| libik | 
 |
(8.3.2015 23:35:05)
život mi přinesl v poměrně "mladém" věku situaci, kdy mi syn pomáhá na úkor vlastního života, stará se mi o dům, pomáhá mi s provozem domácnosti, s malým dítětem.
Jsem pyšná, že je takový, ale je mi to blbý, spíš bych ještě měla pomáhat já jemu.
Jak to máte s dětmi, případně s rodiči? Měla bych si stanovit hranici,kdy už nechci pomoci? Je mu 30, mně ještě není padesát.
|
| Suza007 | 
|
(8.3.2015 23:38:50)
V rodině si přece pomáháme navzájem - kdo může pomůže tomu, co potřebuje. Asi bych se netrápila tím, že mi dospělé dítě pomáhá, když jsem ve svizelné situaci.
|
|
| Anni&Annika | 
|
(8.3.2015 23:39:56)
.libik....nech ho pomahat. Kdyby nechtel, nedela to. Vsak ty vis, ze tu jsi pro nej, kdyby te zase potreboval on. Proste to nazvy hezke rodinne vztahy.
U nas to funguje uplne stejne. A teda nemyslim si, ze je to obet. Aspon u nas nikdo kdo pomahal ci prijimal to za obet nepovazoval. My tomu rikame laska
|
| libik |
|
(8.3.2015 23:52:02)
Já vím, že rodiny si pomáhají, ale tenhle generační výměna přišla příliš brzy, napřed byl miminko, pak puboš a pak měl být nejméně 20 let klid. Já bych mu měla dát něco hmotného do života, případně hlídat vnoučata, chybí tu mezidobí..
Mám pocit, že kvůli mým starostem nemá čas na vlastní život.
|
| Kudla2 | 
|
(8.3.2015 23:55:35)
Libi, však to zas tak dlouho netrvá, aby ta "přestávka" v jeho životě byla nějak zásadní... chápu, jak to myslíš, jiný by to bylo, kdyby se staral a na sebe zapomínal roky, ve vašem případě je to myslím zatím pár týdnů, s tím bych si ještě hlavu nelámala 
|
| libik |
|
(8.3.2015 23:59:55)
No, já sice nejsem tak skeptická jako lékaři, ale nelze předpokládat, že to skončí (pokud nemyslíme absolutní konec, což odmítám) v řádu týdnů či měsíců. Já stoprocentně přicházím o práci (smlouva mi měla být prodloužena v červenci), kterou ani technicko-organizačně nemohu dělat.
Jsem fakt balvan a pokud to mladýmu nezatrhnu, blbě se mu bude couvat.
|
| Kudla2 |
|
(9.3.2015 0:13:26)
Libiku, podle toho, co říkáš, to tedy bude běh na dlouhou trať, tak je potřeba s tím počítat, abyste vystačili s dechem.
Nechápu, proč bys měla bejt balvan, a to s tím zatrhnutím a couváním - tak přece když má na to kapacitu, tak pomáhá, když budeš mít pocit, že je utahanej, tak ho pošleš odpočinout, jakýpak zatrhování a jaký couvání? Tohle vyžaduje celýho člověka a není čas na hrdinství, máš ještě malý dítě a nejen proto síly budeš velmi potřebovat, a nebylo by dobrý, aby ses sama odrovnala jen proto, že bys měla blbej pocit vůči synovi.
Myslím, že normální člověk by se ani nenechal od tohohle nějak trvaleji "odehnat", aby mámě nepomohl se starostí o tátu - Tvůj syn už není dítě, je to dospělý muž a jako dospělý muž se chová, "zatrhnout" můžeš něco dítěti, ale tady bych to nedělala, ve vlastním zájmu i v jeho zájmu - když je člověk schopen svým nejbližším pomoct, tak tím jakoby "roste" či jak to jinak popsat, myslím, že kdybys ho od toho "odstavila" tak bys ho krom vlastního zbytečného vyčerpání jakoby "shodila" z toho dospělého muže zase k dítěti.
Nedělej to, dopřej mu udělat to, co je správný, a dej mu najevo, že je ve Tvých očích stoprocentní CHLAP a že si ho vážíš.
|
| libik |
|
(9.3.2015 0:17:42)
Kudla, tobě (a všem tedy:)) to řeknu.
Není to táta, ale otčím a v dětství to mezi nimi nebylo až tak stopro. Jeho vlastní otec má taky příběh a i tam můj chlapeček zlatej rozdává.., prostě smůla na rodiče..
|
| Kudla2 |
|
(9.3.2015 0:23:38)
libiku,
to je přeci jedno, jestli otčím nebo táta - nevím, jestli si k sobě později našli cestu, kdyby ano, tak bych to vnímala úplně stejně, tak jako já beru jako samozřejmost, že pokud by potřebovali moji pěstouni  , tak počítám s tím, že se o ně postarám, jednak i kdyby třeba ani trochu ne, tak by se to pořád dalo pojmout jako pomoc mámě (a sourozenci), která má momentálně problém.
Je příjemný mezi vším tím lamentováním o zkaženosti světa číst o lidech, který jsou takhle rovný a čistý jako Ty a Tvůj syn.
|
|
| Grainne | 
|
(9.3.2015 0:40:06)
Libik, blbej rad sveta, nekdo ma vic smuly, nez nekdo jiny.
Jestli ja vidim spravne, tak spravny syn pomaha, spravna matka ho tu a tam vyzene vyvencit, ci odpocivat, aby se neustval...nevim, co vic k tomu rict.
My to tak nejak priblizne mame nastavene a pomaha se potrebnym, bez ohledu na vek a rodinny status.
Kazdopadne preju hodne sil a hodne stesti.
|
|
|
|
|
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 0:00:49)
.libik...ale on to tak urcite nebere. Pamatuju si na sebe, bylo mi neco +- 20, mym sourozencum o 10 min.....mama mela zdravotni probelmy a jeden den za mnou prisla, ze musi na operaci a kdyz to nevyjde, ze se budu muset postarat o dvojcata. Bylo mi 20 a jako obet jsem se/to necitila. Jo byla jsem stastna jak blecha, ze to vyslo a mama je tu porad, ale nebyla jsem stastna kvuli tomu, ze se nemusim starat o dvojcata, ale kvuli tomu, ze to vyslo. Ty dvojcat apro me by nebyla zadna obet.
Fakt se kvuli tomu netrap. To by ani nebyl nadseny, kdyby se to dozvedel. On uz si svuj zivot zije a tohle je i jedna jeho cast.
Zenska, nech toho...bude lip. Uvidis. Mas skvely deti. Raduj se, ze takovy jsou, ze se navzajem milujete a ze si dokazete pomoct. To date. Vsichni
A ted mazu spat. Jsem nejaka unavena. Preju krasnou dobrou noc.
|
| libik |
|
(9.3.2015 0:03:26)
Jsi hodná, zkusím se na to dívat takto, sladkou dobrou veselou noc..
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(9.3.2015 0:35:17)
libiku, to je holt život... ne vždy jde vše dle "plánu"... a není všem dnům konec, však mu ještě budeš leccos platná ;)
|
|
|
|
| úča | •
|
(8.3.2015 23:40:16)
Pokud pomoc potřebuješ a syn nemá rodinu a je ochotný, tak podle mě není důvod nepřijmout. Ale nějak bych dohlédla, aby se úplně nevyčerpával, pokud by byl tak obětavý, že by na sebe vůbec nekoukal.
Ty mu taky pomůžeš, když bude potřebovat.
|
|
| Kudla2 |
|
(8.3.2015 23:53:43)
já souhlasím s holkama, je to krásný, že to máte takto nastavený, nechala bych ho pomáhat, akorát když bych měla pocit, že už je moc utahanej/leze mu to do něčeho, co má rád - co já vím, kdyby chtěl jít na koncert svý oblíbený skupiny a měl ujímání, že Ti v tu dobu nebude moct pomoct, tak bych ho poslala.
Myslím, že je hezký, že to máte tak nastavený OBA - on, že zcela samozřejmě chce pomoct a pomáhá, a Ty, že si to uvědomuješ, že je to od něj super, a cítíš vůči němu ohledy, aby to nepřehnal - přesně takhle to považuju za optimální.
A nemysli, žádná samozřejmost to není, oboustranně - zažila jsem potomky, co nebyli ochotni v podobné situaci hnout prstem, aby matce pomohli, protože oni přece mají svůj život a své zájmy, a ta matka, která se pak snažila svoje zbývající okolí k tomu, aby jí pomohlo, domanipulovat dost ošklivým psychickým vydíráním, přičemž jí byl nějaký osobní život těch pomáhajících úplně šumák.
Takže za mě - vzácně příkladný postoj na obou stranách.
A přeju, aby brzy bylo u vás líp
|
| libik |
|
(8.3.2015 23:55:08)
děkuju
|
|
|
| Albar |
|
(9.3.2015 0:03:47)
Libiku, bud´ ráda, že máš takového syna  Předpokládám, že ví, co zvládne a co už by na něj bylo moc.
V rodině by si lidi měli pomáhat a je hezký, že to u vás funguje
|
| libik |
|
(9.3.2015 0:14:03)
No, já se trochu bojím, že nikdo neznáme své možnosti. já se můžu změnit, vzdálit realitě, zahořknout a zblbnout.
Bojím se, aby to nebylo všestranně marný.., pak jsou na Rodině příběhy o nehorázných matkách a depresivních babičkách, které je třeba izolovat případně vybydlit.
|
| Kudla2 |
|
(9.3.2015 0:15:33)
libiku,
dle mých zkušeností mnohem spíš zahořkne ten, komu s takto těžkým úkolem nikdo nepomáhá.
|
|
| Albar |
|
(9.3.2015 0:46:36)
Já jsem jezdila pomáhat babičce, přes dva roky. Začala jsem, když měla dcera pár měsíců a bylo to dost náročný. Ale mnohem horší by pro mě bylo vědět, že potřebovala pomoct a já se na ni vykašlala.
Nechtěj všechno zvládnout sama, na jednoho člověka je toho moc. Od začátku bych přemýšlela i o pečovatelce z nějaké charity, třeba jen pár hodin týdně. Měla bys na sebe chvilku čas a mohla si trochu vydechnout
|
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 8:33:26)
.libik, ale to me je jasne ze je to otcim /jsem to uz nekde kdysi davno zachytila/...a jestli vztah nebyl kdysi uplne idealni nemeni nic na tom, ze ty jsi jeho matka a ta mala jeho segra
Ja mam doma /tu starsi/ taky takovyho samaritana. Taky ma jineho otce, muj nynejsi muz ji nevychoval od mala, takze k nemu taky nemuze mit zakonite vztah -otec/dcera.
Presto vim, ze kdyby neco, mam ji tu vcuku letu. Takhle se aspon stara o cele pribuzenstvo v Cechach, opecovala vsechny zapomenute /vcetne tech vsech zvirat-kocky psy co se jich ujala a ma je doma/. Ma silne socialni citeni a jak to vypada, ma ho i tvuj syn a k tomu miluje svou rodinu
|
|
| Pavla | •
|
(9.3.2015 10:33:55)
Libiku, nekteri lide jsou proste sobecti a sebestredny, a je jedno, jestli jim je 30 nebo 70..
Vy nastseti to doma tak nemate ani ty ani syn. Nech syna delat to co je potreba, on vidi, ze to neprijimas se samozrejmosti, a ze nezneuzivas.
|
|
|
|
| Persepolis | 
|
(9.3.2015 0:23:49)
Syn správně pochopil, že teď se jeho rodina ocitla v nouzové situaci. A rodina je od toho, aby si její členové právě v takových situacích pomáhali.
Je vidět, že si ho dobře vychovala.
|
| libik |
|
(9.3.2015 0:26:32)
Jo, říkám si, že až moc dobře...
Děkuju vám holky, dobrou noc, zítra dočtu
|
|
|
| rišulka | 
|
(9.3.2015 0:43:13)
Libiku, to je výborné jak ty uvažuješ, starostí a obav máš nad hlavu a ještě si přidáváš! Dobrá zpráva - vychovala jsi ze svého syna skvělého mladého muže :) Jeho pomoc v těchto těžkých chvílích nemůžeš považovat za oběť, je to přirozená rodinná soudržnost (a kdyby to bylo jinak, mrzelo a zklamalo by tě to asi hodně..) - a tak to má být.
A ty jsi úžasná, že i tak myslíš na něj, tzn. že se neuzavíráš, nepodléháš.. To máš tedy v sobě obrovskou sílu, ty jsi jistě člověk, kterého si lze vážit!
Při této tvé kapacitě jistě dokážeš občas dohlédnout, aby syn měl i vlastní aktivity, žil svůj život.
A ty? Dokážeš si odpočinout, vypnout, na chvilku.. (Sama vím, že dobře se to říká druhým)
Dobrou noc.
|
| libik |
|
(9.3.2015 11:28:18)
Já mám pocit, že celkem nic nedělám, kromě toho, že obsluhuji ty různé tělesné hadičky,což by zvlád každý, ale ne od každého by to asi chlap snesl.
Díky tomu jsem trochu časově přikurtovaná, ale realizuji se na Roďce:), tento týden mám
v plánu nějakou kreativní činnost, uvidíme.
Chtěla jsem říct, že tohle není žádné hrdinství, člověk si to nevybral, ale potěší, když to,napíšete.
Chlapeček XXL bydlí jinde a téměř denně dojíždí. Teď máme právě dilema, jestli by tu měl bydlet, končí mu kdesi nájemní smlouva a má na výběr garsonku za dobrou cenu nebo svůj kdysi pokojík s vlastní koupelnou. Od července bych mu tady byla schopná nabídnout 2 plus 1 a i to vlastnicky ukotvit.
já nevím.., barák "chlapa" potřebuje, ale to je asi už moc. Navíc doufám, že ten můj chlap jednou vstane..
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 11:32:35)
no libik...mam jeste v blahe pameti tvuj vytopeny predvanocni byt a podivne monsttrum v baraku, co kouse trubky. A to bych rekla, ze v takovem baraku je chlapa echt potreba. Priznam se, ze me by z toho asi miglo, nebo bych se porad priblble usmivala.
Uvidis co syn na to...ale urcite do doby, nez se ten tvuj z toho dostane, bych ho tam mela /na tvem miste/ rada.
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 11:33:44)
Hele, co zazit malovat? Kup si platno a acrylovy barvy a zacni tvorit
ja kdyz mi nebyvalo dobre, tak jsem malovala. Nejak to slo ze me tim tvorenim ven.
..a nebo zacni plest ty ponozky
|
| libik |
|
(9.3.2015 11:49:21)
Z malování je děsnej binec:)
na ponožky je u nás specialistka tchýně, máme jich asi 2 tuny, ale nejsou typově vhodné jako dárek pro lékaře.
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 11:55:33)
 ..to je skoda. Vysvetli tchyni, ze by sis prala to a to /treba norsky vzor/ a dodej vlny...treba by byl lekar nadseny
Z malovani bordel neni...a nebo kup pogumovanej ubrus /metraz/, poloz to na zem a houby zle...a nebo zpivej.
Ja si fakt myslim, ze by to chtelo nejakou cinnost. Nejakou, cim to chmurne dostanes ven z hlavy...proste se v necem vyradit, co te privede na jine myslenky.
|
| libik |
|
(9.3.2015 12:02:09)
Já chci vybudovat chráněnou dílnu(aby chlap byl platnej neb furt votravuje, že neni), zrovna si tu guglím podmínky.
Nejsem žádnej troškař, viď
|
| Anni&Annika |
|
(9.3.2015 12:08:33)
dobrej napad...
moje kamaradka /berlinska/ pracuje v dome pro postizene lidi. Jsou tam postizeni i po urazech a nemocech. Nikdy bych nerekla, kolik takovych lidi je.
Delaji ruzne veci. Od jednoduchych /kompletovani obalek/ po slozitejsi veci.
Ale ja teda verim, ze tvuj chlap se z toho dostane. i kdyz je pravda, ze dilna muze fungovat dal
Hele, ja mit za muze truhlare, tak uz to remeslo umim taky a delam design nabytek, renovovuju nabytek, ci truhlarske kurzy atd....
To je tak krasna prace. Byla jsem na jeden truhlarsky kurz /renovovani nabytku/ prihlasena /ac teda i kdyz jsem uz renovovala a odborne/, ale bohuzel jsme se stehovali. Jak pisu..krasna prace.
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(9.3.2015 11:52:59)
jj, potkan, to byly časy.., je fakt, že technická část domu od té doby vypadá jako bezdomovecký hnízdo..
|
|
|
| Kapradina | 
|
(9.3.2015 11:35:04)
Synovi bych nabídla bydlení v domě, ale nechala bych rozhodnutí, kde chce bydlet na něm. Taky hodně záleží na tom, zda bydlí a žije sám nebo s přítelkyní ...
|
| libik |
|
(9.3.2015 11:51:50)
No, teď je v období "víno, ženy, zpěv", nic vážného.
A jestli by sem chtěl? Já nevím, podle mě by to udělal jako charitu, zatím nemá potřeby řešit něco jako bydlení a vztah na celý život, změnit se to samozřejmě může.
|
|
|
| Persepolis |
|
(9.3.2015 12:10:45)
"Já mám pocit, že celkem nic nedělám, kromě toho, že obsluhuji ty různé tělesné hadičky,což by zvlád každý"
Libiku, fyzicky určitě, pro nějakou profi ošetřovatelku by to asi byla brnkačka. Ale ty nejsi profi ošetřovatelka, ale milující manželka, takže ten rozdíl v psychickém vyčerpání bude nesrovnatelnej.
Děláš dobře, že se snažíš pro sebe vymyslet i jinou činnost. Potřebuješ opečovávat svoji psychiku, aby si to vůbec zvládla.
|
|
|
|
| adelaide k. | 
|
(9.3.2015 7:16:51)
Z opačné strany... Dělala jsem co jsem považovala za správné, jednak abych pomohla mámě, jednak kvůli sobě. Ve třiceti už člověk není mimino, aby nemohl jet i mírně na svůj úkor, pokud to dělá dobrovolně.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(9.3.2015 8:20:02)
"spíš bych ještě měla pomáhat já jemu."
Neblázni. Dospělému chlapovi? Můj manžel měl v tom věku dvě děti a hypotéku, nikdo mu s ničím nepomáhal.
Dneska jsou hranice hrozně posunuté, ale vezmi si, že v minulosti děti doma běžně pomáhaly s chodem domácnosti od školního věku a přejímaly značnou zodpovědnost.
Rozumím tvým pochybám, ale nesmíme své potomky držet v akváriu. Rodina tvého syna se ocitla v krizové životní situaci, tak holt se zapojil. Samozřejmě bych také hleděla, abych syna nezatěžovala víc, než je nezbytné, a hledala bych všemožné alternativy, ale někdy holt to jinak nejde, minimálně na přechodnou dobu.
Ať to zvládnete
|
|
| Cimbur | 
|
(9.3.2015 8:26:56)
Vša sama zznáš míru . Z něho to udělá chlapa.
|
|
| Eva | •
|
(9.3.2015 9:18:10)
Myslím, že jeho reakce je naprosto běžná.
Také jsme se tak staraly, i když jsme byly svobodné, případně později i s rodinou (domlouvaly jsme se kdo, kdy...)
|
|
| Julie | •
|
(9.3.2015 9:39:37)
Ač se to může zdát zbytečné, já bych hranici stanovila. Jsem v pozici toho dlouhodobě pomáhajícího, kdy zbylé rodině došel dech i chuť. Musím se starat nejen "fyzicky", ale i finančně, což je pro mou nejbližší rodinu obrovská zátěž. Kdyby byl u nás někdo, kdo by se v případě potřeby také podílel, měla bych na situaci jiný náhled. Takhle jsem vyhořelá, celá zodpovědnost leží na mě, a kdybych mohla, uteču od toho pryč. Dej jen pozor, aby se tvůj syn do tohoto stádia nedostal.
|
| adelaide k. |
|
(9.3.2015 10:00:03)
Julie, tím spíš je třeba mu teď dát prostor aby Líbik dlouho vydržela a byli na to dva.
|
| Julie | •
|
(9.3.2015 10:15:57)
Tak nějak jsem to myslela, asi jsem se špatně vyjádřila. Nechala bych syna dělat A, ale už ne B. Aby to zvládal dlouhodobě. Požádala bych o pomoc ostatní nebo si ji zaplatila (pokud bych mohla). Ne každý musí ve třiceti dlouhodobě zvládat všechno bez úhony. Jinak myslím, že je to skvělý syn. Můj bratr mě v této situaci nechal bez toho, aby se o péči a náklady se mnou rozdělil.
|
|
|
|
| Monika |
|
(9.3.2015 10:06:14)
Proč bys měla pomáhat třicetiletému "dítěti"? Podle mě je to naprosto v pořádku, jak to je, počítám, že mu ještě nějaký volný čas "na vlastní život" zbývá? Svoji rodinu asi nemá? Pokud jo, ta by bylo dobré to případně vykompenzovat všem dle možností (pozvat třeba na jídlo, pohlídat vnoučata, upéct moučník atd.), jinak považuji takovou pomoc za samozřejmou a od tebe zase, že ji oceníš, ale ne, že si to ke všemu budeš ještě vyčítat ...
|
|
| Pavla | •
|
(9.3.2015 10:18:44)
Libiku, ty mas ohromnou vyhodu, ze se ti narodil tak brzo.. Co bys ted delala s vnoucatama Za 10 let to bude tak akorat, jak pro tebe tak pro nej.
MM se staral o svoje rodice vic jak 5 let. Byl s nimi kazdou volnou chvili. Kdyz jsme se potkali tak mu bylo 40. Pro mne to bylo velky, plus ze schopny se postarat, kdyz je potreba.. Ted mame dve deti. Jedina chyba je, ze se toho jeho rodice nedozili, oni ho meli taky ve 40+, dnes by jim bylo okolo 95.
|
|
| jentak | •
|
(9.3.2015 11:53:29)
Já myslím, že to je OK a má to tak být. Já byla vychovaná ve stylu - jsi už velká, starej se, je to tvůj problém a jasně mi bylo sděleno, že se mám starat sama. Jo, starala jsem se a šlo to. Ale byla jsem kolikrát dost na dně.
Ve své rodině říkám, že jsme rodina a kdo jiný by si měl vzájemně pomáhat - takže je normální si vzájemně pomáhat.
|
|
| karma |
|
(9.3.2015 12:54:45)
Nastavit hranici "v sobě" možná není špatné, ale to, že o tom v tomto kontextu uvažuješ (abys ho nevyužívala nad únosnou míru) myslím plní právě tu správnou fci.
Můj bývalý asistent se v době cca od 16-20ti let nadstandardně staral o otce s rakovinou konečníku (terminální stadium se vším všudy, tatínka přebaloval, krmil apod). Já ho znám jako člověka na prahu 30.let a ačkoli samozřejmě nevím, jaký by byl bez této zkušenosti, odhaduju, že žato zkušenost s tátou mu do života dala tolik!!, udělalo to z něj člověka vnímavého, vážícího podstatných věcí a blbeble, asi bych zaběhla do klišoidních frází, ale prostě např.pro budoucího partnera je takto obohacený partner výhra. Nemohu nesrovnat se svým mužem a švagrem, kteří jsou fajn kluci, ale pozoruju na nich, že výchova ve vatě jim dost uškodila. Gratuluju k tvému chlapci....tj mé velké přání, abych vychovala děti k takovým kvalitám.
|
| Kudla2 |
|
(9.3.2015 15:37:21)
Taky bych řekla, že jako zkušenost je to krušný, ale že takovej člověk to bude mít v hlavě pravděpodobně pak dost srovnaný.
|
|
|
| lampetra | 
|
(9.3.2015 15:33:08)
Když mi ještě nebylo třicet, zemřel náhled děda, na kterém byla babička zcela závislá, byli to rodiče mého zemřelého otce. S kojencem jsem se tam vlastně přestěhovala, abych se o babičku mohla starat. Považovala jsem to za normální. Bohužel babička za cca rok zemřela taky. Ale fakticky nevím, jak bych to dělala, když bych se potřebovala vrátit do práce po MD apod. Takže ve třiceti určitě není (skoro) nikdo miminko. Postavilo mě to na vlastní nohy, asi i dalo směr mému dalšímu směřování v životě ( ne ve smyslu orientace na sociální péči, ale spíš revize hranic, které dokážu překročit).
|
|
| Mulderka+ufounci /05,08,11/ | 
|
(9.3.2015 18:59:15)
Libiku,
máš velké štěstí, že tvůj syn je tak ochotný a obětavý /díky tvojí výchově/, určitě ho neodmítej a nebraň mu v pomáhání. Něco mu to do dalšího života dá.
Držím všechny palce a přeju hodně síly a pevné nervy
Taky jsem pečovala o maminku a byla jsem na všechno sama /s občasnou pomocí MM/. Bohužel nebyl nikdo, kdo by pomohl, jsem jedináček.
|
|
| Zd a tři |
|
(9.3.2015 21:05:26)
Mě to ale přijde normální, že pomáhá.
Poděkovat, nezneužívat, to předpokládám děláš.
Ona mu ta pomoc jen nebere, ale taky HODNĚ dává..
|
| Binturongg | 
|
(10.3.2015 15:20:38)
Zd -
|
|
|
| Binturongg |
|
(10.3.2015 15:20:15)
V naprosté většině případů se rodiny dostávají do těžkých životních situací a je jen výhra, pokud jsou všichni vzájemně soudržní a pomáhající. Proč pocit dluhu, pokud někdo pomáhá rád a byl vedený k nesobeckosti?
Kromě toho nikdy nevíš, jak mu budeš moci oplatit - a i kdyby ne, nemusí žít s tím, že se vykašlal na mámu, když ho potřebovala...
Pro mě je to přirozené - je průser, pomůžeme si.
A že ta pomoc VŽDYCKY něco stojí a je třeba něco obětovat, protože málokdo má čas, peníze a obecnou situaci takovou, že se kope do zadku a přemýšlí komu by pomohl, aby se nenudil, to je snad jasné každému
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.3.2015 17:15:09)
Jako starší sourozenec jsem pomáhala rozvedené mamce tak nějak automaticky se vším, nebylo mi ani 18. Pak se podruhé vdala, dřív než já
|
|
| Epepe | 
|
(10.3.2015 17:17:54)
Není to případ tvého syna, ale máme v širší rodině takovou situaci:
mladý muž, který neví, co se životem, pečuje o těžce nemocného dědečka. Jeho matka (toho mladého muže) mu to břímě chce odejmout, protože si myslí, že synek nežije "správně" kvůli péči o dědečka. Ale on to dělat chce a dělá to právě proto, že není momentálně nic, co by dělal radši.
To jen tak na zamyšlení, jestli je to od dítěte fakt taková oběť. 
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)