si a dostat pod kontrolu tvoje pocity: smutek, žal, vztek, nízké sebevědomí, lítost, nenávist... Můžeš se s tím pochopitelně potýkat sama - ale nemusíš.
|
leli |
|
(2.9.2014 12:40:35) Já mám taky dobrou zkušenost s psychologem, i když jsem měla určitě štěstí na konkrétního člověka, to co mi řekl, to sedlo a zklidnilo mě to, stačilo ho vidět 2x. Taky by mohl posoudit, zda už není potřeba psychiatr, jestli se to prožívání žalu neblíží depresi.
|
|
|
Pam-pela |
|
(2.9.2014 19:41:14) Libiku, tak zrovna zradu bere většina lidí jako jednu z nejhorších věcí, které se mu psychicky mohou stát - pocit zrady svojí důvěry. A mezi partnery by ta důvěra měla být...bez toho snad není možné mít kvalitní vztah.
|
|
|
|
Natascha |
|
(2.9.2014 12:23:02) Na srdeční záležitosti je náhodou psychoterapie dobrá, nechtěla jsem bezohledně dennodenně blít na kamarádky.
|
libik |
|
(2.9.2014 12:35:49) No asi jo, já si sama u sebe takovou závislost na chlapovi a zklamání ze zrady nedokážu představit.
Hoši jsou fajn, ale jsou to jenom mužský.
Pomohla mi ale poradna v manželské komunikaci, když jsme měli oba vůli spolu být.
|
|
|
|
|
Grainne |
|
(2.9.2014 11:44:11) Zrejme bych vyvodila ze situace, ze ja ji pomoci nemuzu a neumim a moje angazovanost evidentne nestaci, takze bych ji smerovala k odbornikum. Mame proste omezene kapacity, nekdo vjc, nekdo min, ale kazdy ma svou hranici a jak jsem mela tu cest zjistit, ooravdu ji neradno prekracovat.
|
Grainne |
|
(2.9.2014 11:50:27) Jeste dodam, ze tou podpurnou silou pak lze zustat mnohem dele, kdyz cela tize nelezi jen na tvych bedrech a pokud se stav nelepsi nebo se dokknce zhorsuje, je to opravdu znamka toho, ze kamaradska pomic je malo.
To jen aby to nevyvolalo zdani, ze mas kamaradku hodit razem pres palubu.
|
|
|
Kudla2 |
|
(2.9.2014 11:44:43) Přesně tak dlouho, než by mi to začalo vadit.
Pak bych se asi snažila natahovat intervaly a zkracovat dobu (s ohledem na vlastní povinnosti).
Případně ji nasměrovat na odborníka, když to evidentně potřebuje intenzivně řešit.
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 12:02:39) Odborníka nechce.
Natahovat intervaly - no jo, to bude brát jako zradu.
Takže se smířit s tím, že mě bude považovat za zrádkyni, co ji nepomohla v nejtěžší době života a smířit se s tím, že tedy se navždy rozejdeme? Vždyť i tady nahoře Ráchel píše, jak je vděčná své kamarádce, co se ji v těžké době věnovala a každý den ji vyslechla.
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:05:09) Jasmin, no, já jsem celkem ochotnej člověk, co se týče naslouchání, poskytnutí rady/názoru, poskytnutí náhradního programu, aby přišla kamarádka na jiný myšlenky... ale na rovinu, kdyby mi psala, jak furt jen brečí, tak jí možná k tomu psychiatrovi odvezu i proti její vůli. To už není o kamarádský pomoci, ale smrdí to citovým vydráním.
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 12:08:10) Ano, také začínám mít takový pocit, citové vydírání. Ale proč to dělá?
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:09:45) Jasmin, protože jí to dovolíš. Upřímně - nevěra a nemanželský dítě je hodně blbá věc, ale furt existuje řada horších věcí, u kterých si dovedu představit, že má dotyčný "nárok" na citový vydírání okolí a monotematický monology.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 13:22:04) nemusí to být nutně vydírání. nicméně byl narušen její pocit, že ji někdo má rád. tak si to možná má potřebu doplnit někde jinde, nějak jinak.
|
|
|
|
|
|
Persepolis |
|
(2.9.2014 11:46:50) Tak dlouho jak by potřebovala. Ale nenechala bych si to přerůst přes hlavu tak, aby mi to nějak výrazně zasahovalo do rodiny.
|
Líza |
|
(2.9.2014 11:48:09) Persepolis, souhlas. I ve chvíli, kdy poskytuju podporu, musím si pohlídat vlastní hranice a vlastní energii. Pokud to udělám, můžu být oporou právě tak dlouho, jak je potřeba.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 11:51:47) rozumná kamarádka chápe, když řeknu "promiň, musím končit, drž se"
|
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 11:58:38) Lízo a jak reagovat na to, když ti píše jak moc brečí, ale odbornou pomoct nechce?
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:01:40) To nechápu. Píše ti, jak moc brečí? A proč? Já myslela, že se chce vykecat nebo něco rozebírat. Jestli ti píše jen to, že moc brečí, tak bych se na to asi už dávno vykašlala.
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 12:04:37) Ona chce všechno dohromady. Vypovídat se, rozebírat to, ale rozebírat jako monolog, né dialog. A do toho ještě píše sms a maily jak brečí a jak je nešťastná.
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:08:08) Hm, tak jako monolog bych to nedala, to říkám na rovinu. Monolog jí stejně nepomáhá, člověk v takové situaci potřebuje podle mne nějakou zpětnou vazbu, nějaký impuls, na který by musel nějak reagovat - utápění se v monotematickým hořekování je úplně na prd. Dělá něco, chodí do práce? Nebo jen sedí doma a brečí?
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 12:15:07) Právě mně to přijde, že chce jako impuls ty moje reakce, ale tak nějak jinak než my si myslíme, že by to mělo být.Ona potřebuje jako impuls to, že se ji v tu chvíli někdo věnuje, že ji dává ten čas a že je pro toho někoho důležitá.Toto ji myslím hodně nabíjí. Nebo já už nevím. Je to takové divné a proto potřebuji slyšet i jiné názory.
Vím, že ji chci být dobrou kamarádkou a byla bych ráda, kdyby ona o mě řekla jednou to, co tady napsala Ráchel o své kamarádce a které patří velké .
|
Kudla2 |
|
(2.9.2014 12:50:58) Jasmin,
chápu, nechceš, aby měla pocit, že ses na ni vykašlala a nebyla tu pro ni, když to potřebovala.
Ale vem si to z druhé strany - že tou, která se potřebuje vypovídat, jsi Ty a je to v intenzitě, kterou popisuješ (tj. denně v řádu měsíců).
Považovala bys v takovém případě za zradu, že se kamarádka potřebuje věnovat už taky občas něčemu jinému? A myslíš, že kamarádka, která to vnímá tak, že se jí MUSÍŠ věnovat tak dlouho, dokud to ona bude potřebovat, i kdyby to mělo trvat mnoho měsíců, a v té době upozadit všechno ostatní, jinak nejsi dost dobrá kamarádka, je sama dobrou kamarádkou?
Já jsem kamarádům vděčná, když jsou ochotni mi pomoct, ale v mnohem menší intenzitě, a považuju za samozřejmé, že se kvůli mně nevykašlou dlouhodobě na vlastní život. Kdybych měla něco takového vyžadovat, tak bych si připadala jak energetický upír, a pokud dokonce pod "sankcí" ztráty kamarádství, tak to mi přijde už totálně nepřiměřený požadavek.
|
|
|
|
|
|
Líza |
|
(2.9.2014 13:02:15) Dobře, odbornou pomoc nechce, možná ji nebude chtít ani nadále, možná jednoho dne dospěje k názoru, že ji přece jen vyhledá. Ona je jedinej soudce toho, jestli ji potřebuje, to nemůže okolí. Takže nejde o to, jak reagovat na to, že brečí, ale nechce odborníka. Ale uvědomit si, že nejsi odpovědná za to, že brečí. Můžeš jí pomoci tolik, aby tě to neohrožovalo, aby tě to energeticky nevysálo, aby to tvůj život nedostalo do nerovnováhy. Takže to, co potřebuješ vyřešit, vlastně není u ní, ale v tobě samé. Vyřešit si, že je možné jí říct, že máš čas telefonovat jen tak a tak dlouho, tak a tak často, v takovou a takovou dobu. Že jí můžeš vyjádřit účast, jak to má těžký, ale nemusíš (a neměla bys) se do toho vžívat natolik, že jsi z toho sama emočně rozhozená. Prostě udržovat svoje pevný a dobrý hranice. Koneckonců pomáhající, který se nechal zničit, nemůže dál pomáhat ;), takže fakt bez výčitek si tu míru pomoci dávkuj a nechoď přes čáru. Je to to nejlepší, co můžeš udělat pro vás obě.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(2.9.2014 13:22:47) Lízo, velmi dobré shrnutí.
|
|
Cita |
|
(4.9.2014 15:43:50) Nekdy je mi lito, ze se tu neda jako lajkovat jako na facebooku Lizo.
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(2.9.2014 11:49:27) Dokud si neudělá registraci na Rodině.
|
Grainne |
|
(2.9.2014 11:51:43) To je taky moznost, rozlozit problem mezi vetsi skupinu, ktera to snaz unese.
|
|
Maugha |
|
(2.9.2014 13:57:36) Monty, dobrá rada! Tady se dá každý problém rozpitvat, i přijít na jiné myšlenky. Holky nevěrníka rozcupujou a hned jí bude lépe. A zakladatelka si bude moci dát v klidu teplou vanu.
|
|
|
Jarmilka. |
|
(2.9.2014 12:10:16) Pro nejlepší kamarádku bych to vydržela dle její potřeby, ale řekla bych jí, když bych nemohla (třebas bych musela do města, atd.). U dobré kamarádky bych to vydržela tak, aby mi to nezasahovalo do života. U ostatních kamarádek dokud by mi to nezačalo být nepříjemné, začalo mi to vadit. Ale určitě bych byla upřímná a snažila se ji stavět na nohy, aby fungovala a jen nebrečela. Ale sama jsem podobnou věc zažila a vím, že se i celkem stabilní člověk je schopen v takové situaci chovat dost labilně a je to bolest na dřeň, že je to víc než klasická nevěra. Tak bych se snažila pro ni být i když by jenom brečela. Myslím, že to bude stav v řádu dnů, týdnů max.
|
Jarmilka. |
|
(2.9.2014 12:11:41) Ale píšu o sobě, každý to prožívá jinak, mě svěřování kamarádek většinou vbec neobtěžuje.
|
Monty |
|
(2.9.2014 12:12:55) Jarmilko, ale Jasmin píše, že jsou to plačtivý monology. Mne svěřování taky neobtěžuje, ale tohle by mne obtěžovalo dost, kdyby to mělo trvat déle než nějakých 14 dní.
|
Jarmilka. |
|
(2.9.2014 14:13:22) Monty, Jasmín, v řádu měsíců je to psycho, možná nějaká porucha osobnosti v ton taky bude hrát roli a s tím se nepopasuje ani nejlepší kamarádka. Asi bych jí opakovala doporučení jít na psychoterapii a víc pro ni moc nemohla udělat, Líza správně zmiňuje hranice.
|
|
|
|
Ornelka |
|
(2.9.2014 12:17:15) Je to už v řádu měsíců.
|
|
|
Merylin5 |
|
(2.9.2014 12:39:35) Vydržím tak dlouho, dokud se mi chce a necítím se zneužívána a obtěžována - pak to nějakým způsobem utnu nebo koriguju.
Ale je fakt, že kamarádka, která si tohle neuvědomuje, asi moc dobrou kamarádkou není. Moje kamarádky dávkujou s mírou a nezneužívají.
|
|
|