| Modřinka | 
 |
(8.1.2015 8:14:19)
Jak řešíte takové situace, kdy dva vám velmi blízcí lidé se řežou mezi sebou a vy jste mezi nimi? Já jsem se ocitla uprostřed dlouhodobého hloupého konfliktu mezi mým mužem a mou sestrou. Oba mají na těch sporech svůj poctivý díl, ani jeden není ochotný ustoupit o píď, přitom se mají rádi, ale opakovaně si ubližují. Stát mimo a neplést se do toho nejde (zahrnuje to náš každodenní život), promluvit s oběma už jsem zkoušela několikrát, výsledek nula, maximálně se s každým z nich skvěle pohádám. Strašně mě to vysává, je to pro mě dlouhodobě zdroj stresu a nevím co s tím.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(8.1.2015 8:22:49)
celkově si nedovedu představit tu větu: oba dva se mají rádi, ale opakovaně si ubližují ... moje představa mít rád je úplně někde jinde, nevím, asi, že mám ráda bez podmínek a respektuju toho druhého člověka, jaký je  nepletla bych se mezi ně a pokud by přede mnou jeden nasazoval na toho druhého, rovnou bych řekla, že to nemá smysl, že se o tom nebudu bavit
|
|
| Eržika. | 
|
(8.1.2015 8:26:03)
Rodinné systemické konstelace.
U dobrého terapeuta. Pro tebe...
|
|
| kreditka | 
|
(8.1.2015 8:53:50)
Nepleť se mezi ně, jednak nakonc by se to otočilo proti tobě samotné a jednak v nich můžeš svým zaplétáním do jejich sporu naopak rozdmýchávat zlost na toho druhého
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(8.1.2015 9:04:09)
Tak to se asi moc rádi nemají
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(8.1.2015 9:09:55)
Nebydlíte spolu = není to každodenní problém.
1) uvědom si, že s manželem žiješ denně - byla bych velmi opatrná, hádat se s ním kvůli komukoliv, koho vídám sporadicky,
Záleží na tom, kde je jádro pudla ;-)
Pokud se Tvoje sestra vyjadřuje např. k platu muže, jeho koníčkům, k vašemu bydlení, soužití, k výchově vašich dětí apod. Je to slepice, která se nemá co montovat nikomu do života a plně bych podpořila svého muže.
Totéž platí i naopak!
MOžná by stačilo jednou zařvat: STAREJTE SE KAŽDÝ SÁM O SEBE!!!
|
|
| Kapradina | 
|
(8.1.2015 9:14:59)
Modřinko,
tak žiješ s mužem, to je tvůj partner, tak bys měla stát při něm. Tvůj muž by ale měl vědět, že osoba, které ubližuje je tvoje sestra, kterou máš ráda a tím, že vlastně ubližuje i tobě. Stejně tak by sestra měla vědět, že ty žiješ svůj život po boku člověka, kterého sis vybrala za svého partnera, tak by měla tvé manželství respektovat a nepožadovat po tobě zaujmutí stanoviska, popřípadě to, aby ses v jejím sporu s tvým manželem přiklonila na její stranu. Pokud neustoupí nikdo z nich, snažila bych se neplést se do toho a pokud nejde o život jejich problém vytěsnit, protože je to problém jejich a ne tvůj a chovat se tak, jako kdyby žádný problém nebyl.
|
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 9:27:49)
Když spolu nebydlíte, tak nevidím problém. Já neřeším nesnášenlivost mého muže s některými členy mé původní rodiny a on zas neřeší to moje. A nebudu to řešit někde na terapii nebo k tomu nutit mého muže - nemusí se stýkat s lidmi, s kterými se stýkám já, byť je to rodina.
|
| hermiona | •
|
(8.1.2015 9:42:47)
Tak spolu pracují? Nebo jak je možné, že je to váš každodenní probléM,?
|
| Kudla2 | 
|
(8.1.2015 9:44:11)
ještě mě napadlo, že se to může týkat majetku nebo péče o rodiče, jinak mne nenapadá, co by se mohlo dotýkat každodenního života, když spolu nebydlí...
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2015 9:39:55)
a o co jde konkrétně? ono takhle těžko říct, když nevíme, jestli se hádají o politiku, výchovu dětí...
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 10:17:54)
Já nechci tady psát podrobnosti, hlavně proto, že je to velmi zamotané a těžko se to vysvětluje. Spíš mě zajímalo, jak se v situacích kdy jste zataženi do konfliktů ve kterých se těžko přiklání na nějakou stranu chováte vy. Velmi zjednodušený nástin situace by byl ten, že jsme mou o hodně mladší sestru cca 15 let de facto vychovávali my, což jejich vztahy teď posouvá do problematické roviny. Sestra už je dospělá, vadí jí, že jí můj muž dál cpe své dobro, kritiky a nevyžádané rady do života, na druhou stranu ona s chutí a zcela samozřejmě dál využívá naší rodiny jako samozřejmé zázemí, bez nutnosti cokoli odvádět "byť po sobě jen umýt hrneček po snídani". Tj. on štěká, že ona je líná jak veš, ona pláče, že s ní nedokáže mluvit slušně a furt jí jen vychovává a za takové situace ona ten hrneček mýt nebude... Tohle je jen taková přízemní a velmi zjednodušená ilustrace situace, kterou tady nevyřešíme. Spíš mě zajímají vaše strategie jak se nenechat semlít .
|
| vlad. | 
|
(8.1.2015 10:23:10)
Málo informací. Chápu, že je to sestra, pokud ale nějak pobývá ve vaší rodině, měla by akceptovat pravidla. Možná manžel potom nebude mít potřebu "vychovávat", ale těžko říct, jaké rady do života udílí a jak často.
|
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:23:41)
Já tomu nerozumím - myslím, že jsi psala, že spolu nebydlíte, toto jsou problémy při spolužití /tedy to, co píšeš/.
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 10:26:07)
Nebydlíme spolu, ale naše žití je hodně provázané. Ten příklad byl ilustrativní k jejich vztahům obecně.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:32:46)
No - opravdu to je asi podobné, co teď zažíváme s dcerou - bydlí jinde, ale přece jen je to více provázané. Ale u nás mám konflikty s dcerou spíš já. Manžela nenutím stát na mé straně. Ale zas neberu jako vměšování od něj to, když řekne - hele, neměla bys ji teď nechat, protože................
Ale zas umí říct dceři - tohle si ale u nás nezvykej, nikdo z domácnosti nebude fungovat jako služebník.
A co se týká výchovných řečí - takový tendence teda nemá, ale občas mám tendenci říct - já ti to říkala. Ale občas manžel stihne zasáhnout, než to vypustím z pusy.
Jinak musím říct, že já osobně cítím, že manžel je spíš na mé straně, ale zas aby to nevyznělo blbě - pochopitelně ani jeden z nás nechce dceru perzekuovat a nějak odkopnout, ale přece jen - partneři jsme my dva a když cítím problém s dcerou, nebo vyvstane, mluvím o tom s manželem a hledáme vhodné řešení, protože když jsem napružená, tak bych horko těžko sama hledala vhodné řešení.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2015 10:25:58)
Hm, tak tady bych se asi přiklonila k manželovi (a případné námitky v podobě toho, že by jí nemusel tak kecat do života, bych mu nanesla v soukromí). Pokud jde o to zázemí, tak manžela chápu (a mám pocit, že to nehnutí prstem štve i Tebe), a jako řešení bych viděla, abyste se vy dva s manželem (koneckonců je to vaše domácnost) dohodli, jaký modus vivendi by byl pro vás oba přijatelný, a pak to jako jednotka nanesli sestře.
Prostě bych to celé brala tak, že semknutější jednotka jste vy dva s mužem a dávala bych mu to najevo, ono se mu pak myslím bude líp chroupat i to, že s ním nesouhlasíš stran těch rad do života.
Objektivně a bez ohledu na vztahy bych řekla, že dospělému člověku by se nevyžádané rady cpát neměly, na druhou stranu ale mu není nikdo povinen tolerovat zneužívání vlastní domácnosti. Ideální by bylo, kdyby se sestra osamostatnila natolik, že vás nebude využívat (a vy nebudete cítit potřebu dávat jí rady, protože její případný průšvih = její věc, kterou vy za ni řešit nebudete).
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 10:40:43)
Kudlo, ono právě domácnosti už tak provázané nemáme, k takovému konfliktu dojde díky tomu občas. Ale třeba ona něco potřebuje, manžel obrátí hory vzhůru nohama, aby jí pomohl. Zároveň jí já (nezávisle na tom) požádám o maličkost, ona "zapomene" = vybodne se na to. On zuří, ona je ukřivděná, že kvůli takové blbosti... Ovšem on příště ty hory opět bude převracet a čekat, že ona to bude dělat stejně. Když ho upozorním, že jeho očekávání jsou naivní a aby sám tedy "vynakládal jen tolik úsilí kolik unese neopětováno", není toho schopen a dál se ji bude snažit předělat.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:47:21)
Jo - teď se musím smát. Tak přesně tohle poprvé vyvstalo vloni - manžel na úkor spánku a naší domácnosti před Vánoci dceři předělával byt - ona to svým způsobem brala jako samozřejmost a když u čehosi prohlásil, že to fakt nestihne, ona mu udělala scénu. Já u toho nebyla, ale když jsem se to od manžela dozvěděla, byla jsem na jeho straně a dceři o tom řekla svý. A ano - pak ji požádal o maličkost, ona to slíbila, ale pak se to nehodilo a jen tak bez uzardění se na to vykašlala a pak si dovolila si mi stěžovat, jak je táta hrozný, že kvůli takový kravině se naštval. No to teda neměla dělat.
Krom držkový dostala ještě přednášku o tom, že pokud ona chce a manžel si kvůli tomu dá nohu za krk, očekává reciprocitu - tak to prostě je. A pokud toto není ochotna poskytnout, tak nechť nemá napříště požadavky.
A manžel tedy pochopil a jakmile ona přijde s nějakým nápadem, tak než si začne zase tu nohu dávat za krk, probereme to v klidu a dost často je závěr - ne, to je příliš, je to tvůj rozmar a nás by to zatěžovalo.
|
| Slída | 
|
(8.1.2015 11:06:56)
jentak, aneb výchova opravdu nekončí ve 3 letech, ale je třeba vychovávat až do dospělosti a i v dospělosti občas základní pravidla připomenout.
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2015 11:15:41)
já myslím, že v dospělosti už se nevychovává, jen se vymezuje.
Když mám někoho brát jako dospělýho, tak se vším všudy - já ti nebudu kecat do života, ale taky tě nebudu tahat z průšvihů, které si sám nadrobíš (pokud nepůjde o život). Fňukat, že "ty jsi na mě vošklivej, a proto u tebe nebudu mejt hrnečky (přičemž mi to ale nebrání v tom, že se klidně z tvých zásob naobědvám), to není přístup dospělýho člověka.
Pokud se manžel hodlá pro sestru přeskočit, tak je to od něj moc hezký, ale myslím, žes mu řekla dobře, že si myslíš, že by to neměl dělat v takový míře (protože ho pak víc mrzí, když je ona nevděčná, a ona není motivovaná, aby nezapomínala, že i ona by měla plnit své sliby). Pokud on v tom hodlá pokračovat i nadále, tak to je jeho problém, i on je dospělej. Myslím, že bych (protože by to byla moje ségra a ne jeho) si v takovým případě mohla dovolit ho trošku brzdit (hele, nepomáhej jí tolik, je načase, aby to a to začala zvládat sama), pokud on to tak bude dělat i nadále, tak s tím nic neuděláš, je nutný mít na paměti, že je to vlastně od něj hezký, i když je to kontraproduktivní, a s tím bych taky k němu přistupovala.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 11:18:21)
|
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 11:25:11)
Kudlo, to je dost přesný. Jak psala Líza, holt máme dospělou dceru, která je shodou okolností moje sestra . Snad to přežiju...
|
| Kapradina |
|
(8.1.2015 11:44:11)
Modřinko,
určitě bych respektovala vztekání sestry "nepomáhejte mi, já jsem dospělá a zvládnu to (a v praxi opravdu zvládne) sama", ale vztekání "pomáhejte mi, ale po mě nic nechtějte" určitě ne. A manželovi bych vysvětlila, že lenosti člověka neodnaučí příkladem, jak se to má dělat a dělat to tak za něj, ale tím, že ho nechám věci dělat samotného - prostě ho zkus odnaučit vůči sestře hory převracet, pokud nejde o život. V podstatě, proč ona by se namáhala, když na to má lidi? 
Hodně štěstí při a po porodu!  A hlavně si to opravdu neber, tohle je přirozený vývoj adolescenta, ale je třeba ho nechat plavat a neházet mu záchranný kruh při prvním loknutí. Určitě dokáže ke břehu doplavat sám. 
|
|
| Fren |
|
(8.1.2015 11:50:00)
"Vymezování" v dospělosti je mnohem náročnější než "výchova" v dětství.
|
|
|
|
|
|
| Kapradina |
|
(8.1.2015 10:48:19)
Stála bych plně za tvým manželem. Ukřivděnosti tvojí sestry nerozumím, může být ráda, že máš takového partnera, co mu není za obtíž kvůli ní s láskou hory převracet. A jí bych vysvětlila, že kdyby to v jejím jednání vůči vám byla blbost, tak nad ní tvůj manžel mávne rukou, ale protože ho její jednání mrzí, tak to pravděpodobně zas taková blbost nebude. Jde o princip, ne o určování velikosti blbosti.
|
|
| 1kulička | 
|
(8.1.2015 11:24:50)
Tak v tomto případě je to u vás opravdu jiná situace, než běžné vztahy se sestrou/švagrovou, opravdu je to spíše jako s dcerou. Jako manželovi bych tedy ani netorelovala jedovaté poznámky, nesnáším to (líná jako veš), snad je dospělý a umí svůj názor vyjádřit bez urážek.
Celkově je to těžké, protože tohle je běžné chování dětí vylétnutých z hnízda a ty se na tom podílíš, že tyto drobné "drzosti" (neuklizený hrníček atp) přehlížíš. ALe možná je to jen modelový příklad o hrníčky ani nejde, spíš o nastavení celkové komunikace. Přijde mi, že sestra nepobrala, že by k vám a vaší domácnosti měla mít jistý respekt, ale je asi ještě mladá, časem by to mělo polevit, jak bude dozrávat.
Jinak než komunikací se to nevyřeší, možná bych dotáhla manžela k nějakému poradci, aby se zamyslel na chováním vůči ní, protože v tomto případě on je ten "dospělejší a zodpovědnější". Poradce proto, že tebe není schopen vnímat, třeba by stačila jen nějaká literatura. Ty se jistě musíš cítit blbě, když ani jeden není ochoten začít s ohleduplným chováním. Možná by stačilo sestře oznámit, že návštěvy se budou odehrávat jen v klidu a bez hádek, s respektem k vám oběma.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:26:21)
Jinak pokud jste ji vychovávali, tak podle toho, co píšeš, to jsou problémy, které seč vyskytnou i v jiných domácnostech v případě dospělých dětí. Pak je řešení jednoduché - vlastní domácnost - a třeba s občasnou výpomocí. Jako teď u nás pobývala naše dospělá dcera a chovala se jak na hotelu - zvedne se a nechá na stole hrnek, talíř.......... Je přece host. Tak tady jsem řvala já - já ti dám hosta, u nás jsou nějaká pravidla, která budeš respektovat a nebo jdi k sobě.
|
| Fren |
|
(8.1.2015 11:54:27)
to je krásné a nemá to chybu,jako bych slyšela hlavně toho staršího syna - taky,jsem na návštěvě,tak přeci nebudu vyklízet myčku!Jsem mu na to řekla,že návštěvy u nás ale nepřespávají,tak ať sklapne kufr a začne makat.Začne si cosi rdolit pod vousy že je mamka drzá,nicméně to nakonec udělá.
Celkově jsem nyní ráda za klidnou domácnost ve dvou
|
|
|
| Kapradina |
|
(8.1.2015 10:37:07)
Modřinko,
děkuji za dovysvětlení.
Sestra je sice dospělá, ale jako dospělá se asi nechová (automatické uklizení použitých věcí v domácnosti, která není její to jen dokazuje). Začala bych určitě u ní - tvůj manžel ji "vychovává", protože ona sama se dospěle nechová. Pokud se začne chovat dospěle, pomine i vychovávání. A pokud o vychovávání nestojí není nic jednoduššího než se postavit dospěle na vlastní nohy a ve svém si dělat věci po svém. Zatím žije u tebe a tvého manžela, tak by měla respektovat vaše nastavení domácnosti.
(Já podobně bojuju se svým dospělým dítětem, které má jiný bioritmus než náš a když se vyskytuje doma, tak nechápe, co mi vadí na tom, že snídá, v době, kdy mi pijeme odpolední kávu a pod. ... vadí mi to, že vyžaduje ohleduplnost od nás (třeba v deset dopoledne nevysávám, protože on spí) a on sám ohleduplnost nedodržuje - drobky a roztahaný nádobí v kuchyni, protože to se uklidí pak = já to nevydržím a uklidím si svou kuchyň od jeho bince sama a než dojedem z výletu, tak můžu začít znovu). Vždycky mu dlouze mávám, když odjíždí na VŠ.
|
| Fren |
|
(8.1.2015 12:00:25)
fakt jsou ti mladoši jak přes kopírák.Nicméně my jsme si navykli jakožto rodiče,jejichž děti už vylétli z hnízda,že ve dnech volna taky snídáme v době obědové,do té doby jsme třeba v posteli a vegetíme si. A že jsme si to užili tyhle vánoce,14 dnů volna!
Takže mě už spoustu let tedy vůbec nevadí,že kluci,když jsou u nás,tak že stávají až k obědu,když jsou na té "návštěvě",ale i dřív.Naopak s mužem vzpomínáme na naše rodiče a mládí,kdy nám tohle nebylo trpěno vůbec a museli jsme fungovat už od rána pěkně,ale taky to mělo něco do sebe;tenhle systém se mi ale líbí více.Je ale fakt,že pokud něco od synů potřebuji - s něčím pomoct,tak že se na to s nimi dopředu domlouváme a to pak je zas o něčem jiném.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 12:09:15)
Mně nevadí, v kolik děti vstávají o víkendu /nebo dcera, když u nás spí/, ale jejího psa nevenčím, to nechť si zařídí sama - musí tedy vstát. A zavírám bufet. Takže do deseti je možné se nasnídat, pak už to uklidím a už nedostane nikdo nic - musí počkat na oběd. Strašně mi vadilo, že jsem dovářela oběd a oni přišli a začali rozhrabávat potraviny kvůli přípravě snídaně a pak, aby se mi tam nemotali, tak to tam nechali a mně tam rozčiloval a zabíral místo bordel od snídaně. Ale oni to mysleli dobře, to zas jo. Takže prostě teď zavírám snídaňový bufet a je to. Na jídlo musejí počkat.
|
|
|
|
| luthienka | 
|
(8.1.2015 10:50:17)
Tak to samé Vás čeká s dospívajícími dětmi... Podporovala bych ji v osamostatnění... A manžela bych snažila dotlačit k tomu, aby si uvědomil životní priority (umytý hrneček to tedy podle mě není )
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:59:41)
No promiň - jde o to, jaké jsou zvyklosti v domácnosti. Pokud si každý člen po sobě ten hrnek umývá, tak to fakt prkotina není.
|
| luthienka |
|
(8.1.2015 12:16:24)
Ale životní priorita také ne, že?
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 12:22:46)
To jistě ne, ale prkotinou bych to nenazvala, protože zde platí, že stokrát nic umořilo vola. Takže pokud všichni členové domácnosti tu určitou drobnost vykonávají, tak ji bude /v našem případě dcera/ vykonávat taktéž a ne že na just nebudu, protože...... To teda bude.
|
|
| luthienka |
|
(8.1.2015 12:23:35)
Přemýšlím o tom, že by obě strany měly být tolerantnější a méně egocentrické. Pokud někoho mám ráda tak nepřemýšlím, co jesem pro něj udělala. A pokud mi si připadám využívaná, tak už příště dělám méně.
Myslím si, že fakt mám za sebou docela dost zkušeností z nejrůznějšího soužití (babička a děda, moji rodiče, mé děti, problémoví sourozenci, pubertální dítě, vychovávání synovce...). A tolerance je základ. Každý je nějak divný, ale to je právě to hezké.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 12:37:12)
To ano, ale nepřijde mi neoprávněný požadavek, že dotyčný pomoc vyžaduje a dokonce i takovou, kvůli které je třeba hory obrátit a pak tento dotyčný má problém si po sobě umýt hrneček jako ostatní, protože se cítí uražen.
|
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 12:37:13)
To ano, ale nepřijde mi neoprávněný požadavek, že dotyčný pomoc vyžaduje a dokonce i takovou, kvůli které je třeba hory obrátit a pak tento dotyčný má problém si po sobě umýt hrneček jako ostatní, protože se cítí uražen.
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(8.1.2015 11:05:07)
Ten hrneček byl jen příklad.
Pro mě taky není prkotina, když se pro někoho snažím přetrhnout a on na mě dlabe. Ale já jsem taková, že bych se přestala snažit přetrhnout.
|
|
|
| Epepe | 
|
(8.1.2015 11:26:47)
Viděla jsi film Tramvaj do stanice Touha?
Tam je pěkná ukázka, kam až může zajít vztah sestra-manžel. Ne, že by vám to reálně hrozilo, ale jako paralela to stojí za zkouknutí.
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 11:32:30)
Vzhledem k tomu, že mám před porodem
|
| Epepe |
|
(8.1.2015 11:51:43)
A jak to mám vědět?
|
|
|
|
|
|
| Pruhovaná | 
|
(8.1.2015 9:46:33)
To je moc obecný popis - dlouhodobý konflikt, ubližují si, mají se rádi (to je zase prakticky protimluv), každodenní život - těžko si pod tím něco konkrétního představit, nebo si každý představí něco jiného. Takže nejde řct, co s tím - záleží na mnoha dalších okolnostech.
Obecně bych spíš držela s mužem, jaksi z podstaty toho, že s ním žiješ, ne se sestrou.
|
| luthienka |
|
(8.1.2015 10:06:34)
Také bych spíše stála za manželem.
|
| jentak | •
|
(8.1.2015 10:08:33)
Mne by zajímalo, proč musí stát na nějaké straně. Co je to za situaci, která ji k tomu nutí? Nemusí stát ani za jedním, stojí si na své straně.
|
| luthienka |
|
(8.1.2015 10:37:31)
Zrovna jako bych chtěla, aby manžel podporoval mě, i já podporuji jeho... Je to můj životní partner. A věř, že už jsem měla spoustu takových situací. Ano, můžeme si situaci rozebrat později v klidu ve dvou. Ale navenek jsme tým.
|
|
|
|
|
| Tizi | 
|
(8.1.2015 10:13:34)
Modřinko, když píšeš, že nejde stát mimo, tak jaké máš stanovisko k tomu jejich problému ty?
Já si to moc představit neumím, můj manžel a moje sestra jsou dost jiné "krevní skupiny," spolužití by jim taky nefungovalo, ale samozřejmě nežijeme spolu, takže běžné návštěvy jsou úplně bez problému, kdyby si nadávali, taky by mi to velmi vadilo a chtěla bych po obou, aby se minimálně k druhému chovali korektně. Nevím, co by jinak zahrnovalo každodenní potřebu řešení. O majetek nebo péči o rodiče rozhoduje ten z manželů, jehož z strany se to týká.
|
| Modřinka |
|
(8.1.2015 10:24:04)
Že mají pravdu oba. On by se k ní měl chovat jako k dospělé, samostatné jednotce, ona by se měla chovat jako dospělá, samostatná jednotka.
|
| Líza | 
|
(8.1.2015 10:34:36)
Nojo, holt máte dospělou dceru, která je teda shodou okolností tvoje sestra.
|
|
| Kapradina |
|
(8.1.2015 10:38:56)
Přesně tak, ale vyžadovat po někom, aby se ke mě choval jako k dospělé, když se tak nechovám nějak nejde. Takže začít se chovat dospěle a pak chování okolí jako k dospělé přijde samo.
|
| ALL | 
|
(8.1.2015 11:10:22)
Nemůže tohle fungovat i přesně naopak? Dokud se k ní někdo chová jako k dítěti (včetně ochotné rodičovské péče), bude se ona jako dítě chovat. Vlastně tak plní nevyslovená očekávání "rodičů".
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)